Text: Dáša
Ke středečnímu příchodu zvlněné studené fronty od SZ jsme vzhlíželi s určitou nadějí. Několikadenních veder jsme již měli plné zuby a to si žádalo adekvátní bouřkovou satisfakci. Fronta se sice pěkně předvedla v západní Evropě, kam si zřejmě na chvilku odskočila Amerika a načež zareagoval i Estofex první letošní trojkou. Nicméně modely již dopředu avizovaly, že na něco podobného si tady v centru Evropy můžeme nechat zajít chuť. V některých bodech možná nebylo ani o co stát, neboť německé bow echo přineslo i několik ztrát na životech a francouzské kroupy také nebyly to pravé ořechové, neboť svou velikostí připomínaly spíš pomeranč.
Kdo ale nepozbýval optimismu, byli novináři, a tak, když mi Honza oznámil, že ho chtějí ráno do živého vstupu Studia 6, příliš mě to nepřekvapilo a byla jsem ráda, že já snad tentokrát zůstanu ušetřena. Shodou okolností týden zpět jsme měli jakési povídání s Primou o bouřkách klasicky pod altokumulem. Brzy mi ale spadla čelist, neboť vzápětí jsem se dozvěděla, že Honzův ranní výstup bude mít odpolední dohru v terénu. No nazdar…
Ranní GFS se mi vůbec nelíbil, vypadalo to, že se srážky do středních Čech nejspíš dostanou až na frontě pozdě večer a Estofex si po předchozím vypětí vzal den volna, což avizovalo, že konec světa se v našich končinách pravděpodobně odehrávat nebude. Měla jsem obavy z akce opět pod čistou oblohou s tím, že za případnou první bouřkou budeme muset nejspíš až do Krušných hor.
Honzův ranní výstup z mého oblíbeného místa u Horoměřic jsem poslouchala přes mobil a jako vždy podal dobrý výkon. Ačkoliv se pak pokusil štáb ohledně případné odpolední akce varovat, že se rozhodně nic světoborného neblíží a že budeme rádi, když dorazí vůbec něco, nedali se odradit a bylo patrno, že paní reportérka chce bouřku za každou cenu. Nezbylo, než se s celou záležitostí smířit. Ono to nějak dopadne.
V práci jsem naštěstí skončila poměrně brzy, takže jsem se relativně v klidu stavila doma pro plnou polní a „hodit se do gala“ a jelikož radar překvapivě ukazoval nějaké buňky blíž než v Krušných horách, raději jsem lehce přidala do kroku a zamířila na místo setkání, jak jinak než na střeše OC Šestky. Kupodivu se tam, světe div se, dostavily i ty mraky. Hned po cestě jsem si ještě stačila vyfotit jeden pěkný cebák narůstající u Mělníka a pak hurá nahoru, kde jsem se za zanedlouho sešla s Honzou a krátce nato i se štábem ČT, který se zdržel v zácpě na pražském okruhu. Přemístili jsme se do strategicky výhodného jihozápadního cípu parkoviště, kterému se od té chvíle část ostatních zde přítomných lovců začala vyhýbat a další část se na nás přišla podívat. Naše pozornost se upřela k tmavnoucímu západu, kde zhruba mezi Berounem a Kladnem cosi sílilo – radar ukázal vzádlenost cca 23 km – to by už za chvíli mohlo být i něco slyšet. Po natočení několika záběrů ejhle blesk a Honzův trigger putoval z batohu do akce, což štáb zaujalo. Já mohla Honzovi akorát fandit a vzpomínat na jednu nefunkční krabičku, která tiše odpočívá doma a na druhou snad funkční, která v tu dobu už možná odpočívala na celnici. Tentokrát mě to ale tolik nemrzelo a byla jsem ráda, že konečně natáčíme s fungující bouřkou. Trocha rámusu od letiště a na obzoru zrovna v prostoru, kde se blýskalo, se vyloupl oblíbený B777 společnosti Emirates. „Nikomu nic zlého nepřeju, ale že by?…“ Prásk, kousek za letadlem zajel do země blesk. Pasažérům sedícím vpravo asi moc dobře v tu chvíli nebylo, nicméně pilot hned po startu stroj poměrně ostře stočil doleva pryč od bouře. Trigger zareagoval, bohužel blesk se na výsledném snímku neobjevil – zřejmě byl na momentální světelné podmínky až moc rychlý. Blýskalo se ovšem dál a tak úroda přibývala. Zatímco jsme s Honzou jásali nad dalším kouskem, štáb se vedle nás pokoušel o natočení vlastních vstupů. Začalo drobně cákat a tak jsme zabalili techniku a na chvíli jsem zalezla do auta a konverzovala s neznámými kolegy, kterým se zalézat moc nechtělo.
 |
Radarový snímek v zoomu s detekcí blesků CELDN zobrazující situaci u letiště Praha – LKPR v 16:00 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 193.3 kB |
Bouřka zeslábla a ani moc nezapršelo. Snažili jsem se načíst aktuální data, ale marně. Naštěstí byl po ruce náhradní zdroj, který odhalil celkem slušnou buňku mířící z Rakovnicka na Berounsko. Poněkud nervózně jsme počkali na výměnu části štábu, protože některým právě padla, vyfotili jsme si pár mammatů a s novou posilou jsme opustili střechu Šestky. Neznámí lovci, které jsme zde zanechali, se poté přesunuli za Tomášem Chlíbcem, jehož pozice zářila poblíž Jenče.
