Bouřky 13. a 14. 6. 2020 ve Východních Čechách a na Moravě

Úvod k víkendu 13. a 14. června 2020

Synoptická situace předpovídaná na víkend 13. a 14. června slibovala četné bouřky. Česká republika se nacházela v nevýrazném tlakovém poli, nicméně již během pátku 12. června k nám začal proudit od jihovýchodu vlhký instabilní vzduch, který se projevil bouřkovou činností ve východní části Moravy. Dynamické podmínky sice neslibovaly žádné plošněji vázané nebezpečné projevy, nicméně nasycený profil indikoval poměrně významnou možnost lokálně výrazných srážkových úhrnů a ojediněle i krup. Tvorba 2 až 3 cm krup byla vázána především na iniciativní fázi silnějších bouřkových jader. Povedlo se reportovat 8 záznamů, přičemž 6 bylo vázáno na sobotní odpolední bouřky v oblasti Vyškovska, Kroměřížska a Prostějovska viz. fotky níže.

Rozložení tlakových útvarů nad Evropou a sondážní měření z Prostějova odhalují potenciál pro četné bouřky s lokálně silnějšími projevy především v iniciační fázi, typické právě pro tlakově nevýrazné prostředí. Snímek z družice MSG z 17:00 UTC ukazuje rozložení bouřkové činnosti vázané na vlhký a instabilní vzduch.

První bouřkové buňky se začaly tvořit brzy odpoledne a byly vázány na orografii nebo lokální prolomení inverzní vrstvy. Za zmínku stojí především backbuilding efekt v Jizerských horách, kde spadlo během bouřky přes 60 mm. Na tuto srážkovou epizodu zareagovaly místní toky, kde došlo k bleskovému dosažení stupňů povodňové aktivity na měřících profilech ve Frýdlantu (Řasnice 1 SPA) a Proseči (Lužická Nisa 1 SPA). Hasiče tak čekala spousta práce při odčerpávání vody a bahna ze silnic a sklepů nejen na Liberecku ale i Jablonecku.

Zatímco v brzkých odpoledních hodinách se bouřková aktivita týkala především Čech, v následujících hodinách došlo k prolomení zádržné vrstvy na Moravě, kde se velmi rychle utvořil již zkonsolidovaný bouřkový systém, který postupoval ze Slovácka na Hanou a dále na severozápad. Lepší organizaci a delší životnost systému nejspíš podpořila lokální linie konvergence mezi suchým vzduchem ve Slezsku a vlhkým vzduchem jižně od něj. Konvergence táhnoucí se napříč republikou od JV k SZ je patrná z kombinovaného snímku automatických stanic a radarového snímku (viz. níže). V severovýchodní části republiky je patrná změna směru větru na severovýchodní, zatímco jižně od linie stále převládá jihovýchodní proudění. Zatímco na jihu se tedy stále nachází vlhký vzduch schopný podpořit bouřkovou činnost, na severovýchodě dochází k propadu vzdušné vlhkosti pod 40 % a s tím i rosných bodů.

Silné bouřky pozdě odpoledne zasahují i severní část kraje Vysočina a Pardubický kraj, kde musí hasiči zasahovat u téměř stovky událostí, opět spojených převážně s čerpáním vody ze zatopených sklepů a garáží, případně přízemí jednotlivých domů. K bouřkám se v této oblasti přidává lokálně i silný nárazový vítr. Komplikovaná situace panovala na Žďársku, kde došlo k vylití řeky Svratky na jejím horním toku. V Borovnici dosáhla řeka 3. povodňového stupně. V nedaleké Pustné-Rybné došlo k zatopení několika domů. Nutno podotknout, že celá oblast byla již značně nasycená z květnových dešťů a minulé bouřkové epizody. Proto rychlý spad srážek v ne nějak závratné závěrečné sumě 30-40 mm nebyl schopný zasáknout.

Asi nejkomplikovanější byla situace na Zlínsku a na Jižní Moravě (83 výjezdů), kde museli hasiči likvidovat jak popadané stromy, tak vyjížděli k četným událostem spojených s přívalovými srážkami. Nakonec jich bylo téměř dvě stě. K přívalovým srážkám a silnému větru se přidaly na Uhersko-Hradišťsku a Kroměřížsku kroupy o velikost 2 až 3 cm. Z hlediska spadu srážek patřily mezi nejpostiženější oblasti Litenčická pahorkatina, oblast Valašských Klobouk a Štítné nad Vláří, kde spadlo lokálně přes 60 mm. To způsobilo především erozi půdy a následné zatopení sklepů a garáží bahnem. Poměrně komplikovaná situace byla v obci Žítková (při hranicích se Slovenskem), kde museli hasiči dohlédnout na hráz místního rybníka, který hrozil protržením hráze a vylitím.

