Text: D. Müllerová
Tak jako každý rok, i letos jsme vyrazili na náš tradiční bouřkový seminář do Radostovic u Mladé Vožice. Tentokrát jsme se zde měli sejít obzvlášť ve velmi hojném počtu. Bohužel jsme se ale dozvěděli velmi nemilou novinu – a to, že to na tomto místě bude náš seminář vzhledem k plánovanému prodeji celého areálu naposledy :-(.
Termín konání v nás trochu vzbuzoval naději, že by to třeba mohlo probíhat v podobném duchu jako před dvěma lety, kdy nám zde docela slušně bouřilo a užívali jsme si hromadné výjezdy po okolí i zahajování semináře za zvuku hromů. Bohužel z harmonogramu čtvrtek – pulzní bouřky, pátek – MCS, sobota – izolované supercely a neděle tornado outbreak završený mohutným bow echem jsme se museli spokojit s variantou: čtvrtek – hezky, pátek – taky hezky, sobota – téměř hezky, neděle – zase hezky. Co se dalo dělat? I tak jsme si nějakou zábavu našli :-).
Stejně jako v minulých dvou letech vyrazil na místo s předstihem průzkumný oddíl čítající pár statečných, aby zmapoval terén před příjezdem zbylého osazenstva. Jako první jsme dorazili já a Honza a krátce za námi i druhá posádka s Lukášem, Davidem a Tomášem Prouzou. Karolína alias Sumie dorazila až později. Na večeři jsme sáhli do vlastních zásob a vytáhli jsme buřty. Brzy bylo patrno, že nebudeme sami, kdo se chystá večeřet, a že to tentokrát nebudeme my, kdo se nachází na konci potravního řetězce. A tak průzkumný oddíl vyslal depeši: repelenty s sebou. Zanedlouho byl objeven i nepřátelský tábor útočníků. Ačkoliv mnozí jezdí do Radostovic léta, nikdy jsme si nevšimli mokřiny přímo za budovou, která se po nedávných deštích proměnila v hotový rybník. A jelikož to na bouřku nevypadalo ani náhodu, museli jsme se u večerního ohniště spokojit se sledováním záblesků iridia a hlavním bodem večera se stal přelet ISS. Nedalo by se nějak zhasnout to osvětlení objektu… :-)?
Honzo, vstávej… kolik je hodin? 5 slepičích, nebo 10 komářích anebo taky půl deváté… pár nedospavců už zatěžovalo dole wifinu, ale kupodivu jsme ještě nebyli poslední. Kolem desáté jsme se už začali pídit, jestli je David ještě živý. Na oběd jsme vyrazili do naší oblíbené restaurace v Mladé Vožici, kde se asi docela zapotili, neboť se naše osazenstvo rozrostlo o další příchozí. Odpoledne jsme strávili jakousi první neoficiální poradou, procházkami po okolí a někteří vyzkoušeli i pevnost lana u rybníka Budaře.
Večerním hlavním bodem se měl zase stát přelet ISS, a tak jsme se rozhodli, že bychom se tentokrát mohli vypravit k Budaři, kde budeme mít přeci jen lepší výhled. Nakonec nás tam ale zaujalo přeci jen něco jiného, a to bouřky v Německu, cca 300 km od nás. Díky vyčištěné obloze byla poměrně slušná viditelnost a tak jsme po chvilce skutečně nad západním obzorem zaznamenali slaboučký záblesk, což nás při bouřkovém vyhladovění doslova nadchlo a okamžitě jsme všichni tím směrem zamířili svou techniku, co kdyby se podařilo zachytit alespoň nějaký ten sprite. Bohužel spritový expert Martin Popek zde s námi ještě nebyl, takže jsme neulovili nic, ale i tak to byl moc pěkný večer a pokochali jsme se alespoň na naše poměry luxusní Mléčnou dráhou.
V pátek už se všichni členové AMSos postupně došourali, tudíž jsme mohli skoro za 5 minut 12 společně usednout k první členské schůzi včetně nových přírůstků a neustále obíhající a na hodinky klepající Martinou, neboť bylo už na čase začít oficiální program. Nakonec jsme byli nemilosrdně zahnáni do jídelny na zahájení semináře a po večeři vypuklo na ostro představení novinek v AMSos, což už bylo ostatně v uplynulých dnech nanečisto natrénováno. Byla zmíněna naše bouřková databáze, která se díky některým zodpovědným jedincům (já mezi ně nepatřím) celkem i plní. Dále vznikly nové webovky a expandovali jsme na sociální sítě, jako facebook a twitter a dokonce i za hranice, neboť se předseda pokusil o navázání kontaktů u kolegů v přilehlých oblastech (Polscy Łowcy Burz a Skywarn Deutschland), které jsou obvykle bouřkově lépe vybaveny než my, a když se zadaří, tak nám sem i něco pošlou. Pak si uživatelé androidu na chvíli zacpali uši a byly představeny novinky ohledně „jablečné“ aplikace iRadaru (nic jsem tehdy neslyšela…) a pak padla zmínka i o nové aplikaci, kterou opět vyvinul mistr Rongicz, na vysílání pozic pozorovatelů v terénu. Diskutovalo se i o možném případném aktuálním využití pozorovatelů v terénu meteoslužbou, pokud by byl o to zájem, což už jsme si v „beta verzi“ vyzkoušeli se Stanem Rackem při dubnových supercelách. A abychom to hned zkraje nepřepálili, toto zahřívací kolo bylo ukončeno a členové AMSos se vydali do lesa na dřevo, což mělo být údajně za trest za předchozí zdržování :P.
Následující den už nebyl čas na vyvalování se v posteli, neboť po snídani následovaly přednášky. Začalo to několikrát již diskutovanou a přetřásanou databází ESWD, čehož se ujal Tomáš Púčik, jakožto zástupce za ČR za ČHMÚ. Probral se vznik, inspirace, verifikace, účel a stav, který byl na Slovensku více, v Čechách méně neutěšený a bylo apelováno k nápravě, což bylo vyhlášeno jakožto jeden ze stěžejních programů AMSosu. Poté jsme se s Honzou Sulanem pobavili o zajímavých případech iniciace bouřek v minulém roce, což se týkalo zejména západních Čech… Fyzikální záležitosti pomineme, neboť z vlastní zkušenosti víme, že k iniciaci bouřek nejvíce dochází, když se nám to zrovna nehodí, případně jsem někde daleko… A když už se nám to hodí a jsme připraveni, tak na co se soustředit rozebral opět Tomáš Púčik, aneb nemusí pršet, jen když „cape“ a ani to nestačí…
Následovala obědová pauza a snaha o zachycení tradičního byť neposlušného hala, načež odborník na tromby Luboš Opalecký prohlásil, že dnes je obloha jako stvořená pro nějaký ten ocáskovitý útvar. Vzhledem k tomu, že jsem vyrazila s nováčky bouřkového semináře navštívit vodníka, což je skoro povinnost, tušila jsem, že v lese bez výhledu na oblohu něco prošvihnu. Mé tušení bylo správné…
Poté jsme se znovu usadili v jídelně a přišli na řadu naši pánové Lukáš a David s prezentací o detekci Blitzortung, jejíhož detektoru je Lukáš hrdým majitelem, což nám přináší naprosto převratné datové možnosti, což je něco pro Davida, jehož zpracované mapky s měsíčním přehledem nám nyní přináší hmatatelné důkazy o tom, jak to u nás stálo s bouřkami za pytel, zatímco vedlejší obec si vedla celkem obstojně. Ačkoliv během radostovického semináře žádná čísla do oné mapky nepřibyla, k lokální bouřce nakonec přeci jen došlo a to v následující prezentaci o jakémsi pekelném vynálezu určeném k ochraně sadů a jiných citlivých objektů před krupobitím, aneb tzv. „Kroupovému dělu“, které má údajně rázovou vlnou rozdrtit kroupy v mracích a zamezit tak škodám… Obecenstvo zvyklé na zákonitosti fyzikální a Murpyho, lze bez pádných důkazů jen těžko přesvědčit. Mimochodem z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší ochranou před bouřkou je beztak cílený stormchasing. A abychom trochu vychladli, následovala pauza spojená s tradičním focením na schodech, které si zřejmě nejvíc užil Francovic Pinďa :-).
Následovala zajímavá prezentace o úskalí počasí v letecké dopravě od Ivana Chlebovce a Ivany Beňákové z letecké služby na bratislavském letišti, včetně ukázky, jak to může dopadnout, když se kromě letadel rozhodne na ranveji přistát i blesk. A pak už následovala večeře a volný program, kdy se někteří snažili pochlubit svými loňskými úlovky, zatímco ostatní se odebrali ven věnovat radovánkám u táboráku. Kolem půlnoci se odtrhla početná skupinka – „slovenský Hydrák“, která se odebrala do lesa na procházku k vodníkovi, zatímco skupinku „AMSos“ nenapadlo nic lepšího než je dojít postrašit. A tak jsme se posíleni o nového člena – Karolínu alias Sumie, alias koně disponující zajímavými akustickými projevy vydali za nimi potmě schovat do houští a počkali jsme si na jejich návrat. Nutno podotknout, že někteří se skutečně asi i dost lekli, nicméně po cestě zpět nás překvapila další skupinka se stejným nápadem, která si pro změnu počíhala na nás. Nakonec jsme všichni zamířili k rybníku Budaři, kde někteří neodolali a dopřáli si koupel. My zatím sledovali poněkud jiné cíle, neboť na radaru se od JZ objevila jakási parodie na MCS s ojedinělými křížky na detekci. Že bychom přeci jen uviděli nějaký ten záblesk? Ale ať jsme zírali na obzor sebevíc, neviděli jsme nic, a tak jsme se vrátili zpět a většina z nás šla spát. V polospánku jsem sice ještě nějaké záblesky zaregistrovala, ale ty nepatřily „čurydece“, která nás snad jen lízla okrajem, ale baterce jakéhosi zbloudilce, který se nemohl dostat do budovy.
A nadešel poslední den. Po snídani jsme zabrousili s Martinem Setvákem na oběžnou dráhu za družicemi a pokochali se nádherou 2,5 min rapidscanu a zasnili se, co asi přinesou další generace družic. Pak následoval přesun do úplně jiného světa s Karlem Lípou k ekologickému projektu Tereza zabývajícímu se zejména výchovou mládeže. A pak to tady najednou bylo. Závěrečná diskuze, oběd, pár slziček zamáčknutých zejména na tvářích pracovníků ČHMÚ, kteří si v tomto krásném místě zažili nejvíc. Loučení a odjezd. Naposledy se za námi zaklapla vrata. Radostovickým bouřkovým seminářům je konec, ať žijí „nové Radostovice“. Kde ale budou?
Video od Jirky Kaňovského…
Související odkazy:
http://meteosvatonovice.rajce.idnes.cz/Bourkovy_seminar_Radostovice_2013/ – Fotky ze semináře od Tomáše Prouzy
