Kdo by čekal, že 10. září budou bouřky? Všechna pozornost se upírala až k 11. září, kdy měla přes ČR přecházet studená fronta, kterou leckdo považoval za opravdový konec bouřkové sezóny. Příroda nás ale opět překvapila a nadělila nám nečekanou večerní podívanou doplněnou i o dramatické chvilky :-).
Již v momentě, kdy jsem odcházel odpoledne z práce, mou pozornost upoutaly vzdálené kovadliny bouří nad Krušnými horami, které mi připomněly, že ranní pohled na modely dával na odpoledne nějaké srážky i do Středních Čech. Původně jsem tomu nevěnoval pozornost, protože bouřky měly přeci být až další den. No, pohled na oblohu a doma pak i na radar ale vypovídal o něčem jiném, a tak začala v mé hlavě ožívat myšlenka, že by se přeci jen mohlo večer něco odehrát i u nás. Bouřky, které mezitím pomalu postoupily od Krušných hor více na východ, si ale stále udržovaly odstup na nějakých 50 km. Nevěnoval jsem jim proto pozornost a soustředil se na jiné záležitosti.
 |
Radarová animace prvního odpoledního vývoje bouřek na západě. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 6311.2 kB |
Večer se ale situace začala jevit zajímavější, protože se přímo nad Slaným začalo tvořit samostatné jádro. Během večeře na dvorku jsem mohl vnímat jeho rozvoj a první hřmění v horní části bouře. Byl to pro mě docela překvapivý vývoj, protože bouřky na západě tou dobou jevily spíše slábnoucí tendenci a hrana jejich kovadliny byla téměř nade mnou. I přesto se pod touto „dekou“ tvořilo zmiňované jádro a za ním dorůstaly nové konvektivní věže. Hřmění sílilo, ale zase se vršek bouře vnořil do předchozí kovadliny a vizuálně s ní splynul, takže nebylo na co koukat. Byl čas vyjet do terénu a najít lepší rozhled.
Kolem sedmé hodiny večerní konečně vyrážím do akce, ale nevolím tentokrát Rovina, která jsou téměř pod bouřkou, tedy příliš blízko, aby se dalo bezpečně fotit, ale jedu nad obec Stehelčeves jižně od Brandýska, abych si získal trochu odstup. Za pár minut jsem na místě, ale pohled na radar a situaci na obloze mi říká, že bych měl raději zůstat v autě, protože rozkládání stativu venku, doslova vedle bouře, by byl nerozum. Celé pozorování tak tentokrát provádím jen z auta, což ale není na škodu. Nemusím se co chvíli starat o situaci kolem a mohu nerušeně fotit z auta. Rozkládám proto stativ a dávám se do focení bočním okénkem. Jak se bouře posouvá, otáčím se s celým autem. Bouřka je bleskově docela aktivní, takže trigger nezahálí a „sází“ jednu fotku za druhou.
Najednou záblesk, trigger spouští jako obvykle foťák, ale… na displeji foťáku tentokrát objevuji něco lepšího než běžný CG-. Jsou tam dva rozvětvené blesky… nejspíš CG+. Rázem se tato fotka stává mou letošní nejlepší bleskovou.
To ale již mou pozornost upoutává nový vývoj, tentokrát ještě blíž k mé pozici. Zdá se, že se tvoří nové bouřkové jádro přímo nad Brandýskem. Během dvou radarových snímků (10 minut) bouře nabírá na intenzitě a co se ještě před chvílí jevilo jako relativně nevinné místo, se za pár okamžiků stane peklem na zemi :-).
 |
Radarový zoom s detekcí blesků – bouřka právě vzniká nad Brandýskem. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 238.5 kB |
 |
Radarový zoom s detekcí blesků – po 5ti minutách už blesky hojně křižovaly oblohu nad Brandýskem. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 239.3 |
Krátce poté, co se objevují srážkové pruhy, se rozjíždí i blesková aktivita, a pěkně zostra. Jak je bouřka blízko, CG blesky jsou tak 2 až 3 km daleko, což už je dost nepříjemné na to být venku.
V ten moment obracím svou pozornost k mladému páru, který poblíž mě sedí venku na mezi a kochá se pohledem na bouřku. Říkám si, že je snad brzy napadne se schovat v autě, které jim stojí dva metry za nimi, a tak váhám, zda je oslovit a říct, aby se schovali. Říkám si, že jim dám ještě jeden blesk a pak se uvidí. Není třeba čekat dlouho… pár vteřin poté, co my hlavou projede ona myšlenka je varovat, udeří dva blesky cca kilometr až dva daleko. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl CG blesky z takové blízkosti a říkám si, že už je to sakra blízko. Ohlédnu se tedy na onen pár, zda jdou už do auta a oni vesele sedí dál na mezi. Blázni! Musím něco udělat. Vyskočím tedy rychle z auta a volám na ně, ať se jdou schovat, že venku je to nebezpečné a že ta bouřka ještě zesílí! Počítám s tím, že mě pošlou do patřičných míst, ať se starám sám o sebe, … ale oni mě kupodivu poslouchají, poděkují a jdou se opravdu schovat do auta. Auto otáčejí předkem do bouřky a pokračují ve sledování bleskového představení tentokrát již z bezpečí auta.
