29. červenec je historicky docela oblíbené datum, protože to je den, kdy v roce 2005, v roce založení těchto stránek, jsme měli hned možnost sledovat supercelu… sice vzdálenou… až nad Krušnými horami a také následující frontu, která se u nás projevila ve formě mohutné squall line. To byly události, které dozajista posunuly vývoj našich stránek dopředu, a nyní, po osmi letech měla přijít událost, která měla potenciál stát se dalším významným dnem na poli extrémní meteorologie.Po vlně veder, kdy teploty několik dní atakovaly hodnoty přesahující 35°C a lidé okupovali veškeré dostupné vodní plochy, měla přijít studená fronta, která měla přinést kromě touženého ochlazení také silné bouřky. Již dva dny předem dával Estofex „level 3“ do západní Evropy, další den „jen“ dvojku a na konec přišla další trojka a to rovnou na značnou část České republiky.
 |
Mapa Estofexu s vydaným stupněm 3 pro značnou část ČR. © Estofex Velikost: 32 kB |
Jistě si, milí čtenáři, dovedete představit, co taková „trojka“ od Estofexu nad ČR dokáže udělat s místními lovci bouřek :-). Kdo mohl, bral si dovolenou, plánovaly se výjezdní týmy a hledalo se v mapách nejlepší místo, kde pozorovat očekávaný masakr na obloze.
Náš výjezdní tým v obsazení Dáša, já a Tomáš zvolil malinko odlišnou strategii, která zohledňovala fakt, že jsme odpoledne natáčeli rozhovor pro Českou televizi a čekali na Tomáše, až skončí v práci.
Zatímco ostatní týmy byly nejspíš již v terénu, my jsme po natáčení ještě chvíli váhali, kam se vydat. Bylo zřejmé, že bude potřeba vyrazit někam východně od Prahy, abychom se dostali do oblasti označené stupněm 3, ale moc se nám nechtělo, když jsme na radaru stále neviděli nic, co by mělo alespoň trochu připomínat výraznější konvekci. Těch pár bleskových výbojů na jakési „tzv. vysrávce“ na trojmezí Rakouska, Německa a ČR nás moc nevzrušovalo, ale naštěstí jsme se moudře rozhodli situaci nepodcenit a vyrazili jsme s tím, že konečné pozorovací stanoviště budeme případně vybírat až po cestě.
 |
Radarové a bleskové zobrazení ze 16:30 SELČ, kdy se začala formovat bouřková oblačnost za Šumavou. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 256 kB |
Původní plán zastavit nejprve na OC Šestka či případně pokračovat až na Mandavu u Sulice vzal ale rychle za své. Co byla ještě před chvílí „dvouhromovka“, nabralo rapidní vývoj a proto Tomáš v pozici navigátora tlačil náš tým dál po Pražském okruhu směrem na D1, abychom se dostali na kolizní kurz se vznikajícími bouřemi. Ještě v době, kdy jsme se pohybovali kousek od Prahy na okruhu, bylo zřejmé, že už se rozjíždí něco velkého. Bouře nabraly rychle na intenzitě i rychlosti pohybu a my jsme začali mít trochu obavy, zda se vůbec stihneme dostat před jejich předpokládaný směr pohybu. Situace se rychle vyvíjela, ale zdálo se, že když se nestane nic neočekávaného, dostaneme se před jádro bouře včas.
Nakonec volíme exit 49 a opouštíme D1čku u obce Psáře a kousek od dálnice nacházíme vhodné místo s výhledem na jih, kde již obloha tou dobou značně tmavne. Situace začíná připomínat Bowecho z 13. 7. 2011 snad jen s tím rozdílem, že máme tentokrát výrazně méně času si nadcházející okamžiky vychutnat. Jen co rozbalíme stativy a umístíme na ně fotoaparáty pro pořízení timelapse, začíná se objevovat tolik toužená struktura bouře… mraky až na zem, zelená v pozadí, oblaky prachu při zemi a spousta CGček na čele bouře. Fotíme ostošest a ani se nenadějeme a už je to u nás. Ještě rychle poslední fotky do panoramy, závěrečné fotky těsně před úprkem do auta a rychle pryč. Upalujeme na cca 3 km vzdálenou benzínovou stanici při D1, kde se schováváme stejně jako celá řada dalších vozidel.
