Podařilo se nám dohodnout si návštěvu v Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ) v Praze-Libuši. Naším cílem bylo setkat se s panem RNDr. Martinem Setvákem, CSc. – předním českým ale i světovým odborníkem na výzkum konvektivních bouří.
Po několika e-mailech se nám podařilo dohodnout vyhovující termín pro obě strany. Pan Setvák je nesmírně zaneprázdněný člověk a jen díky jeho vstřícnosti jsme se nakonec dohodli na neděli 13. března na dopoledne. Ale nejen pan Setvák je pracující člověk, a tak jsem se i já musel v práci pěkně „ohánět“, aby se mi podařilo vyměnit nedělní službu za sobotní. To se mi nakonec podařilo, ale stejně se vyskytly jiné problémy. Mirek Sedlmajer onemocněl a tak jsme váhali, jestli schůzku nepřesunout na jindy. Pak jsme se ale dohodli, že by bylo složité si domlouvat nový termín, a tak se Mirek obětoval a zůstal se svou nemocí doma.
Třináctého března nastal den „D“. Vstává se po sedmé hodině ranní. Ještě jednou překontrolovat nutné vybavení – flashdisk s fotkami a digitální fotoaparát. Autobus ze Slaného je u nás lehce po osmé hodině. V sestavě Radek Sedlmajer a já vyrážíme směr Praha. Na konečné jsme kolem tři čtvrtě na devět a přesedáme na metro. Vystupovat máme na Staroměstské, ale trochu se zapovídáme a přejíždíme až na Můstek. Takže se musíme jednu stanici zase vracet. Doufáme, že to byl už poslední problém, který nás potkal, ale je pro nás nachystáno ještě jedno překvapení. Tramvaj číslo 17 i přes naše drobné zdržení v metru stíháme, jenže se cestou dozvídáme, že zrovna tento jediný den v dopoledních hodinách je na trase výluka. Naštěstí je zde poskytována náhradní autobusová doprava X-3. Navzdory tomu všemu dorážíme k ČHMÚ přesně na minutu v 10.00.
Zvoníme. Pan Setvák nám jde ihned naproti a po krátkém představení a omluvě M. S. z neúčasti z důvodu nemoci jsme pozváni přímo do jeho pracovny. Jen co se usadíme, je nám nabídnuto občerstvení v podobě kávy nebo čaje. Jsme mile překvapeni, ale se slušností odmítáme. Bez jakékoliv otázky začíná pan Setvák hovořit.
Vysvětluje nám, že ČHMU se dělí na několik oborů a to meteorologii a klimatologii, hydrologii a ochranu čistoty ovzduší. Po chvilce povídání jsme zavedeni do místnosti, kde se nachází množství počítačů. Některé z nich slouží k přijímání dat přicházejících z družic a další k jejich distribuci na příslušná oddělení pro další zpracování. Jenže většina těchto přístrojů je už postarší a přestává stačit na příjem stále většího množství dat. Po obsáhlém vysvětlení, jak to všechno funguje a ukázce animace tak jak ji známe z předpovědi počasí, jsme zavedeni na střechu, kde si můžeme pěkně zblízka prohlédnout satelitní antény. Jedna stará, která byla schopna se sama navádět za signálem z družice se má brzy vyřazovat z provozu. Vyskytla se na ní neopravitelná závada, která zamezovala přesnému samonavádění na družici. Nyní se používá novější satelitní anténa, pro kterou je nutné zajišťovat s předstihem přesnou trasu družice a až poté se na ni anténa nasměruje. Ze střechy se nám naskytuje pěkný rozhled na celý areál. Díváme se na starou věž, kde byl dříve meteorologický radar, ale již se nepoužívá. Jedině snad pro přímé pozorování bouřek v blízkém okolí. Při pobytu na střeše si všímáme toho, že se nacházíme přímo v ose dráhy 31 letiště Ruzyně. Za těch pár minut, co jsme zde, přes nás jdou 3 letadla na přistání. A tak nám pan Setvák vysvětluje, že při každém vypouštění meteorologických balónů musejí volat na letiště pro povolení. Opouštíme střechu a jsme vedeni do místnosti, která je nově zařízená a vybavená novými počítači. Za oknem vidíme satelitní anténu pro příjem digitalizovaných dat. Jejich zpracování má za úkol dvojice výkonných PC. Po různých úpravách a ořezání nepotřebných dat stále ještě zbývá 4 GB (!!) dat denně, které je nutné zálohovat.
