Předpověď projektu ESTOFEX na 16. 6. 2016 © www.estofex.org Velikost: 32.7 kB |
Mapka jednotlivých supercelárnínch bouří zaznamenaných/pozorovaných během dne. © AMS, z.s. – David Rýva Velikost: 174.7 kB |
Jan Džugan, Luboš Opalecký – Ražice, okres Písek
Ačkoliv jsem byl obecně silně zaneprázdněn přípravami na státní zkoušky, takový den, jaký se měl 16. června udát, jsem prostě nemohl vynechat. Zajímavé bylo, že model GFS ho předpovídal velmi daleko dopředu. Původně to měla být celá série asi tří dnů od 16. do 18. června, kdy byly předpovídány doslova apokalyptické parametry, včetně tornádo parametru STP dosahujícím hodnoty 3. Nakonec však, asi po týdenním šachování, se původně předpovídaná situace „scvrkla“ na jediný den a to 16. června hlavně na jižní polovinu Čech. I ony šílené parametry se nakonec redukovaly na takové, jaké se jednou za pár let vyskytnou i v našich končinách. CAPE mělo dosahovat hodnot 1000-1500 J/kg, zajímavější však byl střih větru okolo 25m/s a helicita 300m2/s2. Ovšem jak se ukázalo za pár dnů v Srbsku a Rumunsku, i ty původně předpovídané megapodmínky se i v Evropě mohou realizovat.
Již kolem poledne jsem se sešel s Lubošem, abychom získali určitou časovou rezervu na vzniknuvší bouřky. Ke všemu nezbylo cestovat jinak než vlakem. Jako lokaci jsme po bádání v mapách zvolili okolí Ražic u Písku, které nám vycházely dobře jak z hlediska podmínek, tak i z hlediska charakteru okolní krajiny. Po našem příjezdu na místo se však dlouho nic nedělo, ani družice neudávala žádný vývoj hlubší konvekce. Zatím jsme si tedy alespoň prošli okolí. Asi po hodinovém čekání se začala vytvářet zatím mělká konvekce. Podle charakteru kumulů bylo zřetelně vidět, že se konvekce utváří v dynamickém prostředí. Často docházelo ke vzniku vírů typu horseshoe funnel, kterých jsme však viděli daleko víc, než zde uvádíme.
Kromě tromb zdobily kumuly i četné pileusy, vytvářely se pravidelně skoro nad každým oblakem.
Pak jsme si všimli, že jeden z kumulů severně od nás začal prudce expandovat do výšky. Během chvilky bylo jasné, že po velmi nesmělém začátku se to začíná rozjíždět a to pořádně.
Nedaleko Brd se vytvořily dvě obrovské bouře, které rychle prodělaly splitting jader a nám bylo už tehdy od pohledu jasné, že se jedná o supercely. Timelapse to jen potvrdil. Bouře hnal velmi silný střih větru. Bouře tak ani nepřecházely do kovadliny. Spíše se jednalo o protáhlé cumulonimby typu calvus. Jelikož se první supercela vytrácela z dohledu, začali jsme se věnovat té druhé. I z velké dálky jsme byli schopni rozeznat typické supercelární znaky, jako wall cloud, clear slot a samotný talíř mezocyklony ohraničený arcusem.
S tím, jak se bouře odsouvala, jsme se věnovali detailům její zadní části.
Dvojice bouří se pak odsunula dále do středních Čech, kde je pozorovali naši středočeští kolegové v okolí Benešova.
Radarová animace obou supercel ve středních Čechách. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 3938.3 kB |
My jsme byli z těchto bouří ohromně nadšeni, ale to jsme ještě nevěděli, že nás to nejlepší teprve čeká. V Bavorsku totiž postupovala další supercela naším směrem. Po odsunu kovadliny z další rozpadlé bouře jsme mohli už vidět její obrysy. Tehdy jsme si však ještě nedělali naděje, že bouře vydrží v dobré kondici až k nám.
Namísto toho se však s přibližováním bouře se její struktura dále zvýrazňovala a bylo jasné, že se bude jednat o mimořádnou bouři.
