Supercely a noční blesková show 5. 9. 2020

Analýza prostředí pro sobotní odpoledne a večer 5. září 2020 (Grék M., Švarc J.)

Mezi tlakovou níží nad Britskými ostrovy a tlakovou výší nad západními částmi Ruska vrcholil příliv teplého vzduchu od jihozápadu. Ten ukončila v odpoledních a večerních hodinách od severozápadu pomalu postupující a vlnící se studená fronta.

Pohled na sondážní měření nedává tušit nijak výrazným podmínkám. Především hodnoty CAPE dosahovaly v modifikaci MLCAPE pouhých a zanedbatelných 40 J/Kg, modifikace MUCAPE byla optimističtější, její hodnoty lehce přesahovaly 500 J/Kg.  Ve středních hladinách ve výšce cca od 1,5 do 3 km byla rovněž znatelná zádržná vrstva, která se jasně projevila na hodnotách CIN, které dosahovaly až -250 J/Kg. Profil troposféry byl však poměrně výrazně nasycen vlhkostí, přičemž přízemní vrstva se svým deficitem rosného bodu 10°C také nezaostávala. 

Česká republika se nacházela v oblasti poblíž zóny tryskového proudění, které modifikovalo dynamické parametry troposféry. Střih větru ve spodním 1 km sice nedosahoval ani 1 m/s, nicméně střih větru od země do 6 km dosahoval 17 m/s. Rovněž se poměrně výrazně stáčelo proudění větru ve spodních 3 km, a to z jihozápadních na západní směry. 

Již v dopoledních hodinách vstoupila nad západní část republiky studená fronta, která se v jihozápadním proudění celkem neochotně posouvala dále k východu. Tvorba první hlubší konvekce začala probíhat ve středních a severních Čechách po 15. hodině. Záhy se na linii konvergence vytvořily silné bouřkové buňky, které začaly využívat zejména dynamického potenciálu v oblasti. První ze silnějších buněk formující se na východním okraji Prahy postupující dále na Kolín začala jako první jevit supercelární rysy včetně dobře vyvinutého wall cloudu, odfoceného právě v Kolíně.

Další podobně silná buňka postupovala z Jaroměře dále do Broumovského výběžku. Hluboká konvekce se rozjela i za horami v Polsku, kde závětří Krkonošského masivu pomohlo iniciaci u našich severních sousedů. Zprvu jednotlivé bouřkové buňky se posléze spojily do dvou silných shluků a postoupily dále do Polska. O dobré dynamice prostředí svědčí i fakt, že jižní shluk zvládl cestu přes hřeben Orlických hor, Kralického Sněžníku a Jeseníků.

První bouřkové clustery, které postoupily dále do Polska, uvolnily prostor pro další explozivní vývoj konvekce na pomezí Čech a Moravy, kde došlo k několika splittingům (oddělení/štěpení buněk). Vzhledem k poměrně velké hustotě (asi 7 buněk v rámci tří okresů) nových bouřkových buněk v oblasti, došlo k jejich vzájemné interakci, což situaci z hlediska dalšího forecastingu činilo poněkud nepřehlednější. Nakonec ale došlo k oddělení dvou dobře definovaných supercel postupujících dále k východu, tedy v odklonu od řídícího jihozápadního proudění. Obě supercely zasáhly okresní města, ta jižní Svitavy, ta severní postupující podhůřím Orlických hor následně prošla přes Šumperk.

Obě supercelární bouřky byly doprovázeny silnou bleskovou aktivitou, přívalovými srážkami a krupobitím. Zejména ,,svitavská“ supercela produkovala větší kroupy o velikosti až 4 cm (viz. foto níže), jako například v obci Pustá Kamenice na Svitavsku či Štěpánov na Olomoucku. I radarové řezy nabízely hodnoty 60 dBZ někde ve výšce 9 – 10 km, nebylo tedy pochyb o výskytu většího krupobití. Ačkoliv mohla velikost krup dosahovat i větších velikostí, potenciál krup (POSH – predikce maximální velikosti krup až 6,2 cm) větších 5 cm byl potlačen menší energií updraftu (nižší hodnoty CAPE) a nasycenějším profilem troposféry (limitace růstu větších kusů krup „zatěžováním“ vzestupného proudu srážkovou vodou). Díky tomu padalo spíše větší množství krup velkých 3 – 4 cm. To však nebylo vše. Jižně od ,,svitavské“ buňky vznikla další výrazná buňka (viz. radarový snímek níže), která přechodně jevila známky pravostáčivosti. Prošla městem Polička a pokračovala dále ve východní trajektorii k Olomouci, kde spustila (pravděpodobně i v jiné části své životnosti, nicméně vzhledem k večernímu času, se nepovedlo dohledat fotky) nálož 3 cm krup.

