L. Ronge – Trutnovsko
Již několik dní jsem věděl, že tento den bude pro mě velice náročný. Slíbil jsem totiž kolegovi z práci, že mu nafotím svatbu, ale zároveň jsem viděl, co malují modely pro mojí lokalitu. Krom věcí potřebných na focení svatby jsem si ráno vzal i civilnější oblečení a techniku potřebnou pro focení bouřek. Samotný obřad kolegy proběhl v dopoledních hodinách, takže nebyl takový stres na focení. I následné skupinové focení v parku proběhlo v klidu. Poté jsme pokračovali na společný oběd, kde jsem ještě fotil, ale zároveň jsem už po očku sledoval tu a tam radarová data, abych byl v obraze.
Kolem 15. hodiny jsem si všiml na radaru prvních zajímavých bouřkových buněk v oblasti Frýdlantu, které se intenzivně vyvíjely a pohybovaly se směrem k Trutnovu. Zpozorněl jsem a kolem 15:30 jsem se převlékl do civilu a vyrazil na oblíbené pozorovací místo kousíček za Trutnovem. Již po příjezdu byla vidět typická struktura supercelární bouře. Vyndal jsem tedy techniku – zrcadlovku, stativy a mobil, který jsem nechal timelapsovat, protože mu nevadí déšť. Po chvíli se na vzdálené supercele udělala i oblačná nálevka / wallcloud, který měl tendenci se dotknout země. Ihned jsem měnil objektivy, ale než jsem stihl nasadit teleobjektiv, byl již útvar v rozpadu.
Pohyb supercel byl poměrně rychlý, a protože se zdálo, že bych mohl být zasažen intenzivním krupobitím, sbalil jsem veškerou techniku a stáhl jsem se do bezpečí Trutnova mimo předpokládanou oblast krupobití z první supercely. Když se zdálo, že je nebezpečí zažehnáno, vrátil jsem se směrem k původnímu pozorovacímu místu, ale nakonec jsem popojel kousek dál, abych měl lepší výhled na supercelu, která prošla nedaleko mě. Naskytl se mi nádherný výhled na wallcloud supercelární bouře, která se pomalu rozpadala. Tak nádhernou scenérii jsem dlouho neviděl. Ale nemohl jsem zůstat moc dlouho. Na radaru byly další 2 bouřkové buňky, které vykazovaly stejné signatury jako buňky první, tudíž se dalo tušit, že se jedná o supercely také.
 |
Radarová animace postupu supercelárních bouří kolem Trutnova. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 8176.9 kB |
 |
Animace radarového trasování supercelární buňky. © Český hydrometeorologický ústav, AMS Velikost: 1464.7 kB |
 |
Detailní přehled radarového trasování supercelární buňky. © Český hydrometeorologický ústav, AMS Velikost: 1657.3 kB |
Vyrazil jsem tedy jižněji ke Dvoru Králové, abych měl na buňky lepší výhled z jihu. Bohužel však buňky nevydržely a začaly se rozpadat, takže jsem nakonec natimelapsoval alespoň jejich zánik. Následně jsem pokračoval až za Jaroměř, abych zdokumentoval poslední ze tří buněk. Po 17:30 jsem tedy vyrazil zpět do Trutnova podívat se na „afterparty“ svatby. Netrvalo to dlouho a v Polsku vznikla nová bouřková buňka, která měla směr pohybu severně od Trutnova. Protože už i pohled z Trutnova na ten bouřkový kolos byl úchvatný, vyrazil jsem opět z Trutnova směrem na Markoušovice, kde jsem opět začal dokumentovat – fotit a timelapsovat. Bouřka si rychle posouvala dále, proto jsem se i já přesunul. Nebyl jsem si jistý jakým směrem a proto jsem vyrazil směrem k Červenému Kostelci, kde jsem pokračoval s focením.