Pod rotujícím vzestupným proudem se formoval obrovský klínový wall cloud. Nad ním byly vidět kondenzující pásy, které směřovaly do mezocyklóny. Byly patrny horizontální rotace ve směru vorticity, které se na onu mezocyklónu nabalovaly. Supercela dále generovala obrovskou kovadlinu s mohutnými mammaty. Ani jeden z nás ještě nikdy neviděl takto krásně definovanou bouři, která vypadala jako odněkud z amerického středozápadu :-).
Během celého přibližování jsme se naplno věnovali pořizování snímků, timelapsování a natáčení videa a vychutnávali si neopakovatelnou atmosféru. Jak se bouře dále přibližovala, ze základny začalo prosvítat tyrkysově modré světlo, které ještě podtrhlo krásu bouře. Kovadlina s mammaty se nám mezitím nasunula nad nás, obávali jsme se tedy úderu CG+. Naštěstí naprostá většina blesků byla vnořená uvnitř oblaku, tak výsledná pravděpodobnost byla mizivá.
Protože jsme se obávali krupobití, stáhli jsme se do Ražic pod přístřešek, odkud jsme sledovali přechod bouře. Kroupové jádro však nakonec přešlo severně od nás, u nás nespadla ani jediná kapka deště.
Radarová animace příchodu supercely z Německa. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 4183.3 kB |
Supercela se pak odsunula k východu, kde započal její proces slábnutí. Na flanking line, táhnoucí se za supercelou se ještě zformovala tromba.
Krátce na to jsme sedli na poslední vlak z Českých Budějovic do Plzně, kterým jsme se chtěli odebrat domů. Nešlo to však hladce. Vlak musel odložit odjezd kvůli popadaným stromům na trati, což nás o takovou hodinu zdrželo v Ražicích. Až pak se vlak konečně rozjel. Ale nebyl to kupodivu všem bouřím konec. Jižně od komplexu trvalého deště nás zaujala svou strukturou další podezřelá buňka. I u té se nakonec prokázal supercelární původ. Je zachycena v závěrečné fázi na videu.
Supercel se na území ČR vyskytlo nakonec nějakých 13. My jsme byli schopni zachytit 4 z nich. Z toho dne se tedy stal rozhodně ten nejúspěšnější vůbec za dobu, co se bouřkám věnujeme.
J. Drahokoupil, D. Müllerová, T. Novotný, L. Tuháček, J. Kratochvíl – Benešovsko
Toto téměř ďábelské datum se jistě zapíše tučně do naší stormchaserské historie, neboť ačkoliv se možná někde rozpoutalo peklo, řada z nás byla ten den v ráji :-).
Že by se mohlo chystat něco velkého, bylo známo už pár dní předem. Modely vyhrožovaly velmi zajímavými parametry, a to vzácného překryvu lability a střihu, ač se tedy pořád nemohly shodnout, kam to nejlepší umístit. Nejprve to vypadalo na Moravu, což vyprovokovalo mnohé vzít si dovolenou. Nicméně nakonec se vše přesunulo západněji do Čech, takže kdo si dovolenou vzít nemohl (jako například já s Honzou), alespoň mohl doufat, že to odpoledne ještě může stihnout. Nakonec Estofex udělil stupeň č. 2 pro zhruba celou oblast Čech a ČHMÚ výstrahu trochu zúžil a soustředil se zejména na východ od Prahy. Trefili se v podstatě oba.
V práci to ten den šlo naštěstí ještě relativně dobře, a tak, než jsem vyrazila k letišti, jsem se stihla ještě chvíli věnovat poměrně výraznému 22° halu i s náznakem cirkumhorizontálního oblouku.
