Za poslední 3 roky se mi nepovedlo vyfotit noční bouřku, která by byla opravdu zajímavá a fotogenická. Když jsem s focením začínal, několikrát v týdnu jsem během noci vstával a jezdil fotit. Bouřek bylo opravdu více. Měl jsem kompakta (Panasonic FZ-50). U nočních bouřek byl problém, že expozice běžela 30 vteřin a dalších 30 vteřin se fotografie zpracovávala. Nejhezčí blesky křižovaly oblohou zásadně v té druhé fázi – při ukládání. Nejspíš pro to, aby mě naštvaly :).
Po té co jsem koupil zrcadlovku a další vybavení, jakoby si noční bouřky řekly „Bacha, jemu se budeme vyhýbat a nebo půjdeme přes den“.
V noci na pátek 5. 8. 2016 začala přes západ ČR přecházet studená fronta spojená se srážkovým pásmem. Modely naznačovaly slabou labilitu v kombinaci se zajímavou dynamikou. To mělo vyústit v konvekci na čele tohoto pásma, intenzita byla však nejasná.
Několikaleté „trápení“ se mělo změnit právě v noci ze čtvrtka na pátek 5. 8. 2016. Během pozdního večera se konečně něco začalo dít i na radaru. Z Bavorska se blížila poměrně aktivní buňka.
Dle rychlosti jejího pohybu jsem nastavil budíka na jednu hodinu ráno. Upřímně jsem si myslel, že to u Šumavy chcípne a nic z toho zase nebude. Jaké bylo moje překvapení, když v jednu zazvonil budík a bouřka pořád žila. Byla ještě docela daleko a navíc se zdálo, že slábne. Další buzení nastaveno na druhou hodinu ráno. Když jsem pak ve dvě otevřel oči, pokojem již problikávalo světlo od blesků. Bylo slyšet i slabé hřmění. „Sakra, tohle jsem asi propásl“, byly moje první myšlenky. Rychlé kouknutí na radar ukázalo, že bouřka zesílila a je velmi elektricky aktivní a navíc hodně blízko!
Nebylo na co čekat. Obléknout se, sebrat foťák, stativ a telefon. Běh po schodech, nastrkat vše do auta a vyrazit. Namířeno jsem měl na oblíbené místo s pěkným rozhledem od jihu přes západ až po sever poblíž obce Rousínov u Rakovníka. Cesta autem trvá 15-20 minut podle toho, jak moc máte strach z přebíhající zvěře. Po prvních pěti minutách, kdy se obloha rozsvěcela a zhasínala každých několik sekund, mi v hlavě začaly růst myšlenky a sprostá slovíčka, že jsem měl vyrazit už v tu jednu ráno, protože než dojedu na místo, bude pršet a vyfotím zase prdlajs. Když oblohu v dáli prořízl nádherný CG blesk, začal jsem mírně panikařit. V Pavlíkově mi zbývalo ještě tak 10 minut do cíle. „To je moc daleko, musím někde zastavit, hned!“ Za obcí jsem minul nájezd do pole, po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl vrátit a vzít za vděk jakýmkoli výhledem, který tam bude.
Jenže on tam byl opravdu parádní rozhled – a to jsem jel kolem už snad 100x a nikdy mi to tam nepřišlo výhledově zajímavé. Cesta byla nezpevněná, hned jsem proto otočil auto, abych tam při odjezdu za deště nezapadl. Rychle připravit stativ, dálkovou spoušť… několik nadávek do větru kvůli promeškaným bleskům. Silně fouká, dávám tedy stativ do nejnižší úrovně. Mám problém se zaostřením, nikde žádný výraznější světelný bod, na který by se dalo zaměřit. V dálce malé světýlko, ale foťák ho ignoruje. Dalších několik minut pryč. Nakonec snad na dvacátý pokus se ozývá vytoužený zvuk – zaostřeno. Konečně fotím… (bohužel až doma zjišťuji, že fotkám chybí dokonalá ostrost).
Poté, co jsem ulovil několik vzdálenějších blesků, které nebyly ani přes polovinu fotografie, jsem se rozhodl trochu zazoomovat na místo, kde bylo „hnízdo“ CG blesků. Pár okamžiků na to se dostavil první výsledek. Mám radost. Sedám si na zem do trávy a opírám se o zadní část auta. V jedné ruce dálkovou spoušť, ve druhé telefon, kterým jsem se snažil zachytit celou podívanou na video. Následně píšu Tomášovi, zda náhodou nespí, že se mu ke Strašecí blíží pěkná blýskavíce. Po chvilce přišla zpráva, že je u Žatce a že mu tam strašně prší. U mě ani kapka. To jsem měl tedy štěstí, pohledem na radar zjišťuji, že jsem v takové „podkově“, kde vůbec neprší, i když by už brzy mělo.
Vysmátý jak delfín si užívám každý okamžik, každý záblesk téhle světelné show. Chvílemi to vypadá, že se blýská snad v jednom kuse. Tohle jsem opravdu potřeboval. Takovou pomyslnou čerstvou krev do žil.
Po telefonátu s Tomášem zkouším zachytit i případnou strukturu čela bouře, ale z mé pozice to nijak valné nebylo.
Přibližně po 45 minutách pozorování i ke mě začaly dopadat první kapky deště. Balím. Zkouším několik fotek z otevřeného kufru auta aneb jak je skvělé míti kombíka :). Vyfotím několik blesků, z nichž jeden po bližším domácím zkoumání udeřil docela blízko.
Po té co začalo pršet hodně silně a nebylo vidět ani čáry od blesků, výjezd ukončuji a s blaženým pocitem mířím domů. Cestou domů ještě zahlédnu záblesk a horizont a nižší obloha září modrým světlem. Co to bylo? Že by úder blesku do trafostanice? To se už asi nedozvím.
 |
Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující postup nočního bouřkového systému. Křížek značí Rakovník. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 9269.1 kB |
Hodnotím to jako jeden z nejúspěšnějších nočních výjezdů, né-li nejlepší, za všechny roky mého „lovení“. Kéž by bylo příští rok více takových nočních blikaček…
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=50&t=1684 – Bouřky 5. 8. 2016 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