Já se také otáčím pravým okénkem k bouři, abych mohl fotit dál, ale bouřka je už tak blízko, že pozorovací úhel bočního okénka je příliš malý, a tak mi pár blesků uniká. Navíc začíná pršet a já stojím na poli, takže je čas odjet, protože bych se po dešti z toho místa už nemusel dostat. Navíc musím jet vyzvednout taťku na zastávku autobusu, protože to vypadá, že se budou „čerti ženit“. Z pozorovacího místa jsou to nějaké 3 minuty na zastávku, ale počasí se právě rozhodlo ukázat, jak můžou být 3 minuty dlouhé a zajímavé. V momentě, kdy vjíždím na silnici z pole, už docela prší, ale z každou přibývající vteřinou množství dopadávající vody vzrůstá takovým způsobem, že za okamžik ani stěrače zapnuté na maximum nedělají s vodou na předním skle vůbec nic. Jako by tam vůbec nebyly.
Cestu jedu víceméně jen po paměti a asi tak 3x pomaleji, než obvykle. Jak se blížím do obce, tak za těch pár minut jsou všude ohromné louže vody, silnice je zaplavená a navíc se do toho přidávají kroupy. To už trochu panikařím, protože to vypadá, že bouře prostě na naši obec padá v podobě downburstu. Rád bych se schoval někde pod stromy, ale všude je již plno. Naštěstí to netrvá dlouho a ta „čína“ ustává a já jen za silnějšího deště vyzvedávám taťku a vezu ho domů.
Poté se vydávám tentokrát již na Rovina, protože se podle radaru zdá, že zde bouře naši lokalitu opustí nejdříve a navíc vím, že je zde vyasfaltovaný sjezd do pole, kde se i po dešti dá stát. Cestou si konečně všímám, jak to po tom nejhorším lijáku vypadá. Silnice je plná osekaného listí, sem tam kličkuji mezi větvemi a přejíždím splaveniny z bočních prašných ulic. Po dojezdu na místo se dávám opět do focení bočním okénkem a na odcházející bouřce se mi daří zachytit ještě pěkných pár blesků.
Na závěr bych rád podotkl, že si ani nepamatuji, kdy naposledy u nás byla podobná bouřka. O tom, že tohle je na září naprostý unikát, asi netřeba mluvit.
D. Müllerová, T. Chlíbec – Horoměřice
A bylo po sezóně. Hodnotilo se, nadávalo se, jak to stálo za pytel a na IRC se začaly množit odkazy pohledných zahraničních bouří na YT, prostě klasický posezónní SDS. Přestože nějaká zmínka o možném výskytu bouřek v pondělí 10.9. padla, nevěnovala jsem tomu pozornost, protože ta se soustředila spíše na přechod SF následující den, která měla letošnímu létu uštědřit smrtící úder a otevřít tak bránu podzimu.
Odpolední podkrušnohorské a šumavské „vysrávky“ jsem brala jako milý bonus pro zmíněné oblasti a nadále jsem se věnovala své práci, kde jsem se ten den docela i zdržela. „Vysrávky“ ale mezitím nelenily a ty podkrušnohorské obzvlášť zmohutněly, až jsem začala být poněkud nervózní, a tak, když jsem v 16:30 konečně mizela z práce domů, rozhodla jsem se zamířit na Šestku. S přibližováním se k mému cíli jsem pozorovala stále tmavnoucí a jakousi strukturu dostávající severozápadní obzor a s prvními blesky začala klasicky stoupat i četnost červených na semaforu, což mě téměř přivádělo k šílenství.
Z autobusu jsem vyletěla jako střela a hurá na střechu k zábradlí směrem na sever, kde se nacházely pěkné srážkové pruhy, které občas protnul nějaký ten blesk. Vzhledem k tomu, že bylo ještě poměrně světlo, tak jsem mohla jen litovat, že nevlastním lightningtriggera a pálila jsem to jen tak z ruky, ve snaze zachytit, co se dá. S vědomím, že by toto mohla být poslední letošní bouřka, bych v tu chvíli i jeden jediný vyfocený blesk považovala za úspěch. Když už jsem rozkládala stativ, že se pokusím něco ulovit alespoň na video, zjevil se vedle mě Tomáš, který triggera měl (už jsem mu ho vrátila) a pustil se do díla. Brzy bylo patrno, že jeho nový Canon EOS 60D bude na rozdíl od jeho předchozí 500D a mé 600D triggera stíhat.
