Na 17. června slibovaly předpovědní modely zajímavé bouřkové situace po delší době i pro nás v „Brandýském oku“. Tentokrát jsme zahájili naše bouřkové počínání netradičně v Praze. Honza i já jsme již měli padla, oba motorizovaní, tak padl návrh sejít se na výhodném pozorovacím místě nedaleko ruzyňského letiště – totiž na střeše obchodního domu Šestka. Zde se nachází rozsáhlé parkoviště nabízející daleké pohledy od jihozápadu přes východ až po sever. Nás zajímal hlavně výhled jihovýchodním směrem, neboť právě tamodtud svižně postupovaly střídavě vznikající a zanikající bouřkové buňky. Šestka skýtá i volné připojení k internetu prostřednictvím wi-fi, což se zvědavým stormchaserům hodí – stejně jako potraviny v přízemí. Rychlým pohledem na radar jsme vyzjistili, že nejsilnější buňky se tou dobou nacházejí na Benešovsku jižně od Prahy a další rychle postupují. Ale ne naším směrem. Buňka šinoucí si to naším směrem „chcípla“.
 |
Radarový snímek z termínu 17:10 SELČ, střed křížku značí letiště Ruzyně. ©2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 264.3 kB |
|
 |
Družicový snímek z termínu 17:15 SELČ, produkt VIS-IR, střed křížku značí letiště Ruzyně. ©2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 166.3 kB |
Za ní nám však svítala naděje – další jádro postupující ve stejném směru, ale více západně. Rozhodnutí padlo rychle – buňku předjedeme a budeme jí pozorovat ze západu od Kladna.
 |
Radarový snímek z termínu 18:00 SELČ, střed křížku značí letiště Ruzyně. ©2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 172.7 kB |
Naše „lovecká“ kolona o dvou vozech mohla vyrazit. Dnes jsme na lov s Honzou nebyli sami – poprvé s námi jela moje přítelkyně Veronika. A hned to stálo za to – trochu jsme podcenili rychlost postupující bouře a na karlovarské dálnici jsme se dostali do velmi výrazné průtrže mračen, v mžiku byla silnice plná vody, stěrače nestíhaly, avšak i kdyby stíhaly, stejně by nebylo přes padající proudy vody vidět dále než na 25 metrů. Neustávající přívaly vody nás doprovázely až do Jenče, kde jsme opustili dálnici a zaparkovali u nové budovy Řízení letového provozu. Čekali jsme, až ustanou největší přívaly vody, které mimochodem stačily mezitím zatopit níže položenou část parkoviště. Do deseti minut bylo po všem – aspoň tady v Jenči. My se jali sledovat bouři zezadu. Dlužno podotknout, že mnoho blesků jsme i kvůli provazům deště zatím neviděli, zato se nám otevřel pohled na západě na pěknou srážkovou botu a na severu na jasně ohraničený pruh vypadávajících krupek. Cestou za bouří jsme se ještě několikrát dostali do vydatného deště a jak to tak u nás bývá, naše pouť skončila opět Na rovinách nad Brandýskem. Tady jsme vydrželi ještě asi hodinku pozorovat, než nás hlad a nezajímavá obloha zahnaly domů.
 |
Radarový snímek z termínu 19:50 SELČ, střed křížku značí Brandýsek. ©2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 261.9 kB |
Veronika a já jsme už už vyráželi na cestu zpět do Prahy, když si o pozornost opět řekla obloha. Na jihovýchodě vykvetly dva krásné rudým zapadajícím Sluncem zpola osvětlené cumulonimby. Oba povedené oblaky nemohly uniknout Radkovi, který do té chvíle dění na obloze ignoroval a věnoval se sportu. Inu sešli jsme se k druhému kolu pozorování ve složení Radek, Veronika a já nad Stehelčevsí, odkud jsme obdivovali oba vyvinuté oblaky. Postupující soumrak dával stále více vyniknout elektrické aktivitě obou cumulonimbů, která nebyla sice nijak oslnivá, ale za panujících světelných podmínek už fotitelná.