 |
Radarová animace postupu supercelární bouře u Trutnova. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 7758.5 kB |
 |
Animace radarového trasování supercelární buňky. © Český hydrometeorologický ústav, AMS Velikost: 1133.3 kB |
 |
Detailní přehled radarového trasování supercelární buňky. © Český hydrometeorologický ústav, AMS Velikost: 1755.6 kB |
Kolem 21 hodiny jsem se vrátil na hostinu, ale ani do třetice jsem nemohl vydržet dlouho. Za Krkonošemi v Polsku byla nádherná blesková podívaná, kterou jsem si prostě nemohl nechat ujít. Vyrazil jsem tedy na jeden Trutnovský kopec s úžasným severním pohledem na Krkonoše a dal se na poslední focení. Na místě jsem vydržel cca hodinu a poté jsem se opět vrátil na hostinu, kde jsem již vydržel a mohl si ji taky užít 🙂
 |
Radarová animace postupu a vývoje bouřkového komplexu nad Krkonošemi. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 6531.4 kB |
Nakonec sestřih timelapse videí dokumentující postup a vývoj supercelárních bouří a několik dat:
 |
Radarová sumace (Z:MAX) za 24 hodin © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 153.3 kB |
 |
Sumace bleskových výbojů ze sítě Blitzortung.org © Blitzortung.org Velikost: 72.3 kB |
 |
Hustota bleskových výbojů ze sítě Blitzortung.org © Blitzortung.org Velikost: 168 kB |
 |
Prostorové rozložení bleskových výbojů ze sítě Blitzortung.org © Blitzortung.org Velikost: 130.3 kB |
 |
Snímek z družice MSG produktu VIS-IR s kombinací detekce blesků. 7.7.2017 17:30 UTC. © EUMETSAT Velikost: 1378 kB |
J. Švarc – Vyškov-Zouvalka
Páteční předpovědi vypadaly poměrně příznivě. Ačkoliv nás během ranních a dopolední hodin přecházely pozůstatky bouřek na teplé frontě, nakonec se ukázalo, že právě ty zvýšily velmi výrazně rosné body a živnou půdu pro odpolední bouřky. Polední pauza přinesla kýžené protrhání oblačnosti a následné 4 hodiny prohřívání spodních vrstev atmosféry. Po 4 hodině odpolední mě vyhnala na kopec poměrně (alespoň radarově) silná ,,pulsovka“, která však svým sestupem do Vyškovské brány opět ztratila veškerou vůli žít. Krátká pauza na kávu a odpolední svačinu přišla vhod před přicházejícími supercelami z východních Čech.
Na kopec Zouvalka jsem se přemístil s dostatečným předstihem. Supercela v tu chvíli postupovala přes Kunštát a Boskovickou brázdy dále na jihovýchod. Trochu jsem se obával, co s tím opět udělá Drahanská vrchovina, ale nakonec si buňka udržela sílu i nadále. Připravil jsem tedy oba stativy na kamerku i foťák. Na čele kovadliny postupující ve směru proudění se vyskytly mammata a tail cloud. Po chvíli následoval i silný updraft. Celá bouře zjevně rotovala už ve vzdálenosti asi 30 km od stanoviště. Za mohutným updraftem se začal nenápadně vynořovat wall cloud.
Následoval bod zlomu, a to jestli přežije buňka sestup do Vyškovské brány. Po chvíli bylo jasné, že buňka postupuje v plné síle dál. Wall cloud začínal nabírat konkrétních obrysů a byl čím dál více zřetelný.
Nad Studnicemi byl vidět jak se plazí téměř po zemi. Už nebylo pochybu, že se bude jednat o jeden z mých nejlepších výjezdů. Za wall cloudem se hrnula velmi rychle srážková bota resp. downburst.
