Jan Drahokoupil – Brandýsek a okolí
Bouřková předpověď pro neděli 15. srpna slibovala po delší době velmi zajímavou situaci. Vlnící se studená fronta měla přinést do stření Evropy silné bouře s četnými nebezpečnými jevy a nebyly vylučovány ani bouře supercelární. Předpověď Skywarnu i Estofexu „uložila“ značné části republiky „stupeň dva“, což byl pro nás lovce a pozorovatele jasný ukazatel toho, že se by se mohlo dít na obloze něco mimořádného.
Opravdu, od rána intensivně bouří především na Slovensku a v dopoledních hodinách se rozjíždí bouřková činnost i na Moravě. Zdá se, že pro tento okamžik jsou předpovědi naplněny, ale to máme teprve dopoledne. Jak se bude situace vyvíjet po obědě, nikdo pořádně neví.
 |
Radarová animace ranní a dopolední situace na Slovensku. © 2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 6820.7 kB |
Slovensko, skrápěné několikahodinovými bouřemi se již potýká s bleskovými povodněmi, ale v ČR je krátce po obědě relativní „klid“…. dalo by se říct, že před bouří, ale tím si teď není nikdo stoprocentně jistý.
Trochu překvapivě se začíná objevovat první odpolední konvekce nad Čechami v její severní části. Střední Čechy se dočkávají první bouřkové oblačnosti krátce po druhé hodině odpolední a zprvu dávají naději, že je to počátek „očekávané“ významné konvekce, před kterou byla vydána ona dnešní výstraha. Nicméně jak rychle se cumulonimby vyvíjejí, tak stejnou rychlostí zase zanikají. Pořizuji několik fotek pln očekávání, abych za krátkou chvíli zjistil, že se bouře zase rozpadají.
 |
Radarová animace první odpolední bouřkové konvekce na Kladensku od 14:00 do 16:00. © 2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 5164.4 kB |
Přibližně patnáctimetrový náraz větru z bouře dává tušit jediné, a to, že se bouře rozpadá a již převládají jen sestupné proudy. Nevzdávám se a přesouvám se na novou pozici, kde ještě cca hodinu pozoruji vývoj konvence, ale již jen mělké.
Následují dva timelapsy od Mirka, který severně od Slaného testoval intervalové snímání pomocí Canonu SX200 IS s upraveným firmware:
Kontaktuji Davida, abych zjistil, jaký může být další vývoj, ale David, pln frustrace, mi oznamuje, že stahují výstrahu z rána a že se již nečeká nic nebo téměř nic. To mě samozřejmě vůbec netěší, ale stále v sobě udržuji plamínek naděje. Přeci jen venku to vypadá trochu jinak než na modelech. Nicméně se pro tento okamžik vracím domů s tím, že pokud by se měla ještě nějaká konvekce na večer rozjet, tak že budu připraven.
Neustále po očku sleduji radar a kolem páté hodiny si všímám nového vývoje nad městem Sušice na Klatovsku. Ihned mě zaujímá rozdělení nově vzniklé bouřky na dvě jádra s tím, že pravé jádro po krátké době zaniká, zatímco levé jádro se výrazně stáčí vlevo a udržuje si vyšší hodnoty odrazivosti.
 |
Radarová animace rozdělení bouřkové buňky na dvě jádra na Sušicku. © 2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 5033.5 kB |
Lukáš mě upozorňuje, že je celá situace docela dobře vidět na webkameře ČHMÚ v Kocelovicích. Hned několik z nás si všímá, že na několika snímcích z kamery bouře připomíná LP supercelu. Pohled na následující animaci jen potvrzuje naši domněnku.
Situaci sledují také naši spolupracovníci z regionu Luboš Opalecký a Jaroslav Šiman, od kterých jsou následující fotografie:
Další vývoj na sebe nenechá dlouho čekat a zdá se, že je jen otázkou času, kdy se vyskytne i nějaká významější oblačnost ve Středních Čechách. Při pohledu na oblohu je vidět, že se „příroda snaží“, ale zatím to nějak nejde. Jediný, sice bezvýznamný zato velmi fotogenický vývoj, přináší rozvoj a následný okamžitý rozpad věžovitých kumulů jižně od Brandýska.
