Autoři: J. Drahokoupil, M. Janoušek
J. Drahokoupil – Třebusice, okr. Kladno
Úterý 21. srpna mělo přinést určité ochlazení po rekordně teplém pondělku a především jsme se po nějaké době mohli těšit z toho, že by se mohly vyskytnout bouřky v našem okolí. Estofex vydal nejprve stupeň jedna pro západní Čechy, i když jen s menší pravděpodobností výskytu bouřek, ale během odpoledne vydal update a „jedničku“ rozšířil na celo ČR s tím, že přidal i dvojku na velkou část Německa.
V odpoledních hodinách se začaly tvořit první bouřky, které byly nejprve vázané na orografii – na Krkonoše a Krušné hory. Poté se bouřkový vývoj začal přesouvat i dále do vnitrozemí, kde ale bouřky nenašly živnou půdu a po sporadické aktivitě zde po chvíli zanikly.
Co se však nepovedlo přes den, se nakonec podařilo až na večer. Kolem osmé hodiny se nad Krušnými horami obnovila bouřková konvekce, která se se po cca hodině své existence jevila stále potentnější a dávala pomalu tušit, že se děje něco neobvyklého. Krátce po deváté hodině večerní proto vyrážím do terénu. Už je pozdě honit se co nejblíže bouřce, protože bych cestou nic pořádně neviděl, tak volím mé oblíbené místo nad sousední obcí Třebusice, odkud bude na bouři krásný výhled.
 |
Radarový snímek z 21:10, kdy jsem se vydal do terénu pozorovat. Křížek značí Brandýsek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 265.3 kB |
Hned po dojezdu na místo rozbaluji techniku a dávám se do fotografování krásného představení, které se na obloze právě odehrává. Vrcholek kovadliny je ještě osvětlen zbytkovým soumrakovým světlem a celý bouřkový mrak v jednom kuse poblikává, jako by se tam nahoře odehrávala diskotéka. Je to impozantní podívaná, i kdyby člověk nefotil, ale to by byla škoda, protože dostávám podezření, že by to nemusela být obyčejná bouřka. Tou dobou už žije dobře přes hodinu a stále nabývá na intenzitě, na radaru se jeví jako jednobuněčná, struktura jasně ukazuje oddělený updraft a downdraft, od západu se táhne linie cumulů do bouře – flanking line… že by to byla supercela?
Další a další fotky přibývají na paměťovou kartu a já jsem čím dál víc přesvědčen, že by se opravdu mohlo jednat o supercelu. Původní záměr, že by se mohlo podařit vyfotit nějaký CG+ blesk z vrcholku kovadliny tak vzal rychle za své a nyní se soustředím na samotnou bouři a její strukturu. Je však již tma, tak se musím spoléhat na blesky, které pomáhají prosvětlit oblačnost. Daří se to se střídavými úspěchy, protože většina blesků mi byla skryta v závojích deště nebo uvnitř mraku.
Na závěr uvádím timelapse a radarovou animaci postupu oné bouře, tak jak ji zaznamenaly české radary.
 |
Radarová animace postupu supercely v čase 19:50 – 22:50 SELČ. Křížek znaší Brandýsek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 7037.8 kB |
M. Janoušek – Slaný
Než přikročíme k samotným bouřkám, připomeňme si počasí několika nejbližších dnů, které jim předcházelo. Byla to v první řadě mimořádná vedra, jaká nebývají zvykem ani uprostřed léta, natož v druhé polovině srpna. Vrcholem byl 20. srpen, kdy teplota ve velké části Čech vystoupila vysoko nad 35 °C. Na některých stanicích přesáhla i čtyřicítku a dokonce byla o 0,2° překonána nejvyšší teplota, jaká byla vůbec kdy na našem území naměřena. Nový absolutní teplotní rekord je tedy 40,4°C.
Čtyřicítka byla atakována i ve Slaném, i když to nemohu přesně potvrdit, protože jsem teploměr odpoledne musel zakrýt, aby na slunci nepraskl. I tak ukazoval něco přes 50. Když jsem odpoledne vyjel ven na kole, tak mi to v první chvíli připadalo skoro, jako bych vjel do nějakého ohně. V noci se pak dalo klidně chodit v šortkách, i když foukal pěkně silný vítr.
Do bouřek se to však zatím příliš nepromítalo. Ten den vznikly sice dva obrovské bouřkové systémy, první z nich se ve večerních hodinách otřel o Krušné hory, druhý pak v druhé polovině noci řádil kdesi v jižních Čechách. Výsledkem bylo pouze několik docela pěkných fotek altokumulů, zejména typu floccus a castellanus, které se objevily v souvislosti s večerní bouřkou v Krušných horách.
