Dáša a Honza Drahokoupilovi
Sezóna NLC v roce 2020 byla v Brandýsku hodnocena s odstupem času jako celkem slušná. První pozorování jsme zaznamenali 6. 6. Resp. Honza. Já byla zrovna na víkend doma u rodičů na jihu Čech a první NLC mi zakryl alťák, který se pro jistotu ještě pojistil i mlhou po nějakém dešti. A tak jsem si místo NLC vystřihla jen takovou večerní náladovku. Naštěstí to byly opravdu jen pozvolné první vlaštovky, takže jsem zas až tak o moc nepřišla.
To o deset dní později 16. 6. to byla rozhodně jiná liga, až nás napadlo, aby to nebyl nakonec největší úlovek sezóny. Kupodivu nebyl…
Ke konci června jsme zaznamenali jedny ryze dokumentační a to večer 29. 6.
Hned další den jsme trochu povzbuzeni nejen předchozím večerem, ale nejspíš i daty vyrazili na vyhlídnuté místo u jakéhosi rybníka, které se bohužel zúročilo až následující rok. Po marném čekání a vydatné komáří večeři jsme se s nepořízenou vrátili domů. Tam nás přivítaly NLC těsně při severním horizontu, kde se milostivě rozhodly na poslední chvíli, kdy už je nikdo nečekal, ještě na chvilku vykouknout. To bylo trochu zákeřné.
Malé udobření přišlo o pár dní později, kdy jsme si dali jedny ranní NLC jako bonus ke zdechající bouřce viz https://www.bourky.cz/bourky-2-7-2020/.
Trocha nočních svítících oblak se objevila i večer 3. 7. ač za doprovodu oblíbeného alťáku, který tvoří obvyklou součást pozorování tohoto letního úkazu.
A pak na závěr přišla naprostá pecka, kterou zatím nic nepřekonalo a těžko ještě někdy uvidíme lepší svítící oblaka. O svátečním odpoledni 5. 7. jsme si s návštěvou nic netuše dali skleničku vína a rázem bylo vymalováno. Když se nám se soumrakem přímo nad hlavou objevily stříbrné vlnky, bylo jasné, že je zle, a nezbylo, než si vystačit s domácími kompozicemi. A vlastně to také nebylo vůbec špatné :-).
Další fotky NLC z tohoto roku již nemáme, ač ještě nějaké další slabší byly. Naše pozornost se soustředila na výjimečnou atrakci léta 2020 a to byla kometa Neowise. Ta se ani mě ani Honzovi s nočními svítícími oblaky bohužel nepodařila.
J. Kaňovský – Černotín (okr. Přerov)
Předloňská sezóna nočních svítících oblak (NLC) pro mě byla nejslabší co do počtu pozorování za poslední roky, poněvadž se v mém okolí často v době jejich výskytu pohybovaly bouřky, nebo jejich zbytky (13. a 14. 6. a pak 2. 7. ráno), nebo bylo zataženo, případně jsem vstal pozdě.
Už jsem považoval sezonu za beznadějně ztracenou, ale večer 5. července na výročí příchodu Sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu se stalo něco, v co jsem ani nedoufal. Kolem 21:45 psal Martin Popek, že jsou NLC, ale u mě bylo zataženo nějakým stratocumulem, co se nasunul při západu Slunce. Mraky se však zázrakem kolem 21:50 začaly rychle rozpouštět a během 10 minut začalo neuvěřitelné divadlo. NLC sahaly nezvykle vysoko nad obzor a velmi mi připomínaly ty z 21. 6. 2019, jen struktura vláken byla orientována jinak. Věděl jsem, že je to jedinečná příležitost vyfotit konečně mimořádné NLC zrcadlovkou se širokým objektivem a napravit tak loňský propadák z onoho slunovratového večera. První fotku jsem udělal ještě z okna mého pokoje ve 21:58 a poté rychle vystřelil směr vodojem, který leží na kopci s krásným výhledem na sever (kdybych měl auto, jel bych až nad Hranický lom, kde by byl výhled o mnoho lepší).
Po příchodu na stanoviště jsem se dal okamžitě do focení, protože se dělo přesně to, co jsem očekával. NLC nabývaly na jasu a stále více svítily z tmavnoucí oblohy. Jasem bych je přirovnal k těm z 21. 6. 2019, jen nebyly tak rozsáhlé a na severu byly poměrně nízko nad obzorem.
Na horní straně se objevily opět výrazné červánky (bylo kolem 22:30 SELČ), zatímco na severu svítily oblaky velmi výrazně, avšak nízko nad obzorem v poměrně širokém pásu.
Poslední náznaky NLC jsem pozoroval těsně nad horizontem kolem 23:15. Věděl jsem, že po večerním úkazu, zvláště tak výrazném následuje i ranní. Nastavil jsem si tedy budík na 2:30 a šel spát.
Je 6. července, 2:15 ráno a já se budím, okamžitě sahám po mobilu a kontroluju kamery. NLC tam jsou a celkem výrazné, tak neváhám a okamžitě na sebe hážu oblečení a opět nahoru. A opravdu, nízko nad severem se válely krásné pásy sříbřitých oblak, ale přišlo mi, že jsou slabší než ty večerní. Čekal jsem tedy až do 2:40 kdy jsem začal fotit. Vytáhl jsem na ně objektiv 70- 300, ale bohužel se mi to celé nevešlo do záběru, tak jsem udělal i pár fotek na klasických 18 mm. Ve 2:55 jsou již celkem výrazné a říkám si, že by mohly vydržet celkem dlouho. Jenže po třetí hodině se začaly velmi rychle sypat.
Těsně před třetí vycházela na severovýchodě nejjasnější kometa posledních let (C/2020 F3 NEOWISE), tak jsem trnul, jestli se mi ji podaří vyfotografovat i s NLC, což se nakonec povedlo ve 3:07, ale od té doby už oblaka jen slábly.
Poslední náznaky jsem pozoroval nad východním obzorem ve 3:15, kdy vycházela i velmi jasná Venuše. Poslední fotografií je pak krajina osvětlená Měsícem kolem úplňku a radiačních mlh v údolí řeky Bečvy.
