Bouřkový systém na jižním Plzeňsku 21. 9. 2018
Lubomír Opalecký, Jan Džugan – Chlumčany u Přeštic, Rokycansko
Po silně teplotně nadprůměrném období, kdy teploty dosahovaly i v této pokročilé roční době hodnot kolem 30°C, měla přijít studená fronta s bouřkami a toto počasí ukončit. Modely predikovaly hodnoty CAPE dosahující hodnot 1000 J/kg. Střih větru zesiloval směrem k západu na hodnoty kolem 20m/s a helicita na hodnoty kolem 100m2/s2. To stačilo na tvorbu silných lépe organizovaných bouřek.
Jelikož se očekával výskyt bouřek v rámci rozsáhlejšího systému, rozhodli jsme se přesunout jižně od Plzně směrem na Přeštice, kde je u Chlumčan západními směry od severu až na jih rovinatý terén s perfektním výhledem. V tu dobu se již bouřky formovaly v Německu. Po překročení hranic dále nabývaly na síle. Z naší pozice jsme mohli v tu dobu západním směrem pozorovat tmavnoucí oblohu. Bouře se postupně organizovaly do linie a získaly tak typickou strukturu čela se shelf cloudem.
Celá situace začala dále nabývat na dramatičnosti s tím, jak se celá bouře přibližovala. Nicméně bylo jasné, že nás ta nejsilnější část bouře, která se postupně začala vydouvat do oblouku, mine severně.
Jelikož bylo po předchozím horkém a na srážky chudém období značné sucho, vítr na gust frontě zvedal poměrně velké množství prachu. Přitom největší náraz větru byl 20 m/s.
Když dorazily srážky, vydali jsme se na cestu po dálničním přivaděči na Plzeň a pokusili jsme se bouři předehnat směrem na Prahu. Po nějakou dobu jsme dokázali držet krok. Sice jsme jeli v dešti, ale čelo bouře bylo stále vidět. Hodně se blýskalo, hlavně severně od nás po našem levém boku, kde přecházela nejsilnější část bouře, která předtím zasáhla Plzeň a způsobila tam i nějaké škody na porostech. Dále k východu ale začala slábnout, proto jsme se u Zdic otočili a vydali se domů.
 |
Radarová animace v zoomu zobrazující postup bouřkového systému přes Západní Čechy. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 5171.9 kB |
Touto bouří tak skončilo předlouhé léto, které na našem území převládalo vlastně už od první poloviny dubna. Naše pozornost se nyní upínala k další bouřkové situaci, která měla dorazit hned za dva dny.
Silná bouře doprovázená derechem a s výskytem tornáda – Tachovsko, Domažlicko – 23. 9. 2018
Lubomír Opalecký, Martin Čeněk, Jan Džugan – Zhoř (okres Tachov), okolí Horšovského Týna (okres Domažlice)
Hned dva dny po jedné silné bouřkové situaci (s přihlédnutím k roční době) přišla další bouřková událost. Jednalo se tentokrát o mimořádnou meteorologickou situaci, ne nepodobnou tlakovým nížím Kyrill a Emma, ovšem při vyšších teplotách a také vlhkosti. Stejně, jako před více než deseti lety postupovala v silném jet streamu velkou rychlostí k východu tlaková níže spojená se silnou studenou frontou. Tlaková níže přitom nasála z oblasti jihozápadní Evropy stále teplý a zároveň vlhký vzduch, tím pádem byly i hodnoty CAPE o dost vyšší, než při ryze zimních situacích. Model GFS předpokládal, že dosáhne hodnot kolem 500J/kg. Naprosto neuvěřitelná byla kombinace této hodnoty instability s dynamickými podmínkami. Střih větru ve vrstvě 0-3km měl dosahovat rychlosti 40m/s, v přízemní vrstvě přes 20m/s, helicita pak ve vrstvě 0-3km kolem 500m2/s2 a v přízemní vrstvě přes 300m2/s2. Dalo se tak čekat zformování bouří na studené frontě do linie s vnořenými mezocyklonami a nebyl vyloučen výskyt tornád.
