Autoři snímků: T. Prouza, Z. Černoch, D. Müllerová, J. Drahokoupil, L. Ronge
Ačkoliv oficiální část semináře začínala až odpoledne v pátek 25. května, předsednictvo spolku s několika dalšími členy vyrazilo na místo činu s denním předstihem. Cestujeme tak až na výjimky tradičně, především z důvodu delšího času na seznámení se s prostředím, dopilování společných prezentací, rekreaci – a v letošním případě i pro lov. Z celého plánovaného trvání semináře totiž právě čtvrtek sliboval nejnadějnější podmínky pro bouřkovou konvekci.
Vyrazili jsme s Lukášem Rongem z Trutnova krátce po půl jedenácté, poté co jsme se zásobili v místním hypermarketu a provedli očistu vozidla. Naše cesta směřovala přes Jaroměř do Hradce Králové. Na cestu nám svítilo slunce, teplota se pohybovala okolo 25°C. Okolo poledne jsme u hradeckého hlavního nádraží doplnili naši osádku o zástupce Moravy – Lukáše Větříška z Prostějova, a Slezska – Břéťu Onderku z Opavy. Po fastfoodovém obědě jsme z důvodu absence dálniční známky vyrazili z města po Hradubické dále k jihu. Nad jihozápadním obzorem se začínala objevovat vysoká i střední oblačnost, avšak nijak zajímavá. V Pardubicích jsme odbočili na Přelouč a pokračovali směrem na Kutnou Horu a Zruč nad Sázavou. Po silnicích nižších tříd jsme se probíjeli k Mladé Vožici, u které jsme se se měli setkat s Honzou Drahokoupilem. Slunce pomalu zmizelo za vrstvami altokumulu s altostratem, a ačkoliv radar ukazoval na konvekci nad jihem a jihozápadem Čech, na pěkný kumulonimbus jsme zatím mohli zapomenout.
Sraz u rybníka nakonec nevyšel, setkali jsme se až u radiomajáku Mladá Vožice, známého spíše jako „HAARP“. Obloha stále neskýtala nic zajímavého, tudíž následoval přesun do rekreačního areálu. V něm jsme se seznámili s novým provozovatelem panem Vobinuškou, který si nás hned všechny zapsal a odlehčil nám o hotovost za ubytování i stravu. Na první pohled se ve středisku nic zásadně nezměnilo, až tedy na chybějící stromy u brány a v okolním lese. Více toho ale spíše přebývalo. Před vchodem do jídelny / přednáškového sálu jsme ocenili masivní dřevěné lavice a stoly, doplněné o slunečníky stylové značky „Doppler“. I jídelna doznala změn – nábytek obnášel jak nové židle, tak pohodlné pohovky. Technické vybavení naopak zůstalo původní (bohužel spolu se slabým pokrytím mobilním signálem), včetně obrazové výzdoby. V samotných pokojích byl pak částečně nový nábytek, mnozí z nás jistě uvítali, že si již nemusí sami povlékat lůžko.
Po ubytování a vybalení jsme se při pohledu na radar rozhodli vyrazit poprvé do terénu. Vyjeli jsme opět nad Smilovy Hory k „HAARPu“, ale tentokrát na levou stranu silnice s výhledem k západu. Po cestě jsme minuli několik „položených“ stromů na okraji lesa, patrně památku na nějakou silnější bouřku v minulosti. V aleji javorů podél silnice nás zaujaly stromy, jejichž stav odpovídal spíše únoru než konci května. O jejich listoví se postaraly housenky bekyně velkohlavé. Spasené a právě spásané koruny stromů jich byly plné, padaly nám i na kapotu auta.
