Text: Dáša M.
Po ztrátě objektu v Radostovicích a roční pauze, kdy proběhla jen výroční schůze v Praze na letecké škole a na podzim vyrazilo pár odvážlivců na akci České meteorologické společnosti na Lipno, byla v letošním roce tradice bouřkových seminářů obnovena. Kde ten letošní ale uspořádat? Když to tedy nemůžou být Radostovice, tak ať je to alespoň Radost. Tímto jménem se honosí jistá chata v Orlických horách, kam jsme předposlední víkend v květnu zamířili.
A jelikož si nás pár předskokanů chtělo celou akci prodloužit, tak aby nebylo té Radosti přespříliš, zvolili jsme jako cílovou destinaci Český Ráj. Počasí opět nepřekvapilo, maximálně nespolupracovalo a tak s vyhlídkou na období dešťů vyrazila parta „bouřkařů“ do penzionu Slunečno nedaleko hradu Kost. Dorazili jsme tam s prvními kapkami, které ovšem za chvíli přešly, a tak jsme se projížděli po okolí, které by se vzhledem ke své minulosti dalo nazvat jako „Rongičova supercelární alej“ a kochali jsme se nádhernými výhledy na potencionální bouřky, které jsme si mohli leda představovat. Nakonec nás potěší i fragment duhy se zámkem Rumprecht :-).
Ovšem modely se nemýlily a „čurydeka“ od jihozápadu již nemilosrdně klepala na dveře. Druhý den nás po probuzení čekal jeden z největších zelených koláčů, jaký kdy byl na radaru spatřen, a vzhledem k jeho nehybnosti bylo patrné, že to do večera nepřejde. Podle nouzového plánu jsme vyrazili do Liberce, kde jsme většinu dne strávili v IQLandii a kde jsme si oblíbili zejména oddělení živlů. Především simulátor zemětřesení se simulací otřesů do 8 stupňů richtera, který jsme zkoušeli snad 4x. Dále došlo i na simulaci ohnivého tornáda a představení několika blesků vyprodukovaných Teslovým transformátorem. Pravda, možná jsme čekali trochu větší kousky, ale i tak byl náš SDS (supercell deprivation syndrome) alespoň částečně uspokojen :-).
Další den byl sice stále pod mrakem, ale již téměř bez deště, a tak jsme se věnovali prozkoumávání okolí. Kromě prohlídky hradu Kost jsme zavítali i do pískovcových skal kolem zámku Hrubá Skála, které se zřejmě často stávají terčem blesků, a tak zde Sumie nalezla i pravděpodobný fulgurit.
A tak skončila akce vedlejší, kterou následovala akce hlavní. V pátek jsme se sbalili a již za slunečna opustili Slunečno a přes Velké Svatoňovice, kde jsme nabrali našeho pana předsedu, jsme dojeli až do Orlických hor, kde lišky dávají dobrou noc a zde našli i onu chatu Radost, kam jsme dorazili téměř současně s Martinou Francovou. Na celém areálu bylo patrno, že už má něco za sebou, nicméně nás to nijak nepřekvapilo, neboť jsme dle popisu a fotek čekali jen to nejhorší. Ubytovali jsme se v chatkách, kde nás nejprve vyděsil vchod jako do kozího chlívku a okenice na půl žerdi. Ovšem po zprovoznění topení (byť hlučného), po povlečení zvláštně aromatických dek jinak aromatickým povlečením a defenestrování pavouků jsme usoudili, že to snad nějak půjde. Postupně doráželi i ostatní, včetně několika nových tváří, a tak se po večeři mohlo oficiálně zahájit a hned nato přejít do volného programu, abychom to na začátek příliš nepřepálili :-P.
Druhý den v sobotu se už ale začalo naostro. Nejprve trochou statistiky k desátému výročí ASS a ačkoliv to byla čísla úctyhodná, nejlépe za vše mluví četné produkty a také shrnutí ve fotoknize, kterou Honza Drahokoupil k této příležitosti vytvořil. Následovala velmi zajímavá přednáška Honzy Sulana o podmínkách vzniku tromb. A co je k tomu potřeba? Trocha instability zhruba do výšky 3-4 km, linie konvergence a Luboš Opalecký (náš přední „trombmajstr“). Pak klidně může dojít třeba i k „trombobraní“ (den s výskytem více tromb) :-).
