Vzhledem k tomu, že takovéto bouřky člověk nejednou zaregistruje až tehdy, když ho vzbudí první hrom, opět jsem se musel připravit pravidelnými nočními budíčky. Jeden takový zazvonil kolem druhé ranní. Radar ukazoval několik slabých bouřkových mraků na jihu Čech a zdálo se, že by už mohlo být vidět něco zajímavého i od nás. Vyjel jsem proto na Vojenčák – a skutečně je v dálce vidět záblesky, které občas osvítí i část cumulonimbu. Už hned ze začátku bylo ale jasné, že nenastane-li nějaká razantní změna, jako třeba vznik nového blíže situovaného cumulonimbu, tak to na žádný použitelný výsledek nebude. Po asi hodinovém pozorování s občasným focením konstatuji, že akce byla skutečně neúspěšná. Pozorování vedle velké vzdálenosti jakoby kazila i špatná dohlednost společně s vysokou oblačností ze starých kovadlin. Nezbývá než se vrátit. Jak jsem se otočil severním směrem, všiml jsem si, že už se rozednívá. Váhal jsem, jestli ještě chvíli nevydržet, ale to se navíc náhle na obloze rozprostřel jakýsi přelétavý altocumulus, a tak jsem se vrátil do postele.
 |
Radarový snímek s detekcí blesků CELDN zobrazující noční bouřky na jihu. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 325.6 kB |
Teprve při dalším budíčku na radaru zjišťuji, že vznikly bližší cumulonimby. Zaclánějící altocumulus je už dávno pryč a na jinak modré obloze se při pohledu z okna zdá, že za stromem se skrývá něco velkého bílého. Nechtělo se mi ale vůbec vstávat, tak jsem věřil tomu, že je to jen obyčejný cumulus. Chyba!
Když jsem se po půl hodině konečně vyhrabal z postele, na jihu bylo evidentně několik bílých cébáků, které se ale pomalu vzdalovaly. Vyrazil jsem opět na Vojenčák, nicméně cestou zjišťuji, že tyto mraky jsou nyní už celkem fádní. Kousek od cílového stanoviště již zastavuji a dávám se do fotografování alespoň těchto šedivých mraků. Ale pozor! Najednou část jednoho vrcholu barví do růžova! „Rychle, to nesmím zkazit“. Při snaze dostat se na lepší pozorovací pozici jsem si pěkně zablátil boty i kolo. Nasvícený cébák ale neutekl. Naopak. Barví se stále více. Během následující půl hodiny se mrak různě zbarvoval a při tom narůstaly i nové buňky. Celkem se povedlo vyfotit ranní cumulonimbus nejméně ve čtyřech různých odstínech od růžové, přes oranžovou, žlutou až po bílou. Mimochodem když jsem viděl, co se v tom mraku dělo, zřejmě si asi konečně budu muset pořídit ten Triger…
Jak se cumulonimbus postupně odsouval, začala mně zajímat jiná bouřková oblačnost a sice na příchozí straně. Radar ukazoval dokonce liniovou bouřku, ač pouze slabší. Nejprve oblohu zatáhly cirry a altostraty, pod nimiž se v dálce tyčila konvekce neurčité formace místy s prvky castellanu. Jak se to přibližovalo, začala se rýsovat ostrá základna a srážkové pole za ní. Slabé rozhodně nebylo. K tomu začalo i vzdáleně hřmět. Při dalším přiblížení už začalo postupně vynikat to hlavní, čím tato bouřka okouzlila – struktura základny typická pro ranní bouřky. Tedy žádný cumulus fractus, pannus a podobně, ale ostrá, hladká a místy až výrazně zvlněná spodní část mraku. Někde tomu říkají „asperatus“. Jen škoda, že chyběl shelf cloud. Po něm zde nebyl sebemenší náznak.
Bouřku jsem úspěšně fotil téměř do poslední chvíle. Pak se začala docela výrazně vyvíjet jedna oblast jižním směrem. Kvůli vzdálení se dešti a lepšímu pozorovacímu stanovišti jsem se ještě rozhodl přejet na sousední kopec, ale to byla chyba. V průběhu cesty se už bouřka příliš přiblížila. Jen z údolí jsem viděl docela masivní základnu a srážkové pole, ale na focení už nedošlo. Rychle nastupující déšť mně zahnal domů a tím také skončilo toto zajímavé pozorování.
 |
Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující postup bouřek od západu v ranních hodinách. Křížek značí Slaný. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 10144.6 kB |
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=50&t=1682 – Bouřky 31.7.2016 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