Honza mezitím povečeřel a na výjezd na Rovina ho vylákaly stejné oblaky, jakým jsme se věnovali my.
 |
Radarový snímek z termínu 21:00 SELČ, střed křížku značí Brandýsek. ©2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 200.4 kB |
Naše místo nad Stehelčevsí přímo u křížení dvou vedení vysokého napětí nám přestávalo vyhovovat a my se proto přesunuli na místečko u silnice Buštěhrad–Číčovice, ze kterého máme rozhled na všechny strany. Jeho stav nás však trochu zklamal – z obou stran silnice jsou vysoké hradby plevele a různých dalších rostlin. Chvíli jsme se se střídavými úspěchy pokoušeli fotit a natáčet blesky.
Avšak naše klasické místo Na rovinách, kde v tu dobu už operoval Honza, nás magicky přitahovalo. Sbalili jsme vybavení a expresně se přesunuli za ním. Mezitím se už slušně setmělo a to nám dávalo dobré možnosti k fotografování blesků. Honza vybavený Lighting triggerem to měl o poznání jednodušší, ale i mně se povedlo pár docela slušných kousků. Věřte nebo ne, byly to moje první letošní vyfocené blesky.
 |
Radarový snímek z termínu 21:35 SELČ, střed křížku značí Brandýsek. ©2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 190.4 kB |
Situace se poměrně rychle měnila, na severu jsme pozorovali ustupující buňku, zároveň na jih od nás sílilo k nám postupující jádro a na východním obzoru „řádila“ buňka pohybující severně od Prahy. Zrovna když jsem si chystal teleobjektiv na vzdálené blesky, zaskočil nás déšť. Jižně položená buňka už se k nám tedy znatelně přiblížila.
 |
Radarový snímek z termínu 22:20 SELČ, střed křížku značí Brandýsek. ©2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 168.3 kB |
V mžiku jsme sbalili veškeré vybavení a stáhli se do aut. Každý v jednom autě jsme teď vyčkávali následující události. Déšť výrazně zesílil a intenzitou připomínal odpolední průtrž na dálnici. V takové situaci, za tmy a špatné viditelnosti jsme se nechtěli nikam vydávat a tak jsme jen vyčkávali, až déšť ustane. Bouřka nás zasahovala pouze okrajem. Zlom nastal ve chvíli, kdy se ozval Radek s novinkou, že mu okolo předního skla zatéká a potřebuje vyjet. Situace nad námi se uklidnila a my se rozhodli – i vzhledem k slábnoucí bleskové aktivitě – tento lehce hektický výjezd ukončit.
Michal Janoušek – Slaný, okr. Kladno
Celý den u nás začal zklamáním. Kolem 16 hodiny jsem na radaru zjistil, že hlavní bouřková oblačnost se začíná tvořit příliš východně, než aby nás zasáhla. Bouřky nejprve vznikaly v Jižních Čechách, následovaly nové buňky severně od nich, až se vytvořila přibližná linie s poslední buňkou severně od místa pozorování. V okolí Slaného se ale nacházel stále jen hluchý úsek této linie. Zpočátku všechno bylo na nejlepší cestě k dalšímu bouřkovému propadáku.
O více než hodinu později se i v tomto úseku vytvořily silné bouřky, nacházely se však několik desítek km východně, tedy na odstupu. Všiml jsem si, že jsou již vidět z okna, a tak jsem vyjel na kole na první výjezd. Zvolil jsem severní pozorovací stanoviště „V ráji“, pro špatný výhled na východ jsem se ale přesunul na stanoviště „Vojenčák“ západně od Slaného. Naskytl se poměrně zajímavý pohled. Asi hodinu bylo možné pozorovat silné, hrozivě vypadající bouřkové mraky. Jejichž srážkové pole bylo vzdáleno cca 5 km, v jednu chvíli dokonce nějaké srážky zasáhly východní část Slaného. Situaci totiž trochu zachraňovaly nové buňky, které neustále přirůstaly západně vzhledem k systému.