Níže ještě analýza přízemního pole větru s jasně definovanou linií konvergence, která se nacházela kolem 19. hodiny zhruba v ose Jindřichův Hradec – Šumperk. Zatímco na Moravě foukal mírný jižní až jihovýchodní vítr, na druhé straně linie konvergence se směr větru stáčel na jihozápadní (v jižní sekci konvergence) až severozápadní (Pardubický a Královehradecký kraj). Právě v segmentu s nejvýraznější změnou směru větru (severozápadní vs. jihovýchodní) vznikly nejsilnější buňky, včetně zmíněných supercel. Přičemž ,,svitavská“ supercela měla po určitou dobu ideální podmínky na čerpání energie vzhledem k nepřerušovanému toku labilního vzduchu od jihu (viz. druhý obrázek níže).

Buňky při svém postupu dále na východ ztratily schopnost udržet mezocyklonu a s ní spojenou rotaci. Zřejmě díky slabším dynamickým podmínkám. Nejzajímavější stáčení větru s výškou tzv. deepl layer shear se vyskytovalo v rámci linie konvergence. S tím jak se ,,rightmovery“ vychýlily – rozuměj utekly z oblasti konvergence proudění dále na východ, došlo vzhledem k zhoršujícím se dynamickým a večer i energetickým podmínkám (pokles dostupné energie vyvolaný v této situaci především insolací během dne) k jejich slábnutí (ztráta schopnosti produkovat kroupy) a rámci Beskyd i následnému rozpadu. 

Poměrně dobře patrný vztah linie konvergence a síly jednotlivých buněk, včetně schopnosti produkovat krupobití, je patrný z radarových snímků, kdy nejsilnější fázi procházely buňky právě v oblasti linie konvergence. V průběhu večerních hodin došlo díky tvořící se frontální vlně nad severním úbočí Alp k vytvoření slabšího mezosynoptického konvektivního systému (MCS),jehož bleskově aktivní část přecházela spíš naše východní sousedy, potažmo se týkala krajního východu ČR.

Níže jsou zpracované analýzy bouřkové činnosti ze soboty na neděli 5. a 6. září 2020. První mapa prezentuje rozložení bleskové aktivity zachycené sítí Blitzortung, druhá pak srážkové úhrny pro tuto epizodu. Z analýzy bleskových výbojů zachycených detekční sítí Blitzortung je patrné těžiště bouřkové činnosti v severní části republiky, táhnoucí se z Polabí až do Moravské brány. Detekční síť poměrně dobře zachytila bleskově aktivní supercelární bouřky (,,Svitavská“, ,,Šumperská“ a ,,Kolínská“) včetně odpoledního shluku postupujícího z Polabí přes ,,tři pohoří“ dále do Polska. Celkově síť zaznamenala v České Republice 29 375 výbojů, přičemž velkou část obstaraly právě supercely. Noční MCS přinesl pouze slabou bleskovou aktivitu ve formě ojedinělých izolovaných bleskově aktivních jader.

Vzhledem k poměrně svižnému postupu supercel nepřinesly jednotlivé buňky vyšší srážkové úhrny. Většinou se srážkový úhrn pohyboval od 10 – 20 mm. Vyšší srážkové úhrny byly zaznamenány především v rámci Moravské brány a podhůří Beskyd (30 – 50 mm) a to díky překryvu oblasti kudy prošly jak jednotlivé večerní buňky, tak večerní MCS. Další oblastí s významnějšími konvektivními srážkami představují Novohradské hory a pohraničí s Rakouskem, kde spadlo 30 – 40 mm.

---

Jiří Kaňovský, Miroslav Provod – Kolínsko, Orlickoústecko, Olomoucko, Ostravsko

Dne 5. září 2020 přecházela přes ČR fronta doprovázena bouřkami, z nichž některé nesly znaky typické pro supercely. Byli jsme domluveni na výjezd, protože tento den vycházel na sobotu, tak se to i nabízelo. Jel jsem tedy do Pardubic, kde jsem se potkal s Mirkem a čekali jsme, co z oné fronty, která měla zpočátku podobu spíše vrstevnatých srážek, vyleze. Je 15:27 SELČ a vyjíždíme z Pardubic. Na přední straně fronty začala sílit dvě bouřková jádra, tak jsme vyjeli k západu směr Kolín. Jižní z bouřek začala být na radaru dominantnější, tak jsme zvolili jako cíl Kutnou Horu. Již z dálky bylo vidět něco jako rotor, nebo stěnový mrak pod základnou, ale stále jsme si nebyli jistí, jestli ona bouřka je skutečně tím, čím jsme chtěli, aby byla. Při jízdě po dálnici jsme na chvíli ztratili výhled, ale pak se nám ukázala v celé kráse a nebylo pochyb, supercela jak z Ameriky s nádherným wallcloudem ve tvaru obrácené kovadliny. Sjeli jsme tedy směr Řečany nad Labem, kde jsme měli v plánu ji pozorovat. Wallcloud se mezitím rozpadl, ale zůstávala patrná rotace v bouři v podobě mezocyklony, která měla tvar talíře. 