Z předchozích hlášení z Drahanské vrchoviny, o výskytu 3 cm krup jsem měl trochu strach, aby se nepotkaly i s kapotou mého auta. Nakonec jsem kroupy v jižní části Vyškova nezaznamenal, ačkoliv v západní části byly hlášeny asi 1,5 cm velké kroupy. Podle bleskové detekce byla blesková aktivita velmi silná, drtivá většina výbojů se odehrávala v sestupném proudu.
 |
Radarová animace zobrazující postup SC k Vyškovu. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 7130.5 kB |
Jen sporadicky vystřelily CG před srážkovou botou. Nicméně dunělo neustále víc než hodinu v kuse bez přestání. Přechodem přes Vyškovskou bránu wall cloud poněkud zvednul základnu, což je patrné i z fotek. Na čele začalo velmi výrazně foukat, což mě vyhnalo spolu s blížící se bleskovou aktivitou z kopce. Navíc čelo bouřky z nejvyššího bodu v okolí vypadalo velmi strašidelně, tak jsem radši zvolil za včasu úprk.
Analýza škod ve sledované lokalitě…
 |
Mapa škod – srážky, kroupy, vítr © Jan Švarc Velikost: 390.8 kB |
 |
Mapa škod – srážky, kroupy, vítr + počet výbojů © Jan Švarc Velikost: 393.8 kB |
J. Džugan, J. Řehák – Toužim, okr. Karlovy Vary
Po více než měsíci tu byl opět den, kdy jsem se vzhledem k okolnostem rozhodl pozorovat bouřky přímo z Toužimi. Nad republikou byly přitom zajímavé překryvy CAPE o hodnotách mezi 1000 až 1500 J/kg a střihu větru mezi 15 až 25m/s, hlavně ve východní části našeho území. Právě zde se během dne vyskytly i supercely.
U nás v Toužimi byl ale až do večerních hodin klid, veškeré bouřky se tvořily severovýchodně od nás na linii konvergence a postupovaly ve vláčku k jihovýchodu. Zdálo se to být zabité, naše oblast bouřky jako kdyby úplně odpuzovala, ke všemu se natáhla kovadlina a lehce se ochladilo. Pořizoval jsem zatím alespoň záběry z domova severním směrem.
Situace se začala zlepšovat až okolo 19:30, kdy se v blízkosti Ašského výběžku utvořilo několik buněk postupujících opět ve vláčku, tentokrát naším směrem. Kontaktoval jsem se s Járou Řehákem a vyrazili jsme na kopec. Od nás však nebyla patrná žádná struktura přicházejících bouřek, zatím pouze obrovská tmavá kovadlina a srážky, zastiňující Slunce. Zajímavější to prozatím bylo na severovýchodě, odkud se z multicely vydělila jedna buňka s bílými odrazy, o které jsme se později dozvěděli, že šlo o supercelu. Další konvekce nasvícená zapadajícím Sluncem pak rostla daleko na jihu na Šumavě.
Bouřka od jihozápadu se s přibližováním dále vykreslovala, hřmělo stále silněji, a jelikož začalo pršet z kovadliny, uchýlili jsme se do raději auta. Vizuálně zatím nevypadala kdovíjak extrémně. Taková normální letní bouřka.
Když jsem ale shlédnul radar, nestačil jsem se divit. Blížilo se sem bílé jádro, přičemž očima se to tak ani nezdálo. Před námi na západě byla pouze šedá clona srážek. Později však na západě přechodně ustupující srážky odhalily mohutný roztrhaný arcus se silným jádrem hned za ním.
Arcus rychle přešel a dorazil silný déšť, do kterého se hlavně ke konci přechodu začaly mixovat malé krupky. Ty však nedosahovaly větší velikosti než půl centimetru. Kousek jižněji však musely být srážky o mnoho silnější a kroupy tam padaly určitě větší. Samotné bílé jádro nás totiž minulo těsně jihozápadně. Na „likvidační přechod“ tedy nedošlo, alespoň zůstaly naše zahrádky ušetřeny újmy. 🙂 Bouřka k nám přinesla 15mm srážek, což se vzhledem k suššímu počasí velmi hodilo.
Poté, co srážky skončily, ještě jsme spatřili odcházející bouřku ze zadní strany. Měla mohutnou srážkovou botu, za kterou byl odděleně vzestupný proud. Další slabší buňky pak postupovaly v závěsu za touto bouřkou na linii konvergence.
