Bouřková sezóna již dávno skončila. Trigger již putoval z fotobatohu. Listí se zbarvilo a člověk spíš přemýšlel nad klasickým podzimním focením barevných stromů, než aby sledoval modely.
Neděle 16. 10. byla slunečná a na říjen nezvykle teplá. Teplota se mnohde vyšplhala až nad 20°C. Vracela jsem se akorát z jihu Čech od rodičů a i spíš než meteoradar mě zajímaly informace o provozu.
Raději jsem zvolila cestu zadem přes Kamýk nad Vltavou a pohrávala si s myšlenkou zastavit se u Zduchovic, kde se v lese nachází výhled na krásný říční meandr. Nakonec jsem ale tuto myšlenku zavrhla a jak se později ukázalo, dobře jsem udělala. Obloha směrem k meandru se mi nejevila moc fotogenická, to spíš na opačnou stranu na sever se začaly objevovat celkem tmavé základny, které by tomu slušely víc. Vjela jsem do lesů a najela u Příbrami na dálnici a když jsem sjela z Bytízu, zaujaly mě vpravo se vyvíjející kumuly s občasnými pileusy. Jéé, to je hezké, to by možná stálo i za fotku. Na nejbližším sjezdu jsem tedy odbočila směrem na Višňovou a na prvním příhodném místě jsem zastavila a pořídila pár fotek. Mraky se vyvíjely dál a dál a byly hezčí a hezčí.
Udělala jsem i mobilovku, abych ji poslala Honzovi, ale všimla jsem si, že již v diskuzi s Lukášem řeší jakousi bouřku nad Českou lípou, která je poněkud “podezřelá”. Počkat, oni řeší bouřku? Teď v říjnu? Počítal nějaký model vůbec s něčím takovým? Snad jen jeden švýcarský, jak jsem se zpětně dozvěděla…
Honem aktualizuju radar a zjišťuju, že “můj mrak” začínám mít též docela odrazivost a nehodlá se ještě rozpadat. Vzhledem k tomu, že se pohyboval k východu, začala jsem jej pronásledovat, ač tedy nejsem kdovíjaký řidič a na výjezdech sedím obvykle vpravo :-P. Popojela jsem kousek k Višnové, kde jsem objevila celkem příjemný výhled na stále mohutnící kumuly, které již přecházely v kumulonimby a již dávno přestaly připomínat zimní konvekci.
V telefonu mi přistály dost “nehezké” obrázky ze severu. Začaly se mi třást ruce. Že by i z tohohle mohla být nakonec supercela? Ač tedy poněkud nižší, než bývají v létě. Nicméně je vidět daleko. Honza pořídil pár fotek i z domova v Brandýsku u Kladna.
Supercela na Liberecku v podání několika pozorovatelů:
Adéla Hozáková:
Jiří Kouřil:
Fotky od Honzy z domova:
Popojela jsem po vyjeté cestě po louce až na kopec abych viděla pod základnu a skutečně se to o něco snaží. Teď to nezkazit. Musím za tím. Ale kam? Nahoru na sever k Obořišti? Podle radaru vypadala zrovna lépe ta severní část, ale vizuálně mi přišel jih lepší, dokonce severní kumuly začaly ztrácet výšku. Soustředím se na jižní buňku a pojedu raději na východ.
Vrátila jsem se zpět na hlavní silnici, ale ještě jsem musela na chvíli zastavit, neboť se nad konvektivní věží zrovna objevil mohutný pileus. Dokonce to podle detekce už i bliklo.
Pokračuju dál směrem na Sedlčany. Cesta je to naštěstí příjemně rovná a mrak se začínal nasvěcovat večerním světlem. Navíc byl poměrně izolovaný a obloha byla čistá bez zákalu. To se v létě moc nestává. Kousek od mostu přes Vltavu jsem narychlo odbočila do zahrádkářské kolonie na kopci, abych mohla udělat zase nějakou fotku, dokud je mrak nasvícený. Popředí sice není nic moc, ale výhled jakž takž je. Chvilku mám pocit, že se základna začíná drbat, ale radar si myslí něco jiného.
Uháním tedy dál. Struktura se vizuálně vylepšila a dává najevo, že bouřka, která se dle detekce již pěkně rozblikala, to balit ještě rozhodně nehodlá. Akorát již ubývá světlo, a tak zkusím opět odbočit a zase najít nějaký pěkný výhled. Bohužel se nedaří, tak udělám alespoň rychlou dokumentační fotku od jakési bioplynky za obcí Dublovice. Vrátila jsem se opět na hlavní silnici a pokračovala až na kraj Sedlčan, kde jsem zastavila na kopci na parkovišti nějakého supermarketu. Světlo bohužel stále víc ubývá, to nejlepší je již pryč, ale pod základnou nad lesem je patrný náznak wall cloudu. Přemýšlím, jestli pokračovat dál. Asi to zabalím, teď už to stejně není ono, ale problik v mraku mě přesvědčí.
Blížím se dál k Voticům, kde cesta na východ končí a najíždí se na silnici Benešov – Tábor. Na poslední chvíli se mi podařilo trefit odbočku s pěkným výhledem na kopci někde poblíž obce Vojkov. Tady je to dobré. Škoda, že jsem tu nebyla dřív. V prvním okamžiku mám pocit, že to teď supercela už opravdu balí, ale opět chyba. Jede dál a v pravé části vidím zformovanou mezocyklonu. Občas v mraku probliklo a tak rozložím stativ a mydlím jednu fotku za druhou s představou slavnostního závěrečného vystřelováku. Bohužel jako již obvykle mi nebylo přáno. Vysvobodil mě až alťák, který zatáhl oponu a propustil mě na ještě poměrně dlouhou cestu k domovu. Otočila jsem se raději zpět na “příbramskou” trasu, kterou lépe znám, a také abych náhodou ještě v tom mraku nespatřila něco nepatřičného.
Tato situace byla pro nás naprostým překvapením, takové úlovky v říjnu nepamatujeme. A nakonec se ukázalo, že říjen bude překvapovat i dál. Další supercela (ač též low topped i vzhledem k období) se vyskytla o 9 dní později – 25. 10. ve východních Čechách. Velice úspěšně ji zachytila kamerka na letišti v Novém Městě nad Metují i kamerka ČHMÚ umístěná na stanici Polom.
Související odkazy:
www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
www.blitzortung.org – Bleskové výboje a bouřky v reálném čase
www.meteologix.com – Model charts for Middle Europe Swiss HD | Central Europe Super HD