Bouřky pak večer postupovaly dále k severovýchodu. S pokročilou denní dobou ale slábla linie konvergence, a tak došlo k jejich postupnému útlumu. Výjimku tvořilo Podkrkonoší, kde došlo k tvorbě nových izolovaných buněk, které ale již nepřinesly žádné výraznější komplikace. Celý průběh bouřkové činnosti pohledem radarových odrazů ze dne 13. června 2020 je zachycen v animaci níže.

• 

• 

• 

Úvod k neděli 14.6.2020

Neděle pokračovala v podstatě v obdobném ražení. Během dopoledních hodin se obnovila linie konvergence na ose Brno – Ústí nad Labem oddělující sušší vzduch na severovýchodu od vlhkého vzduchu na jihozápadě (viz. obrázek níže). Konvergence byla po několik hodin stacionární a jednotlivé bouřkové buňky se poměrně neochotně propagovaly kamkoliv dále od této linie. Lokálně došlo i k tzv. backbuildingu, tedy obnově bouřkových buněk ve stejné lokalitě, což pocítili dopoledne zejména lidé na Kolínsku, kde spadlo lokálně i více než 100 mm srážek. Na stanici v Konárovicích činil celkový denní úhrn 129,2 mm, přičemž 115 mm spadlo během dvou hodin. Takto vysoké srážkové úhrny samozřejmě vyvolaly odezvu v podobě zaplavení silnic, splavení bahna z polí, zatopení sklepů a jednotlivých domů. Hasiči ve Středočeském kraji zasahovali u více než 150 událostí spojených s těmito bouřkami. Převážně se jednalo o čerpání vody ze sklepů. Museli také zajistit dva rybníky, aby nedošlo k přetečení či případnému prolomení hrází a následné záplavě dalších domů v lokalitách ve Vysoké u Příbrami (okr. Příbram) a Sendržicích na Kolínsku (okr. Kolín). 

Situace se dopoledne začala velmi rychle zhoršovat i na Vysočině a Pardubickém kraji. Načež zareagoval Český hydrometeorologický ústav zvýšením na 3. extrémní stupeň nebezpečí varující před projevy bouřek. Takhle se z hlediska bouřek výstražná mapa ČHMÚ už dlouho nečervenala…

Problémy začalo hlásit Chrudimsko, Žďársko, Novoměstsko či Svitavsko. Voda stékala z polí, řeky se díky nasycení z předešlých týdnů rychle rozvodnily, některé rybníky začaly přetékat přes hráze, či hrozilo protržení hráze. Hasiči museli evakuovat dům s pečovatelskou službou v Heřmanově Městci. Policie uzavírala některé dopravní tahy z důvodu tvorby lagun přes cestu, kanalizace ve městech a obcích nestíhaly a často ještě podpořily vyplavení sklepních prostor.

Pohled na radar přitom nebyl nijak příznivý a potoky nadále stoupaly (viz. radarové snímky níže). Řeka Novohradka v Luži (okres Chrudim) vystoupala velmi rychle na třetí stupeň povodňové aktivity. Na druhý povodňový stupeň stoupla i Svratka a další toky na Vysočině.

Během odpoledních hodin se rozpadla ona stacionární linie konvergence, která byla jedním ze zdrojů problémů ve výše zmíněných oblastech. Bouřky se postupně stěhovaly k jihu, kde působily opět problémy zejména v Jihomoravském kraji a v západních Čechách. I zde bylo jejich působení spojeno s dalšími desítkami výjezdů Hasičů, vyplavení sklepů, přerušení dopravy na některých tazích apod. K večeru se již situace začala pozvolna uklidňovat.

