Dne 15. března okolo druhé hodiny Středoevropského času došlo na Slunci ke středně silné erupci o síle C9 na skvrně AR2297. Ač erupce nebyla silná jako erupce třídy X, měla dlouhého trvání a do prostoru vyvrhla velké množství hmoty a částic neboli CME. Tento proud hmoty zasáhl zemskou magnetosféru 17. března v ranních hodinách. Chvilku poté začala zemská magnetosféra reagovat na tok částic a již brzy se z původně předpokládané slabé geomagnetické bouře stala jedna z nejsilnějších za posledních několik let. V maximu intenzity geomagnetické bouře dosahoval tzv. Kp index (který zjednodušeně vyjadřuje sílu geomagnetické bouře) až na hodnotu přesahující 8.6 a i hodnota 7 může stačit na pozorování polární záře z území ČR.
V každém případě se jednalo o poměrně výjimečnou situaci a nejsilnější sluneční erupci tohoto solárního cyklu. Bouře s podobnou intenzitou a i vyšší se naposledy udála v roce 2003.
Místa, ze kterých jsme polární záři pozorovali jsou následující:
Lukáš Ronge – Zlatá Olešnice (okr. Trutnov) – 50.6279114N, 15.9596669E
Tento den jsem již od rána sledoval převážně na webu Spaceweather vývoj Kp-indexu, parametry slunečního větru a posléze i přicházející fotografie z noční strany Země. Trochu jsem doufal, že by mohla být polární záře vidět i od nás, protože Kp-index dosahoval nezvykle vysokých hodnot zpočátku 6, 7 a nakonec i 8. Hned po přichodu z práce domů jsem připravil veškerou fototechniku, náhradní baterie a stativ, navečeřel se a v 18:45 jsem nabral kamaráda a vyrazil jsem na již vytipované pozorovací místo pár kilometrů za Trutnovem nad obcí Zlatá Olešnice, které skýtalo ničím nerušený výhled na severní obzor, s dostatečnou nadmořskou výškou a bez intenzivního světelného smogu.
Na místě jsme byli za 15 minut a ihned jsem připravil fototechniku. Očima nebylo díky probíhajícímu soumraku ještě nic vidět, ale fotoaparát s nastavením 5 vteřin expozice, clona 4.0 a ISO 1600 již pruhy červené záře detekoval. Toto vydrželo zhruba 20 minut a poté polární záře zeslábla a nebyla téměř viditelná ani na fotoaparátu. Jediné čeho jsme si všimli více při západním obzoru byl nezvyklý pruh na obloze, který se příliš nepohyboval a přisuzovali jsme ho nejspíše nějakému světlu z lyžařských areálů. Ale nakonec se tento pruh vyskytoval na více částech ČR a tedy se o polární záři jednalo taktéž.
Nechal jsem tedy fotoaparát fotit pomocí zaaretované drátěné spouště a šel se ohřát do auta, kde bylo daleko lépe než venku díky nepříjemnému větru. Zároveň jsem přes tablet sledoval vývoj magnetometrů, Kp-indexu a různých webkamer, abych viděl možný další vývoj. Situace se změnila v 20:55 kdy jsem si z auta všiml nevýrazných pruhů na obloze. Okamžitě jsem tedy vyskočil z auta, rychle upravil kompozici a expozici fotoaparátu a pokračoval jsem s focením. Polární záře velmi zjasnila, byla pěkně patrná i okem – pohybující se a měnící se červené pruhy, načervenalý obzor a nízko při obzoru dokonce zelená polární záře. Fotky produkované fotící zrcadlovkou byly doslova úchvatné.
