Když jsme se chystali na prodloužený víkend v Peci pod Sněžkou v Krkonoších, napadlo nás, že pokud bychom chtěli pozorovat halové jevy na diamantovém prachu, těžko bychom hledali vhodnější místo, než jaké může nabídnout lyžařský areál s množstvím sněhových děl a vhodné mikroklimatické podmínky zimních hor. Přesto jsme zůstávali lehce pesimističtí jen s malou nadějí s ohledem na očekávané počasí během našeho pobytu na horách. Nicméně, jak se říká, že štěstí přeje připraveným, tak i my jsme chtěli být připraveni, a tak jsme si s sebou vzali alespoň odlehčenou cestovní fotovýbavu.
Primárním cílem našeho výletu bylo lyžování, kterému jsme se také hned druhý den poctivě věnovali. Počasí nepřálo žádným zajímavým jevům na obloze, a tak jsme zanechali foťáky v místě ubytování s tím, že kdyby se náhodou něco objevilo „na svahu“, tak to budou muset zachránit aspoň mobily :-). Pátek tak proběhl bez jakéhokoliv překvapení. Sobota měla ale vše změnit.
Když jsme se v sobotu ráno probudili do jasného mrazivého dne a pohlédli oknem na blízkou sjezdovku, kde sněžná děla pracovala na plný výkon, hned nám probleskla hlavou myšlenka na tu naši malou naději na halové jevy na diamantech, kterou jsme si uschovávali v paměti. Přesto bylo v plánu opět lyžování, ale tentokrát již s fotovýbavou, protože co kdyby… Hned po snídani jsme tedy naskákali do auta a vydali se na cestu do Janských lázní na sjezdovky. Jenže ještě uprostřed Pece jsme na obloze spatřili to, o čem jsme zatím jen snili. Vzduch byl nasycen ledovými krystalky od umělého zasněžování a jak do toho zasvítilo Slunce, okamžitě se objevily všemožné halové jevy. Byli jsme jak u vytržení a chtěli jsme rychle někde zastavit, jenže byla sobota a v Peci panoval chaos… Zástupy lyžařů proudily z autobusů a doprava zde již byla řízena. Dáša ze sebe sypala všemožné názvy, já jsem marně hledal místo k zaparkování a jediný Lukáš pohotově udělal aspoň pár fotek mobilem, na které je vidět aspoň zlomek toho, co prý bylo vidět. Já jako řidič jsem z toho pochopitelně moc neměl. Kromě malého hala a horního dotykového oblouku je na fotkách vidět i Moilanenův oblouk a na druhé fotce v horní části cirkumzenitální oblouk a nejspíš i supralaterální oblouk…
Místo k parkování jsme v tom zmatku nenašli, a tak jsme se rozhodli pokračovat do místa určení. Cestou jsme ještě „něco“ viděli, ale proměnlivost halových jevů na diamantovém prachu byla veliká a za chvíli bylo po všem.
Lyžování se již obešlo bez halových jevů, což byla vzhledem ke krásnému počasí na Černé hoře škoda, ale den ještě nekončil…
Na večer jsme měli v plánu vyjet lanovkou na Sněžku a vychutnat si tak závěr krásného dne na nejvyšším místě České republiky. První věc, která nás při výjezdu na vrchol upoutala, byla poměrně velká ale slabě patrná gloriola kolem stínu Sněžky vrženého na nižší oblačnost v Polsku. Při západu Slunce jsme si pak všimli poměrně vysokého halového sloupu na vysoké oblačnosti a třešínkou na dortu byl zelený záblesk…
To však stále nebylo vše. Když jsme se vrátili do Pece a šli večer do naší oblíbené pizzerie na jídlo, ovzduší dávalo tušit, že ještě něco uvidíme. Za okny bylo proti lampám vidět, jak poletují ledové krystalky vzduchem. Když jsme dojedli a vydali se zpět na bytování, uviděli jsme to… Všechny světelné zdroje produkovaly halové sloupy… lampy, neony a dokonce i projíždějící auta. To jsme ještě neviděli! Následoval hotový úprk pro foťáky a honem zase ven a fotit! Asi netřeba dál popisovat, co lépe ukáží fotky…
Celé to nejspíš trvalo v různé intenzitě několik hodin, ale my jsme to před jedenáctou večer zabalili spokojeni, že jsme zase jednou měli možnost vidět něco nového a neobvyklého. Trochu mi to zpětně připomělo Tromso, kde jsme po nocích naháněli polární záři.
Související odkazy:
http://ukazy.astro.cz/halo.php – Optické úkazy v atmosféře
http://www.atoptics.co.uk – Atmospheric Optics
http://www.atoptics.co.uk/atoptics/gf1.htm – Atmospheric optics – Green flash