Na benzínce vydechujeme a vracíme se rychle v myšlenkách zpět k předchozímu zážitku a snažíme si ho přehrát znovu a znovu, abychom si ho „vychutnali“, dokud jsou vzpomínky čerstvé. Současně s tím ale nezapomínáme na to, že není ještě zdaleka všemu konec, a tak se snažíme naplánovat náš další postup s ohledem na nově vznikající bouřková jádra v závěsu za tím, co nás právě přešlo. Bohužel ale dochází k tomu, čeho jsme se obávali… Naše bouřkové servery pod náporem návštěvníků dostávají zabrat, a tak jsou data krátce nedostupná. Moc tomu ani nepřispívá „nerychlost“ mobilního internetu a nakonec zůstáváme dokonce úplně bez signálu. Je možné, že třeba nějaký blesk vyřadil místní BTSku, takže se rozhodujeme popojet dál a najít si signál jinde. S ohledem na poslední načtené radarové snímky se vydáváme „naslepo“ dál po D1 směrem na Brno. Za chvíli už lovíme opět mobilní signál a rychle obnovujeme radarová data, doufajíc, že už také poběží servery a my tak budeme mít aktuální informace o situaci.
Bouřky mezitím svižně postoupily k severu, ale ještě to vypadá, že bychom mohli mít šanci na dalších jádrech přicházejících od jihu. Tomáš opět neomylně vybírá vhodná místa pro zastavení v mapě a s ohledem na aktuální vývoj nás dovádí až k obci Hořice, kde na exitu 75 sjíždíme z dálnice a zastavujeme na málo frekventované silnici. S ohledem na všechna ta bouřková jádra v okolí je to parádní pozice… jsme, jak je dobrým zvykem, v relativním oku. Bouře se ale již tou dobou slévají do velkého komplexu, a tak nezbývá než jen chvíli sledovat bleskovou aktivitu kolem nás a pomalu se vydat na cestu zpět. Tady už nic kloudného neulovíme.
Celá cesta směrem k Praze a pak i dál k našim domovům je provázena deštěm různé intenzity a občasnými záblesky nalevo i napravo. V lesích kolem dálnice se převalují oblaka stratu… naše oblíbené „lesokumuly“ a občas má člověk pocit, že jede pomalu v mraku, který sahá až na zem. Jak se blížíme k Praze a jádra bouřek se odsouvají dále na sever, je možné, že periferně párkrát postřehneme i CG+ výboje z kovadliny nyní již rozsáhlé MCSky.
Dva měsíce letní měsíce bez pořádných bouřek může tohle jen těžko dohnat, ale kdyby zmiňovaná vlna veder neskončila něčím takovým, jako byl tento den, tak už nevím, co bychom dělali. Ano, je to určitá náplast na tu letošní bouřkovou mizérii, ale chtělo by to prostě častěji nějaké fotogenické mraky… a ani by to nemuselo dělat takovou paseku jako třeba v tomto případě.
Jan Džugan, Martin Čeněk, Petr Šťastný, Luboš Opalecký – Havlíčkobrodsko
Když jsem se předchozí den vracel domů z úspěšného pozorování na domácí půdě, dokonce jsem přemýšlel o tom, že uvažovanou účast na asi nejočekávanějším stormchasingu letošní sezóny zabalím. Model GFS sice pár dní zpátky před konáním vkládal největší naděje opět pro západ Čech, kdy by se nemuselo nikam daleko jezdit, potom se ale situace začla obracet. Když 28. 7. 2013 přešla bouřka přes náš region, bylo mi celkem jasné, že to nejlepší má naše oblast za sebou. To potvrdila i včerejší, večer vydaná předpověď ESTOFEXU, která zahrnula dvojkou jihovýchodní polovinu Čech a celou Moravu a Slezko. Ráno mi volal Luboš, že mám přijet do Plzně, že se má zúčastnit stormchasingu naše plzeňská parta a po srazu uvidíme co dál. V tu dobu jsem teda stále ještě váhal, zda se výjezdu účastnit. Každopádně jsem šel následující pondělí do práce a v Plzni jsem stejně být musel a navíc jsem tehdy v Plzni předpokládal lepší šanci pro bouřku, než pro naší oblast. Takže jsem řekl, že se určitě někde sejdeme a uvidíme co dál. V tu dobu jsem popravdě kvůli únavě nebyl příliš při chuti na bouřky. Jel jsem autobusem a po nevydatném spánku jsem zavíral oči :-). Do Plzně jsem dorazil v poledne, kde už na mě kolegové Petr a Luboš rovnou na zastávce čekali. To už byla jasná výzva pro účast, a tak jsem s novou jiskrou bez rozmyslu a přemlouvání hodil bágl i s pracovními věcmi do kufru a jelo se :-).
