…krátce po poledni nás na radaru zaujala sílící buňka směřující přes Doksany kamsi k VSV. Chvíli jsme ji sledovali s tím, že nevíme, co si o ní máme myslet, ale pak jsme se podívali na snímek ze zdejší webky a zavládla lehká panika. Od JZ se tam na horizontu začal rýsovat podezřelý “talířek” s wallcloudem.
Bouřka byla v pozici, kdy se od nás spíš už vzdalovala, na plotně se ještě vařil oběd, přesto jsme se rozhodli, že všeho necháme a dojedeme to omrknout zezadu na pole k Třebusicům a pak se hned vrátíme. Naskákali jsme do auta tedy jen v tom, co jsme zrovna měli na sobě a vyrazili jsme. U Třebusic jsme nic kloudného přes bližší kumuly neviděli, ale buňka radarově stále sílila, a tak jsme rezignovali na čekající oběd a pokusili se bouřce přiblížit. Zamířili jsme kamsi směr Velvary a pak k Řípu.
Bouřka byla bohužel příliš rychlá a dorazila tam dřív. Co jsme zkraje prováhali, to nám nyní chybělo. Pokochali jsme se tedy alespoň odhalující se zadní stranou a srážkovými pruhy.
Bouřka stále držela, a tak nás napadlo, že bychom ji mohli zkusit trochu pronásledovat. Zamířili jsme tedy k Mělníku, ale stále se nám nedařilo se dostat před ní. Bohužel směřovala akorát do zalesněné oblasti Kokořínska, kde se bouřky honí špatně, a tak jsme to nakonec vzdali a rozhodli se prozkoumat místa, kudy prošla, zda-li tam po sobě nezanechala nějakou paseku. Nic významného jsme ale neobjevili, a tak jsme se vrátili domů a tím to pro nás skončilo.
Bouřky ale ten den rozhodně nekončily, akorát se to podstatné přesunulo víc na východ. Pozdě odpoledne vylákala supercela na Hradecku do terénu Lukáše, který si na ni zajel na své oblíbené místo u Starých Ždánic.
O pár km dál si na stejnou bouřku počkal také Tomáš Michálek, kterému se tam ještě trochu zrecyklovala, nabušila a podsvítila zapadajícím Sluncem a předvedla tak divadlo jak z amerických plání.
Související odkazy:
https://www.chmi.cz – ČHMÚ