V neděli 14. června 2020 spadlo z bouřek místy opravdu extrémní množství srážek (viz. Srážková analýza níže). V porovnání obou dnů byla neděle z hlediska srážkových úhrnů a výskytu bleskových povodní jednoznačně tím závažnějším dnem, což by jistě mohli potvrdit jak lidé vyplavených obcí, tak jednotlivé hasičské sbory v krajích. V dopoledních hodinách byly extrémní srážky vázány především na bouřky na linii konvergence (viz. https://www.bourky.cz/teorie-bourek/) dělící Českou republiku na jihozápadní a severovýchodní část. Odpoledne byly extrémní srážkové úhrny již méně plošné a vázané spíše na lokálně silnější a stacionární bouřky.

• 

• 

• 

A ještě celo víkendové shrnutí bouřkové/srážkové činnosti v analýze níže.

• 

• 

• 

Jan Švarc, Monika Záhorcová (Studnice, okr. Vyškov) 13.6.2020

V novinkových článcích a mediích se už od čtvrtka mluvilo o tom, že nás čeká ,,vodní bomba“. Jeden by se lekl, že to nepřežije a že se vrací do dob dávno minulých, kdy byl svět rozdělený na západ a východ. Ano, sice byl vzduch plný vlhkosti, a tak i potenciálu na bleskové povodně, o kterých jsem psal výše, ale pro fotografa tyhle situace až tak zajímavé nejsou. Většinou se jedná o situace, kdy chybí dynamika prostředí a bouřky bývají tak nějak trochu jen šedé stěny. Tentokrát to bylo tak nějak na půl…

Odpoledne jsme trávili na rodinné oslavě u Brna. V ten moment byl na Moravě klid. Kolem 17. hodiny už začalo být poněkud rušno na Slovácku (kroupy, bleskové povodně). Nutno dodat, že na radaru to nevypadalo vůbec zle. Posunuli jsme se tedy zpět k Vyškovu, ale bouřky byly tentokráte rychlejší než my, a tak první zastávka nad Vyškovem přišla vniveč. Čelo pěkného návějového bílého límce už bylo nad hlavou a brzy se rozfoukal čerstvý vítr s prvními kapkami. Pomalu jsem bilancoval, že jsme to prokaučovali.

Následoval zoufalý přesun dále na západ nad obec Studnice (okr. Vyškov), který nám nakonec dal dobrých 20 minut času. V dáli se začalo formovat něco jako shelf cloud, který postupně přicházel směrem k nám. Nakonec nebyl tak výrazný, ale spolu s turbulentní oblačností (,,velrybí tlamou“) se povedlo pár obstojných fotek udělat. Bleskově to byla naprostá bída. Viděli jsme jestli 3 blesky, tak to bylo moc. Na to, jak bouřka vypadala na radaru a co páchala na Vyškovsku (vyplavené ulice, garáže,domy, kroupy), byla až neuvěřitelně tichá. Neodjeli jsme úplně s prázdnou, ale se smíšenými pocity… Na druhou stranu od víkendu jsme zázraky zrovna nečekali.

• 

• 

• 

---

Miroslav Provod, Jiří Kaňovský – Rychnovsko (Královehradecký kraj), Vysočina (Pardubický kraj, okr. Svitavy), Vyškov (Jihomoravský kraj)

Na úvod je potřeba vysvětlit, proč jsem letos jezdil tak dlouhé výjezdy a také proč se Mirek ocitnul v ČR, když bydlí v Anglii a v létě jezdí pravidelně do USA na bouřky.

Od přelomu let 2016 a 2017 pracuje na výzkumu, který se zabývá vylepšením varování před tornády. Na projektu se podílí několik Univerzit s velkou většinou projektu probíhající na University of Leeds v britském Leedsu. Projekt je financován několika organizacemi, mezi které patří i federální grant Spojených států amerických a superpočítač pro potřebné simulace poskytuje několik organizací včetně britské armády. Cílem projektu je vytvořit varovný systém, který by na základě fluktuací v intenzitě určitých částic kosmického záření rozpoznal, zda se v měřitelné vzdálenosti, což obvykle bývá 10-15 mil (16-24 kilomterů), vyskytuje nebo vytváří tornádo. Na výzkumu pracoval již během své doktorské práce a úplně prvotní podnět k tomuto nápadu a výzkumu bylo měření kosmických částic u tornáda, které zásáhlo obec Olešnice na Moravě 24. srpna 2010. K tomuto tornádu se dostal zcela náhodou při získávání dat pro úplně jiný projekt, který s tornády vůbec nesouvisel.