Na Šestku dorazil nejen Honza, ale i posádka Luboše Tuháčka s Jirkou Kratochvílem a vrchním navigátorem Tomášem Novotným, kteří byli v bojové pohotovosti již od rána. Zatím se ovšem nebylo čeho chytit. Široko daleko žádná hlubší konvekce, ovšem jedna věc již v tu dobu byla zvláštní. Tvořily se četné horseshoe funnely, které normálně člověk vídá jednou za pár let a najednou z toho byla téměř pásová výroba. Holt střih je střih, což potvrdila i sondážka, akorát CAPE by mohl být vyšší. Počítalo se s trochu vyššími rosnými body, které se ale krčily pod 15°C.
Zvažovali jsem přesun na Mandavu, ale jelikož se nic nedělo, rozhodli jsme si zkrátit čas letištními radovánkami v podobě odletu A380, a příletu B747 a B777, dokonce jsme si našli plácek i na frisbee.
Zatím východně od nás již začala nenápadně bujet konvekce, na které se tvořily krásné piley. Chvíli jsme jim věnovali pozornost a po přeletu poslední velké mašiny jsme naskákali do aut a vyrazili na Mandavu. Ovšem mraky nelenily a jako když do nich střelí, začaly najednou mohutnět a i krásnět – herdek, my už na tý Mandavě měli být. Navíc doprava na pražském okruhu začala houstnout.
Pod Mandavou náš přivítala tmavá stěna se sem tam nějakým bílým pixelem na radaru a zahnala nás zpět za řeku. Zastavili jsem kdesi u Lochkova a koukali, jak se na východě spouští downburst s kroupami. Ústup byla dobrá volba. Na Brdech naskakovaly nové výrazné buňky, u kterých došlo ke splittingu a my tušili, co asi budou zač. Takhle to nejde, pokud chceme vidět to, co dělá z pořádné bouřky supercelu, musíme se dostat na druhou stranu toho mraku. Předchozí – nejspíš také supercela, byla již mimo naše možnosti a nám nezbylo, než využít “pauzu” mezi bouřemi a proklouznout na Mandavu a případně ještě dál. Vyjeli jsme.
Cestou bylo patrno, ze zde vydatně zapršelo, ale kroupy jsme u silnice neviděli. Zastavili jsme krátce na Mandavě a podívali se směrem k Brdům. Zde jsme spatřili scénu, kterou jsme dosud neviděli – dvě rozdělené buňky – supercely vedle sebe. Bylo zřejmé, že ta pravá nevydrží. Veliké bílé jádro té budoucí přeživší ovšem varovalo, že tato bouřka nás za žádnou cenu nesmí trefit. Musíme dál na Benešov a pak se uvidí.
Cestou jsme potkávali následky předchozí bouře, kdy jsme přejížděli přes docela nepříjemné oblázkové naplaveniny z pole a kousek za obcí Babice odstraňovali hasiči z vozovky spadlý strom. Pomalu jsme se začínali dostávat do vhodné pozice vůči bouřce, východně od ní. Začala jsem spatřovat scénu jako z amerických plání. Na obloze visel parádní talíř mezocyklony a člověk ani nepotřeboval data, aby mu bylo jasné, co vidí. Přesně to, co nám chybělo u Zbirohu. Nastal ovšem problém, kde zastavit. Blížili jsme se k Benešovu a nikde žádný kloudný výhled, navíc všude dráty. Pojedeme na Tábor nebo raději ještě na východ? Tome? … Ok, tak na východ na Vlašim. Ale stihneme to? Zmocňovalo se mě zoufalství. Doposud jsme dost viděli, ale na focení moc nebyl čas. Jestli tohle nestihneme, tak to bude konečná. Zaplaťpánbůh za směr na Vlašim, kousek za Benešovem se konečně rozprostírá nerušený výhled. A teď honem ven. Zvládli jsme to!
„Hlavně si zkontrolujte nastavení foťáků!“, volá na všechny Tomáš. Člověk se nemůže nabažit, akorát že neví, co dřív. V oblasti srážek občas proletí nějaký ten blesk, ale na hraní si s triggerem je málo času, ač tedy tato klasická (CS) supercela postupuje přeci jen o něco pomaleji, než ta HP u Unhoště. Ještě panorama na twitter. Hotovo, je to tu, co dál. Zkusíme to ještě předjet? Pokračovali jsem na SV směr D1, ale supercela, jako kdyby přidala do kroku. Pořád nás stíhala. Nakonec jsme zastavili za obcí Divišov a nechali si přes sebe přejít wall cloud. Zvedl se vítr z RFD, ale nic hrozného. Srážky nás naštěstí minuly.
