Vzhledem k tomu, že už jsem zde psala o své první supercele i o svém prvním výjezdu, připadlo nyní na řadu, abych poreferovala také o své první účasti na meteorologickém semináři v Radostovicích, který proběhl ve dnech 20. – 22. 5. 2011. V možnost, že bych se mohla zúčastnit, jsem již kvůli vysokému zájmu ani nedoufala, o to větším překvapením pro mě byl mail od Martiny Francové, který končil slovy: „na viděnou v Radostovicích“.Na tuto akci jsme se velice těšili mimo jiné i proto, že podmínky slibovaly možnost bouřkové nadílky, přestože bez valné organizace. Pro jistotu jsem se vybavila i „zapůjčenou“ švagrovou zrcadlovkou Canon EOS 300D se 4 objektivy, stativem a odhodláním, že s touto pro mě naprosto neznámou technikou svedu v Radostovicích bitvu. Celá akce se ale začala vyvíjet zpočátku poměrně neradostně. Dva dny před odjezdem – v úterý 17. 5. jsme se dozvěděli, že se z důvodů onemocnění Martina Setváka ruší čtvrteční grantový program a zahájení semináře se tedy přesouvá až na pátek 20. 5.. Do toho se z různých koutů začaly ozývat nebezpečné hlasy, že by to nemusel být poslední marod z řad potencionálních účastníků a hlavu si postavilo i jedno auto. Nakonec vše ale dobře dopadlo – podařilo se vyjednat, abychom ve čtvrtek mohli do Radostovic přijet alespoň my z A.S.S., kteří jsme měli účast už od čtvrtka naplánovanou, pár lazarů vstalo z mrtvých a později se zháproval i ten dopravní prostředek :-).
S Honzou jsme se ve čtvrtek před polednem sešli, vzhledem k plánované trase, na tradičním místě OC Šestka. Počasí vypadalo velice slibně, nebe bylo poměrně vyčištěné a na západě začaly narůstat první cu hum, med a postupně i con, sem tam i s přídavkem pileus :-). První Cb na sebe nedal dlouho čekat a než jsme přejeli Prahu objevil se ve velmi zdařilé podobě na JZ, a na jihu jsme pak zaznamenávali další. Usoudili jsme, že směr máme tedy dobrý :-).
Kolem 13.00 jsme dojeli do Mladé Vožice, kde jsme se sešli s Tomášem Púčikem, který si tam již nějakou dobu užíval nedobrovolné sluneční lázně. Zhruba do půl hodinky dorazila i další posádka tvořená osazenstvem: Lukáš Ronge, David Rýva a Tomáš Prouza. Poté jsme se všichni vyrazili do Radostovic ubytovat. Na místě nás již přivítali první účastníci: Břeťa Onderka, Matěj Grék a Martin Popek a později během odpoledne ještě dorazil i Robin Duspara. Tím bylo čtvrteční osazenstvo kompletní. A protože jsem měli na čtvrtek zajištěno pouze ubytování bez jídla, naskákali jsme po okupaci svých pokojů opět do aut a vyrazili zpět do Vožice na oběd. Nutno dodat, že po celou dobu jsme po očku sledovali dění nejen na obloze, ale i na radaru a situace byla poměrně nevyzpytatelná. Po obědě jsme zjistili, že se přeci jen v okolí začíná tvořit něco zajímavého, tak jsme se honem přesunuli opět do Radostovic, kde jsme spěšně naházeli do aut plnou polní a hurá do terénu, na zhruba 5 km vzdálené místo s dobrým výhledem, které se již v minulosti osvědčilo. Navíc nám zdejší zemědělci jako na objednávku přichystali pole řepky, která byla právě v plném květu a tvořila tak krásný kontrast s tmavou oblohou. Brzy se začalo na JV blýskat, tudíž jsem všichni utvořili rojnici a vytasili své zbraně. Nutno ještě dodat, že předtím se dostala ke slovu Honzova mačeta, která si zde také odbyla svou premiéru a byla plně využita na úpravu stanoviště :-).
Bouřka vyprodukovala několik CG blesků. V jednu chvíli jsme pozorovali i pravděpodobného čerta, bohužel brzy jádro nabralo na rychlosti směrem k SV a my začali zvažovat změnu stanoviště. Jak se ale ukázalo, po místních silničkách se příliš daleko rychle nedostaneme, tudíž jsme si udělali pouze malou okružní jízdu a vrátili se zpět do Radostovic, abychom tentýž den ještě jednou vyjeli zpět na naše stanoviště sledovat dění tentokrát na opačné straně (Z, SZ). Přestože bouřka byla už také příliš daleko a pozorovali jsme jen sem tam vzdálený blesk, Lukáš Ronge alespoň pořídil timelapse pěkně se rozvíjejícího cu con na severu. Co se týká mé první bitvy se zrcadlovkou – 1:0 pro foťák :-).