Ani druhý den se ze začátku příliš moc nedělo. Jen slabé a nestabilní bouřky, navíc na nefotogenické obloze plné různých nevábných oblaků. K večeru se dle radaru zdálo, že nějaké další slabé bouřky postupují od Krušných hor, tak jsem se vydal na nezávaznou projížďku na kole, samozřejmě ale se vší technikou. Za pozornost stály černé kupy na SZ, které se na jednom místě vytvářely po západu slunce a přecházely v cumulonimbus. Byly ale příliš vzdálené a okolní oblohu stále znehodnocovaly zbytky jiných oblaků.
O chvíli později jsem zastavil na dalším stanovišti u vjezdu na pole a zjišťuji, že oblak se dosti rozrostl a vzhledem k pokročilému šeření jsou v kovadlině vidět i slabounké záblesky. Kolo jsem proto zaparkoval do příkopu, přesunul se asi 100 m více do pole a připravil k použití techniku včetně stativu. Velkou nevýhodou tohoto fotografování zůstávaly stratocumuly, které stále zacláněly zejména spodní část cumulonimbu. Na druhou stranu samotný bouřkový mrak jako by to vše chtěl vynahradit. Kovadlina patrně prorostla ještě do větších výšek a první blesky se konečně promítly i na fotkách.
Pak z jihozápadní strany náhle vyrostly nové buňky a kovadlinu opět posílily. V té teď prakticky nepřetržitě z různých stran problikávaly vnitřní blesky. Frekvence záblesků možná i převyšovala 60 za minutu, a to šlo o jedinou buňku! Evidentně se už muselo jednat o nějakou velkou bouřku. Postupně zjišťuji, že balastní oblačnost, která se stále jako na potvoru drží před bouřkou, je zřejmě její součástí. Představuje jakýsi náběh konvekce, ze kterého postupně vznikají i velké congesty, které dále přecházejí v kovadlinu.
Zmiňované stratocumuly přece jenom na chvíli trochu ustoupily severněji a umožnily nerušený výhled alespoň na kovadlinu. Před ní bylo v tuto chvíli vidět, jak se konvektivní hmota z těchto stratocumulů plynule nadzvedává a v podobě mohutných kup se do kovadliny vnořuje. Po chvíli ale už opět jeden cár nelítostně zaclání výhled i do horních pater. Zdá se, že už nic nebude. V klidu se tedy přesouvám do pole na druhé straně silnice, abych mohl zacílit více východně a abych se zbavil světel aut, které se mi pletly do záběru.
Tehdy zjišťuji, že blesky pod základnou osvětlují něco, co vypadá opravdu jako wall cloud. Viděl jsem to už i před chvílí, ale nevěnoval jsem tomu příliš pozornost, protože vím, že za takovýchto špatných světelných podmínek mi všechno hned připadá jako wall cloud. Tentokráte je však vidět nejen tvar, ale i podezřelá struktura. Prodlužuji expozice a zaměřuji se hlavně na focení základny. Blesky jsou většinou příliš tmavé, než aby základna při jejich světle byla patrná. Ale jeden silný a dobře mířený CG, který se náhle objevil přímo pod wall cloudem, nakonec vše vyřešil. Pak se postupně bouře začínala vzdalovat a patrně i slábla.
Po příjezdu domů okamžitě kontroluji radar a teprve teď mi plně dochází, co jsem vlastně fotil. Jádro bouře bylo nejméně ve třech po sobě jdoucích snímcích „bílé“ a postup nápadně poukazoval na supercelu. Také fotky nyní ukazují jednak docela nápadné uspořádání bouře, jednak také wall cloud, který byl na základně přítomný vlastně po celou dobu fotografování.
Vzhledem k tomu, že blesky fotím pomocí pravidelných několika-vteřinových expozic, kterými soustavně snímám příslušný záběr oblohy, pořídil jsem mimochodem několik set snímků bouře, které následují v přesných intervalech po sobě. Když jsem si tyto série snímků neustále projížděl, abych odhalil pohyb cumulonimbu, napadlo mně, vytvořit z nich přímo jeden soubor, který by zrychleně zachycoval pohyb bouře. S pomocí programu na úpravu fotografií jsem to také později udělal, a myslím, že na můj první time-lapse to docela ujde…
Kolem jedenácté opět pouštím radar a zdá se, že noc bude ještě dlouhá. Na západě se stále naším směrem pohybují další buňky, které jsou sice slabé, ale mají docela tendenci „držet“. Navíc by mohly zesílit, až dorazí do oblasti se zvýšenou vlhkostí od předešlé bouřky. Toto očekávání se však nakonec nepotvrdilo a bouřky se postupně rozpadaly. Nicméně v tu chvíli zase další narůstaly v Německu. Dál už se prostě čekat nedalo, takže jsem pozměnil plán. Ke dveřím jsem připravil kolo ověšené veškerou výbavou k lovu bouří včetně oblečení a všech dalších věcí, jako klíče, helma apod. Zkrátka abych mohl v případě potřeby okamžitě vyrazit z postele rovnou do terénu. Na noční stolek jsem si dal notebook s běžícím radarem v pohotovostním režimu a budík jsem si nařídil na každých 1,5 hodiny.
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=46&t=1158 – Bouřky 21.8.2012. ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
