Tentokrát jsem pro čtenáře připravil takové odlehčené povídaní o počasí. Mělo by být důkazem, že meteorologie nebo jen obyčejné pozorování mraků není vůbec nudným oborem nebo koníčkem, ale že když se sejde parta dobrých lidí, tak se dá zažít i spousta legrace. Předně bych chtěl podotknout, že „lov bouřek“ není vůbec normálním koníčkem a proto ani my nejsme tak úplně normální lidé ;-), takže kdo nás a naše situace nezažil, nemusí pochopit. Většina zde popisovaných zážitků se týká především naší brandýské výjezdní skupiny nebo případně některých námi blízkých a podobně smýšlejících lidí.
Meteorologie aplikovaná v praxi partou amatérů :-)) se stává někdy opravdovým zážitkem. Rozhodně se navzájem neoslňujeme „cizími“ meteorologickými pojmy a když už padne cizí slovo, tak je to většinou „pileus“ nebo „mamma“, které už snad dokážeme bezpečně rozpoznat ;-). Daleko obvyklejší jsou slova, která bych tu snad ani neměl psát, protože se slušností nemají nic společného, ale přesto jedno z nich používáme asi všichni… Pro hodnocení situace se prostě často nehodí nic jiného než obligátní „Ty kráávo“, které jaksi zdůrazňuje to, co zrovna popisuje. Nikdy to ale není myšleno nějak zle. Je to prostě asi nejvýstižnější způsob, jak charakterizovat danou situaci a dodat jí tak trochu primitivním způsobem na dramatičnosti. Ostatní slova už patří do slovníku sprostých slov a ty zde samozřejmě vypisovat nebudu. Každý si je dokáže jistě domyslet sám ;-). Pravdou ovšem je, že čím silnější bouřku sledujeme nebo čím blíž jsme nějaké „zajímavé“ situaci, frekvence těchto slov roste. Ale nedělejte si nikdo iluze, že jinde je to lepší. Stačí si pustit nějaké video od lovců z USA a dají se hned slyšet podobnosti. Jen v angličtině.
Jinak samozřejmě ne každý výjezd je až tak akční, takže někdy docela dlouho čekáme na místě, až se něco začne dít. Během této doby často fantazírujeme a představujeme si, co všechno se na nás přivalí za hrůzné mraky. Bohužel víme, že realita bude nakonec úplně jiná a zase nezažijeme nic vzrušujícího. Takže se diskuze často stočí k prostému bědování nad ubohou bouřkovou sezónou, a že když už něco někde bude, tak rozhodně ne u nás. Už jsme si kolikrát říkali, že si s sebou vezmeme i piknikový koš a že když už se nemůžeme dočkat bouřek, tak se aspoň pořádně najíme. Zatím došlo ale jen na suché rohlíky nebo tyčky 🙂 a vodu.
Pokud se ovšem situace obrátí a počasí nám přeje – rozuměj, že jsou bouřky v dosahu, tak to je jiná. To jsme hned jakoby v tranzu a neustále sledujeme oblohu. Každý blesk je pro nás jiskřičkou naděje. Když se objeví pěkná húlava (gust front), tak máme svátek :-). Všichni si samozřejmě nejvíce přejeme vyfotit nefalšované tornádo, ale často si říkáme, že i trombička by stačila :-).
Nejhorší je, když nás počasí něčím překvapí. To jsme takhle byli jednou zaskočeni deštěm, když jsme fotili blížící se húlavu. Většinou je to tak, že déšť přichází až po přechodu húlavy, ale tenkrát začalo pršet ještě před ní, což mezi námi vyvolalo značnou paniku, protože jsme měli všechny věci venku. Takže jsme se za deště a sílícího větru snažili dostat vše co nejrychleji do auta. Vzal jsem tedy celý rozložený stativ a s ním nasedl dovnitř s tím, že ho složím až tam. Ale to byla chyba. Jednak nohy stativu trčely ven z auta a tak nešly zavřít dveře, do kterých se opíral silný vítr, a taky pršelo dovnitř. A šlo to ještě hůř, protože jsem dostal křeče do břicha, jak jsem se u toho řezal smíchy a to už se nedalo :-))). Komičtější situaci jsem do té doby nezažil.
Ovšem úplně nejlegračnější situaci jsme zažili s Radkem, když jsme se vraceli z našeho nejdelšího výjezdu. Ve Štětí jsme v jedné ulici museli přibrzdit, protože u silnice u přechodu pro chodce stála kočka. Když jsme zastavili, Radek rukou kočce pokynul a ona vykročila na přechod. Z boční ulice mezitím přijelo další auto a v něm sedící pani nevěřícně koukala, co se to tu děje. My už jsme byli v tu chvíli mrtví smíchy, protože tohle člověk zažije fakt jednou za život. Kočka mezitím elegantně přešla silnici a my jeli pomalu dál a celou cestu jsme na to vzpomínali. Myslím, že ta pani taky nezapomene… Šokovaná, že dáváme přednost kočce, která chtěla přejít po přechodu a chovala se přitom spořádaněji než většina chodců.