Po přestávce se výrazně přitvrdilo a nastoupila UFA – Petr Zacharov s Vojtěchem Bližňákem a spustili cosi o modelech, co se naprosto vymykalo mému chápání, čímž se oběma omlouvám. Jistě našli v obecenstvu dost fundovanějších posluchačů :-). Vzhledem k tomu, že se pánové ztratili nejen v labyrintu veličin, které je nutno parametrizovat, ale i v čase, následoval pak už rovnou oběd.
Obědovou pauzu jsme využili k povinné roční schůzi našeho sdružení venku u „ohniště“, kde to ale pěkně studeně profukovalo, takže vše probíhalo hladce a svižně :-).
Odpolední program odstartoval výletem po východním Slovensku s nedávnou supercelou, která se zrodila kousek JV od Liptovského Mikuláše a procestovala během 5 hodin až k východní hranici Slovenska, přičemž se cestou projevovala jako řádný vandal, a poté odešla rozvracet Ukrajinu – tentokrát ze západu.
Ale poté jsme se přenesli z východu do západních Čech, abychom zmapovali podmínky místních stormchaserů. No tak určitěěěě… Zatímco pozorovatel z místní lokality vnímá především orografické problémy, a to, že bouřky, které se zde „uvaří“, sklidí sousedi, my odvedle to vidíme tak, že se na západě konají hojné žně na bouřkách, které nestihly po cestě z Německa včas umřít, případně to, co nám naši západnější kolegové pošlou, zhyne ještě před našimi humny. Zkrátka lovci to nemají lehké nikde a u sousedů je to vždycky lepší :-). Ještě že máme ty webové kamery… 🙂
Poté jsme se s Radkem Tomšů pustili do kritérií jevů vhodných pro zařazení do databáze ESWD, kde v minulém roce došlo ke změnám.
Abychom trochu odlehčili, došli jsme se protáhnout při spáchání společné fotky.
Po přestávce následovala naše slavná databáze Blitzortung, kde Lukáš nejdříve představil detektor po technické stránce – takový trochu pokročilejší Merkur. Ale je možné, že následující chystaná verze bude z hlediska instalace příznivější i pro technicky méně zdatné :P.
Naměřených dat se poté ujal David, který suploval nepřítomného Petra Nováka a porovnal hodnoty Blitzortungu s daty CELDNu. Sice CELDN má pořád trochu navrch, ale je to přeci jen zase o něco lepší než minule a příště to bude zase jistě lepší… 🙂
Echo hákovité, supercela málo srážková, supercela hodně srážková… Na závěr sobotního nabitého programu se uskutečnila diskuse nad některými pojmy nového meteorologického slovníku, který je připravován Českou meteorologickou společností… Nechť se na mě akademická obec nehněvá, ale jakožto amatér asi zůstanu raději věrná našemu slovníku stormchasera… 😉
Následovala večeře a volný program, kdy někteří zůstali diskutovat, či se věnovali hudební vložce v jídelně, jiní se vydali na procházku na nedaleký kopec Špičák, skupina sportovců se s vervou pustila do fotbalu a další se udili při opékání buřtů u ohniště. Sobotní večer velmi rychle a příjemně ubíhal.
Nadešel poslední den. Nedělní dopoledne po snídani odstartoval Lukáš s Davidem. Nejprve Lukáš předvedl k bledé závisti uživatelům androida, o co jsou ochuzeni nemožností využívat novou aplikaci iRadar CZ+. Poté nastoupil David, který se vrátil opět k detekci Blitzortung a k naměřeným datům, ze kterých lze generovat velmi pěkné statistiky, které budou za nedlouho přístupné i široké veřejnosti. Máte se na co těšit :-).
Poté došlo na Davidova derecha, aneb rozsáhlé větrné bouře spojené s konvektivními systémy, kterým (ač se nám to možná nezdá) se zde statisticky daří stejně dobře, jako v nejaktivnější části USA(!).
Davida po přestávce vystřídala Míša Valachová se svým výzkumem bleskové aktivity konvektivních bouří. Aneb kdy a v jaké části bouře převládají jaké výboje.
A byl konec. Ve zbývajícím čase před obědem ještě předvedlo pár odvážlivců své úlovky. Došlo také na zhodnocení semináře, a kdeže se odehraje ten příští? Na základě hlasování pro velký úspěch opět na Radosti. No, dobrá… 🙂
Na závěr přikládáme další foto a video dokumentaci semináře od Dana Neumanna:
Související odkazy:
http://www.iqlandia.cz – Moderní science centrum s planetáriem a stovkami originálních exponátů v Liberci
http://dobrmanek.rajce.idnes.cz/Bourkovy_seminar_Horska_chata_Radost_22_-_24.5.2015/ – fotky ze semináře od Zbyňka Černocha