Chvíli poté je již vidět, že dochází ke změně, kdy se východně od nás začíná tvořit vertikálně vyvinutější oblačnost, která brzy přechází v cumulonimbus. Vyrážím tady opět do terénu s cílem sledovat vývoj na východě. Zastavuji tento den již podruhé nad obcí Třebusice, odkud se naskýtá nerušený výhled od východu po sever. Ihned se pouštím do intervalového snímání. Je to pro mě působivá podívaná… asi jedna z nejhezčích za poslední roky.
 |
Radarová situace v 19:00 SELČ, kdy došlo k novému vývoji na SV od Brandýska. © 2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 255.7 kB |
Mirek s Veronikou, stojící o pár set metrů dál na našem tradičním místě, pozorují stejnou podívanou:
 |
Podvečerní kumulonimbus severně od PrahyAutor: Martin Setvák Délka: 1:09 min. Velikost: 54 MBDalší formáty (MOV, MP4) a komentáře autora najdete na jeho stránkách – ZDE. |
Podobné pozorování provádí také Tomáš Novotný od nového Strašecí:
Najednou nevím, kam mám objektivem mířit dřív. Další konvekce probíhá nad Krušnými horami. Je sice relativně bezvýznamná, ale při zapadajícím slunci vytváří efektivní podívanou, která by rozhodně neměla uniknout pozornosti náruživého fotografa počasí :-). Nasazuji tedy teleobjektiv a dávám se do panoramatického snímání severozápadního obzoru.
Situace se však dále vyvíjí. Jižně od Prahy se vyvíjí nová buňka, která rychle nabírá na intensitě. I zde dochází k podobnému jevu jako u buňky na Sušicku – rozdělení na dvě jádra, ale s tím rozdílem, že tentokrát pravé jádro přetrvává a zaniká levé.
 |
Radarová animace rozdělení buňky jižně od Prahy. © 2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 898.3 kB |
To dává tušit, že by se opět mohlo jednat o supercelární bouři, což další vývoj jen potvrzuje. Bouře rychle dosahuje vysokých hodnot odrazivosti – přes 60 dBZ a zrovna tak vysokých hodnot VIL. Navíc zatáčí mírně v pravo. Není téměř žádných pochyb o tom, že se bude jednat o supercelární bouři, a tak obracíme objektivy směrem k jihu.
Mirek pohotově pořizuje timelapse rozsáhlé kovadliny, kterak se natahuje nad naše pozice a na které občas „vykouknou“ oblaky mamma.
Zde jsou dva pohledy z jiného úhlu – opět od Plzně:
Rozhodujeme se vydat vstříc supercele a vyjíždíme směrem k Praze. Plánujeme zastávku na střeše Šestky, kde je možnost se ukrýt, před případnými kroupami. To ovšem ještě nevíme, co se za pár okamžiků bude odehrávat na velkou částí Prahy. Pohled na radar v momentě, kdy bouře přechází přes Prahu, je impozantní, ale zároveň dává tušit, že pod bouří se bude asi právě odehrávat „peklo“.
 |
Přechod jádra HP supercely přes Prahu. Čas 20:30 až 22:00 SELČ. Produkt Z: MAX © 2010 Český hydrometeorologický ústav Velikost: 4530.1 kB |
 |
Přechod jádra HP supercely přes Prahu. Čas 20:30 až 22:00 SELČ. Produkt VIL podle algorytmu Skywarnu © 2010 Český hydrometeorologický ústav Velikost: 4710.4 kB |
Nástup bouře dokumentuje celá řada lidí.
Martin Setvák pořizuje úžasný timelapse:
 |
Večerní bouře nad Prahou 4 – KrčíAutor: Martin Setvák Délka: 24 sek. Velikost: 21 MBDalší formáty (MOV, MP4) a komentáře autora najdete na jeho stránkách – ZDE. |
Martina Francová pořizuje tuto fotografii:
Kristina Helena Kudlová nám poskytuje následující fotografie:
Fotky dávají tušit, že bude zle, ale skutečnost se však zdá být ještě horší, než by člověk odhadoval. Časti Prahy zasypává zničující krupobití, které okamžitě působí ohromné škody na majetku. Auta na parkovištích, střechy domů, okna, veřejná zeleň, to vše je jako pod palbou z kanónu!
Článek Lukáše Shrbeného – „Krupobití 15. srpna 2010 – Písnice“
Byl příjemný letní večer, a jelikož se od jihozápadu blýskalo, bohužel ve směru panelákové zástavby sídliště Písnice, vyrazili jsme s přítelkyní z návštěvy u mých rodičů o několik minut dříve, abychom si vychutnali blesky před příjezdem autobusu číslo 113 směrem na Kačerov, který měl jet ve 21:04 SELČ.