Zanedlouho vznikla konečně také jedna buňka západně od místa pozorování. S intenzitou předchozích bouřek to ale nemělo nic společného. Vzhledem k blížícímu se dešti jsem se akorát musel vrátit domů. Pozoroval jsem nejprve pouze přeháňku, na odstupu pak ze vzdálenosti asi 2 až 3 km zaznělo několik CG hromů. Následovala tak hodina nezajímavé situace spojené s postupným vyjasňováním.
Zatím jsem netušil, že dnešní lov bouří se nachází teprve ve čtvrtině.
Ve 21 hodin počasí opět začalo být zajímavé. Z okna na východ jsem uviděl kupovité mraky osvícené zapadajícím sluncem, které přerůstaly v kumulonimby. Vzhledem k větší vzdálenosti jsem nasadil teleobjektiv a rychle se přesunul to třetího patra za lepším výhledem. Asi 20 minut trvala krásná přehlídka večerních kumulonimbů. Fotografování kazili snad jen ptáci, kteří neustále křižovali zorné pole. Pak slunce zapadlo, oblaky zšedly a přestaly být fotogenické. Tajemná atmosféra bouřkového večera však pokračovala, protože jak mraky ztmavly, začalo být zřetelné, jak některá místa občas bliknou.
Zabalil jsem foťák se stativem a vyjel znovu na Vojenčák, tentokráte s cílem fotit blesky. Výjezd ale skončil fiaskem.
Na místě jsem všechno připravil a už jen čekal, až se setmí natolik, aby bylo možné dělat aspoň tak dlouhé expozice, aby byla nějaká rozumná šance na chycení blesku a zároveň nebyly fotky příliš světlé. Netrpělivě jsem vyčkával, rozhodovaly už jen minuty. Přitom bylo vidět několik krásných blesků, jak vnitřních, tak čárových, včetně krásného rozvětveného CG. Nakonec se ale stalo to, čeho jsem se nejvíce obával – obloha se zatáhla statokumuly. Navíc i blesky pod základnami se vytratily a následovala nekonečná série fotografických zmetků. Počet záblesků na obloze se počítal na stovky, ale všechno bylo buď příliš daleko, nebo uvnitř oblaku, takže nejpovedenější fotky připomínaly osvícený statokumulus. Objevilo se jen několik fotogenických blesků, ty ale samo sebou padly mimo záběr, protože dějištěm byla téměř polovina světových stran. Po skoro hodině se začlo blýskat i na příchozí straně. Blesky na lepší časy to ale nebyly. Vyskytovaly se velice řídce a navíc v souvislosti s touto bouřkou začlo poprchávat. K tomu ještě začala zlobit baterka a paměť na kartě byla téměř plná. Fotografování jsem musel ukončit s nepořízenou, nemluvě o tom, že jsem ve tmě na nepřehledné pěšince spadl z kola do kopřiv a nakonec jsem zmoknul. Samotná bouřka opět nestála za řeč.
Doma jsem pak z radaru vyrozuměl, že právě přešel systém bouřek, přičemž jedna z nich (západně od místa pozorování) se poněkud opozdila. Samotná frontální linie bouřek, která se po těchto nahodilých předpokládala, byla v stále nedohlednu. Vyhlídky na ní se bohužel hodinu od hodiny ztenčovaly. Odcházející bouřka včetně celého systému by ale mohla být fotogenická. Při krátkém pohledu z okna na západě zrovna zazářil krásný blesk, a tak jsem kolem půlnoci vyjel na další lov. Rozhodnutí padlo opět na Vojenčák.