 |
Situace na meteorologickém radaru v 16:00 SELČ, křížek odpovídá poloze Mladé Vožice © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 256.8 kB |
Aktivní bouřky se okolo 16. hodiny SELČ nacházely 30 až 40 kilometrů jižně až západně od nás. Bohužel obloha byla plná balastní oblačnosti, takže na fotografování oblaků jsme mohli zapomenout. Přesto Lukáš s Honzou vybalili své nádobíčko, nasadili lightning triggery a zahájili odchyt blesků. Zákonem schválnosti se nejzajímavější výboje vyskytovaly mimo směr záběru, případně problikly v okamžiku manipulace s fotoaparátem. Bouřková aktivita sice postupovala k severozápadu, jenže naše pozorovací stanoviště se nacházelo mimo její trajektorii (nebo se aktivita rozpadala). Po 16:25 se z oblohy jižně od nás spustily srážkové pruhy – alespoň nějaký náznak struktury. Po několika dalších marných pokusech o ulovení blesků (nu dobrá, nějaký úspěch se přece jen dostavil) jsme se před 18. hodinou vrátili do střediska na večeři (těstovinový salát s kuřecím masem).
Před 19. hodinou jsme dle radarových dat zaveleli k dalšímu výjezdu. Naši skupinu ještě doplnil dorazivší Jirka Kaňovský. S ohledem na postup bouřek jsme se rozhodli k přesunu více na jih, na výšinu mezi obcemi Bradáčov a Rodná, kam jsme dorazili okolo 19:10 SELČ. Výraznější bouřková buňka se nalézala 15 km JZ od naší pozice. Bohužel opět nebyla pozorovatelná žádná výrazná struktura oblačnosti. Po několika minutách se jižně od nás začal z lesa zvedat mohutný „lesokumulus“ (stratus silvagenitus), ve své části se formující do jakéhosi náznaku roll cloudu. Protože se nejen podle radaru blížilo srážkové pásmo (les na jihu pomalu pohlcovala šeď intenzivního deště), rozhodli jsme k taktickému ústupu. Spěšně jsme naházeli vybavení do vozu a vyrazili zpět k severu. Ujeli jsme necelých 500 metrů, když tu do lesa na pravé straně od silnice ve vzdálenosti kolem kilometru sjel blesk. Zvuk hromu byl doprovázen opravdu peprnými výrazy. Zároveň nás zkrápěl vydatný déšť.
 |
Situace na meteorologickém radaru v 19:35 SELČ, křížek odpovídá poloze Mladé Vožice © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 261.9 kB |
Vraceli jsme se na osvědčenou pozici západně od „HAARPu“. Ve chvíli, kdy jsme odbočovali ze silnice na polní cestu, uhodil pár set metrů od nás „plusák“ a za krátkou chvilku ještě jeden. Byly to jediné výraznější výboje, na které se bouřková buňka zmohla, ale následně se nikomu nechtělo ven z bezpečí Faradayovy klece. Odvážlivci se nakonec sice našli, jenže zmírající bouřka již neměla co dalšího nabídnout. Pohled na radar lákal k pokusu o poslední výpad opět k jihu. Ačkoliv se již začínalo pomalu šeřit, doufali jsme alespoň v noční blesky. Projeli jsme přes obce Bradáčov, Rodná, Pohnání a Pohnánec. Během jízdy jsme se dostali místy do husté přízemní mlhy, blesky nevidno. Pokračovali jsme ještě kousek až nad obec Mašovice. Tam se před námi (již poměrně za tmy) objevilo blikající, na krajnici odstavené, vozidlo. Zastavili jsme při něm a zjistili, že je to Zbyněk Černoch s Lenkou Kiliánovou, též na lovu.
Předám na chvíli slovo Zbyňkovi:
Modely slibovaly na čtvrtek bouřky v odpoledních hodinách, a tak jsem podle toho musel naplánovat program. Brzy ráno jsem vyrazil na cestu do Tábora, kde jsem vyzvedl Lenku a společně jsme se jeli ubytovat se do Radostovic, ať máme dostatek času na výlety po okolí a případně lovit bouřky. Protože se na radaru nic zajímavého nedělo, jeli jsme se podívat do Chýnovských jeskyní a jelikož nám vyhládlo, nasledoval vydatný a chutný oběd. To už jsme nervózně pokukovali po radaru a přemýšleli, kam vyrazíme. Naštěstí se nemuselo daleko. Hned za Chýnovem jsme vyjeli na kopeček Na Lipici, odkud byl krásný výhled na bouřky v okolí.