Odešli jsme ve 20:57, jen v nátělníčku respektive triku bez rukávů, a pomalou chůzí se dostali do půli cesty k zastávce, naproti budově Libušské sokolovny, to mohlo být 20:58. Poklidný větřík se proměnil v silnější vítr, který s sebou přinesl podivné, mně doposud neznámé srážky. Při pohledu na lampy pouličního osvětlení se ve vzduchu vznášelo cosi jako přechlazené kapičky vody. Nebyl to sníh ani dešťové kapky, zato byly velmi chladné. Nepadaly přímo jako kapky vody, ale poletovaly podobně jako sněhové vločky, i když měly kulový tvar. Na zemi po nich však zůstávaly mokré tečky jako po kapkách vody a na kůži byly cítit jako studená masáž. Určitě tedy nešlo o drobné krupky. Tento jev trval asi půl minuty a poté začalo klasicky pršet. Jelikož nešlo o žádný silný déšť, nespěchali jsme do zastávky autobusu, vzdálené asi jen 40 metrů, ale pouze se schovali do závětří domu v ulici U Libušské Sokolovny – tedy jen doprava za roh. I déšť byl chladný, a tak si přítelkyně vyndala mikinu a oblekla se. Odhaduji, že v tuto chvíli mohlo být přibližně přesně mezi 20:59 a 21:00 SELČ.
Jen velmi krátce, méně než půl minuty, jsme postávali na severní straně domu přikryti jen asi půlmetrovým přesahem střechy zakončené okapem. Z ničeho nic to začalo. Nejprve se k dešti přidaly malé kroupy velikosti hrášku, ale než se člověk stihl ujistit, tedy jen po několika málo sekundách, že jde o kroupy a ne jen o malé lehké krupky, začaly padat kroupy o velikosti od jednoho centimetru více. Nástup byl tedy velmi rychlý. Přitiskli jsme se ke stěně domu a rukama si kryli alespoň hlavu. Zpětně si uvědomuji, že se výrazně setmělo.
Od této chvíle je můj odhad času díky silnému zážitku subjektivně nepřesný. Zdálo se mi, že ty největší kroupy, velikosti 6-7 cm, padali jen několik málo minut. Jak ale bude popsáno a ukázáno dále, jde jen o falešný pocit, protože mé pozorování jsem podle dostupných časových značek z fotek a videí odhadl na minutu přesně a i podle časů na dostupných fotkách a videích, které jsme pořídili, je jasné, že velké kroupy padaly po dobu 10 minut.
Začátek padání velkých krup bych odhadl na 21:00 SELČ s nepřesností půl minuty. Asi 2 minuty kroupy padaly s doprovodem jen slabého deště, protože přesah střechy a směr větru stačily na to, abychom stáli relativně v suchu. První minutu jevu bylo možno pozorovat velké kroupy, jak se tříští o silnici a chodníky jen několik málo desítek centimetrů od nás a ledové úlomky nám masírují nohy. Pamatuji si, jak se během 1 až 2 minut zaplnila ulice kroupami až po okraj obrubníků, že bylo zcela bílo a nebyl vidět asfalt. Obrubníky mají výšku 15 cm. Do této chvíle jsme stáli asi jen 2,5 metru od rohu domu směrem k Libušské ulici, mohlo být 21:02 SELČ.
Po té se přidal i velmi silný déšť, který přišel téměř skokem. Z relativního sucha a pár kapek na kalhotách se stalo polití kýblem vody. Já stál zády k Libušské ulici a během několika málo sekund jsem byl zezadu zcela mokrý. Vítr již nešel výhradně od jihu a já zezadu cítil masáž i několika menších krup, proto jsme se podél zdi posunuli asi o 3 metry dál od Libušské ulice. Během několika sekund se také změnil charakter vzhledu ulic z hromad krup na velmi živé potoky s ledovou tříští.
Zde využiji časové značky videa pořízené mou sestrou ze 100 metrů vzdáleného paneláku, která náhodně s kroupami nahrála i autobusy 198 a 113 jedoucí jen 27 sekund po sobě. První z nich, autobus 198, kolem nás projel ve 21:06:30 SELČ. Stotřináctka jela tedy o 3 minuty déle vůči jízdnímu řádu. Toto je možná důvod, proč jsem si myslel, že vše trvalo kratší dobu a že jsem špatně odhadl trvání jevu.