Po příjezdu zpět do Radostovic a při lepším studiu radaru, čekalo Honzu nepříjemné překvapení – ačkoliv jsme se ten den neměli úplně nejhůř, přestože se nic světoborného zrovna nekonalo, Brandýské oko podle známého rčení: Kocour není doma, myši mají pré, nějak přestalo fungovat. A tak zatímco my jsme tak nějak paběrkovali, v Honzově bydlišti se odehrávala ta pravá bouřková show, kterou sledoval a dokumentoval Mirek Sedlmajer a samozřejmě nezapomínal Honzu také informovat :-).
Večeře se odehrávala u ohně ve stylu, co dům dá, tedy co si kdo přinesl. K dispozici bylo i cosi na opékání – jedny špekáčky a jedny prvotřídní syntetické párky. Lukáš přinesl teleskop, takže jsme mohli sledovat Saturn (i s jeho měsícem Titanem) a další poklady na noční obloze. Vzhledem k tomu, že jsme zaznamenali i ojedinělé záblesky a radar sliboval pořádnou bleskovou nadílku v Bavorsku a možnost ulovit nějaké Red sprites, rozhodli jsme se jít situaci obhlédnout na pole k rybníku. Bohužel jsme nic pořádného neulovili. Záblesky pocházely ze vzdáleného odcházejícího Cb v Čechách a směrem k Bavorsku vládl jakýsi binec po předchozích bouřkách, tudíž jsme si na Red sprites mohli nechat zajít chuť a místo úlovků jsme se my sami stali lovenou kořistí hejna krvežíznivých mušek. Uprchli jsme zpět do bezpečí a pozdě po půlnoci jsme šli spát. Já, jakožto prozatím jediná přítomná žena, jsem měla pro sebe nejen pokoj, ale i celý jeden barák :-).
Ráno jsem vstala poměrně brzy, a zatímco ostatní měli ještě půlnoc, vypravila jsem se na krátkou ranní procházku k rybníku, kde jsem potkala nejprve zajíce a pak další ranní ptáče – Břeťu.
Po návratu jsem nalezla v jídelně Lukáše u notebooku s poněkud posmutnělým výrazem, a když jsem se podívala na monitor, kde byly včerejší záběry z webkamer z Trutnovska, bylo mi jasné, že Honza nebude jediný, kdo prošvihl parádní úlovek v místě svého bydliště. Netrvalo dlouho a i mě přišla SMS od sestry, že prý v Praze byla včera pořádná bouřka … Grrrrrrrr :-(.
Po snídani se nás pár rozhodlo vyrazit na návštěvu k vodníkovi i s výbavou, tak jsem svou privatizovanou techniku došla alespoň vyvenčit v chabé naději, že se tak třeba lépe sžijeme :-). Pánové si ale vycházku vyloženě užívali.
Po návratu akorát dorazil Míra Meglič s Lukášem Sykáčkem a poté, co se ubytovali, jsme vyrazili opět na oběd do naší oblíbené restaurace ve Vožici. Při návratu zpět následoval obdobný scénář jako předešlého dne, tedy pohled na radar, následná bojová pohotovost a přesun na naše oblíbené pozorovací místo, kde jsme se rozdělili. Jedna skupinka se přesunula o kousek dál k zelenému ostrůvku kde objevili ukrytý HAARP (radiomaják VOR/DME Vožice) 🙂 a my zůstali na starém místě. Blesková nadílka byla tentokrát o něco bohatší a sotva jedno jádro zesláblo, utvořilo se další. Za chvíli mi volal Zbyněk Černoch, který byl na cestě do Radostovic a právě projížděl bouřkou, kterou jsme zrovna sledovali. Sdělil mi, že ještě s dalšími účastníky semináře objevili břízu, která byla po čerstvém zásahu bleskem. Já versus zrcadlovka – 2:0 v můj neprospěch :-).
Zanedlouho jsme se museli přesunout zpět do Radostovic, kam už dojela většina zbylých účastníků, neboť se přiblížilo zahájení oficiálního programu. Ale protože do blízkosti Radostovic dorazil i další bouřkový přídavek, nikdo se k přemístění do jídelny příliš neměl a všichni jsme se, coby osvícení lovci dbající na svou bezpečnost, svorně shromáždili na trávníku pod břízou a sledovali jsme bleskové představení na nebi :-). Nakonec k zahájení došlo přímo venku, kde Míša Valachová přečetla mail od Martina Setváka, který měl poměrně jasnou představu, jak to teď v Radostovicích asi probíhá :-).