Když se bouřky odsunuly, následovalo rozhodování, jestli má smysl nahánět výraznou multicelu, která směřovala k Veselí nad Lužnicí, nebo jestli počkáme, zda se začnou tvořit nové bouřky v blízkém okolí. Nakonec jsme vyrazili k Soběslavi a doufali, že bouřka vydrží a půjde naším směrem, což nebylo z počátku vůbec jisté. Ze Soběslavi jsme dále pokračovali směrem na Týn nad Vltavou, ale to už jsme zahlédli mezi stromy, že se nad zemí plazí jakýsi oblak. Vyjeli jsem nad obec Vesce, kde byl nádherný výhled na přicházející bouřku. Užívali jsme si pohled na nádherný roll cloud a spoustu CG blesků, které byly velmi nahodilé, a tak byl jejich lov dílem velkého štěstí.
Po přechodu multicely jsme se vydali na cestu zpět a pokoušeli se ulovit blesky na zadní straně, ale nedařilo se a tak jsme jeli zpět do Radostovic. Cestou k Radostovicím se ještě probudila jedna bouřka a chvilku jsme se kochali, když se za námi ze tmy vynořilo auto s dalšími účastníky bouřkového semináře, kteří byli natěšeni na přicházející bouřku, ale vlivem špatných podmínek nebylo z lovu nakonec nic.
S ohledem na pozdní denní dobu se již bouřky začaly rozpadat a tak jsme volili návrat na základnu. Po vyčerpávajícím dni jsme šli spát poměrně brzy.
Pátek 25. května
Během noci ještě trošku zapršelo z rozpadající se konvekce, takže nás uvítalo vlhké a oblačné, avšak poměrně teplé ráno. Nebylo zatím kam spěchat, takže jsme si mohli vychutnat v poklidu snídani. Poté jsme se rozhodli vykonat tradiční zdvořilostní návštěvu u vodníka. Horským vůdcem výpravy byl zvolen Břéťa, pod jehož dozorem jsme se vnořili do hloubi lesa. Po cestě k rybníku jsme narazili na zařízení, sloužící nejspíš k odchytu kůrovce, které některé členy výpravy velmi zaujalo. U vodníka jsme zjistili, že již dosáhl důchodového věku a přenechal svou pozici mladšímu nástupci, zhotovenému navíc z materiálů více odpovídajících 21. století. Místní technologie byla překvapivě stále funkční a i nadále spoléhala na čistý zdroj energie.
Po návratu na hlavní cestu jsme pokračovali kolem rybníků Loviště a Žďár lesem i loukami, kde při fotografování porostu vlčích bobů byl náš IT specialista zákeřně napaden klíštětem. Naštěstí díky zákroku Dr. Ahoše nebyla amputace dolní končetiny nutná. Následovala osada Blatnice, cesta pro hrázi rybníka Kozák a odbočka do trampské osady Západních větrů, které byly pravděpodobně vypouštěny pomocí více než desítky dřevěných latrín strategicky rozmístěných v lesním porostu. Na hrázi rybníka Kačer jsme narazili na již dozrávající lesní jahody, výmluvnou to známku letošního nadprůměrně teplého jara. Vůdce tlupy nás poté zavedl k stavbě, pyšnící se na svém boku připevněnými „šestimužnými“ lyžemi a o kousek dále latrínou v provedení „de luxe“. Při návratu do střediska jsme minuli několik lesních domečků, postavených z klacíků a mechu dětmi ze školy v přírodě, ubytovaných v areálu před námi.
K obědu byla hrstková polévka a karbanátek s bramborovým salátem. Po obědě jsme ještě vyšli k rybníku Budař, ve kterém se rojily tisíce žab všech vývojových stádií – od vajíček přes pulce po dospělce. Na hrázi nás jako vždy lákala zavěšená pneumatika, ale nikdo se nakonec raději nezhoupl. Oblačnost se začínala rozpadat, občas na nás zasvitlo i sluníčko.