Zastavili jsme na polní cestě a pozorovali supercelu, která již nebyla tak silná, ale opět se tvořil wallcloud v podobě jakéhosi trychtýře směřujícího k zemi. Vylezli jsme z auta na pár fotek, než přišel RFD. Nechali jsme supercelu přejít severně od naší pozice a vydali se za ní. V její trase jsme nalezli slabé škody větrem a také kroupy do 1 cm v průměru. Sledovali jsme ji dále až k Hradci Králové, kde se  začala vzdalovat. Bouře s celým shlukem dalších jader severně od ní nám pak rychle utekla k východu nad Jeseníky, kde se rozpadla. Zastavili jsme tedy u obce Lichkov na Orlickoústecku a čekali, co se bude dít dál. To, co následovalo v několika dalších hodinách, z nás dvou ani jeden nečekal.

Po nějaké době čekání se na radaru objevily nové cíle zhruba u Hradce Králové a začaly postupovat směrem k nám. I okolní základny se stávaly tmavší a dynamičtější. Jeli jsme tedy zpět na západ a doufali v hezkou bouřku. Záhy se poměrně blízko zformovala temná základna. Zastavili jsme tedy v obci Lichkov a jali se pozorovat onen vyvíjející se oblak. Zanedlouho byla patrná rotace na základně a také několik vírů na zadní straně.

Bouře na západě sílily a my pozorovali první blesky a hromy. Jeli jsme tedy k Ústí nad Orlicí vstříc oněm bouřím. Během cesty začala na radaru dominovat zejména jižní z nich a brzy se stala supercelou. Její severní kolegyně ovšem nezahálela a v dobrých podmínkách se i ona začala organizovat a na čele se utvořil opravdu mohutný arcus (nebo wallcloud). Opět zastávka na nějaké ty fotky, ale bouře se hnala vysokou rychlostí na nás, tak nezbylo, než jet k východu. Ovšem cesty ne úplně spolupracovaly, tak byla naše rychlost pohybu nižší, než rychlost bouřky a ta nás tedy dohnala. Zasáhlo nás jádro, kde kromě spousty blesků a vody též padaly kroupy, největší kolem 2 cm v průměru. Nechali jsme se přejít a začali onu buňku (v té době se i ona zřejmě stala na chvíli supercelou) pozorovat zezadu, Kromě struktury jádra byly vidět velmi četné blesky (až několik záblesků za vteřinu) a také přední strana se shelf cloudem a nejspíš i wallcloudem těsně na hraně jádra. Jižní supercela mohutněla, tak jsme tuhle severní nechali a zamířili dolů k Mohelnici a dále k Olomouci, ale o tom až ve třetím díle. Jen doplním že jsme po cestě narazili na listí osekané ze stromů po kroupách a dva padlé stromy, první nejspíše důsledkem větru a druhý pravděpodobně rozštěpen bleskem.

Pokračovali jsme na JV k Olomouci, kam se hnala její silnější sousedka. Tu jsme stihli západně od Olomouce již téměř za tmy, navíc začala slábnout. I tak se povedly dvě zajímavé fotky. Pod jádrem se při přechodu jedné z obcí objevilo pár powerflashů, čehož jsme se prvně zalekli, jestli tam náhodou není slabé tornádo. Nakonec se ukázalo, že supercela ze sebe vysypala downburst s velkým množstvím malých krup.

V závěsu za touto bouří postupovaly další shluky, my se je snažili nahánět, ale jakoby jim něco bránilo postupovat dál. V jedné z buněk (která byla také zřejmě supercela) jsme projeli opravdu hustým krupobitím, kde klesala teplota až k 10 °C. S dalším systémem (asi čtvrtý v pořadí ten den) jsme se vydali po dálnici směr Hranice a dále na Frýdek, protože jsme jej chtěli předjet. U Lipníka nad Bečvou nás trefil downburst z jižní bouřky onoho systému, který se začal linearizovat. Na přední straně kolem nás uhodilo několik moc pěkných CG blesků. Nakonec jsme skončili u Kopřivnice, kde jsme se nechali přejít a pak se vydali směr Černotín, kde mě Mirek vysadil. 

Za mě byl toto nejlepší výjezd roku 2020. Jednak co do počtu pozorovaných supercel, jednak také kvalitou bouřek byl nejlepší. 