Do jídelny nás nakonec zahnal až ústup bouřky a nástup na večeři, po které následovalo tradiční seznamovací kolečko a první prezentace věnovaná novinkám v A.S.S. Někteří chroničtí útěkáři to však při pohledu na radar, kde se opět v blízkosti něco objevilo, psychicky neunesli a jelikož nebyli včas přikurtováni, vystřelili za dalším bouřkovým děním do terénu. Po skončení oficiálního programu jsme to nevydrželi ani my ostatní z A.S.S. a vyrazili jsme také. Honzu s Tomášem Novotným jsme zastihli na našem tradičním pozorovacím místě, jak fotí bouřku na západě a nutno podotknout, ta absence na večerním programu se jim skutečně vyplatila. Spěšně jsme rozložili stativy a pustili se do boje, abychom vše vzápětí opět složili, protože začalo kapat a bouřka se poměrně přiblížila. Rozhodli jsme se tedy pro změnu stanoviště a vrátili jsme se blíž k Radostovicím, kde jsme ještě chvíli sledovali dění. Následně se jedna skupinka vrátila zpět do Radostovic, zatímco jsme se já s Honzou a Tomášem Novotným přesunuli na další dobré pozorovací místo v okolí s výhledem do všech stran, kde jsme si vychutnávali doznívající záblesky. Jinak moje skóre po nočním lovu – už 3:0 :-).
Po návratu do Radostovic, ačkoliv jsem byla téměř polomrtvá, mi to nedalo a ještě jsem se zdržela debatovat v jídelně asi do 2 hodin, kdy jsem se ještě polomrtvější konečně dovlekla potichu do postele. Moje nové spolubydlící, s kterými jsem se jen krátce pozdravila po skončení oficiálního programu v jídelně, už dávno spaly.
Sobotní program začal po snídani kolem 9:00 a dozvěděli jsme se, ze možná přijde i kouzelník, tedy že i Martin Setvák se probral k životu a už je na cestě. Počasí se trochu umoudřilo v tom smyslu, že nám nedopřálo v okolí žádnou bouřku, která by nás nutila katapultovat se ze židlí do terénu, tudíž jsme se mohli nerušeně věnovat programu, který odstartoval Milan Šálek prezentací o činnosti Evropské laboratoře silných bouřích (ESSL). Následně jsme se s Honzou Sulanem zamysleli nad Překvapujícími nočními bouřemi, kdy bylo rozebráno pár exemplářů a za domácí úkol jsme dostali napsat nápady, co mohlo být jejich příčinou. My to ovšem samozřejmě víme i bez dlouhého přemýšlení. Za všechno může přeci HAARP :-).
A vzhledem k tomu, že už mezitím kouzelník Setvák dorazil, mohli jsme se po krátkém výdechu pustit do hlavního bodu celého semináře. Tedy do situace 15.8.2010. A proprali jsme ji vskutku ze všech stran. Přes radary, modely, snímky z družic a popis celé situace, co se dělo, proč se to dělo a proč bylo vše takové nevyzpytatelné – to se do toho opřeli Míša Valachová, Tomáš Púčik a Martin Setvák, a ani nit nenechali suchou :-). Vlastně podle některých radarových snímků byla rozhodně výraznější situace na Slovensku, kdežto supercela se do Prahy připlížila jaksi nenápadně. Petr Pešice se na tuto událost podíval očima meteostanic, a ukázal i jak dostala jedna vzápětí na frak, neboť se zrovna ocitla v pásmu krup. Ještě před obědem se do celé situace, tentokrát pro změnu ze slovenské strany pustil Jožo Csaplár a neopomněl zacílit do vlastních řad a posypat si za SHMÚ popel na hlavu, že výstraha pro Slovensko nebyla vydána včas. No co, stane se i v lepších rodinách :-).
Poté následoval oběd a za ním dvouhodinová pouza, během níž jsme byli nemilosrdně vyhnáni na ony tradiční schody, abychom svou přítomnost zde zvěčnili na společné fotce :-).
Odpolední program jsem zahájila já doklepnutím onoho slavného 15. 8. 2010, tentokrát z pozice začínajícího pozorovatele 🙂 a poté už jsme přímo tuto situaci opustili a věnovali se obecně bleskovým a radarovým datům v ČHMÚ v prezentaci Petra Nováka. Toho poté vystřídal opět Petr Pešice, aby předvedl Měření bleskových výbojů na Milešovce. Ačkoliv tamější zařízení monitoruje oblast zhruba v okruhu cca 60 km, přesto drtivý počet zásahů zaznamenává přímo v místě :-).