Při návratu jsme již naráželi na další účastníky semináře, přijíždějící postupně do místa konání. Dorazili jak naši další členové, tak zaměstnanci ČHMÚ, SHMÚ a Ústavu fyziky atmosféry (ÚFA).
Oficiální část semináře začala v 16 hodin, kdy se všichni shromáždili v přednáškovém sále. Úvodní slovo si vzala Martina Francová, doplněná Martinem Setvákem. Následovalo tradiční vzájemné představení, které bylo vzhledem k počtu účastníků (okolo 50) poněkud delší. Prvních dvou prezentací se ujal opět Martin Setvák z ČHMÚ. Nejprve nás seznámil s novinkami na poli družicové meteorologie – na co se můžeme v budoucnu těšit s příchodem satelitů MTG (Meteosat Third Generation) a jaká úskalí naopak tato modernizace přinese. Zmíněny byly i americké družice GOES, japonské Himawari a další. Druhá Martinova prezentace pojednávala o pozorování atmosférických gravitačních vln v airglow pomocí satelitní techniky i pozemního pozorování, doplněná o spoustu praktických příkladů.
Hladové žaludky uspokojila následně večeře v podobě závitku s bramborovým knedlíkem, případně u „žíznivého okénka“ točené pivo Hubertus z pivovaru Kácov. Po večeři následovalo volná zábava, spousta z nás se viděla po roce, takže bylo o čem debatovat. Vzniklo několik diskusních kroužků – jak venku kolem ohniště, tak v přednáškovém sále okolo notebooků, promítajících na své monitory to nejlepší z uplynulých sezón. Okolo 20. hodiny se na radaru objevil slabý náznak konvekce v severovýchodním směru, který nás vylákal k rychlému výjezdu přímo k „HAARPu“. Bohužel se jednalo pouze o nízké kumuly, při troše fantazie pak cumulonimbus calvus. Pokochali jsme se zapadajícím sluncem a vrátili se k večerním diskusím na základnu.
Sobota 26. května
V sobotu nás už probouzelo sluníčko, někteří využili chladnějšího rána k fotografování v časných hodinách.
Čas na lelkování rychle skončil, bylo třeba dodržovat časový rozvrh přednášek, tu věčnou Achillovu patu našich seminářů. A tak se po snídaní krátce po 9. hodině pustil do své třetí prezentace Martin Setvák. Týkala se pokročilého zpracování timelapse pomocí software LRTimelapse 5. Například, jak se s jeho pomocí vyrovnat se změnou různých parametrů jednotlivých snímků například při západu Slunce nebo východu Měsíce. Následovala krátká přestávka, po které jsme spolu s Lukášem Rongem pohovořili o derechu z 11. srpna 2017 na severovýchodě Čech – o jeho projevech a následném terénním průzkumu a zhodnocení jeho následků. Lukáš poté pokračoval v představení novinek plánovaných Amatérskou meteorologickou společností (iRadar CZ+, webový radarový prohlížeč). Poslední dopolední přednášku vedl Petr Pešice z ÚFA, týkala se oblačného profileru MIRA 35C nově instalovaného na Milešovce. Dozvěděli jsme se, k čemu takový profiler vlastně slouží a ukázali si výstupy jeho měření.
Sobotní oběd obnášel kulajdu a kuřecí rolku s bramborovým salátem, program nám naštěstí poskytl dostatek času pro jeho strávení. Po 14. hodině před nás předstoupil Miroslav Tománek z SHMÚ a přednesl prezentaci týkající se nebezpečí konvekce a jejich různorodých projevů (vítr, srážky, blesky) pro leteckou dopravu. Po této přednášce na nás čekalo tradiční skupinové fotografování na schodech před chalupou, a to včetně leteckého snímku.