Pro výzkum je nutné vytvořit rozsáhlou statistiku a získat obrovské množství dat v blízkosti konvektivních bouří a supercelárních bouří s pomocí detektoru kosmických částic. Za účelem získání těchto dat je každoročně podnikáno velké množství bouřkových výjezdů. V květnu a červnu tradičně jezdí do Tornado Alley ve Spojených státech amerických, kde získává data ve velkém objemu. Důvodem volby tohoto místa je fakt, že je to jedno z nejlepších míst na světě co se týče výskytu silných konvektivních a supercelárních bouří, stejně jako výskytu silných a nebezpečných tornád. 

Rok 2020 ale přinesl, nejen do jeho výzkumu, řadu nemalých komplikací. Celý svět zasáhla pandemie viru COVID-19 a následné cestovní restrikce, které započaly již během února a března 2020, znemožnily uskutečnění datové kampaně v USA, která byla plánovaná na květen 2020, což velmi negativně ovlivnilo celý projekt a dokonce to i ohrozilo jeho budoucí existenci. Přes všechny tyto problémy se však doposud podařilo s projektem „přežít“ a zajistit dostatečné množství financování, aby přečkal současnou celosvětovou krizi. Dokonce se podařilo i získat relativně slušná data z letošních bouřek, a to jak za pomoci jeho supervisora, prof. Gilese Harrisona, ve Velké Británii, tak i v České Republice, kde podnikl nemalé množství výjezdů na bouřky, z nichž některých jsem se mohl účastnit i já.

První bouřky roku byly složité. Několikrát se mu stalo, že stál na česko-německé nebo česko-polské hranici, 20-50 km za hranicí byla bouřka, ale za hranici buď nesměl, nebo by hrozila 14ti denní karanténa, což by znemožnilo další výjezdy v rámci ČR. 

Bouřková sezóna letos nebyla bohatá na rozsáhlé MCS systémy a squall-line postupující přes celou Republiku. Vyskytlo se mnoho situací, kde přecházelo několik více či méně organizovaných systémů, ale blesky byly buď díky vysoké vlhkosti schované v dešti, popř. se blesků díky zahlcení updraftů vodou moc nevyskytovalo. Díky velké vlhkosti ale bouřky často ukazovaly moc pěkné struktury a dynamiku včetně krásných shelf-cloudů, scud-cloudů, rotorů, apod. Supercel si myslím letos také nebylo málo. Za zmínku stojí určitě silná HP supercela z 6. června, která za sebou v jižních Čechách místy zanechávala více než 10 cm vysokou vrstvu krup. Zajímavá také byla krátkodobě rotující bouře ze 13. června, kde jsme našli kroupy o velikosti do 3 cm v průměru. A právě o dni 13. 6. bude tento článek.

Dne 13. června se nad naším územím vyskytovala labilní, vlhká vzduchová hmota, ve které ležela zóna konvergence táhnoucí se od JV Moravy až ke Krušným horám, která byla toho dne hlavním spouštěcím mechanismem pro bouřky, které postupovaly netypicky od východu. 

Kolem 11. hodiny jsem dojel do Pardubic, kde mě vyzvedl Mirek a zamířili jsme na sever k Orlickým horám, kde se předpokládaly silnější bouřkové projevy. V dálce už se to vařilo na konvergenci a na polské straně vyrostla mohutná bouře, na jejíž jižním konci docházelo k tvorbě nových jader.

Zastavili jsme jižně od Rychnova nad Kněžnou a jali se pozorovat vývoj oblačnosti. Na SZ od nás se nacházela bouřka, která neměla nijak valnou strukturu, ale často z ní hřmělo. Východně od ní se kupil nový Cb, který se stal bouřkou dne.  Zprvu vypadal celkem nenápadně, ale během krátké doby vystřelil až 19 km vysoko a vysypal pod sebe výrazné srážkové jádro obsahující až 3 cm velké kroupy, které zasáhly obec Liberk.