Vzhledem k tomu, že se bouřka pohybovala pořád dost na severu, rozhodl se Tomáš pro přiblížení alespoň k Horoměřicím. Moc se mi to nelíbilo, protože jsem se bála, že jen ztratíme čas a bouřka mezitím zdechne, ale ta překvapovala svou trvanlivostí. Navíc sotva se jedna buňka odporoučela, už na její zadní části naskakovala nová, tudíž se nám změna stanoviště vyplatila.
 |
Radarová animace s detekcí blesků mezi 19:30 a 21:00 SELČ. Křížek značí místo u Horoměřic. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 4243.7 kB |
Rozložili jsme stativy – Tomáš na polní cestě, já kousek od něj v poli, a zatímco Tomášovi začala vyhrožovat baterie v triggeru, já se s přibývajícím šerem rozhodla pomocí polarizačního filtru a vyšší clony dosáhnout co nejdelší doby expozice a sériovým snímáním se mi skutečně podařilo pár blesků zachytit.
Nakonec trigger definitivně vypověděl službu, a jelikož náhradní baterie nebyla po ruce, Tomáš to nevydržel a protože jsme se nacházeli kousek od jeho bydliště, skočil do auta a byl pryč. Začala jsem mít trochu obavy, neboť se zdálo, že bouřka, která si to zatím pěkně frčela bokem, se najednou rozhodla pro propagaci směrem k nám a na čele jsem zaregistrovala i cosi jako náznak shelfu. Ještě abych se tak ocitla sama kdesi uprostřed polí v dešti i s technikou. Proto jsem si oddychla, když byl Tomáš během krátké chvilky zpátky. Stejně za chvíli už trigger ani polarizák nebyly potřeba, neboť bylo možno přejít na bulb. A blesková aktivita byla na září úchvatná, chvílemi člověk nevěděl, kam mířit dřív, a když jsem koukala, co mi to padá na displeji, skoro mi to připomnělo 2.7.2012. Asi půl hodiny jsem jen odcházela do 20m vzdáleného auta pro kapesník, protože sotva jsem se vzdálila od stativu, padl nějaký pěkný záblesk a já opět musela přiskočit a vypnout spoušť :-).
Až tak minimálně po hodině blesková show úplně ustala a my jsme spokojeně mohli zamířit k domovům. Rozhodně jsem něco takového už nečekala a tato bouřka byla jednou z našich nejpovedenějších letošních akcí :-).
M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno
Desáté září do Slaného přichystalo první opravdovou příležitost k pofocení blesků tohoto roku. Dočkali jsme se i prvních (malých) krup a konečně také rozmístění bouřek v rámci ČR bylo jednoznačně nakloněno ve pospěch naší lokality… aby ne, vždyť „podmínky“ pro to byly vlastně ideální – nic se nečekalo, s ničím se nepřehánělo ani nevyhrožovalo, předpovědi buď bouřky buď vůbec nezmiňovaly, nebo jen ojedinělé a slabé. Dlouholeté zkušenosti ukazují, že právě takovéto předpovědi předcházejí významným bouřkovým událostem v naší oblasti, která jindy co do bouřek jen zeje prázdnotou.
Den začal přibližně v souladu s předpovědí, když se odpoledne v západních Čechách začaly objevovat přeháňky, z nichž některé přerostly i v bouřky. Zvrat nastal v pozdních odpoledních hodinách, kdy v podkrušnohorské oblasti několik bouřek výrazně zesílilo. Jejich postup byl však prozatím nepříznivý. Jednalo se sice o pomalý pohyb k nám na východ, ale do reálného postupu promlouval back-building, díky němuž se bouřka obnovovala na západní straně a k nám se odsouvaly pouze zbytky střední a vysoké oblačnosti, které jen zabraňovaly insolaci. Zdálo se, že za tuto linii se bouřky už nedostanou.
Přesto jsem vzal kolo a vyjel to do terénu „zkontrolovat“. Západní polovina oblohy byla zatažena kovadlinami a byly slyšet jen vzdálené hromy. Později jsem si všiml, že nad hlavou je také ještě několik šedých základen oblaků nižších pater. Po krátkém průjezdu lesem jsem se usadil na jeho západním konci, odkud byl dobrý výhled týmž směrem na přibližující se zbytky bouřek. Z jednoho místa se v intervalu 3 až 5 minut ozývaly i silnější hromy, což udržovalo naději, že by něco přece jenom mohlo dorazit.