Při příjezdu autobusu 113 ve 21:07 nám bylo jasné, že se neodvážíme přeběhnout oněch 50 metrů na zastávku a odjet, protože stále padaly kroupy o velikosti 6-7 cm. Několik minut po odjezdu autobusu se přítelkyně narychlo odvážila sundat batoh a vytáhnout z něj mobil a pořídit videozáznam. Jeho začátek byl ve 21:10:03 SELČ a stále padaly velké kroupy, v tuto chvíli tedy plných 10 minut. Z videa i reálu je ale už vidět, že kroupy se při dopadu nezdají tak velké. Je to ale pouze způsobeno skutečností, že se přímo netříštily o silnici, ale padaly do 15 cm hlubokého toku ledové tříště, kde jakoby nevynikaly, ale spíše se schovávaly. Bohužel na videu jednotlivé kroupy vidět nejsou, proto jejich pokračující padání mohu doložit jen podle toho, co si pamatuji.
Během nahrávání videa, které bylo dvakrát přerušeno, se ucpal i okap pod kterým jsme stáli a voda tak začala téci přímo na nás. Velikost krup se také zmenšila na 1 cm a menší a opět velmi rychle se změnila intenzita deště. To souhlasí s dalšími videi mé sestry, na kterých je ve 21:10:05 SELČ zaznamenán silný vítr a hustý déšť s velkým počtem krup a ve 21:11:04 SELČ už jen slabý vítr a mírný déšť s velkým počtem malých krup. Ve 21:11:28 SELČ je pak na videu vidět už jen velmi slabý vítr.
Přibližně v tuto dobu jsme se s přítelkyní rozhodli přeběhnout zpět k mým rodičům, jelikož pršelo jen málo (což nám vůbec nevadilo, promočeni jsme dávno byli kompletně) a padaly pouze klasické malé kroupy velikosti hrášku. Sundali jsme si batohy, dali je nad hlavu a během se vydali zpět do ulice Výletní, to mohlo být asi 21:12. Libušskou ulici, tou dobou 15 cm hluboký rozvodněný potok s ledovou tříští, jsme ale museli překonávat pomalu. I běh po ledových kuličkách na mokrém chodníku nebyl nijak rychlý. Cestou jsme se stavili v přístřešku autobusové zastávky U Libušské Sokolovny, kde jsem si jen vyndal klíče od domu a běželi jsme dále. Celý návrat odhaduji na asi jednu minutu, což potvrzuje další video mé sestry, která náš doběh do domu náhodou nahrála. Došlo k němu ve 21:12:57 SELČ.
Ve chvíli doběhu už jen velmi slabě pršelo, ale stále padaly malé kroupy. Vítr se měnil z bezvětří do nepříliš silných poryvů. Poslední video mé sestry dokládá slabé krápání a žádné kroupy ve 21:14:26 SELČ a podle mých fotek krup donesených z venku zcela přestalo pršet mezi 21:16 a 21:17 SELČ.
Další vývoj situace již není tak podrobný. Během několika málo minut, co přestalo pršet, se z panelových i rodinných domů vydali ven majitelé aut a nemovitostí vyčíslit škody. Posetmělé sídliště tak bylo plné bílé ledové pokrývky a zvědavých, jistě i vyděšených lidí. Škody byly značné. Ďolíčky na autech, rozbitá čelní i zadní okna a světla, sesunuté a rozbité tašky na střechách, polámané větve, vyvrácené a zlomené stromy, poničené zateplení domů, vymlácená okna a lodžie, odřené dřevěné lodžie a zničené květináče a další věci na nich…to jsou jen na první pohled viditelné škody. My s přítelkyní si naštěstí odnesli jen několik modřin, a tak jsem se vrhl do focení na sever odcházející bouře. Pohled z okna mám od rodičů ale na východ, takže jsem byl schopen zaznamenat pouze její část.
Snímky jsem s několika přerušeními pořizoval od 21:26 SELČ. Těsně za bouří se táhla potrhaná oblačnost, která během pár minut odešla a od 21:30 SELČ bylo na východě možno pozorovat i několik hvězd. Po odchodu bouře se výrazně oteplilo, což potvrzuje i skutečnost, že kroupy na ulicích se začaly odpařovat – z ledových hromad stoupal kouř. Poslední snímek hvězd a bouře mám ve 21:53 SELČ, kdy jsem přerušil pozorování. Stále bylo bezvětří až velmi slabý vítr a nepršelo. Naprostá většina blesků probíhala pouze v mraku, a to v jeho horní části, jen málo blesků, které jsem viděl a nafotil, šlo do země.
Dále jsem pozoroval až ve 23:08 SELČ, když už bylo opět zataženo, pršelo a od jihu se opět blýskalo a foukalo. Podle mých snímků uhodilo několik blesků v těsné blízkosti domu mezi 23:14 a 23:17 SELČ, což přirovnávám k maximu druhé bouře toho dne, která prošla přes Písníci a Libuš. Tentokráte šlo ale už jen o klasickou bouři se silným větrem i deštěm. Varování hasičů, kteří odklízeli spadlé stromy, před dalšími kroupami se tedy nenaplnilo. Zde končí mé fotografické i vizuální pozorování.
Článek Dagmar Müllerové – „Praha 15.8. 2010 trochu jinak – moje první supercela“
Vzhledem k tomu, že jsem pořád ještě začátečník, meteorologicky nepříliš poznamenaný, dovoluji si upozornit kolegy meteorology a skoro meteorology, že tento článek nedisponuje náležitou odbornou úrovní, stoprocentně správnými údaji a mnohým to možná může připomenout spíš holčičí článek do Bravíčka z rubriky „Tenkrát poprvé…“ 🙂
Ale k věci :
Od neděle 15.8.2010 jsme si všichni asi hodně slibovali. Estofex vydal pro naše oblasti dvojku a ani Skywarn se netvářil zrovna pesimisticky. Přestože se podle prvních předpovědí očekávalo, že by už konečně mohlo dojít i na Čechy, situace se začala od časného rána vyvíjet slibně spíše pro Moravu a Slovensko. A zatímco v již zmíněných končinách tekly potoky, nám tady v Čechách tekly při pohledu na radar akorát sliny a tiše nebo nahlas jsme záviděli. Tedy, jak tu říkáme, pro sezónu 2010 klasická situace :-).
V odpoledních hodinách se nevýrazná nekonvektivní oblačnost (tzv. „sajrajt“), která tady v Praze na Žižkově střídavě vládla a nevládla, trvale ustoupila a teplota začala stoupat asi tak cca k 27˚C. Zároveň se začaly tvořit první cumuly, které stále ne a ne přerůst v cb. Začali jsme se obávat, že tento den bude největší „výpek“ sezóny a navíc update Skywarnu také pozbyl optimismu. Později odpoledne se v jižních Čechách utvořilo pár silnějších jader a kovadlina jednoho z nich se dostala až ku Praze. Jižně před Prahou vznikalo cosi, čemu jsem zatím nepřipisovala žádný mimořádný význam a tímto směrem jsem pozorovala i kovadlinky, kterým jsem dala pracovní název „ohryzky“. Pořád jsem věřila, že se oblačnost bude spíše rozpadat.
Brzy se ale začaly z místních congestů tvořit cb s nádhernými kovadlinami. Rozhodla jsem se, že z bytu s omezeným výhledem zejména na jih a jihozápad toho moc neuvidím, vzala jsem foťák a vyrazila jsem do Riegrových sadů situaci omrknout. Brzy jsem ale usoudila, že zde jih taky pořádně neuvidím a také mě zaujal vývoj cumulu na východě. Skoro jako kdyby mi přišlo, že se na spodní straně tvoří stěnový oblak. Bohužel jsem neměla přes zástavbu dobrý výhled, tudíž jsem se rozhodla pro rychlý přesun směrem na východ k Olšance. Do cesty mi ale přišel vysílač a mě probliklo hlavou „heuréka“…
Vzhledem k tomu, že jsem si v rychlosti, s jakou jsem vystřelila z domu, zapomněla vzít s sebou i peněženku, měla jsem co dělat, abych pometla záložní zdroje v tašce a dala dohromady 120 Kč. Za pár minut jsem byla nahoře. Zjistila jsem, že ten můj „potenciálně supercelární útvar“ je sice krásný, ale v tomto ohledu naprosto neškodný a také jsem si uvědomila, že jsem poněkud opomněla fakt, že vyhlídka na Žižkovském vysílači je kompletně prosklená, bez možnosti okno otevřít a já – borec technik, jaksi ještě neobjevila mnohé možnosti mého foťáku a nastavení režimu focení přes sklo. Při snaze tento deficit dohnat se mi podařilo akorát nastavit cosi, po čemž se mi vše začalo fotit 2x. Div jsem si nezačala trhat vlasy…
Výhled přesto stál za to. Nádherné kovadliny a congesty osvícené zapadajícím sluncem na severu až východě, turbulentní oblačnost „alias asperatus“ J na jihovýchodě, jih byl zatažený a zaznamenala jsem tam záblesky. Kovadlina z této bouřky se táhla přes celý západní výhled a na spodní stěně jsem uviděla několik mammatů. Konvekce probíhala i v dálce na severozápadě. Začala jsem se více zajímat o situaci na jihu a v jednom okamžiku jsem zaznamenala i útvar v popředí, který mi původně připadal jako možný náznak malé tromby (viz. video), ale vzhledem k tomu, že jsem jako většina začátečníků také postižena „trombománií“, jsem schopna ji vidět v čemkoliv, co nějak „trčí z mraku“ :-).
Pořád jsem ale považovala výboje na jihu za „běžnou“ bouřku, která nás stejně nejspíš mine, případně brzy elektricky zdechne. Navíc se začalo stmívat a výhled se horšil. Podezření, že to asi nebude jen tak, jsem začala mít až v okamžiku, kdy jsem uviděla na boku bouřky cosi, při čemž mě napadala slova jako možný „downburst“, ale zůstávala skeptická. S přibývajícím šerem sílila i blýskavice a na Brdy či už jižní okraj města se sneslo několik slušných CG blesků.
Bohužel mě při natáčení videí strašně rušily odrazy světel v okně…, a pak se najednou rozsvítil obzor a já uviděla to, čemuž jsem stále odmítala uvěřit, že bych mohla spatřit : „objevila jsem Ameriku“ – „ty krááávo…“ :-))))
Do této doby jsem znala supercely jen z televize či netu a ani by mě nenapadlo, že v této sezóně, kdy se mi vše doslova vyhýbalo a já byla vděčna za každou „vysrávku“, přímo ke mně přijde něco takového.
Nemohla jsem se od toho okna odtrhnout, ale pak mi došlo, že jsem nechala doma zapnutý PC, notebook v nabíječce a vůbec.. a že pokud se chci ještě dostat domů, měla bych vypadnout co nejrychleji. Ostatně zůstávat na vysílači, do kterého nejspíš za chvíli práskne by asi nebylo úplně nejpříjemnější, přestože by mi tam nebezpečí nejspíš nehrozilo… Zdrhala jsem.
Asi tak 15 minut poté, co jsem dorazila domů, to vypuklo. Jádro dorazilo za silných poryvů větru a prudkého lijáku. Sem tam proletěla i nějaká ojedinělá kroupa s velikostí max. do 0,5 cm, ale pořádná krupová smršť, která postihla Prahu 4, nás na Žižkově naštěstí minula. Vše mohlo trvat asi tak 20 minut. Blesková aktivita mi ve srážkách nepřišla až tak silná, zato po přechodu supercely jsem zůstala konsternovaně stát pod střešním oknem a pozorovala jsem v jejích horních patrech blýskavici „ala stroboskop“ J.
Ze všeho jsem byla tak paf, že jsem málem prošvihla i nástup další porce v podobě MCS s parádním shelfem (který jsem ostatně také ještě pořádně neviděla). Bohužel jsem už byla plná nejen já, ale i karta do foťáku, zatímco baterie čile zely prázdnotou, tudíž mi další dokumentace chybí.
Tato bouřka byla pro mě silným zážitkem možná i o to víc, že jsem ji mohla bezprostředně prožívat s ostatními zde na webu (tím chci znovu vyzdvihnout IRC). Akorát vše trochu kalí fakt, že tahle jinak nádherná podívaná, přinesla mnohým újmu na majetku a některým i na zdraví :(. Snad mi prominou.
Související odkazy a zdroje dat:
http://www.chmi.cz/meteo/rad/index.html – Oddělení radarových měření ČHMÚ
http://www.chmi.cz/meteo/rad/blesk/ – zpracování bleskových dat ČHMÚ
http://www.eumetsat.int/ – EUMETSAT
Další snímky:
http://ditaf.rajce.idnes.cz/Supercela_Praha_15.8.2010/
http://ditaf.rajce.idnes.cz/Vyvoj_oblacnosti_a_SC_15.8.2010/
Související diskuze na fóru:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=37&t=755 – bouřky 15. 8. 2010