Vracíme se zpět do kanceláře pana Setváka. Cestou nám ještě ukazuje zařízení uprostřed trávníku, které slouží k detekci blesků. Opět je nám nabídnuto něco k pití a my opět odmítáme. Nechceme zdržovat. Nyní přichází ta nejzajímavější část naší návštěvy. Soustředíme se na počítač, na kterém nám pan Setvák ukazuje mnoho záběrů z meteorologických družic. Každý záběr je zkoumán ve všech spektrech viditelnosti, odrazivosti i teplotních rozdílů. Začíná to být opravdu zajímavé. Například zrychlený sled obrázků ukazující mlhu, doslova tekoucí Moravskými úvaly jako hustá kapalina, je naprosto neuvěřitelný. Poté zkoumáme supercelu, která se vyskytla v jižních Čechách v roce 2003. Je až ohromující, kolik času se dá věnovat jedné bouři. Ale pro správné pochopení takto složitého bouřkového oblaku – jeho vzniku, vlivů na okolí atd. – je to nutnost, které se bohužel věnuje příliš málo lidí. A to myslím na celém světě.
Konečně se dostáváme k tomu, že můžeme také položit nějakou otázku. Do této doby mluvil snad jen pan Setvák. Ptáme se na jeho osobní zkušenosti s bouřkami. Ukazuje nám jeho fotky blesků. Jediná fotka s 10minutovou expozicí a asi 24 blesky nám bere dech. Dále nám ukazuje, jakým způsobem fotí bouřky v terénu. S využitím stativu, digitálního fotoaparátu a dálkového ovládání spouště vytváří série snímků po 10 vteřinách. Má to své kouzlo, když se to pak jako slideshow pouští zrychleně. Navíc se to dá výborně použít jako studijní materiál vývoje bouřkových oblaků.
Ptáme se na jeho zážitky, když pracoval na projektu VORTEX v USA. Fotky „amerických“ supercel, když okolo nich pan Setvák kroužil ve výzkumném letadle, se prostě musí vidět. To se nedá popsat. Prostě krása. Na jedné fotografii nám ukazuje jeho jediné tornádo, které zatím viděl na vlastní oči.
Na oplátku poskytujeme naše fotky a videa počasí. Pan Setvák si je se zaujetím prohlíží. Při prohlížení jednoho krátkého videa, kde byl zachycen blesk (a my jsme tam také nic jiného neviděli a ani nehledali) se pan Setvák pozastavuje nad momentem, kdy blesk prosvítil prostor pod základnou bouřky. Video si pouští několikrát a pak vyjadřuje názor, že by tam mohla být vidět tromba. Nechápeme 🙂 Není si sice jistý, ale zato my jsme si jisti tím, že jsme u opravdového odborníka. Také zjišťujeme, že bouřka, jejíž vývoj jsme 9. června 2004 tak dobře zdokumentovali, je pravděpodobně supercelou! Dále se „chlubíme“ kratším videem se záznamem příchodu bouřky a zajímavým oblačným útvarem (tzv. rotorem) doprovázejícím ji. Na to pan Setvák ihned reaguje a ukazuje nám to samé v ten samý den natočené přímo u nich na Libuši, ale mnohem mohutnější! Jeden jeho kolega to natáčel na videokameru. Puštěné zrychleně to vypadá naprosto neuvěřitelně! Docházíme k závěru, že jsme nikdy nic takového neviděli.
Na závěr naší návštěvy nám pan Setvák nabízí, jestli si nechceme nechat vypálit na CD jeho přednášky o bouřích a družicích. Bez rozpaků přijímáme. K tomu nám ještě přidává jeho fotky blesků a dva freeware programy na analýzy dat z družic. A na úplný závěr nám nabízí, jestli bychom se nechtěli stát externími spolupracovníky. To nás úplně dostává! Znamenalo by to pro nás, že když se někde v našem okolí bydliště vyskytne něco neobvyklého tak nám dá pan Setvák vědět a my to pojedeme prověřit či vyfotografovat. Možnost odmítnutí je naprosto nepředstavitelná. Plní se nám tím náš sen. Už se nemůžeme dočkat léta a bouřek. Doufáme, že jednou zazvoní telefon a půjdeme do „akce“.
Naše návštěva končí. Jsme jako omámeni. Určitě je to zážitek, na který jen tak nezapomeneme. Loučíme se pozdravem „lovu zdar“ 🙂 a ještě dostáváme krátkou radu, kam případně cestou zajít na oběd. Tím naše exkurze definitivně končí.