• 

• 

• 

• 

• 

My se nacházeli na jeho jižní straně. V době, kdy produkoval takto velké kroupy, skokově narostla odrazivost a VIL, což nás okamžitě nastartovalo a jeli jsme bouřce vstříc. Po cestě se začala stále zřetelněji objevovat slabá rotace na základně, která byla později opravdu potvrzena. Jeli jsme tedy na sever do míst, kudy procházelo nejsilnější jádro oné bouřky, která již tou dobou slábla. Ve zmíněné obci Liberk jsme našli kroupy, Zprvu se zdálo, že budou velké mezi 1 a 2,5 cm, pak jsme objevili i kusy ledu o velikosti kolem 3 cm. Zajímavé bylo také složení krup, které je podrobně popsané ve videu z onoho výjezdu, které naši domněnku o krátkodobé rotaci v bouři ještě víc podpořilo.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Po této bouřce nastal v našem okolí relativní klid, proto jsme se přesunuli víc k jihu mimo kovadliny a rozhodovali se co dál. Na západ se nám nechtělo, tak jsme zvolili jako cíl Vysočinu, kde naskakovala nová, zatím slabá jádra. Během naší cesty k JV však započal mohutný vývoj bouřek na Zlínsku, kde se velmi brzy bouře slily do výrazného systému s vysokou odrazivostí značící výskyt krup. Byly zde hlášeny i downbursty, tak nastala změna plánu a jelo se směr Vyškov, popřípadě Brno. Nakonec zvítězil Vyškov (tímto zdravím Jana Švarce :D), protože právě na něj směřovala špička onoho systému. Po cestě Vysočinou jsme projeli pár slabých buněk, které ale do stádia bouřky nedorostly. V Moravském krasu už se zatahovalo kovadlinami a cca 20 km před Vyškovem začal být patrný mohutný shelf na čele systému. 

• 

• 

Zatím nebyly vidět žádné blesky, ale podle detekce jich bouře produkovala hodně. Jak jsme se blížili, tak se čelo utrhlo a začalo být jisté, že systém slábne, i tak ve městě způsobil celkem spoušť, zejména nekonečnými přívaly vody, které se řinuly z černozelené oblohy prosvětlované fialovými záblesky. Nejsilnější jádro se tou dobou nacházelo nad centrem města. Severně od něj bylo patrné ještě druhé a mezi nimi oblast výstupných proudů. Bohužel se jádra začala slévat a v dešti toho nebylo moc vidět, navíc se nám v autě pokazila klimatizace, takže se nám začala mlžit skla. Museli jsme tedy ven ze srážek, což v přívalovým deštěm zasaženém městě nebylo zrovna jednoduché. Podařilo se nám dostat na sever od Vyškova, kde blízko nás uhodilo pár velmi silných CG blesků z nabité kovadliny. Rozhodli jsme se jet zpět do Vyškova a vzít to k západu k novým jádrům, která začala naskakovat před rozpadajícím se původním systémem v oblasti Prostějova a Boskovic. Zřejmě je nahodil outflow, který také zapříčinil rozpad původních silných jader.

Z původního systému zůstala rozsáhlá kovadlina, ve které občas uhodil moc hezký crawler, bouřková jádra se přesouvala k západu, tak nezbylo než jet za nimi.

Bouřky začaly velmi rychle utíkat, navíc nás po cestě zdržely v oblasti Vysočiny bleskové povodně. Některé se podařilo zdokumentovat. Jádra za sebou zanechávala rozsáhlou oblast stratiformních srážek, ve které se občas blesklo mezi mraky. Nejlepší blesk dne ale přišel právě z této oblasti – mohutný CG+ doprovázený adekvátním hromem s typickými explozemi a temným duněním. 

• 

• 

Bylo kolem čtvrt na deset večer a už jsme nic nečekali. Najednou jsme zaregistrovali zvýšenou bleskovou aktivitu východně od nás v oblasti kolem Chrudimi. Jeli jsme tím směrem a podařilo se nám pozorovat a zdokumentovat pár krásných větvených mezimračných blesků, načež i toto slabé jádro zaniklo.

Z auta jsme zaznamenali větší počet záblesků, které přicházely zdánlivě odnikud, tak jsem vylezl ven a ihned jsem věděl která bije. Na severu (nad Krkonošemi) narostla silná jádra, ve kterých to začalo slušně blikat, dokonce občas i s viditelným kanálem blesku. Započalo pozorování oněch bouřek, které trvaly poměně dlouho. Otevřel jsem brambůrky a pivo (Mirek se musel spokojit s birellem) a udělali jsme si takový malý piknik za bleskové šou, která se odehrávala severně od nás. Kolem půl jedenácté jsme to zabalili a jeli směr Morava, Mirek mě vysadil u mě doma a pokračoval zpět domů do Kozárovic (u Příbrami). 

Tím skončil první opravdový výjezd letošní tak trochu zvláštní (díky koronaviru) a velice bohaté bouřkové sezony.