Stmívalo se, proto jsme zkoušeli využít zbývající čas bleskům. Bouřka byla aktivní, většina blesků se ale odehrávala skrytě, CG blesků bylo velmi málo, jeden z nich vyfotil Jarda.
S ubývajícím světlem nás začali štvát otravní chrousti, kteří měli letos svůj rok, proto jsme pozorovačku zabalili. Bouřka se vzdálila, přičemž se zformovala do linie, v jejíž podobě pak zasáhla i Plzeň a vyvrátila zde několik stromů, jak jsem se v dalších dnech přesvědčil.
Pokud jde o nás míjející bílé jádro, tak i to vykazovalo jistou chvíli mezocyklónu (zdroj CHMÚ), byť náznaky byly zde slabší, na rozdíl od supercel na severovýchodě Čech.
 |
Radarová animace v zoomu zobrazující postup bouří přes Západní Čechy. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 7227.1 kB |
L. Tuháček – Rakovnicko; Plzeňsko
Vzhledem k tomu, že nám letos kalendář nadělil možnost výjimečně dlouhého volného týdne, trávil jsem volný čas na chalupě s rodinou, připravený vyrazit do terénu, pokud by se něco seběhlo.
Po té, co jsem si ve středu užil večerní focení měsícem nasvíceného „Cébáku“, který k nám „přinesli“ Cyril s Metodějem, se má pozornost upínala na pátek, kdy měly být zajímavé podmínky pro vznik konvekce a dokonce i supercel. Dokonce i Estofex dal dvojku. Bohužel, jak tak den utíkal, to hlavní se zatím odehrávalo daleko ode mě, směrem na východ. Navíc se k nám odpoledne nasunula deka a už jsem pomalu nevěřil, že by se mohlo vyskytnout něco zajímavého. Když tu náhle se na protějším kopci začalo blýskat. S rychlostí sobě vlastní jsem po deseti minutách konečně nastavil bleskolapku a foťák do správné pozice a pak už jen střídavě jásal a nadával, když můj foťák bleskový výboj buď zachytil a nebo naopak ne. Zajímavé bylo, že jsem některé čárové CG blesky měl na fotkách několikrát, což se mi nestává až tak často. Mezitím pouštím i druhý foťák na timelapse srážkového pole. Timelapse zachytil dokonce i jeden záblesk, což je na čas ¼ vteřiny a třívteřinový interval docela náhoda.
Když blikačka skončila, všiml jsem si další vzdálenější aktivity někde za Prahou, a tak jsem se přesunul na vyšší místo a zazoomoval na oblast, kde čas od času vystřelil nějaký ten chudáček. Příležitostně fotím i slabší mammaty, které vznikají tak nějak nečekaně mně na hlavou. Po očku jsem také na radaru sledoval, že od Krušných hor se blíží zajímavá linie, nicméně moje pozornost se stále upíná k východu. K Rakovníku se pak přikradla mnou nepozorovaná buňka, kterou jsem po jejím pozdním odhalení odhadoval na SC. Začal jsem plánovat, kam bych vyrazil, protože tím směrem nemám žádné vyhlídnuté místo na pozorování. Chystal jsem se zabalit techniku a zkusit vyrazit „někam“ blíž k té zajímavé buňce, když tu se přímo před objektivem zablesklo a vzápětí se mi na displeji ukázal pěkný „větvičák“. Takový ten, o kterém tušíte, že je závěrečný.