Okolo 21:30 již polární záře opět zeslábla a ani na fotoaparátu nebyla prakticky viditelná. Na místě jsme setrvali do 22:15 a nakonec jsme vyrazili domů, protože jsme museli vstávat do práce. Po příjezdu domů jsem začal zpracovávat alespoň narychlo pár fotek a přenastavil webkamery, které jsou namířeny severním směrem – a to co nastalo okolo 23:40 se nedá nazvat jinak než naprostý masakr :-). No, začala třetí a zřejmě nejintenzivnější vlna polární záře s velmi intenzivní zelenou a obrovskými červenými pruhy. Zalarmoval jsem kamaráda fotografa Miloše Šálka a pokusili jsme vyrazit co nejdříve na stejné místo, ze kterého jsem fotil. Bohužel po příjezdu na místo už nebyla záře viditelná. Pro jistotu jsme na místě setrvali až do 02:15 a poté jsme vyrazili domů. Zalehnout jsem šel okolo 3 hodiny na spánek o délce 4 hodin. Další den v práci byl díky únavě dost náročný, ale díky energy nápoji se vše povedlo 🙂
Webová kamera ve Špindlerově Mlýně zachytila mezi 17. 3. 2015 – 23:40 až 18. 3. 2015 – 0:40 následující sekvenci snímků:
Animaci vývoje polární záře nad Zlatou Olešnicí se mi podařilo zachytit na následujícím videu:
Jan Drahokoupil – Brandýsek (okr. Kladno) – 50.1973819N, 14.1507825E
Aktivitu Slunce sleduji přes internet pravidelně prakticky každý den, ale že bych čekal, že z déle trvající „jen“ „Céčkové“ erupce, bude něco významného, to jsem tak úplně nevěřil. Přitom stejná sluneční skvrna na počátku své existence vyprodukovala dokonce erupci intenzity X2 a pak i několik „Mkových“ erupcí, které ale překvapivě neměly žádný významný vliv na zemskou magnetosféru. Nicméně bylo znát, že se něco děje a dít bude, takže prakticky už dopoledne bylo zřejmé, že se začíná odehrávat něco významného. Výrazné polární záře z Aljašky z předešlé noci dávaly tušit, jakou nádheru mohli pozorovat obyvatelé vyšších severních šířek, ale bylo otázkou, zda zaprvé intenzita geomagnetické bouře do našeho večera vydrží a zadruhé, zda budeme mít štěstí a dostane se hodně k jihu, aby byla vidět i ve střední Evropě.
Nakonec jsme měli štěstí a obě podmínky byly splněny, takže jakmile jsem se večer konečně dostal domů, obratem jsem s fotovýbavou vyrazil do terénu. Už cestou jsem dostával informace, že je polární záře vidět, takže jsem nechtěl riskovat jízdu někam dál, abych o něco nepřišel, a „zakotvil“ jsem tradičně hned Na rovinách nad Brandýskem. Vizuálně jsem zkraje nic neviděl, a tak jsem se spoléhal na fotoaparát, který na větší ISO a delší expozici poodhalí, co že se to na tom severním obzoru děje. A opravdu, něco tam asi bylo, ale přišlo mi to nevýrazné, což mi krátce poté telefonicky potvrdil Lukáš… že prý to před tím bylo lepší. Nu což, když už jsem tam byl, tak jsem se nechtěl jen tak vzdát. Po čase čekání mě napadlo vyzkoušet světelnější objektiv a sáhl jsem po moudře zvoleném objektivu 50mm f/1,4. No a hned to bylo lepší. Po chvilce štelování záběru a vhodné expozice jsem se dostal na nastavení clony F2, času 6 vteřin při ISO 800 a s tím jsem se jal fotit po zbytek focení. Nechtělo se mi u foťáku stát, protože venku „přituhovalo“, tak jsem nastavil sekvenční snímání se zaaretovanou spouští a šel si v klidu sednout do auta do tepla. Mezitím jsem prohodil další telefonát s Lukášem, když tu se nám zdálo, že to sílí. Tak jsem vyběhl ven zkontrolovat záběr a pořizované fotky. Vida, je to tam a je to pěkné! Dokonce jsem záři spatřil konečně i obstojně na vlastní oči. Volám tedy ještě Tomáši Novotnému, zda je taky venku. Nakonec se mi ho daří přesvědčit, že to zrovna v tu chvíli stojí opravdu za to, tak vyráží také ven…
Celkově jsem pořídil něco kolem 200 fotek za ten večer, přičemž fotky kromě těch z výsledného timelapsu jsem zase smazal, protože nebyly tak dobré. Pevná světelná „padesátka“ se zase jednou osvědčila, přesto, že její kresba na „plnou díru“ není v rozích fotek vůbec ideální. Ale světelný objektiv je prostě dobré mít ve své výbavě…
Nebyly to pro mě sice takové orgie jako při focení polární záře v Tromso, kde to vše bylo krásně vidět i bez fotovýbavy, ale zase tyto výsledné fotky byly lepší v tom, že se ukázalo širší spektrum barev oproti Tromso, kde jsme viděli prakticky jen odstíny zelené a jednou trošku červenou. A co je asi nejdůležitější, bylo to tady u nás doma a to je vzácnost! Osobně jsem u nás viděl polární záři naposledy v roce 2003, ale to ještě nebylo čím fotit :-(.
