Tento článek souvisí s články Záhadné pseudo-supercelární překvapení 8. 6. 2013 a Bouřky včetně podezření na supercelu 9. 6. 2013 a je vydán se zpožděním z důvodu lenosti autora 🙂
Sobota 8. června
Po téměř půl roce si samozřejmě o těchto popovodňových dnech skoro vůbec nic nepamatuji – snad jen to, že se jednalo o jedny z prvních letošních pořádných bouřkových dnů a že po studené jaro-zimě bylo konečně počasí, které člověka nenutilo chodit ve vaťáku. Tuším, že z letargie by mě vytrhlo cokoli, co by na radaru mělo barvu jinou než modro zelenou, proto jsem se vcelku bez jakéhokoli odporu vydal směrem severozápadním na jedno oblíbené místečko mezi obcemi Telce a Peruc.
Co mi ještě moje děravá paměť prozrazuje, je to, že se cosi pěkného dělo na severu, kde vykukoval mohutný cumulonimbus obklopený mělčí, ale fotogenickou konvekcí. Neváhal jsem ani chvíli a ovlivněn dlouhou bouřkovou abstinencí jsem se jal timelapsovat tyhle malé mršky. Vlastně se nic tak zajímavého nedělo, ale ten pocit, že konečně není jen šedá deka a a spousta vody nad hlavou i pod nohama, byl úžasný.
Zatímco pěkné cumulusky a cumulonimby se pomalu vzdálily z mého operačního prostoru, na záda se mi začala lepit zprvu zajímavě vypadající bouře pohybující se severovýchodním směrem odněkud od Rakovníka. V mé oblasti jí reprezentovala hlavně mohutná kovadlina, která však svým vývojem dávala tušit, že tahle bouřková buňka už dlouhou životnost mít nebude. Nu což, na kovadlince vykoukly alespoň pěkně tvarované a rozsáhlé mammaty, když už nic víc.
Upřímně – zatím žádná sláva, i když jsem si alespoň opět osahal svoji techniku, která jinak už začala trochu rezivět 🙂 Dojel jsem domů, ulovil v poloprázdné ledničce něco k jídlu a šel se vyvalit na zahrádku. Ale tohle naštěstí nebyl vrchol sobotního odpoledne. Přímo ze zahrádky se mi naskytl pohled, který byl fantastickou náplastí na předchozí slabší bouřkování. Na jižním obzoru se jen tak ledabyle zjevila supercela! Tedy – alespoň ji tahle mrška dokázala nádherně napodobit 🙂 Na nic jsem už nečekal, vyskákal schody domů, popadl malého timelapsovacího canonka, zrcadlovku a během půlminuty už jsem zvědavě vykukoval zpoza plotu, jednou rukou spouštíc timelapse a druhou se snažíc nainstalovat zrcadlovku včetně lightning triggeru na kývající se stativ umístěný na zahradní lavičce spolu s mou osobou.
Podívaná to byla úžasná, každou chvíli oblohu pročísl výrazný blesk, leč bohužel vzhledem k nedostatku tmy se mi zdaleka všechny zachytit nepodařilo. Ale nestěžuji si. Jediné, co mě zpětně při pohledu na fotky žere, je to, že jsem nevyrazil na cestu za sloupem elektrického vedení. Byť docela chápu, že se mi moc nechtělo pobíhat s kovovým stativem po otevřeném prostranství za přítomnosti takhle impozantní bouřky. Dost už nic neříkajícího popisu a raději vkládám fotky a timelapse. Tuhle situaci bych si dal líbit častěji 🙂
Neděle 9. června
Dost už bylo soboty, neděle taky nebyla marná. Příroda nám dala vydechnout až do třetí odpolední. Po dobrém obídku a dobře naloženi jsme se s Verčou vydali vstříc dnes o poznání méně organizovaným bouřkám, které snad byly úplně všude. Nám se však nabízely jenom srážky a místa, kde bychom rádi viděli trombu:)
Po krátkém oťukávání na Rovinách jsme trošku lehce s křížkem po funuse vyrazili ke Slanému. Kromě naší hlemýžďovistosti mě ještě zradil výběr místa, kdy jsme se usadili na nevhodné pozorovatelně u severní průmyslové zóny, odkud je sice vidět na sever, ale kýžený západ zde trochu zaniká. Nebyl čas moc přemýšlet. Postavil jsem stativ, umístil canonka a probudil časosběrnou sekvenci. Do rukou jsme si s Verčou vzali oba zrcadlovky a cvakali jak diví. A co že nás tak zaujalo? Ze západu se na nás valila krásná dlouhá mohutná húlava, pod níž se občas země dotkl blesk. Jako vždy, chtěli jsme vydržet do poslední chvíle venku – podle hesla „poslední věta před smrtí: ještě jednu fotku:)“. A tak jsme s dopadem ne již zdaleka prvních megakapek zaklapli dveře auta, akorát chudák canonek ještě makal venku! Pod pláštěnku už se mu dostávalo pořádně vody, tak jsem se dvakrát nadechl, vyběhl ven, popadl ho a vhodil do sucha auta. Sám už jsem suchem rozhodně netrpěl a tričko by se dalo ždímat 🙂
Tuhle část pozorování nemám rád – sedíte si tak v autě, nic nevidíte, ze všech stran vás bičuje přívalový déšť, oblohou občas projede blesk, tu a tam se ozve hromová rána a potí se skla 🙂 Po deseti minutách se situace malinko uklidnila, vyběhl jsem ven, popadl chudáka stativ, z pláštěnky vylil pět litrů vody, hodil je oba do kufru a vyjeli jsme směr domov.
Při průjezdu Slaným se teprve ukázalo, jak moc intenzivní přívalový déšť se to spustil. Kanalizace neměla šanci pobírat, na vozovkách i chodnících se tvořily rozsáhlé louže, místo ulic byly divoké horské potoky, na křižovatce silnic u hospodářské školy se dokonce vzedmula část silnice. To nejlepší nás ale čekalo na kruhovém objezdu pod kostelem sv. Gottharda. Tady se nám místo výjezdu na Prahu utvořil pěkný rybníček, do kterého si troufli jen majitelé teréňáků. Čekala nás tedy objížďka po obchvatu, díkybohu už bez komplikací.
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=47&t=1269 – Bouřky 8. června ve fóru A.S.S.