Chvíli jsem pak ještě váhal, zda-li nepočkat na další „závěrečný“, ale buňka s bílou radarovou odrazivostí mě uchlácholila k odjezdu. Bylo ale už pozdě pokoušet se dostat těsně před ní, proto jsem se rozhodl jí trochu nadjet směrem k Berounu a pak po dálnici směrem na Plzeň, Cestou mi psal Tomáš, že je u Pavlíkova a že to vypadá hodně zajímavě. Chvíli na to buňka zdechla a já už jsem nezjistil, zda to byla SC či nikoliv. Ale severně od Plzně šla další, odrazově hodně zajímavá, linie. No, když už jsem tedy na té D5-ce, co kdybych vyrazil k Plzni, třeba k Rokycanům? Chvíli na to už uháním po dálnici v naději, že tam snad někde bude pěkné pozorovací místo. Sjíždím u Rokycan na pozici, která na mapě vypadala dobře. Obloha severozápadně ode mě intenzivně bliká. Zastavuji na stanovišti s ucházejícím výhledem a pouštím foťák. Je už pěkná tma a mám trochu obavy z toho, že netuším, co přesně mám nad hlavou. Co ale vím je, že za zády mám hřbitov. V hlavě se mi vybavují vzpomínky na horory. Jádro je již blízko a co čert nechtěl – jde přímo na mě. Sakra! Podle radaru to vypadá na kroupy. Ale i na to jsem při výběru místa myslel a tak vím, že přibližně kilometr ode mě je malá pumpa. Tam tedy směřuje moje další cesta.
Když přijíždím, silně prší, pumpa je zavřená. Střecha benzínky není až tak velká, tak parkuji tak, aby mi případné kroupy neoznačkovaly kapotu auta. Čekám, kdy přijde to „bílé peklo“. Místo toho jen monstrózně prší. To je ono? Hmm, tak asi jo, nic víc se nekonalo, jen prudký déšť. Pokouším se najít nějaké stanoviště, odkud bych měl dobrý výhled na zadní stranu bouřky, s tím, že se třeba povede vyfotit nějaký ten blesk v kovadlině. Do háje! Co je tohle za kraj? Všude jen lesy a kopce. Ideální místo tady asi neexistuje! Vybírám místo s výhledem na JJV. Obloha se mezitím začíná trhat a měsíc lehce osvětluje zadní stranu kovadliny. Povedlo se vyblejsknout několik motanic CC blesků. Po dvaceti minutách je už jasno. Bouřka je daleko v tramtárii a já vyrážím zpátky na chajdu.
Co dodat na závěr? Kéž bych u té Plzně byl alespoň o půl hodiny dřív a viděl to ještě za světla.
D. Müllerová, J. Drahokoupil – Brandýsek; Třebusice, okr. Kladno
“Co kdybychom jeli na pár dní na Moravu”, navrhoval Honza, když jsme si někdy na začátku jara v práci zabírali dovolenou na “výhodný” první týden v červenci. Ubytovat bychom se mohli v hotelu na kraji Brna, který Honza zná ze služebních cest a podnikat výlety po okolí třeba do Moravského krasu apod… “Blázníš? V sezóně ti na Moravu nepojedu, copak jsou tam bouřky?”…
Nakonec jsme týdenní dovolenou trávili doma v Brandýsku. Bouřky 5.7. jsme si v rámci možností celkem užili a nyní se upínala pozornost k mnohem výraznější situaci 7. 7., kde to dokonce “smrdělo” i supercelama. Modely sice to nej cpaly kamsi nešikovně na východ, nicméně Estofex velkoryse udělil stupeň č. 2 celé České republice, a tak jsme se raději nikam nehnali a vyčkávali doma, co se bude dít. Neradi jedeme někam napřed, když je situace nečitelná a tak obvykle čekáme, až se bude čeho chytit.
A odpoledne se skutečně začalo něco dít. První potenciální buňka vznikla kdesi ve Šluknovském výběžku a přes Liberec zamířila kamsi k Rongičovi, který ten den fotil na svatbě a byl z této situace poněkud nesvůj. V našem kolizním kurzu se za Krušnými horami také objevily zajímavé buňky, které jakmile zjistily, kam směřují, začaly se zoufale bránit, duply na brzdu a vyslaly před sebe kovadlinu, takže jsme za chvíli dostali celkem nevzhlednou a nic dobrého nevěstící deku. A tak zatímco na svatbě místo nevěsty zmizel svatební fotograf, který se odporoučel věnovat jakýmsi divným rotujícím mrakům, na Kladensku při zírání do deky a srážkových pruhů zdechajících bouřek na západě přicházelo poznání, že něco je špatně. A když se Honza podíval na webkamery, zejména ty z východních Čech, tak bylo nejhůř… A nezachránila to ani konvekce, která se v našem okolí nakonec přeci jen začala pod dekou tvořit a snažila se nás uchlácholit několika blesky, které by nám možná za jiných okolností udělaly i radost. Skrz kovadliny viditelné na východě bylo jasné, že tam je to úplně jiná liga a to v místech, která pro nás již nejsou dostupná. Dnešek nám zkrátka patřit nebude.