Konečně je chvilka času vydechnout. Večeři odbýváme, co auto dá. Brzy se mi ozval David, který, chudák, seděl doma nad učením, zatímco my si venku užívali. Později k němu naštěstí také něco přišlo :-). Využili jsme jeho telefonátu ke konzultaci, co dál. Od jihozápadu se přibližovala další buňka, která byla také nejspíš supercelou. Další se ovšem rozjely i mezi Plzní a Prahou, z nichž nejsilnější mířila od Příbrami přímo na Prahu. Tam ovšem bylo kolem dost srážek, a tak jsme nakonec zvolili tu, co mířila k nám. Už se začínalo pomalu šeřit, takže jsme nedoufali v kdovíjakou strukturu, ale rádi bychom i nějaké noční blesky. Vyrazili jsme jí přes Vlašim a Louňovice pod Blaníkem naproti, ale bouřka nevydržela. Přesto se nám podařilo vyfotit, alespoň pár posledních blesků.
Došlo i na srovnání triggerů. Na následujícím blesku, který se povedl vyfotit nám všem, je možné vidět, že každý fotoaparát a trigger si s tím poradil trochu jinak. Pravda, nejednalo se o žádné exaktní měření… snažili jsme se především něco vyfotit, a tak jsme se nedomluvili na žádném konkrétním nastavení, navíc máme každý jiný fotoaparát s jinou reakční dobou. Nicméně zde je následující přehled použité techniky včetně typu triggera a konkrétní expoziční nastavení našich fotoaparátů v okamžiku vyfocení tohoto blesku a pod tabulkou je jakési vyhodnocení situace:
fotograf | fotoaparát | shutter lag | trigger | exp. čas | clona | ISO | fotky |
Honza | Canon EOS 5D Mark III | 61 ms | The Lightning trigger I | 1/8 s | f/4.5 | 100 | |
Dáša | Canon EOS 60D | 63 ms | The Lightning trigger IV | 1/4 s | f/4 | 100 | |
Tomáš | Canon EOS 70D | 59 ms | domácí výroba Miloš Hroch v3.2 | 2/5 s | f/6.3 | 100 | |
Luboš | Canon EOS 60D | 63 ms | domácí výroba Miloš Hroch v3.1 | 1.6 s | f/6.3 | 100 | |
Jirka | Pentax K-5II | 92 ms | domácí výroba Miloš Hroch v3.1 | 1/2 s | f/8 | 100 |
Nakonec jsme fotky seřadili v čase tak, jak se nám blesk povedlo vyfotit na základě reakční doby sestavy fotoaparát + trigger i s ohledem na expoziční časy. Pro lepší přehled jsme si blesk rozdělili na 3 fáze – první, druhou a závěrečnou – resp. první CG + větvení, druhé CG + větvení a závěr druhé fáze. A zde je určitá analýza, jak se nám to vlastně povedlo vyfotit:
1) První 2 fotky (Honza a Dáša) zobrazují první část blesku prakticky totožně pouze s tím rozdílem, že Dáša měla delší expozici, tak se tam promítlo i bohatší větvení v CC fázi blesku…
2) Rychlost Tomášova fotoaparátu 70D (nejlepší shutter lag) nepomohla v kombinaci s podomácku vyrobeným triggerem zachytit výrazným způsobem první CG blesk – už „pohasínal“, ale stále tam je a navíc s kombinací druhého CG větveného blesku… tedy jakási přechodná část prvních dvou fází…
3) Dále je znát rozdíl v reakční době triggerů, protože Dáša i Luboš mají stejný fotoaparát, ale rozdílné triggery – Dáša má na fotce ještě první klikatý čárový CG blesk, kdežto Luboš má už druhý CG blesk, který je větvený…
4) Lze vypozorovat, že je znát horší reakční doba – „shutter lag“ u Pentaxu (možná i v kombinaci s podomácku vyrobeným triggerem) oproti Canonům… Jirka měl ten blesk až v jeho závěrečné fázi…
No a takhle by vypadal onen blesk, kdyby se ho někomu povedlo vyfotit celý. Jedná se o složeninu dvou fotek:
Zatím úplně přesně nevíme, jak fungují ty podomácku vyrobené triggery ve smyslu, do jakého stavu uvedou fotoaparát po zapojení a zapnutí. The Lightning trigger všech verzí uvede fotoaparát do stavu namáčknuté spouště, tedy neustále probíhá měření expozice (v hledáčku je zobrazena clona, čas a ISO včetně případné kompenzace expozice) a je prakticky i předostřeno před samotnou expozicí (přesto, že se fotí zásadně na manual focus, fotoaparát v hledáčku problikáváním signalizuje zaostření). Tím pádem při aktivaci Lightning triggera nelze vstupovat do menu, měnit některé hodnoty ani prohlížet pořízené fotky. Jak jsem se dozvěděl od Jirky, u něj lze fotky prohlížet, ale fotoaparát poté při signálu od triggera pouze přepne do stavu focení, ale snímek nepořídí.
Jednalo se tedy o první sice tak trochu neorganizované srovnání triggerů v terénu (ono kdy se taky sejde víc lidí najednou před jednou bouřkou, že?), ale i tak z toho šlo vypozorovat výše popsané. Pro příště ale bude potřeba u všech fotoaparátů zadat pokud možno stejné expoziční nastavení, aby se výsledek ještě více omezil pouze na srovnání rychlosti triggerů a fotoaparátů.
A bylo po všem. Buňka nad Prahou ještě více zesílila a pokračovala na Neratovice. Vyrazili jsme zpět ku Praze, i když už nám bylo jasné, že ji nestihneme. Náš okruh se uzavřel opět na Mandavě, kde jsme se za vzdáleného poblikávání rozloučili s druhou posádkou Luboše Tuháčka a vyrazili k domovu, tentokrát s celkem hřejivým pocitem po úspěšném výjezdu.
M. Janoušek – Lounsko
První úlovek se mi povedl ještě před odchodem do práce – pěkný cirrostratus. Dnešní program však měl nabídnout mnohem víc…
Předpovědi ČHMÚ i ESTOFEXu se shodovaly v tom, že po několikatýdenní odmlce by západní polovinu ČR měla opět zasáhnout významná bouřková situace. Zajímavá byla předpověď ČHMÚ, která, narozdíl od té celoevropské, rozložení silných bouřek předpokládala v nebývale úzkém pruhu orientovaném od JZ po SV. To u mě v první chvíli vyvolalo pochybnosti, zda je vůbec možné tak přesně bouřky předpovědět. Když se ale kolem poledních hodin začala formovat první konvekce vzorně seřazená právě v této oblasti, pochybnosti se rychle rozplynuly. Krátce nato došlo i na první bouřky, které lineárně sílily. Znamenalo to ale mimo jiné tu skutečnost, že Slaný bude zřejmě „ze hry“. Nicméně na jižní až východní obloze byl vidět pás bouřkové oblačnosti skýtající šanci vyfotit alespoň něco z dálky. Vzhledem k docela výraznému vývoji jižně situovaných kovadlin jsem se rozhodl pro pozorování v okolí Slaného zvolit raději auto.
Nějak jsem se ale unáhlil. Veškerá konvekce se ukázala jako fotogenicky nezajímavá a výjezd k bouřkám na východ se nejevil jako perspektivní. Po nějaké době motání se uličkami jsem skončil na jednom zajímavém místečku u obce Vítov, kde jsem váhal co dál. Začal dost foukat nepříjemný severák (SZ), až bylo zima. Na západě se začalo zatahovat specifickým tenkým stratocumulem, přičemž ani jedno nebylo dobré znamení. Pak se tento tenký stratocumulus prudce vytvořil i nade mnou, což znemožnilo jakékoliv pozorování kovadlin. Naděje na nějaký úspěch tak rychle poklesly, neboť kromě vzdálených hromů kdesi nad Prahou nepřipomínalo bouřku vůbec nic.