My se rozhodli zkusit popojet k Bubovicům, kde je v rámci Berounska velmi slušný výhled. Naštěstí Honza podle mobilní aplikace google mapy včas zjistil, že na D5 se kvůli opravám tvoří kolony a tak jsme zvolili objížďku přes Jinočany. S kameramanem na zadním sedadle, dvěma mobily na klíně – v jednom záložní radar, v druhém mapa, a se zbytkem štábu, který nás stíhal svým vozem, jsme svištěli po okruhu. Hlavně neudělat žádnou chybu, nezabloudit, najít vhodné místo v optimální vzdálenosti od bouřky a také ať ta bouřka vůbec vydrží… Kousek od Jinočan nebe na Z-JZ ztmavlo a bylo patrno, že až k Bubovicům už nedojedeme. Změna plánů. Honem najít nové stanoviště – Tachlovice nebyly optimální a na JZ se začal vykreslovat náznak shelfu. Honem zpět pár km k Dobříči, kde byl celkem výhled a dle mapy by tam měla být i jakási odbočka na polní cestu. Povedlo se. Byla tam. Vyskákali jsme z aut a začalo hemžení. Po několika snímcích si ovšem tvořící se arcus řekl, že už se předvedl dost a rozpadl se, nicméně i tenhle náznak dynamiky byl už na ten den docela slušný výkon. Mezitím Lukáš pohrozil zlobivému serveru a tak byla data opět v provozu. V námi sledované bouřce se objevilo pár bílých pixelů – hele kroupy – naštěstí to hlavní směřovalo spíš jižně od nás. Na rozdíl od předchozí bouřky, která byla celkem bohatá na CG blesky, převládaly v této patrně již frontální, CC a IC výboje. Nic moc jsme nepozorovali, ale hřmělo téměř v kuse. „Vy se nebojíte?“ zavolali jsme z auta na kameramana, který pořizoval spíš akustickou nahrávku pod vyklopenými dveřmi od kufru televizního vozu.
 |
Radarový snímek v zoomu s detekcí blesků CELDN zobrazující situaci u Dobříče, okr. Praha-západ v 17:20 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 153 kB |
Zhruba po 15 minutách už nás to přestalo bavit, a jelikož se bouřka odsouvala na východ a nás čekalo už jen trochu deště a pak modrá obloha, vrátili jsme se zpět na Šestku, kde jsme ještě natočili krátké shrnutí a pak jsme se se štábem rozloučili. Ačkoliv bychom se určitě raději pochlubili supercelou či nějakým nabušeným shelfem, byli jsme rádi, že navzdory modelům, které to ten den zrovna moc netrefily, dorazilo nakonec alespoň něco ještě v celkem rozumném čase, a že to tentokrát s televizním štábem v rámci možností docela i vyšlo, ač se ve zprávách objevilo jen pár útržků.
M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno
Už několik dní dopředu pozornost lovců bouří poutal intenzivní bouřkový systém, který se ve dne i v noci opakovaně zjevoval nad SZ Evropou. Jedna předpověď si dokonce musela vzít do parády nejvyšší stupeň a nebylo to nadarmo. Po několika dnech tohoto zdráhavého přibližování mělo právě dnes konečně dojít k postupu silné bouřkové konvekce i nad naše území. Už v nočních a ranních hodinách bouře opět řádily v Německu a další vznikaly blíže k našim hranicím. Když se ale bouře měly přehoupnout přes Krušné hory, nastalo nejprve jakési podezřelé ticho. Potom odpoledne hlavní konvekce konečně naskočila – samozřejmě ale až na východ od nás, a tím směrem také odešla. Slaný a příslušná část západu tedy prostřednictvím této staré finty opět zůstala mimo dění.
Ještě než to všechno takhle dopadlo, vyjel jsem navzdory horkému počasí vše pozorovat obhlídkou na kole po okolní krajině. Brzy jsem výjezdu litoval. Viděl jsem jen nespočet živořících kumulů, případně i slabých cumulonimbů a z horka mě začala bolet hlava. Cestou zpátky jsem se díky koleji v poli celkem překvapivě snadno dostal na své nejlepší pozorovací stanoviště, které je jinak těžko přístupné. A tady jsem zažil doslova pár minut slávy v podobě úlovku, který byl svým způsobem mimořádný, protože něco takového se mi dost možná podařilo vyfotit vůbec poprvé.
Nejprve se na jihu zatáhlo kupovitou oblačností, jež se ve vyšších patrech formovala do jakéhosi stratokumulu, místy ale byla patrná i struktura altostratu představující jakousi opatrnou kovadlinu. Začlo i občas hřmět. Mojí pozornost poutal ale spíš jiný cumulonimbus v dálce na SV, na který jsem si musel nasadit teleobjektiv. Když jsem se ohlédl zpátky na bouřku za zády, zpozoroval jsem, jak nad těmito nesmělými kovadlinami náhle prorůstá ostrý a velice detailně členěný vrcholek masivní konvektivní buňky. Aktuálně nasazený teleobjektiv jakoby to celé tušil, jen jsem ho otočil o 180° a přiblížil na maximum. Během chvíle se vynořil celý vrchol pokrytý tenkými, snad i trochu perleťovými piley. Musel být ve výšce nejméně 12, možná i 15 km, a přitom stále na struktuře nebyly patrné znaky rozmazání. Asi po minutě se začal formovat do podoby kovadliny včetně nepatrných změn struktury. To už si ale Perun všimnul, že někdo kouká škvírou ve dveřích a své dílo nechal opět zmizet ve všudypřítomných altostratech. Byl to vznik jedné z největších bouřek toho dne!
 |
Radarová animace s detekcí blesků CELDN mezi 15:00 a 18:00 SELČ. Křížek značí letiště Praha. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, EUMETSAT Velikost: 6650.1 kB |
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=48&t=1427 – Bouřky 11.6.2014 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