Chvíli jsme paběrkovali u Třebusic, pak na Rovinách a když začalo pršet, napadlo nás vyzkoušet věžičku našeho rozestavěného nového domova, která bude jednou sloužit právě pro focení blesků za nepříznivých podmínek. Po odeznění srážek jsme se na další buňky vrátili opět k Třebusicím, kde jsme se krátce potkali s Jirkou Kratochvílem a za šera posbírali pár posledních blesků opět na Rovinách, kde jsme výjezd ukončili. Mezitím přes východní Čechy a Vysočinu putovaly supercely až na Moravu a to včetně Brna…
M. Grék – Ostrava
Na dnešní den jsem byl náležitě připraven. Nabité baterky do kamery i do fotoaparátu, stativ nachystán, modely prohlédnuty. Ač jsem nabyl lehkého pesimismu kvůli oblačnosti a srážkám přesouvajícím se v nočních a ranních hodinách přes ČR, pohled na radar po poledni pesimismus zažehnal.
Další dávka onoho pesimismu se projevila po tom, co jsem sledoval dráhu supercely postupující z Polska směrem na JV. Bylo mi jasné, že mé stanoviště mine. Západně od ní se však začala formovat nová jádra, která by měla projít kolem ideálně tak, aby byl pohled na základnu a bez toho, aniž bych moknul venku.
 |
Radarový snímek s detekcí blesků CELDN zobrazující bouřkovou konvekci na Ostravsku. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 241.2 kB |
Pohled na radarový snímek ze 17:25 UTC dává znát, že jsem byl v daném momentě doslova v obložení – tj. sen stormchasera, popř. v mé dané situaci spíše stormspottera. Nárůst bouřkového oblačnosti směrem na S až SZ byl až doslova explozivní – alespoň dynamické načechrané tvary cumulonimbů to na sobě dávaly znát.
Z rostoucích congestů na SZ se na chvíli dokonce vytvořila menší tromba, která na obloze zůstala zhruba 5 minut dokud nezanikla.
Severní část bouřkové oblačnosti se poměrně rychle přibližovala k mému stanovišti. Ve změti panelákové džungle Ostravy jsem dokázal rozpoznat, že je pod základnou sníženina. V ten moment jsem si myslel, že jde o wall cloud. Šlo však o shelf cloud formující se na outflow boundary postupujících buněk.
Shelf cloud se dále blížil a blížil a já si celkem užíval poměrně nízké bleskové aktivity. Nehatila pozorování tím, že bych se musel schovávat a fotit či točit z ústraní. Za dobu, co jsem pozoroval, na mě také nespadla ani jedna kapka, což opět potěšilo.
Stále jsem si kdesi vzadu v hlavě myslel, že jde o wall cloud. Hlavně kvůli strukturě a vyjasňování za ním. Na struktuře šlo však jasně vidět, že oblačnost nerotuje, ale spíš se posunuje směrem ke mně. Začínají pomalu padat kapky a při pohledu na radar je jasné, že musím zmizet… Nestihl jsem to, a tak mi bylo dopřáno trochu letního osvěžení.
Z pozorování i radarových snímků v animaci jde hezky poznat training effect, nebo-li nárůst bouřkových buněk na návětrné straně.
 |
Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující bouřkovou konvekci na Ostravsku. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 3094 kB |
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=51&t=1736 – Bouřky 7.7.2017 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