Zbyněk Černoch – Větřkovice (okr. Opava) – 49.7714586N, 17.8173322E
Na Slunci se před několika dny odehrála celkem nenápadná erupce o síle C9, která vyvrhla do vesmíru oblak koronální hmoty. V tomto slunečním cyklu došlo k mnoha desítkám mnohem silnějších erupcí a přesto k polární záři nedošlo. Zpočátku nic nenasvědčovalo, že by mělo něco být, ale data a následný výpočet modelu ukázaly, že k Zemi putuje oblak koronální hmoty. Na modelu tento oblak nebyl nijak významný, přesto existovala naděje, že by mohla být slušná polární záře, alespoň na severu Evropy. Když oblak konečně dorazil k Zemi, ukázalo se, že je mnohem silnější než předpokládal model a křivky na magnetometrech se rozletěly do velmi divokých hodnot.
Na IRC se začalo spekulovat, zda by mohla být vidět polární záře i v ČR. Přišel večer a magnetometr naznačoval slábnutí, já na IRC pesimisticky oznamoval, že nejspíše nic nebude. Z dalekého východu od česko-polských hranic se naštěstí ozval Martin Popek a napsal, že je velmi slabá polární záře. Ihned jsem vzal výbavu a šel fotit na pole. Opravdu tam byla a okamžitě jsem začal informovat své přátele, že je polární záře a ať tuto informaci šíří dále. Tato polární záře trvala bohužel jen krátce a byla slabá a okem téměř neviditelná i tak velmi potěšila. Čekal jsem zda bude pokračování, ale díky silnému větru okolo 5 m/s a nedostatečnému oblečení, jsem poměrně rychle prochladl a zamířil do tepla. Poprosil jsem Lukáše Rongeho zda by mě informoval, kdyby se začalo něco dít. O pár desítek minut později zazvonil telefon a Lukáš mi oznamoval, že je na obloze neskutečné divadlo. Ihned jsem vyběhl na pole a začal fotit. Byla to krása, i když jen na fotoaparátu. Ve skutečnosti byla vidět očima jen velmi slabě. Tato epizoda trvala zhruba 40 minut. Doufal jsem, že ještě něco bude a čekal až do 23 h. Pak jsem zamířil domů. Vypnul jsem zvuk na telefonu a šel spát. Velká chyba. Ráno jsem viděl, že mi volal Matěj Grék a snažil se mě probudit :(. Po shlédnutí fotek z půlnoci jsem měl lehce zkaženou náladu. Půlnoční polární záře byla nejkrásnější, snad se dočkám příště.
Video zachycující vývoj polární záře je zde:
Matěj Grék – Hrabyně (okr. Opava) – 49.8869519N, 18.0510136E
Polární záře byla poslední věc, kterou jsem ten den očekával. Vzhledem k tomu, že sluneční erupce nebyla zrovna nejsilnější, jsem příliš nesledoval vývoj. Hned jak jsem přišel domů ze školy, jsem si však na hlavní stránce Facebooku všiml zprávy AMS, že je geomagnetické pole silně narušené a právě probíhá bouře. První věc, která mi prolétla hlavou byla samozřejmě pesimistická – to nevydrží, do noci to zanikne, atd. S každou hodinou však bouře ne a ne zeslábnout. Na řadu tak přišel průzkum okolí společně s mapkou světelného znečištění v ČR.