Ráno začalo zataženým počasím s vrstevnatou oblačností, související s přechodem teplé fronty. V teplém sektoru tlakové níže se v odpoledních hodinách začala oblačnost protrhávat a teplota a vlhkost stoupaly. I při teplotě kolem 18°C bylo celkem dusno. Kolem 17. hodiny jsme už vyráželi směrem na západ, kde jsme čekali nejsilnější projevy a také modely tam dávaly nejvyšší rosné body až 16°C. Ještě jsme se rozhodovali mezi Domažlickem a Tachovskem a vzhledem k lepším výhledům do okolní krajiny jsme zvolili Zhoř na Tachovsku jižně od Stříbra, odkud se nabízí parádní rozhled prakticky do všech směrů.
Na pozorovacím místě jsme se sešli s Martinem Čeňkem, a jelikož už na severozápadním obzoru byla patrná oblačnost související se samotnou bouří, připravili jsme si měřící a fotografickou techniku hned, abychom se mohli kochat pohledem na dynamicky se měnící oblohu. Bouře byly již v Německu zformované do silné squall line, v celé své délce prakticky nepřerušované. Na hranicích se ovšem linie rozštěpila na severní a jižní část, přičemž přes nás měl přejít zeslabený střed. Zaměřili jsme se bližší jižní část, která vykazovala silnou elektrickou aktivitu a měla zajímavou strukturu. Ohromný temný val cumulonimbů ukončený ostře z jihu a s mohutnou srážkovou stěnou. Ačkoliv šlo o bouři již převážně zimního charakteru, působila značně impozantně. Litovali jsme ale, že jsme raději nezvolili spíše jižnější pozici.
Bouře na jihozápadě postupně pohltila Sedmihoří a postupovala na Horšovský Týn. U nás byl ovšem její nástup překvapivě mírný. Silný déšť u nás doprovodil nárazový vítr, samotné srážky ale trvaly jen krátce. Opravdu silné nárazy se u nás projevily až v týlu bouře po odchodu srážkového pásma. Tehdy jsme naměřili náraz větru v maximu 28m/s. Ovšem jižní konec bouře se choval zcela odlišně. Právě během doby, kdy vál ten nejsilnější vítr, nás zaujala zajímavě tvarovaná zadní strana bouře přibližně v prostoru Horšovského Týna. Právě pod její základnou jsme mohli sledovat několik powerflashů. Bouře pak ještě vyprodukovala několik blesků, než se odsunula k jihovýchodu stejným tempem, jako přišla.
Další fáze naší výpravy počítala se zjišťováním následků. Vzhledem k výskytu powerflashů v prostoru Horšovského Týna vedla naše další cesta právě tam. Cestou jsme přitom zdokumentovali mnoho škod, které byly typicky způsobeny přímočarým větrem na linii bouří. Další věc byla nefunkční elektrická síť. Horšovský Týn a vesnice v okolí byly utopené ve tmě. V jednom místě severně od Horšovského Týna však byly škody na porostu rapidně odlišné. Nešlo teď o ulámané celé větve, nebo vyvrácené stromy, ale o ulámané vršky, případně všelijak ukroucené, náhodně poházené části stromů. Věděli jsme, že takové škody bývají charakteristické pro tornáda. Ovšem jelikož byla totální tma a stále pršelo, rozloučili jsme se s Martinem a vydali se domů do Plzně.
Martin pokračoval v dalších dnech ve shromažďování informací a také v průzkumu a dokumentaci dalších škod po této bouři, která sama stačila ke splnění kritéria pro derecho. Škody, které zde vypozoroval v okolí Horšova, a také Staňkova byly svým charakterem typické pro tornádo. Postupně se objevovaly další indície, až se nakonec podařilo získat videozáznam z bezpečností kamery, která poskytla přímý důkaz o výskytu tornáda. Luboš se týden po výskytu tornáda opět vydal za Martinem, aby škody u Staňkova spolu podrobněji zdokumentovali.