---

L. Ronge – Letiště Nové Město nad Metují, okr. Náchod

---

Z. Černoch

V práci jsem netrpělivě očekával vývoj bouřek a pořád nervozně koukal na radar, zda se něco děje v mém směru. Bouřky nejprve řadily nad Čechami, ale jejich postup k severovýchodu moc optimismu nedával a pomalu jsem se loučil s možností lovu. O něco později jsem se kouknul k západu, zda se náhodou něco neděje a uviděl jsem hradby kumulonimbu. Chvilku jsem nechápal co se děje. Když jsem se podíval na radar, tak jsem viděl jak nad Východními Čechami došlo k explozi nové konvekce. Nesměřovala do Polska, ale k východu směr Morava. Nervozita stoupala vzhledem k radarovým odrazům a netypickému postupu. Začal jsem uvažovat nad supercelami. Dodělal jsem to nejnutnější, poprosil kolegu, aby ten zbytek udělal za mě a já vypadnul.

Vzal jsem foťák a váhal, zda jet na sever či na Olomoucko. Nakonec jsem se rozhodl pro Olomoucko a udělal jsem dobře. Bouřka, která směřovala přes Jeseníky, velmi rychle zeslábla, zatímco bouřka směřující k Olomouci byla stále v plné síle. Dojel jsem nad Potštát, koukl na radar a udělal jsem tu největší chybu. Rozhodl jsem se, že bouřku zkusím odlovit od Tršic. Když jsem přijel do Tršic na místo, bouřka už byla relativně blízko a já si pořádně nezkontroloval zaostření a rovnou fotil. Kdybych zůstal u Potštátu měl bych rozhodně mnohem lepší fotky a hlavně větší klid na přípravu. Nakonec mám krásné fotky, které se ostatním líbí, ale já mám z lovu smíšené pocity a skřipu zubama. Něco jsem nafotil, ale spokojený nejsem. 

K tomu další bouřka směřovala na Potštát a já odjížděl teprve z Tršic. Při cestě zpět jsem viděl spoustu krásných blesků, ale už jsem nedostal šanci si něco nafotit. Vyjel jsem konečně na slušný výhled, ale bouřka definitivně pohasla.

---

M. Grék

Myslím, že ke dnešní večerní/noční bleskové show není moc co říct, poněvadž fotografie budou hovořit za vše. Už ráno bylo na obloze na co koukat, nad Ostravou se tvořily pěkné cirrocumuly.

Jelikož jsem měl noční službu a čekaly se bouřky, bylo jasné, že s sebou přibalím i foto výbavu. Už hodinu a půl od začátku služby jsem vytahoval stativ na náš malý ochoz, který nám na letecké stanici zajišťuje výhled k pozorování počasí okolo letiště. Na kartě se objevily první zářezy vzdálených CG výbojů vystřelujících ze stratiformní části bouřkového systému.

Těsně předtím, než tento systém zeslábl, vytvořil se na jeho čele mohutný shelf cloud. Podmínky na jeho vyfotografování však byly velmi náročné – pohyboval se rychle a byl špatně nasvícen.

Následoval vrchol večera. Blížil se další komplex bouřkových jader, jehož aktivita byla neutichající. Střídaly se blesky do země, mezi mraky a postupně se blížily. Jelikož je věž řízení letového provozu v okolí letiště ten prakticky nejpřitažlivější bod, rozhodl jsem se nechat stativ s foťákem na ochozu stanice a zavřít dveře, jelikož byly výboje již opravdu blízko a také proto, že jsem se musel věnovat vydávání meteorologických zpráv. Velká výhoda byla v tom, že blesky střílely před samotné bouřkové jádro a z nebe nepadala jediná kapka. Poslední zhruba tři výboje byly již velmi blízko, ten nejbližší rovných 1100 metrů od stanice – později jsem totiž našel místo jeho úderu. Ten úplně nejbližší tuto show ukončil, byl to totiž úplně poslední blesk. Následoval další bouřkový systém, ale jeho blesky již byly bohužel utopeny ve srážkách.

O dva dny později následovalo hledání místa úderu – to jsem určil z fotky a následně za pomoci map. Blesk udeřil do švestky domácí a čekal jsem, že ze stromu zbyde jen uhlí. Nakonec se však stromu jen ulomila větší větev a po okolí byly znatelné rozmetané kusy zuhelnatělé kůry a menších větviček.

Nakonec jsem si popovídal s majitelem pozemku. Ten byl v době úderu zrovna doma, a i když věděl, že blesk udeřil velice blízko, nečekal, že trefil jeho strom.

---

Související odkazy:

Blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
ČHMÚ – Český hydrometeorologický ústav
EUMETSAT – Monitoring the weather and climate from space | EUMETSAT