Nejdříve jsem přemýšlel nad Beskydy, v tom případě jsem měl ale strach, že nebude dostatečný výhled na severní obzor. Přicházel soumrak a s ním stres z toho, že nemám vyčíhnuté absolutně žádné místo s „kvalitní“ oblohou. Nakonec padlo jasné rozhodnutí. Pojede se do Hrabyně k památníku II. světové války. Připojil se ke mně i bratr. Po příjezdu jsme pouze čekali, až se pořádně setmí a show začne. Po chvilce se opravdu začínají rýsovat náznaky něčeho, co by mohla být polární záře. Jasností však byla velmi slabá. Nehledě na to, že obloha ještě nebyla úplně tmavá. Náznaky záře se pohybovaly po severním horizontu, jako by opisovaly půlkruh. Nakonec z celé záře zůstal pouze výrazný a protáhlý sloup nad SZ horizontem. Hodně foukalo a byla velká zima. Data na spaceweather jasně ukazovala, že je již po všem. Tak jsme se sbalili a jeli domů. Doma se samozřejmě stalo to, co jsem čekal. Bouře opět zesílila a nad severním obzorem se objevila polární záře. V této době ji pozoruji pouze z domova. Po opětovném zeslabení jsem se však nevzdával naděje, věděl jsem, že ještě něco přijde. A ono opravdu přišlo.
Pár minut před půlnocí dávaly magnetometry náznaky, že se zase něco děje. Tentokrát jsem neztrácel čas a s naprostou jistotou jsem sbalil techniku a jel zpět na pozorovací místo, tentokrát sám. Tam jsem se dostal do krátké potyčky s ochrankou areálu, která si mě spletla s vandalem. Ukázal jsem jim však fotografické vybavení a hned jim bylo jasné, že jsem pouze fotograf. Ani ne minutu po rozložení stativu a nachystání fotoaparátu se již nad severním obzorem mihotají krátké sloupy polární záře. Fotím jako zběsilý. Mezitím mi do záběru sem tam projíždí auto, naštěstí však ne v době, kdy je zrovna záře nejsilnější. To přišlo zhruba osm minut po půlnoci.
Na krátkou minutu došlo k silnému zjasnění polární záře. Objevila se zelená, růžová, fialová barva a vše se s velkou dynamikou mihotalo na obloze. Neuvěřitelný zážitek. Zhruba po 10 minutách je již po všem. Náznak záře nad obzorem stále je, ale není to nic, co by se dalo kvalitativně srovnat s tím, co mám již dávno na paměťové kartě. Jízda domů byla příjemná a uvolňující, s myšlenkou „Viděl jsem svou první polární záři.“
Daniel Neumann – část obce Číhaná, Úněšov (okr. Plzeň-sever) – 49.8983056N, 13.1231108E
Tento den byl pro mne běžným jako každý jiný. Až ve večerních hodinách jsem nacházejíc se mimo domov náhodou dověděl o možnosti polárních září u nás. Polární záři jsem ještě neviděl, proto jsem byl natěšený, jelikož se začaly objevovat informace, že je již viditelná na Moravě. Cíl byl jasný, vidět nebo vyfotit polární záři.
Bylo zhruba půl osmé večer. Ukončil jsem veškeré aktivity, zastavil se pro fototechniku doma a před 20. hodinou vyrazil směrem na severozápad od Plzně. První zastávka proběhla nedaleko obce Nevřeň, tam se ovšem kvůli stále silnému plzeňskému světelnému smogu nedařilo polární záři zachytit, fotografie kazilo i několik projíždějících vozidel. Krátce po půl deváté večer proběhl další přesun k severozápadu, zakotvil jsem na poli nedaleko obce Číhaná u Úněšova na severním Plzeňsku s dobrým výhledem zejména na severovýchod. Provedl jsem testovací snímek a po jeho zhlédnutí jsem okamžitě zbystřil a rovnou našel místo s lepším výhledem na sever.
Tomáš Novotný – Nové Strašecí (okr. Rakovník) – 50.1575922N, 13.8886178E
Tuto neobvyklou podívanou jsem pozoroval mezi devátou a desátou hodinou večerní poblíž Nového Strašecí. Pouhým okem byla slabě viditelná, především kvůli světelnému znečištění všudypřítomných příměstských objektů, obcí, silnic… Zrcadlovkou už to bylo o něco lepší, ale za cenu vyššího ISO, což kvalitě na fotkách nepřidalo.