Též jsme si vzpoměli na powerflashe, které jsme v prostoru Horšovského Týna pozorovali od Zhoře, která byla asi 15km daleko, jestli náhodou také ony nesouvisely s výskytem tornáda. Po zjištění prostorové shody dle mapy a též shody časové dle času pořízení fotografií a videa a času výskytu tornáda jsme došli k závěru, že powerflashe zřejmě také byly přímý důsledek působení tornáda. Další zajímavostí z okolí Horšovského Týna bylo silné zeslabení větru po přechodu bouře, zatímco u nás v tu samou dobu dosahoval vítr maximálních hodnot.
 |
Radarová animace v zoomu zobrazující postup bouřkového systému přes Západní Čechy. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 3558.2 kB |
Tato bouře, doprovázená derechem zajistila společně s bouří před pouhými dvěma dny, že jsme si připsali na vrub jedno z bouřkově nejaktivnějších závěrů sezóny, kdy tyto dvě bouřkové situace zvedly laťku poněkud zvláštnímu průběhu sezóny roku 2018.
J. Drahokoupil, D. Müllerová – Brandýsek, okr. Kladno
A bylo po sezoně. Trigger se již s vyjmutou baterií uložil k zimnímu spánku kdesi ve skříňce a člověk se už pomalu začínal chystat na poklidné focení barevných stromů, když tu náhle došlo k situaci nevídané. Na konci září přišly po sobě 2 situace, které by se svými projevy daly zde v Brandýsku označit za TOP letošní sezony. Byl to rozhodně zážitek, nicméně po fotografické stránce nám nevyšla ani jedna.
První bouřka přišla v pátek 20. 9. navečer. Když se to blížilo, sbalili jsme vše potřebné, zhodnotili radar ve chvíli, kdy přes Plzeň přecházela výrazná buňka se shelfem a i když se na západě od nás formovala SQL, vypadalo to, že to silnější půjde jižněji. Ostatně již mnohokrát se nám stalo, že severní část lajny vychcípala a ta jižní jela. Váhali jsme mezi severem – Rovinami a jihem – letištěm. Nakonec jsme zamířili na LKPR. Po zastavení na pozici u Kněževsi (kde jsme ještě nikdy žádnou řádnou bouřku nevyfotili :-P) jsme zpozorovali první záblesky za Kladnem, koukli na radar a uzřeli, že lajna udělala přesně opak, než jsme předpokládali a že to silnější míří pro změnu domů na Brandýsek. Okamžitě jsme se rozhodli pro návrat.
Lajna ovšem zrychlila svůj pohyb a v tu chvíli začaly ožívat všechny mé noční můry. Však to všichni, kdo lovíme bouřky, známe :-). Najednou nejde zaostřit, chybí karta ve foťáku, foťák nelze zapnout zrovna, když se před vámi promenáduje tornádo, jedete za bouřkou a uvíznete v koloně… Komu se to někdy nezdálo ?
Už před odbočkou na Stehelčeves se před námi motalo auto, které nám dělalo společnost až do Brandýska, kde už čekaly stažené šraňky, za nimiž se usilovně blýskalo. Vlak – náklaďák byl dostatečně dlouhý na to, aby nám ubral cenné minuty. Nicméně ještě tu byla kolona loudalů, kteří se před námi pomalu rozjížděli a v obci odbočovali do vedlejších ulic. Jeden vytrvalec zůstal před námi až na Rovina – to abychom nezapomněli dodržovat v obci 50 (nebo v jeho provedení spíš 40). V autě už jsem okousala kde co a ani jsem neměla odvahu sledovat, co se děje na obloze. Po příjezdu na stanoviště jsem před sebou i v tom již silném šeru uviděla mohutný shelf, tyrkys, power flashe a věděla jsem, že už nemám minuty, ale sekundy. Nejprve jsem zkusila napálit ISO a vzít to dokumentačně z ruky – nasazený ND filtr ještě z dovolené mi dal najevo, že to není dobrý nápad. Letěl do kapsy. S rozklepanýma rukama jsem rozložila stativ, nasadila foťák a hledala bod, kam bych zaostřila – marně. Stejně tak, jako jsem v té tmě nemohla najít dírku pro dálkovou spoušť. Tři nebo pět zoufalých cvaků, o kterých jsem věděla, že budou špatně, a už první kapky, přibližující se hučení a Honzovo nahánění do auta. Je čas se jít schovat. Vše prošlo tak rychle, jako by to ani nebylo skutečné. Doma jsem v počítači zjistila, že jsem si nějakým nedopatřením musela v tom spěchu omylem přepnout RAW na JPG, což se mi ještě nikdy nestalo, takže i těch pár fotek je leda tak na smazání :-P. Zmar letošní sezony završen. Ještě že Honza něco málo měl.