Najednou jsem ale zaslechl překvapivě blízký hrom, a to z opačné strany! Za necelou minutu další… Ihned mně napadlo, že to možná bude z těch nových buněk, které se začaly tvořit před slábnoucí multicelou. V rychlosti jsem projel zpět na východní okraj lesa. Naskytl se krásný pohled na tmavou základnu, ze které se spouštějí výrazné srážkové pruhy, u země vychýlené do stran. To vše doplňovaly občasné výboje CG blesků.
Pohotově vytahuji foťák, hledáček si dávám k oku a chystám se zvěčnit tento jedinečný downburst. Současně už přemýšlím nad tím, jak v něm budu fotit dokonce i blesky „z ruky“. Něco ale není v pořádku… Dochází mi, že je nasazený teleobjektiv. Představa, že bych měl ještě vyměňovat objektivy, mně dost znechucuje, když teď jde bezmála o každou vteřinu. Ukazuje se však, že se stalo ještě něco mnohem horšího. V tašce žádný další objektiv není! Při balení jsem měl za to, že na foťáku mám jako obvykle objektiv základní, což byl fatální omyl. Prostě scéna jak vystřižená z noční můry…
V zoufalství polemizuji mezi focením teleobjektivem a možností vrátit se domů a vyfotit alespoň nějaký zbytek té bouřky. Jedna varianta je ale horší než druhá. Při tom si periferně všímám, jak na jihu, v místech kde základna kumulů také podstatně potemněla a kudy se chci vracet na Slaný, náhle proběhl CG blesk. Už tak zapeklitá situace se ještě rozšiřuje o další problém – nebezpečí blesků. Zanechávám bezúčelného focení a přesouvám se do vesnice k nejbližší čekárně na autobus. Další hromy jsem ale už neslyšel, tak jsem čekárnu minul a pokračoval dále na Slaný. Hned poté mně zasypávají velké kapky a pěkně čerstvý deštík – naštěstí bez blesků.
Po příjezdu do Slaného déšť ještě dozníval, v jednu chvíli se naplno „vrátil“ a přichystal i malé kroupy. Pak už pršet přestalo, tak jsem se pomalu připravoval na další výjezd do terénu. Pozornost se začínala soustředit na zadní stranu odstupující bouřky. Vzhledem k tomu, že se už šeřilo, přibalil jsem si vedle správného objektivu také stativ.
Pomalu jsem vyrazil mokrou ulicí směrem na SV Slaného. Cestou se zastavuji a na chvíli se zabývám focením vzdálených Cb na západě, pak se ale v nové síle ozvaly hromy a blesky od východu z odstupující bouřky. Urychleně jsem se proto přesunul na zvolené stanoviště a rozbalil stativ. Naposledy jsem na tomto místě pozoroval někdy na jaře, když od SV přicházela jedna velmi bídná bouřka. Teď to vypadalo na něco mnohem většího. Bouřka sice postupovala opačným směrem, to ale za těchto okolností vůbec nebylo na škodu. Silný back-building udržoval bouřku na místě a její aktivní jádro jsem měl jako na dlani.
Na focení blesků je ale zatím příliš světla, než se zdálo. Několik minut se tedy jen kochám pohledem, pak už nedočkavě experimentuji s krátkými expozicemi a vysokou clonou. Ty je možné s každou další minutou mírnit. V tuto chvíli se na jižní části bouře začínají rýsovat další tmavé základny, od kterých si slibuji, že by se mohly stát zdrojem nových blesků. Zanedlouho se z nich spouštějí srážkové pruhy a poté i blesky. Konečně první zůstávají i na fotkách. Během 10-ti minut nastávají hotové žně krásných blesků. Na jedinečnosti těchto úlovků se podepsalo zejména částečné osvětlení základny oblaku denním světlem.
Asi po čtvrt hodině začíná slabě pršet. Intenzita blesků se také poněkud zklidnila, tak jsem zvažoval ukončení lovu. Zadní strana bouře se ale nanovo rozohnila a tak jsem se rozhodl fotil i přes pocákaný objektiv (který jsem průběžně utíral). Opět jsem zachytil několik obstojných CG blesků a nespočet dalších. Musím si ale také postěžovat, jak velký podíl dobrých blesků končil mimo záběr, jako přepal, nebo v prodlevě mezi expozicemi (která trvá 1/10 expozice!). Fotil jsem více jak hodinu, než se bouřka definitivě odsunula a zeslábla. K mému překvapení kapičky na objektivu sehrály na výsledných fotografiích jen minimální rušivou roli.
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=46&t=1172 – Bouřky 10.9.1012 ve fóru A.S.S.
www.chmi.cz – ČHMÚ – zdroj našich dat