Další věc, se kterou se často při svých výjezdech setkáváme, je, že občas býváme nechtěně středem pozornosti. Především osádky většiny projíždějících aut na nás podezřele koukají, co to tam asi provádíme. Nejslavnější jsou v tomto ohledu asi řidiči Slánských autobusů, kteří už nás musejí díky naší činnosti dost důvěrně znát. Jen se vždycky modlíme, aby se řidiči věnovali řízení a my pak neměli úplně jiné starosti. Nicméně projíždějící auta jsou ještě v pohodě. Horší je, když ve Vaší blízkosti nějaké auto zastaví a osádka se začne zajímat o Vaší činnost. Nikdy nevíte, co má kdo za lubem, ale vzhledem k tomu, že vpodstatě při focení vystavujete svou techniku na odiv, musí se tak trochu počítat i s tím, že Váš foťák se může líbit někomu jinému. Pak jsme vždycky rádi, že je nás víc a kdyby něco, tak se máme čím ohánět… Nebo, pokud je to možné, tak se považuje za nejlepší řešení ústup… Mirek s Radkem by mohli vyprávět…
Jak je vidět, při pozorování počasí se občas setkáváme se situacemi, které s ním nemají zdánlivě nic společného, ale je třeba být pořád ve střehu ;-). Kromě spousty legrace, která se dá zažít venku, se ale dá zažít leccos i v teple domova… samozřejmě při diskuzi o počasí, jak jinak ;-). Přes ICQ či jiné komunikační programy se neustále domlouváme, něco řešíme nebo sledujeme vývoj situace na radaru. Zde se opět v hojné míře objevují tolik populární nepublikovatelná slovíčka… Aby taky ne, když si třeba ukazujeme, co kdo našel na webu – nějakou fotogenickou supercelku, tornádko, atd. :-). Hodně dostává vždycky zabrat diskuze nad aktuální radarovou situací. Jedni se radují, že k nim něco jde, zatímco ti druzí (většinou my z Brandýska) zuří, zoufají a marně se snaží dovolávat spravedlnosti. Závist je opravdu velká, ale nebojte, stejně si vždycky nakonec popřejeme šťastný „lov“ ;-). Pro objasnění, proč je vždycky bouřka jinde než tady u nás na Brandýsku, jsme už rozvinuli mnoho teorií. Jedna z nich se přiklání k názoru, že jsme prostě jen malá vesnička a tak náš obecní rozpočet může jen těžko konkurovat městům, jako je Trutnov, Kolín, atd., která mají bouřky snad předplacené. Že, Lukáši, Davide ;-))? My se musíme spokojit asi s tím, že za nimi budeme muset dojíždět jako do práce. Další teorií je někdo nepřející, respektive přející si pěkné počasí, s čímž nám ale vůbec nedělá radost. Součástí přípravy na novou sezonu je tak nalezení této osoby a její naprostá eliminace ;-)).
Je tedy fakt, že naše situace je už opravdu zoufalá. Letos tu bylo bouřek jako šafránu a loni to samé. Už pomalu zavádíme nový meteorologický pojem – Brandýské oko. Kdo nezažil, neuvěří. Ale někdy je to už fakt trapný. Bouřky, kam se podíváš a tady modrá obloha. Naštěstí jako důkaz je tu meteorologický radar, který jen potvrzuje naší teorii o Oku. Máme to už ověřené i od lidí z ČHMÚ (Martina to viděla ;-)), takže si fakt nevymýšlíme ;-)). Už jsem kvůli tomu letos chtěl s lovem bouřek několikrát definitivně skončit, ale nakonec jsem vydržel, stále doufajíc v lepší zítřky. Bohužel, na základě mého zjištění z Atlasu podnebí Česka je Brandýské oko potvrzeno :-(, takže nevím, co budeme příští sezónu dělat.
Naštěstí, když už je nejhůř a má člověk hroznej absťák, tak jsou tu ještě sny. Ano, opravdu se nám častěji než normálním lidem zdají sny o počasí. A to Vám řeknu, to bývá síla. Takových tornád najednou… nebo šílená blesková aktivita, děsnej vichr, atp…. Shodným pojítkem takových snů je jednak tak trochu katastrofická vize a pak také fakt, že téměř všechna snaha o zachycení/zaznamenání jevů ve snech končí neúspěchem. Prostě najednou nemůžete najít foťák, nejde zaostřit, nebo aparát odmítá spolupracovat, ať se snažíte sebevíc. Z toho se pak stává noční můra, když si člověk představí, že pak v reálu narazí na své jediné tornádo života a nebude mít čím ho zaznamenat.
Když už ani sny nepomáhají, tak si občas jen tak z nudy kreslím… převážně tornáda. Ještě umím atomové hřiby, ale to už do meteorologie asi moc nepatří :-)).