Nicméně k našemu překvapení nám neodplavala zahrada, neodletěla střecha… Takže při té prohře i jedno takové malé vítězství :-). Ale bylo to skutečně vše? Pořád ještě byla ve hře neděle, ke které hlavně se upínala pozornost.
 |
Radarová animace v zoomu zobrazující postup bouře 21.9.2018 přes Brandýsek označený křížkem. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 2184.9 kB |
Na neděli jsme se snažili připravit lépe. Ačkoliv jsem si ještě během dne s typicky podzimním počasím nedokázala představit, že by večer měla přijít bouřka s vichřicí, během odpoledne začala teplota šplhat nahoru a bylo patrné, že se něco opravdu dít bude. Sledovali jsme radar a když se to začalo z Německa blížit, rozloučila jsem se se svým windmasterem a připoutali jsme ho k železné tyči, která byla připravena na instalaci meteostanice (což bylo bohužel naplánováno až na další týden). Již při páteční bouřce u nás dost fouklo, ale bohužel jsme neměli žádný údaj, a tak nás tentokrát napadlo řešení, jak jej získat. Pak již nastal čas popadnout plnou polní a vyrazit na Rovina, tentokrát žádné experimenty ;-). To by ale bouřka nesměla být útvar zlomyslný a když jsme zde tentokrát byli včas, před příchodem samotné húlavy začalo celkem slušně pršet a to už se toho moc vyfotit nedá. Pár cvaků dokumentačně z ruky (kdo by v tom taky rozkládal stativ) bylo opět vhodných tak leda na smazaní. Bouřka dorazila za očekávaných slušných poryvů větru, výboje jsme registrovali jen IC, vzdálená CG jsme pozorovali až poté, co jsme se po přechodu toho nejsilnějšího vrátili domů. Zatímco jsem se snažila z okna zachytit ještě pár vzdálených chudinek, Honza sundaval ze stožáru “oběšence”, který to jako zázrakem přežil a dokonce naměřil i náraz 27 m/s. Bohužel při manipulaci došlo omylem ke zmáčknutí tlačítka a tím pádem i vyresetování údaje, který jsme chtěli ofotit. Nicméně meteostanice na LKPR udala podobnou hodnotu.
 |
Radarová animace v zoomu zobrazující postup bouře 23.9.2018 přes Brandýsek označený křížkem. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 1684.7 kB |
Podtrženo sečteno. Takto výrazné situace krátce po sobě a v tak pozdní dobu nepamatujeme. Bohužel obě přišly již téměř za tmy. Na mě osobně víc zapůsobila ta první v pátek, ač v celorepublikovém měřítku byla samozřejmě významnější situace nedělní, kde došlo ke značným škodám a kdy se na našem území vyskytlo i několik tornád. Tato nedělní situace na rozdíl od té páteční (která byla spíše lokálního charakteru), byla později označena jako derecho.
Související odkazy:
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://tornada-cz.cz/pripady/horsov-okr-domazlice:a204.htm – Tornádo u Horšova na Domažlicku 23. 9. 2018
http://tornada-cz.cz/pripady/lisany-okr-rakovnik:a206.htm – Tornádo mezi Kněževsí a Lišany na Rakovnicku 23. 9. 2018