Když se nám podařilo nahnat všechny zpět do přednáškového sálu, dozvěděli jsme se od Davida Rývy o základech využití polarimetrických radarových dat k detekci updraftů v rámci konvektivních buněk, opět společně s několika praktickými ukázkami. A to bylo pro tento den vše – tedy ohledně prezentací. Po 17. hodině totiž přišel čas vyhrazený pro výroční schůzi AMS. Při ní jsme v kruhu u ohniště učinili zadost zákonným povinnostem (volba předsednictva, výroční zpráva o hospodaření aj.) a zároveň probrali spoustu věcí, ke kterým v průběhu roku nebývá příležitost. Pobytem na čerstvém vzduchu jsme poněkud vyhládli, takže po přírodním řízku s rýží se jen zaprášilo. I když někteří si nechávali pro jistotu místo na druhý buřtový chod, neboť na pozdní večer byl plánován táborák.
Po večeři přišel rozkaz vyplenit přilehlý les a zajistit palivo pro táborový oheň. Někteří se do úkolu vžili natolik, že jejich snaha musela být mírněna, jinak by z lesa snad nic nezbylo. Protože nás svou návštěvou poctil náměstek ČHMÚ pan Černikovský, konalo se autorské promítání až sobotu po večeři, abychom se mohli pochlubit tím nejlepším z naší produkce. Zatímco se na plátně míhaly vzpomínky na minulé bouřkové sezóny i semináře, dobře jsme se bavili. Po ukončení projekce jsme se vyrojili před sál a k ohništi. Brzy se rozhořela mohutná vatra, nad kterou se vznášelo množství vynikajících špekáčků na ocelových prutech, které byly též jedním z výdobytků zdejšího pokroku. Před 5 lety jsme totiž byli odkázáni pouze na naostřené klacky. Dobrá zábava pak pokračovala dlouho do noci.
Neděle 27. května
Poslední den semináře začal příjemným slunečním svitem a po snídani v 9 hodin opět vystoupil David Rýva s Otou Salajem se zhodnocením konvektivní sezóny roku 2017. Na rozdíl od té letošní bylo o čem vyprávět. Dynamika v průběhu loňského roku často zajišťovala rotaci snad i „myšího pšouku“, takže supercela se stávala téměř běžným jevem. Snad každý už také ví, co je to derecho. Po krátké přestávce nám pak Zbyněk Černoch ukázal své nejlepší bouřkové úlovky z loňského roku, spolu s rozborem zmiňovaných situací. A to bylo zároveň poslední vystoupení v rámci letošního semináře. Zbývalo jen závěrečné zhodnocení jeho průběhu a návrh na pořádání příštího. Tentokrát nebylo o čem hlasovat – příští seminář se uskuteční na začátku června 2019 opět v Radostovicích. Poslední oběd byl také vrcholem místní gastronomie – vývar s nudlemi a řízek s bramborovým salátem.
Po obědě nastalo vzájemné loučení odjíždějících účastníků, opustili jsme mezi posledními areál okolo 13. hodiny a zamířili přes Smilovy Hory na Načeradec, Čechtice a Loket. Vodní nádrž Švihov jsme překonali po dlouhém mostě a okolo Kutné Hory a přes Přelouč dorazili k hlavnímu nádraží v Pardubicích, kde proběhl výsadek Břéti na vlak. Zbytek cesty je už rutina, ku Hradci Králové, přes Jaroměř do České Skalice – a poté okolo Červeného Kostelce přes Svatoňovice, kde mě Lukáš vysadil před domem a pokračoval do Trutnova…
Letošní seminář byl ve všech ohledech úspěšný, zaznamenal velmi vysokou účast – jak členů AMS, tak ostatních, kteří se rádi vrátili na stará osvědčená místa, která nás nezklamala. Počasí nám také přálo – ačkoliv čtvrteční bouřky nás vcelku vypekly, alespoň nás dále už nerozptylovaly… Za 7 měsíců opět na shledanou 🙂
Související odkazy:
http://www.rekreaceblatnice.cz – rekreační areál Blatnice
https://meteosvatonovice.rajce.idnes.cz/Bourkovy_seminar_Radostovice_2018/ – fotogalerie T. Prouzy
