Tento článek navazuje na předchozí část, která je dostupná pod odkazem Ohlédnutí za sezónou 2012, část I.
Červenec
Jelikož je červenec většinou jedním z „počasově“ nejzajímavějších měsíců, objevuje se přelom mezi články právě v něm. To nejbouřkovější a nejadrenalinovější mám bohužel už za sebou, to ale neznamená, že bychom se zbytek léta nudili. Hned pátého července od jihu postupuje několik oddělených bouří. Dá se říci, že všude kolem nás se něco děje. Pro pozorování si vybíráme místo u kopečku Ers u obce Kozinec na Praze-západ. Situace je dosti roztříštěná až nepřehledná, na obloze vykukují a zase se schovávají mohutné cumulonimby, tvoří se a zanikají mammaty a občas kdesi na obzoru vypadávají srážky.
Situace je fotograficky poměrně neatraktivní, zkoušíme jen timelapsovat. Ve varu jsou oba přístroje, jimž každou chvíli měníme zorné pole. Později pak sestříhávám asi minutové video. Lov to tedy není příliš úspěšný, naše pozice je totiž příliš „za větrem“ – ničemu nejsme dostatečně blízko.
Večer se ještě potkáváme s Honzou na Rovinách, kde si užíváme poklidný letně-večerní pohled na pěkné mammaty, vznikající duhu a nakonec se za poměrně nepříznivých světelných podmínek podaří i blesk.
Hned další večer jsme ani nemuseli vytáhnout paty z domu a bouře si nás našla. Stačilo se postavit ke správnému oknu a čekat… jen ty blesky se nějak pořád trefovali za mnohé překážky – tu za strom, tu za rám okna, tu za sousedovic anténu. Pěkných blesků se opravdu mnoho nepovedlo.
Po dalších dvou dnech jsme večer cestou z práce jen těžce stíhali obrovitý cumulonimbus trůnící jako obvykle někde nad severními Čechami. Naše divoká jízda nás zavedla na první použitelné místo mezi benzinkou Robin Oil u slánské dálnice a obcí Velké Číčovice. Překotně jsme vybalili timelapsovací přístroje, z nichž jeden se rozhodl uprostřed timelapsu stávkovat, což je krásně vidět na první části videa, kdy obraz lehce poskočí – to je moje neopatrná manipulace při znovuspouštění:-) Za rytmického cvakání obou timelapsů jsme pořizovali klasické snímky a postupně jsme si našli čas i na obyčejné pokochání se nádhernou přírodní scenérií:-)
Přesně v polovině července se přímo přes nás převalila pěkná húlava, hezky od severozápadu, takže se nám dobře snímala, postupně jsme na ni šli hned ze třech různých míst.
Srpen 2012
Poslední počasácký úlovek připadl na pátý srpen, kdy jsem přímo z okna nasnímal vývoj až rozpad pěkné kovadliny bouřkového oblaku.
Úplně poslední sekání s bouří jsem si odbyl na dovolené v Tatrách. Původně jsem očekával trochu více bouřkových zážitků, nakonec byl pouze jeden a to zrovna na nepříliš ideálním místě – na Popradském plese sevřeném ze tří stran vysokými štíty hor. Pozorovací možnosti tak byly velmi omezené, čemuž odpovídají i nevalné výsledky. Ale zážitek to byl pěkný, po parném dni se krásně pročistil vzduch a na chvíli ubylo otravného hmyzu:-)
Během dovolené samozřejmě došlo i na oblíbené timelapsování, obětí mi byla nízká oblačnost válející se v horských údolích.
Takto tedy vypadala moje letošní sezóna – nic, na co by se dalo dlouze vzpomínat:-) Doufám, že příští rok bude o něco málo bohatší a ucelenější a že se kromě obligátních blesků dočkám i nějakého toho pěkného zapadajícím sluncem nasvíceného cébáčku. Takový piknik na Rovinách s výhledem na hezkou bouřku nad Středohořím za zvuku cvakajícího timelapsu by byla totiž úplná stormchaserská idylka:-)