Této části výjezdu také nebylo příliš přáno. Stačil jsem spíše jen rozbalit všechno náčiní, než začalo zase pršet – ze zmiňované opožděné bouřky. Spíš nějakým zázrakem se mi podařilo zachytit blesk – během asi jedné minuty náhodně namířeného objektivu na oblohu. Při cestě domů pršet ale nečekaně přestalo. Přesunul jsem se opět do Ráje, kde se mi podařilo vyfotit několik přijatelných blesků, než bouřky nadobro odstoupily. Drahocenný čas jsem musel využívat i k provizornímu mazání fotek, volná paměť se totiž nečekaně rychle zaplnila.
Po příjezdu domů se na radaru konečně ukázaly blížící se zbytky pásu bouřek. Předpokládal jsem spíše další slábnutí. I tak jsem se asi v 1 hodinu po půlnoci vydal na další pozorování, přičemž kolo už zůstalo doma. Cílem bylo tentokráte jižní stanoviště na letišti. Spíše jsem plánoval jen pozorování záblesků.
Cestou bylo vidět, jak se poměrně roztroušeně blýská z různých směrů, intenzita byla spíše slabší. Na letišti jsem připravil svůj kapesní stativ a v klidu jsem zkoušel fotit na různých světových stranách, kde se zrovna blýskalo. Nejvýznamnější byly bouřky na severu, odkud doléhaly i hromy. Také na jihu se trochu blýskalo. Po chvíli se i severní bouřky vzdálily a nemělo cenu ani experimentovat. Čas jsem proto využil k mazání fotek. Podařilo se mi vytvořit místo asi na 150 nových snímků, po čemž jsem si byl hned trochu jistější. Blesky na jihozápadě během té doby zesílily a dokonce dolehly i hromy. Každý stormchaser asi zná ten pocit, když při pozorování odcházejících bouřek najednou zahřmí na příchozí straně! Jakoby to byl úplně jiný zvuk…
Do tmy na jihozápadě nebylo příliš vidět, světlo od města lehce nastiňovalo strukturu základny, ve které byly patrné podélné pásy, pravděpodobně šlo o arcus. Ukázalo se, že se blíží pásová bouřka. Blesková aktivita odpovídala středně intenzivní bouřce, cca. 1 až 2 blesky za minutu, z toho polovina CG. Jeden z nich se mi podařilo vyfotit. Byl ale nečekaně silný, takže samotný kanál se ztratil v okolní záři. Snažil jsem se ještě chvíli něco zachytit, ale po několika minutách dopadly první kapky. Bylo to asi 2 hodiny ráno. Okamžitě jsem začal balit a přemýšlet nad úkrytem před deštěm. Bylo však již pozdě. Během několika minut udeřil liják a nemělo smysl spěchat. Intenzita bleskové aktivity neklesala, nejméně jeden blesk udeřil pod 300m. Proud kalné vody komplikoval chůzi po už beztak těžko schůdné polní cestě. Voda tekla i ve městě po ulicích tak, jak to u nás není často k vidění. Při ucpání jednoho kanálu vznikla asi třicetimetrová louže. Kolem jiného se zase voda točila do víru. Při vlastní bouřce zaznělo asi 50 hromů a napadlo odhadem 10 mm srážek během něco přes 15 minut.
Po téměř deseti hodinách lov bouří skončil – konečně s plnohodnotnou bouřkou. Nebyla to sice žádná extrémní bouřka, ale i tohle je u nás úspěch. Den skončil odhadem s více než 15 mm srážek a nejméně se třemi bouřkami, což je u nás velmi neobvyklé.
Na závěr článku přikládáme radarovou animaci s detekcí blesků:
 |
Radarová animace maximálních odrazivostí 15:00-24:00 SELČ. ©2010 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 6209.3 kB |
Související odkazy a zdroje dat:
http://www.chmi.cz/meteo/rad/index.html – Oddělení radarových měření ČHMÚ
http://www.chmi.cz/meteo/rad/blesk/ – zpracování bleskových dat ČHMÚ
http://hailstorm.rajce.idnes.cz/Bourky_17.7.09/ – další fotky od uživatele „Amerika“ ke dni 17.7.2009
Související diskuze na fóru:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=32&t=521 – bouřky 17.7.2009