Jiří Kaňovský – Opava
Den s tajemným světlem na obloze, aneb jak jsem viděl svou první polární záři.
Začalo to 17. Března kolem půl páté, kdy na facebook do naší skupiny napsal pan učitel, že máme nad hlavou polární záři a že je šance, aby to vydrželo do večera. Od té doby jsem byl hrozně nervózní, protože by to znamenalo zdokumentovat mou první polární záři v životě. Večer jsme měli předmět s názvem EXPERIMENTÁLNÍ FOTOGRAFIE A ASTROFOTOGRAFIE, do kterého přišla tahle situace jako na zavolanou. Kolem šesté jsme se sešli v seminární místnosti, kde proběhla debata o tom, co podnikneme. Nachystala se technika a vyrazili jsme na radniční věž v Opavě, ze které je krásný výhled na celé město, s tím, že kdyby něco bylo vidět, tak vystřelíme na pole severně od města.
Dějství první: čas kolem 18:00 UTC
Stojíme na věži a vyhlížíme něco na severním nebi. Jediné co vidíme, je pruh táhnoucí se od obzoru k nadhlavníku, ale to je jen stín věže vržený do atmosféry. Zkouším dělat nějaké fotky a hned na první mě zarazí načervenalá barva oblohy. Hlásím to panu Petráskovi, ten se spojuje se Zbyňkem (náš známý Dobrmánek :-)) a ten vzápětí potvrzuje slabou polární záři. Balíme techniku a vyrážíme ke škole, kde nasedáme do aut a jedeme (spíše letíme) na sever k obci Pusté Jakartovice, kde je hezký výhled na severní stranu. Ihned po vysednutí z auta mě zaujal světlý pruh na severozápadě: „to musí být ono!“, křičím na všechny strany a rychle foťák na stativ. Pár expozic a pruh mizí. Stále se nám ale zdá, že severní obloha není tak tmavá, jak by měla být a proto zkouším další fotky, na kterých je jasně vidět, že severní obzor je růžový. Je to jasné, polární záře nekončí, jen zeslábla. Po skoro hodině v ledovém větru se uchylujeme do aut a odjíždíme, protože se nic neděje, byla to ale osudová chyba, jak se později ukázalo.
Dějství druhé: záře nad Korunou – čas kolem 20:15 UTC
Sedíme v hospůdce jménem Zastávka a najednou Zbyněk píše, že polární záře zesílila. Letím ven na ulici s výhledem na sever a opravdu ji i přes městská světla vidím. Růžová obloha a světlejší pruhy v tom, ale moc se to nedá fotit, v okolí je příliš mnoho stromů. Aspoň jsem ji viděl. A proč záře nad Korunou? Směrem na sever se totiž nacházel hotel Koruna, který přes rok funguje jako studentské koleje. Vršky sloupů sahaly nad něj.
Třetí dějství jsem bohužel prospal, ale jsem rád i za to, co jsem viděl a vyfotil. Pak po úpravě fotek jsem zjistil, že polární záře měla i slabé fialové pruhy.
Tímto bych se chtěl i s vámi podělit o tento nevšední zážitek a doufám, že tahle záře nebyla poslední.
Ondřej Prosický (Nature Photo) – Havraní vrch, Velká Javorská (ČR) – 50.6789675N, 14.3620036E
Polární záři pozoroval i kamarád a fotograf Ondřej Prosický z webu NaturePhoto.cz
Jeho fotografie a článek jsou k dispozici na: http://www.naturephoto.cz/priroda/krajina/571-polarni-zare-v-cesku-18-brezna-2015.html
Odkazy na některé místní i zahraniční novinové články:
http://hradec.idnes.cz/polarni-zare-nad-ceskou-republikou-dui-/hradec-zpravy.aspx?c=A150318_101053_hradec-zpravy_tuu#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
http://www.inmeteo.net/blog/2015/03/18/sensazionale-laurora-boreale-arriva-sino-alle-porte-dellitalia.-foto-incredibili/
http://scienzenotizie.it/2015/03/18/aurora-boreale-avvistata-austria-francia-repubblica-ceca-polonia-e-germania-142373