Velmi zajímavé bylo, jak se tento stratocumulus pohyboval v přesně opačném směru, než části jiného oblaku, které bych také označil jako Sc, přitom byly zřejmě jen těsně nad ním. Pak mi začalo připadat, že v některých oblastech je stratocumulus až nezvykle černý. Co když nade mnou roste nová buňka? Po krátké době se jeden východně situovaný úsek oblaku trochu oddělil a skutečně se ukázalo, že má vertikální vývoj. Typická struktura pro základnu patřící nově vznikající silné konvekci se vytvořila i kousek ode mě.
Krátce nato se přidávají kapky, které sílí a poté vznikla skutečně bouřka – prozatím malá. Vzhledem k nesystematickému srážkovému poli jsem se rozhodl z tohoto vyjet severozápadním směrem. Záhy jsem nakrátko v těch místech zahlédl něco podezřelého…
Výhled ukázal, že nějaké bouřky jsou přeci jen i na druhé straně od hlavní „osy bouřek“. Zejména jedna z nich vypadala velice zajímavě, a tak jsem se rozhodl jet jí naproti. Bohužel jsem opět hodně pohořel na neznalosti silniční sítě, a problému, který je mě – dosud pohybujícímu se na kole – zcela nový a nepochopitelný. Totiž že když člověk něco potřebuje vyfotit, tak nikde nejde zastavit, a když už to konečně jde, tak odtud zase není vůbec nic vidět. I přes veškeré chyby a nedostatky jsem se někde na Lounsku k bouři docela přiblížil a konečně se našlo také přijatelné místo pro focení. Nad horizontem je tmavě sedá sníženina zakulaceného tvaru a vpravo sice ne-zrovna extrémní, ale silné srážkové pole. Vše velice jasně poukazuje na supercelu. Následoval ještě jeden kratší přesun, kde jsem si troufl i na stativ.
Nakonec se zdá, že cesta se vyplatila. Po dlouhé honičce v autě také chvíli pozoruji s pocitem, že to mám pod kontrolou. Dalším výsledkem je několik slušných fotek supercely – pravda že ne takových jako u kolegů za Prahou – ale na druhou stranu zase jedinečných zaměřených na bouřku, která patrně nebyla nikým jiným pozorována. Jen škoda, že blesků ubývá a bouřka zřejmě slábne. Menším úspěchem posledního krátkého přesunu bylo pozorování i rozpadu bouřky, který byl také zajímavý – stále suverénní rovná základna, jen z wall-cloudu zbylo už pouhých pár cárů.
Následoval návrat jižním směrem, kde jsem zřejmě mezitím propásl jinou velkou bouřku. Odehrával se ale bohužel opět v duchu orientace podle dopravního značení, takže cesta trvala asi dvakrát tak déle. Mezitím nastala již zmiňovaná bouřka, když vlivem jejího rozpadu začaly srážky vypadávat již před linií hlavního sestupného proudu. Bouřka tou dobou již neměla jasnou „hlavu a patu“, takže se ani nevyplatilo se jí věnovat. Pár zajímavých blesků, nějaký ten slušnější hrom a kolísající intenzita srážek – občas i silnější. Nakonec jsem už za tmy zastavil na vyfocení několika utopených blesků v základně či srážkovém poli. Zahlédl jsem i vzdálené četné blesky východním směrem, které patřily silné supercele tou dobou procházející severně od Prahy.
J. Roleček – Benešovsko, Kutnohorsko
První supercela – Trhový Štěpánov
První supercela – Vodslivy
Druhá supercela – Radvanice
Druhá supercela – Uhlířské Janovice
L. Ronge – Čáslav, okr. Kutná hora
Timelapse supercely snímané nedaleko letiště Čáslav.
Timelapse supercely snímané pomocí webové kamery ČHMÚ ve Vlašimi.