---

Miloslav Staněk

Dne 13. 6. 2020 byl očekáván výskyt bouřek, a to zejména kvazistacionárních multicel a unicel za středních hodnot CAPE a nižších hodnot střihu větru s určitou mírou navázanosti na orografii. Za těchto podmínek jsem tak neočekával, že něco zajímavého zaznamenám. Opak byl však pravdou. Již bouřky dne 12. 6. na Zlínsku za sebou zanechaly škody především kvůli lokálním intenzivním srážkám. Hasiči toho dne zasahovali ku příkladu u obce Bělov, kde odstraňovali zátop kvůli ucpané kanalizaci. Bouřky byly tehdy z hlediska focení nezajímavé, bezstrukturní. Vzhledem k podobným podmínkám z hlediska dynamiky jsem druhý den ani nedoufal v něco pěkného.

Jakmile však začaly na radaru nabíhat první konvektivní jádra o vyšší radarové odrazivosti s kroupami, zpozorněl jsem, a protože postup bouřek byl mým směrem, vyrazil jsem fotit na blízký kopec k obci Halenkovice, odkud má člověk bouře přicházející od východu jako na dlani. Poté, co jsem dorazil na pozorovací místo, se jevily vzdálené Cumulonimby nezajímavě. Čekal jsem tak, až bouřky dorazí blíže. Vzhledem k dalším povinnostem jsem měl na focení poměrně málo času, tak jsem tajně doufal, že vše stihnu. Čekání na přicházející bouřky mi zkrátil zvídavý starší pán, pro něhož bylo vidět někoho s foťákem v poli značně nestandardní, a tak se se mnou pustil do řeči. Nakonec se začala rýsovat dešťová clona. Pod základnou mě uchvátily odstíny modrých a zelených barev, tak jsem fotil. Během focení byl znatelný vývoj multicely do přibližné linie, nicméně střih větru tomu moc nepřál. Musela tak vyprodukovat několik silných downburstů již dříve. V produkci downburstů však stále pokračovala. Jakmile bylo čelo výtoku chladného vzduchu blíže než 2 kilometry, odjel jsem pryč. Musel jsem však projet lesem. Tehdy již nárazy větru dosahovaly odhadem 20 m/s, možná i více. Následovalo kličkování mezi popadanými větvemi v lese při cestě z Halenkovic do Napajedel. Zamířil jsem následně do Spytihněvi, odkud jsem chtěl zachytit druhou část multicely.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Pronásledoval mě ale stále slabší déšť, a proto nemělo focení větší smysl. Déšť byl stále intenzivnější, tak jsem se v domnění, že downburst ustoupil dál do Chřibů, vydal domů do Otrokovic. Neměl jsem svým způsobem na výběr, byl jsem mezi dvěma downbursty a tlačil mě čas. V Napajedlích však padaly 3 cm kroupy. Menší část downburstu se silným větrem a kroupami se mi tak nevyhla. Po příjezdu do průmyslové zóny Napajedla-Otrokovice následovalo nemilé překvapení, na silnici po dešti zůstaly laguny vody hluboké i 20-30 cm. Až později jsem se od hasičů dozvěděl, že domy v městské části Kvítkovice byly vyplaveny a že se tamní ulice proměnily doslova v bahnotoky. Na staveništi dálnice D55 pak ještě několik týdnů vysychaly ony laguny po dešti. Na sídlišti Trávníky polomil silný vítr vrbu, která poničila několik automobilů. Před nádražím v Otrokovicích pak nebyl možný kvůli zatopené cestě průjezd. Kroupy padaly také z druhého (jižnějšího) downburstu na Uherskohradišťsku, byly podobných rozměrů, jak vychází z hlášení v ESWD. Škody po kroupách a dešti jsme v dalších dnech museli řešit bohužel i my.

---

Související odkazy:

chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
https://www.hzscr.cz/
https://www.denik.cz/
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3118967-bourky-suzuji-druhym-dnem-cesko-v-nekterych-krajich-zpusobuji-zaplavy
https://www.novinky.cz/pocasi/clanek/cesko-zasahne-dalsi-vlna-privalovych-lijaku-a-silnych-bourek-hladiny-rek-stoupaji-40327506
https://www.hzscr.cz/clanek/hasici-museli-evakuovat-obyvatele-ze-zaplavenych-obci-hlavne-na-chrudimsku.aspx