Sotva jsme si vydechli, přesunuli jsme se z meteorologie spíše k focení a Martin Setvák se s námi podělil o zážitky ze Stormchasingu v Coloradu. Následně nám předvedl kouzla pomocí infračervené fotografie a ve finále zasadil drtivý úder bombastickým IR timelapsem ze čtvrteční situace v Praze. Upřímně řečeno, během pobytu v Radostovicích jsem měla nejednou při pohledu na úlovky mých kolegů sto chutí naházet svou techniku do rybníka, ale myslím, že po tom, co kouzelník Martin Setvák předvedl, by asi díky kvantitě utopené techniky v Budaři rapidně stoupla hladina :-). Abychom to mohli rozdýchat, šli jsme se raději navečeřet.
Následovala příprava na večerní táborák, o který jsme se podělili s dalšími dočasnými obyvateli areálu, kteří zde měli vzpomínkovou akci na dávné společné letní tábory v tomto místě.
Já jsem si mezitím na chvíli odběhla k rybníku udělat pár kýčovitých fotek západu slunce (nutno dodat, že zatím ještě raději zbaběle svým pohotovostním kompaktem :-).
Večer probíhal v poklidném duchu, neboť bouřková pauza v naší lokalitě přetrvávala. Část účastníků si užívala u ohně, další skupinky setrvávaly v debatách v jídelně. Spát jsem šla opět dlouho po půlnoci.
V neděli už se na mě konečně podepsal spánkový deficit a únava z předešlých dní. Výsledkem bylo, že jsem se ráno konečně mohla pozdravit a trochu si popovídat i se svými spolubydlícími, protože jsem se probudila na mé poměry nezvykle pozdě, tedy až před 8. hodinou. Záhy mi začaly chodit SMS typu „Snídaně!“, tudíž jsem usoudila, že by bylo docela vhodné se přesunout.
Poté, co jsme se posilnili, začal poslední přednáškový blok letošního semináře. A hned udeřila F5 v podobě velmi vydařené prezentace Tomáše Púčika o Tornádovém outbreaku v USA na konci dubna 2011. Upřímně řečeno, při porovnání některých parametrů, které se tam při této situaci vyskytly, s parametry, které jsme zaznamenali při extrémních situacích tady u nás, jsme téměř padali ze židlí. Zamýšleli jsme se nad tím, proč tam došlo k tolika obětem na životech, přestože varování byla vydávána a také jsme uvažovali, jak by asi taková situace dopadla v podmínkách střední Evropy, kde na tornáda nejsme příliš zvyklí a nemáme tak vypracovaný systém výstrah jako v USA.
A že i u nás se nějaký ten „trychtýř“ čas od času spustí, přestože většinou ne s takovou intenzitou jako za mořem, nás přesvědčil v následující prezentaci Zbyněk Černoch, kdy sáhl do své až překvapivě hojné sbírky tornád, která se na našem území vyskytla zhruba od 18. století. Tentokrát nám představil jedno z Malšovic na Královéhradecku z roku 1899 a druhé z Nových Mitrovic u Rožmitálu z r. 1935. Škody rozhodně nebyly nezanedbatelné, hlavně na lahvích rumu jisté pí. Huškové :-). Velmi mě překvapilo, že už v této době se v novinách vyskytovaly jakési pokusy o předpověď počasí, přičemž mezi oběma případy byl dost patrný rozdíl.
Tímto byl celý bouřkový seminář ukončen. Následoval už jen oběd, vyřízení organizačních záležitostí, loučení a návrat domů. Přestože jsem se zdaleka nestihla poznat se všemi účastníky, za ty čtyři dny se ze mě nestal ani fotograf (vítězná bitva se zrcadlovkou se stále odkládá do budoucna, ale já to nevzdám 🙂 ) a zatím ze mě asi nebude ani meteorolog (tam je to vítězství ještě o kousek vzdálenější 🙂 ), byla to pro mě cenná zkušenost a výborný zážitek, za který jsem moc ráda. Tudíž dáli Pánbůh i ČHMÚ, budu se těšit i napřesrok :-).
Související odkazy a zdroje dat:
http://meteosvatonovice.rajce.idnes.cz/Bourkovy_seminar_Radostovice_19._-_22.5.2011 – Bouřkový seminář Radostovice 19. – 22. 5. 2011 – Tomáš Prouza