M. Meglič
Meteorologická data – RNDr. Petr Novák, Ph.D., David Rýva, Lukáš Ronge
Protože se jednalo o velmi výraznou meteorologickou situaci, přinášíme na závěr článku souhrn nasbíraných meteorologických dat z tohoto dne.
Za poskytnutí rozšířených radarových dat děkujeme Českému hydrometeorologickému ústavu.
Radarová data:
Radarová animace snímků maximálních odrazivostí mezi 14:30-23:55 UTC. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 13397.9 kB |
Radarová animace snímků maximálních odrazivostí s detekcí blesků CELDN mezi 14:30-23:55 UTC. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 13551.1 kB |
Animace snímků radarové odrazivosti na elevaci 0.3 stupňů z radaru Brdy v 500m rozlišení. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 1590.1 kB |
Animace snímků radiálních rychlostí (doppler) na elevaci 0.3 stupňů z radaru Brdy v 500m rozlišení. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 1216.9 kB |
radarová odrazivost | radarová odrazivost + popisky |
radiální rychlosti (doppler) |
radiální rychlosti (doppler) |
||
16:59 UTC |
|||||
17:09 UTC |
|||||
17:19 UTC |
|||||
18:49 UTC |
|||||
18:59 UTC |
|||||
19:09 UTC |
BWER (Boundary Weak Echo Region) na radarovém řezu buňky v 16:40 UTC. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 2 kB |
BWER (Boundary Weak Echo Region) na radarovém řezu buňky v 16:40 UTC. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 2 kB |
BWER (Boundary Weak Echo Region) na radarovém řezu buňky v 17:00 UTC. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 2.3 kB |
BWER (Boundary Weak Echo Region) na radarovém řezu buňky v 17:05 UTC. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 2.2 kB |
BWER (Boundary Weak Echo Region) na radarovém řezu buňky v 17:15 UTC. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 1.6 kB |
Blesková data:
Suma detekovaných bleskových výbojů sítí CELDN. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 31 kB |
Suma detekovaných bleskových výbojů sítí Blitzortung. © Blitzortung Velikost: 23 kB |
Přehled míst s detekovanými blesky pomocí sítě Blitzortung. © Blitzortung Velikost: 96.6 kB |
Hustota výbojů nad ČR zaznamenaná sítí Blitzortung. © Blitzortung Velikost: 84.5 kB |
Graf vývoje četnosti bleskových výbojů zaznamenaných sítí Blitzortung. © Blitzortung Velikost: 85.8 kB |
Bleskové výboje detekované sítí Blitzortung na území střední Evropy. © Blitzortung Velikost: 79.5 kB |
Družicová data:
Snímek z družice MSG z termínu 17:30 UTC s kombinací viditelného a infračerveného spektra se zobrazením detekovaných blesků a vektorů větru. © EUMETSAT Velikost: 1389.8 kB |
Snímek z družice MSG z termínu 18:30 UTC ve viditelném spektru. © EUMETSAT Velikost: 779.1 kB |
Snímek z družice MSG z termínu 17:00 UTC v tepelném spektru se zobrazením jasových teplot vršků oblačnosti. © EUMETSAT Velikost: 971.9 kB |
Sondážní (aerologická) data:
SKEW-T panel základní |
SKEW-T panel rozšířený |
hodograf | ||
11520 Praha – Libuš |
||||
11747 Prostějov |
||||
10868 Mnichov |
||||
10771 Kuemmersbrick |
Radarové sumace:
24 hodinová radarová suma odhadů srážek. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 112.8 kB |
24 hodinová suma pole maximálních radarovýh odrazivostí. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 161.2 kB |
24 hodinová suma pravděpodobnosti krupobití. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 250 kB |
24 hodinová suma kombinace radarové odrazivosti se srážkoměry. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 129.2 kB |
Kombinace radarových snímků maximálních odrazivostí a pozic letadel získaných z dat ADS-B a Mode-S.
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=50&t=1654 – Bouřky 16.6.2016 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps