Úvod
Vítám vás u dalšího dílu Optické sklizně, s pořadovým číslem 6. Během roku nepozorujeme pouze bouřky a jevy s nimi související, ale obloha nabízí i celou řadu optických jevů, na které se zaměříme. Začneme tradičně halovými jevy, poté probereme polární záře, kterých nebylo zrovna málo a na závěr nějaké ty duhy a ostatní optické jevy.
Halové jevy
I v loňském roce prováděli členové projektu HOP pečlivé záznamy halových jevů nad územím ČR. Celkem se sešlo 577 pozorování ve 237 dnech. Loňské jaro začalo stejně slibně jako to předešlé, ale záhy výrazné úkazy po třech větších událostech v březnu ustaly a během roku se už nevyskytl žádný “halo outbreak”, jako tomu bývalo v letech minulých. I tak se podařilo pozorovat několik vzácných jevů, za zmínku stojí zejména Trickerův a Tapeho oblouk.
Níže přináším svá nejlepší pozorování a pak také záznamy vzácnějších jevů od ostatních pozorovatelů z projektu.
Jiří Kaňovský, Černotín, okr. Přerov
Noc z 5. na 6. února – vzácné jevy u Měsíce
Začátek roku 2023 byl podobný tomu předešlému, tak na výrazné úkazy došlo až v průběhu března. První vzácné halové jevy jsem však pozoroval již v únoru. V noci z 5. na 6. února svítil Měsíc vysoko na obloze, tak vzniklo krásné opsané halo, doplněné velkým halem a paraselenickým kruhem, tyto dva jevy se objevily na upravené fotografii.
12. březen – první výrazný úkaz roku.
Mezi 12. a 18. dnem tohoto měsíce proběhl menší maraton, kdy vynikaly tři jasné úkazy halových jevů. První z nich se odehrál 12. března a já pozoroval a fotografoval tyto jevy: malé halo, dotykové oblouky, parhelia, cirkumzenitální oblouk, Parryho oblouk, velké halo a parhelický kruh.
15. březen – velmi výrazný sloupkový úkaz s Trickerovým obloukem
Druhý úkaz z této série byl více méně sloupkový, destičky byly zastoupeny jen částečně, to se také projevilo na tom, které halové jevy se objevily. Nejvýraznější byl horní dotykový oblouk malého hala a také oblouk supralaterální, zejména ke konci úkazu. Velkým překvapením byl infralaterální oblouk barevný jako duha po dešti. Na úplný konec jsem jen tak vyhlédl z okna k východu a ejhle, vidím sloup přesně naproti slunci. Nafotil jsem několik sad fotek a senzace byla na světě, Trickerův oblouk, čtvrté pozorování u nás na vysoké oblačnosti. Celkový výčet halových jevů: malé halo, velké halo, dotykový, cirkumzenitální, supralaterální, infralaterální, oblouk, Wegenerův a Trickerův oblouk, parhelia, parhelický kruh a 120° levé parhelium. Nejjasnější byly dotykový se supralaterálním obloukem, teprve až když je SLO takto výrazný a celý, si člověk uvědomí, jak obrovský a majestátní je to oblouk.
Perlička na závěr… Trickerův oblouk pozorovaný mnou se objevil přesně 15 let po výrazném Trickerově oblouku, který pozoroval Patrik Trnčák během památného halového masakru 15. 3. 2008.
18. března – rekordní den, největší počet halových jevů za 24 hodin
Poslední den maratonu jsem málem zaspal začátek, respektive první maximum mi uteklo, naštěstí se jednalo jen o běžné jevy, ale byly krásně čisté. Já vstával až po osmé ráno, kdy už to nejlepší bylo pryč, ale hala stále zářila z oblohy, tak jsem šel ven a udělal sadu fotek na seskládání, protože mi přišlo, že tam kromě klasiky bude i Parryho oblouk, a byl. Později dopoledne a poté znovu v poledne se objevila značná část parhelického kruhu, pak došlo k zeslábnutí. Odpoledne opět nájezd, ale cirry změnily složení krystalků, díky sublimaci, tak se objevila hala na pyramidálních krystalech. Večer opět nástup “klasických” jevů, s jedním velkým ALE. Byly přítomny i vzácněji orientované krystalky, tak se objevil velmi slabý, ale krásně tenký Parryho oblouk. Na složené fotce doplněn horním Lowitzovým obloukem. Největší překvapení přišlo na samý konec, kdy výrazně zesílila pravá část supralaterálního oblouku, na poslední složenině se ukázal velmi vzácný Tapeho oblouk.
Za tento den tedy 17 halových jevů: malé a velké halo, parhelia, dotykový, cirkumzenitální, supralaterální oblouk, parhelický kruh, Parryho, Lowitzův a Tapeho oblouk, 120° parhelium, 9°, 18°,20°, 23°, 24° halo a 23° horní parhelium.
4. květen – večerní výrazný úkaz u Měsíce
Na tento den mi připadla v práci odpolední směna, takže večerní část u slunce jsem zmeškal, ale během přestávky byla možnost svačit venku, protože bylo teplo, tak jsem aspoň tu půlhodinu kolem šesté večer pozoroval. Vidět bylo malé halo, dotykový, cirkumzenitální, supralaterální oblouk, parhelia a sloup, vše nesmírně čisté a ostré.
Večer když jsme končili šichtu, tak už byl venku měsíc a u něj se děly věci! Malé halo, paraselenia, dotykový oblouk společně s Parryho obloukem, supralaterální oblouk, ale zejména oblouk cirkumzenitální, který byl i očima vidět jako barevný oblouk. Po příjezdu domů hned foťák a ven. Na fotkách se ještě ukázal infralaterální oblouk, velké halo a paraselenický kruh (parhelický kruh u měsíce).
Na závěr posílám pár povedených fotek ze zbytku roku, kdy halové jevy byly, ale už ne v takové míře.
Jan Jareš, Jitka Rosslerová, okolí Litomyšle
Pozorování 12. a 18. března od Honzy
12. březen – Lowitzovy oblouky
Jak už bývá zvykem, většina větších situací, kdy počasí nám dopřeje úžasnou podívanou v různých podobách, většinou nastane ve chvíli, kdy se nám to úplně nehodí. Tentokrát se ale štěstí přece jen usmálo, a v neděli 12.března, kdy člověk má přece jen trochu čas na věci jako pozorování oblohy, nastala první výraznější situace roku, co se halových jevů týče. Tento den postupovala od západu/severozápadu poměrně rozsáhlá oblast vysoké oblačnosti. Většina ale byla z nekvalitních krystalů, a proto se po většinu času objevovalo pouze malé halo a chvílemi i slabá parhelia.
Kolem desáté hodiny se nad Litomyšlsko nasunul relativně úzký pás vysoké oblačnosti, který ale na rozdíl zbytku byl složen z velmi kvalitních krystalů. Objevilo se výraznější malé halo, nad kterým byl k vidění krásně úzký dotykový oblouk a barevný Parryho suncave oblouk. Postupně se přidal i parhelický kruh, který obepínal téměř ¾ oblohy, a na něm začaly zářit neonově barevná parhelia. Chvílemi daly velmi kvalitní krystaly, ve správné orientaci, vzniknout i Lowitzovým obloukům.
18. březen – úkaz s výrazným Parryho obloukem
Tento den nastal nebojím se říci nejvýraznější úkaz halových jevů roku 2023. Jako zázrakem tato situace nastala opět o víkendu, tentokrát v sobotu. Přes území ČR přecházela velmi rozsáhlá vrstva vysoké oblačnosti, která se postarala o celodenní přehlídku mnoha druhů halových jevů. Již ráno při východu slunce zářila na obloze spolu s malým halem i obě boční slunce a dále horní dotykový oblouk. Tyto tři jevy se držely téměř nepřetržitě do západu slunce, a šlo tak o moje nejdéle trvající pozorování vůbec. Kromě již zmíněných jevů byly k vidění dále cirkumzenitální oblouk, dolní dotykový oblouk a supralaterální oblouk.
Výraznější halové jevy přišly až odpoledne, a to ve dvou vlnách. Hned po obědě se objevil parhelický kruh, vedoucí od slunce směrem k levému parheliu, a pokračoval dále směrem doleva. Na protisluneční straně se objevil o malou chvíli později taktéž, ovšem zde byl mnohem výraznější, navíc se nad ním objevila část Wegenerova oblouku. Vše bylo doplněno slabým Parryho obloukem, a první vlna jevů byla za mnou.
Po asi hodinové pauze dorazilo druhé pásmo velmi kvalitních krystalů, a na obloze tak vzniklo něco, co jsem za život neviděl. Vše začalo takzvaně ,,od spodu”,. První známka toho, že přijde něco velkolepého, byla oči vypalující parhelia. Jak oblačnost postupovala dále, velmi rychle se objevil horní dotykový oblouk, spolu s velmi výrazným Parryho suncave obloukem a krásným Lowitzovým obloukem. Nakonec se objevil neonově zářící cirkumzenitální oblouk, spolu se supralaterálním obloukem. No a pak se stalo něco, na co člověk, jak se říká dlouho nezapomene. Po celém dni, kdy člověk udělal velké množství fotek se stalo, že se SD karta zaplnila, a musela nastat rychlá výměna. Bohužel ale náhradní karta si řekla, že spolupracovat nebude, a tak člověku nezbylo nic jiného, než smutně koukat na obrovský halový komplex, který obsahoval i Tapeho oblouk, patřící mezi velmi vzácné jevy, které se na cirrech objevují.
20. květen – pyramidální halové jevy
Tento den již brzy ráno, se začaly na obloze objevovat běžné halové jevy, tvořící se na jemné vysoké oblačnosti. Postupem času během pozorování došlo ke změně, a místo klasických halových jevů se dostavily pyramidální halové jevy. K vidění bylo malé halo, dotykový, cirkumzenitální, supralaterální oblouk, parhelia, parhelický kruh, 9° halo, 18° halo, 20° halo, 24° halo, 35° halo, velké halo, 9°, 18°. 23°, a 24° parhelia, celkem tedy 16 jevů. Většina jevů však byla na vidění okem slabá, a tak musely nastoupit náležité úpravy fotek. I tak ale to byl nejvýraznější pyramidální komplex, který jsem kdy viděl. Vzhledem k ne úplně nejlepším znalostem pyramidálních halových jevů jsem proto nazval tuto situaci na obloze jako ,,random oblouky všude“
fotky od Honzy z 20. 5.
Jitka Rosslerová ještě zaznamenala výrazné opsané halo u Měsíce i s infralaterálním obloukem dne 2. ledna a také onen masivní večerní komplex z 18. března, i když u ní nebyl tak výrazný jak u Honzy, ale podařilo se jí krásně zachytit pravý Tapeho oblouk.
4. května pozorovali Honza i Jitka stejný úkaz jako já, tedy výrazné jevy u Měsíce. Oběma se podařilo zachytit i vzácné jevy jako parhelický kruh, velké halo, infralaterální oblouk, nebo Parryho oblouk.
Honza navíc ještě pozoroval i v denních hodinách, nejprve výrazný parhelický kruh, večer poté cirkumzenitální oblouk, halo a parhelia.
Patrik Trnčák posílá pozdrav z Holešova v podobě výrazného úkazu u Měsíce 4. května večer
Jarda Fous opět lovil v zimě diamanty v Krušných horách, loni se tolik nedařilo, přesto se pár fotek našlo…
Polární záře
“Rok polárních září”, tak by se dal nazvat rok 2023 u nás. 13 úkazů se jen tak nepovede, z toho polovina byla patrná vizuálně a dva se řadí mezi mimořádné v našich podmínkách.
Vše začalo nenápadnou polární září 15. ledna pozdě večer, která by unikla pozornosti nebýt webkamer.
Další polární záře nastala 26. února opět v pozdních večerních a nočních hodinách, následovaná hned další noci ještě jednou slabší, takže první dvojice byla na světě (na podzim přišla ještě jedna)
fotky polární záře 26. 2. (Dáša Drahokoupilová)
fotky z 27. 2. večer (Jiří Dostál)
Další polární záře nastaly v březnu (15. a 24. 3.), nicméně byly pozorovatelné pouze fotograficky.
Přichází první vrchol, výrazná a vzácná polární záře 23. dubna ve večerních hodinách. Většina lidí se shodne, že se jednalo o jednu z nejbarevnějších v posledních letech, ale byla velice zvláštní, chovala se neobvykle. Na nebi se totiž objevovaly izolované zářící obláčky (vypadající jako zelená vajíčka), které rychle měnily pozici a problikávaly jako stroboskop (tomuto poblikávání se říká pulsating aurora). Tyto obláčky doprovázely slabší, ale mohutné červené sloupy sahající vysoko, až do nadhlavníku a celá formace se navíc pohybovala k jihu. Na severu mezitím růžovým světlem zářily další sloupy.
Co způsobilo ony obláčky a to, že byla polární záře takto dynamická?
Ve skutečnosti to „nebyla obyčejná polární záře,“ potvrzuje vesmírný fyzik Toshi Nishimura z Bostonské univerzity. Říká se jí „protonová polární záře“ a pochází ze systému prstencového proudu Země. Země má taky prstence, stejně jako například Saturn, ovšem tento není tvořen prachem a kamením, nýbrž protony a elektrony. Někdy během silných geomagnetických bouří protony „prší“ z tohoto prstencového systému a způsobují sekundární spršku elektronů, které dopadají na atmosféru a vytvářejí polární záře. Družice na oběžné dráze Země skutečně viděly tyto protony na cestě dolů k Zemi. Běžné polární záře jsou naopak způsobeny částicemi ze vzdálenějších částí zemské magnetosféry a nemají nic společného s proudem zemského prstence. Protonové polární záře mají tendenci se objevovat kolem západu slunce. Proč? Elektrická pole v zemské magnetosféře tlačí protony směrem k soumraku, nikoli k úsvitu naší planety. (text převzat z facebookové stránky Minutky z vesmíru a upraven). “Klasická” polární záře se stále nacházela na sever od nás a nebýt této zvláštnosti (v angličtině zkratka pro tento jev RAGDA, Red Aurorawith Green Diffuse Arc), tak by se o ní až tolik nemluvilo.
fotky z 23. 4. (Jarda Fous, Daniel Neumann, Jan Drahokoupil)
Tímto vyčerpávajícím popisem výčet polárních září zdaleka nekončí. Následovala delší pauza až do září, kdy se objevila hned 3x a to 12. září večer, 18. září večer a v noci z 24. září na 25. září.
fotky z noci na 25. 9. (Daniel Neumann)
Nejvíce polárních září nastalo v listopadu, 4. 11., 5. 11., 12/13. 11. (od nás nepozorovatelná kvůli počasí) a 25. 11.
fotka Petra Horálka z 25. 11., pozorováno na Slovensku
Mimořádně jasná polární záře 5. listopadu
Už odpoledne toho dne kolovaly po internetu upozornění na večerní polární záři, tak mnozí čekali až se setmí. To, co pak nastalo po 6. hodině večer nečekal snad nikdo. Během minuty! byla najednou severní obloha v jednom ohni a tato zvláštně červená barva prosvítala i přes mraky. Ti, co měli čistou oblohu mezi pásy přeháněk zažili neuvěřitelné divadlo. Obzor svítil zeleně, nad tím červené a fialové oblaky s množstvím svislých pruhů. Pravá část na chvíli ještě zesílila v podobě červené skvrny, která zabírala více než čtvrtinu oblohy. Toto prudké maximum však trvalo jen 10 minut a bylo po všem, i když ne docela, fotograficky se záře dala detekovat až do sedmé večerní. Po této epizodě zůstal na obloze očima nepozorovatelný, ale fotograficky velmi dobře detekovatelný červený oblouk sahající od západu přes zenit na východ. Tento jev se nazývá v angličtině SAR (Stable Auroral Red arc), jehož vznik není zatím zcela objasněn, ale zdá se, že vzniká vyzářením přebytečné nahromaděné energie v atmosféře právě během prudkých magnetických bouří, jako byla tato, kdy dojde k silné rázové vlně. Tento oblouk vydržel na obloze více než dvě hodiny. Kolem osmé došlo k dalšímu zjasnění “klasické” aurory, ale toto sekundární maximum nebylo zdaleka tak výrazné jako to první.
Fotografie maxima a jevu SAR…
Jarda Fous
Honza Jareš
Matěj Grék
Pozorování polární záře, Jiří Kaňovský, Černotín
Já celou situaci sledoval a když se trochu setmělo (ještě byla lehce modrá obloha) udělal jsem zkušební fotku z okna. Po jejím prohlédnutí nastala panika, nad střechou se vznášel růžový obláček. Bylo něco kolem 17:15 SEČ Zalarmoval jsem všechny doma a kámoše, pobalil techniku a hned na kopec. Tam jsem rozložil stativ a dal se do focení. Očima byly vidět slabé sloupy a narůžovělá barva, foťák produkoval nádherné snímky. Po asi půlhodině focení se nasouvala od západu oblačnost, tak jsme to s kamarádem zabalili a jeli (na koloběžkách) domů, což byla chyba. Za ani ne 5 minut píše druhý kamarád, jestli vidím tu červenou severní oblohu, mrknu z okna a mezi mraky prosvítá silná záře takové zvláštní barvy, něco mezi červenou a růžovou. Rychle jsem zavolal ostatní ať se jdou podívat, bohužel to trvalo velmi krátce a za dalších 5 minut je vidět již jen na fotkách. Kolem 18:50 SEČ oblačnost odchází trochu, tak znovu nahoru, sever červený, ale očima je to vidět velmi slabě, na fotkách trochu líp. Přichází další přeháňka, po ní zkouším fotit znovu, ale něco mě zaráží, červená barva tam, kde by neměla být, téměř nad hlavou. Ihned mě napadlo, že to bude SAR a byl. Nasadil jsem tedy rybí oko a šup za zahradu na pár fotek, to bylo kolem půl osmé večer. Mezi osmou a devátou večer nastalo druhotné maximum, ale to už bylo u mě zataženo, tak jsem jen zkusil foťákem na SV, kde jsem mezi mraky zahlédl kousek rudého sloupu, a byla tam. Pak se definitivně zatáhlo.
Na úplný závěr jsem si stejně jako minule nechal duhu a ostatní optické jevy. Loni se nijak velké zvláštnosti v této kategorii nevyskytovaly, tak se zde nebudu rozepisovat a rovnou přihodím fotky, zejména opět od Jardy, našeho předního lovce duh.
Jaroslav Fous