Podle stávající účasti jsem se dozvěděl, že Martin je v Praze, takže jsme se vydali za ním po D5, prozatím na Zličín. Po krátké zastávce v Metropoli, kde nás potěšila nová předpověď ESTOFEXU se stupněm 3, jsme se po další domluvě na místu setkání proti našemu očekávání snadno dostali na Barrandov, kde jsme čekali dalších půl hodiny. Pak už byla naše parta kompletní, v tu dobu bylo asi 15 hodin, takže už byl hlavní čas vyjet. Ještě jsme ale neměli rozhodnuto kam. V úvahu připadalo Táborsko, Benešovsko, nebo nějaká oblast na Vysočině. Zavolal jsem tedy pro typ Davidovi Rývovi. Řekl mi, že se chystají do Havlíčkova Brodu, odkud je už potom snadno dostupná dálnice D1 a dá se odtamtud dobře jet téměř na všechny světové strany, což jsme si jako neznalci tamních končin ověřili na mapě. Na jeho typ jsme dali a částečně i na mé naléhání jsme jeli tedy po D1 na Vysočinu, sám jsem k tomu teda přispěl tak, že jsem očekávál případný sraz s ostatními a možnost se po měsíci od Radostovic opět s některými vidět :-).
Cesta byla ale spíše nudná. Během cesty se až na neustálé drkotání auta na tomto tankodromu nic nedělo, tak jsem se rozptýlil sledováním krajiny. Občas jsem pak ještě na telefonu zhlédl radar. Bouřky byly v tu dobu zatím slabé a ještě v Německu blízko našich jihozápadních hranic. Asi do dvou hodin jsme se dostali k Humpolci, ovšem prvně padl typ, že bychom mohli prozkoumat spíše jižnější oblasti, jeli jsme proto směrem na Pelhřimov. Zde ovšem velmi členitý terén, neznalost území a nemožnost najít nějaké vhodné místo nás donutily se otočit a jet přeci jen zpět a směrem na Havlíčkův brod. V tu dobu ovšem už bouřky začínaly najíždět na jihozápadě našeho území a rychle postupovaly k severovýchodu. Brzo potom se ukázalo, že na na Táborsku se vyvinula supercela. To nás docela ovládla frustrace, neboť zrovna Táborsko bylo jedním z našich kandidátů na výjezd. Nedalo se ale nic dělat. Nyní jsme museli najít nějaký pozorovací bod. Už jsme se vykašlali na hledání výhledu v kopcovitém terénu a na mapě jsme si ukázali na místo, kde už byla rovinka, to se nabízelo jižně od Havlíčkova brodu u obce Lípa. Rovinatá krajina, která se před námi po cestě otevřela nás velmi příjemně překvapila :-).
Když už jsme byli tam, stačilo jen najít třeba vjezd na pole, celkem brzo jsme takový objevili, dokonce už bylo posekáno a tak jsme prvně rozbalili naší techniku. Situace byla asi takováto. Supercela na Táborsku už byla v plné síle, dokonce vykazovala až bílé odrazy, ale my jsme z našeho místa viděli jen její kovadlinu. Další bouřky byly jižně od nás. Často jsme registrovali z tohoto směru hřmění. Ale nic moc fotogenického to na pohled nebylo. Neustále jsme sledovali vývoj bouřek na notebooku, po čase se pak supercela spojila s ostatními bouřkami do jedné linie. Naděje, že se z neurčité šedi vynoří supercelární struktura se tedy rozplynula a navíc naším směrem postupovala trhlina v bouřkách. Nastal tedy čas na další přesun. Chtěli jsme se dostat na jistotu do cesty právě tomu komplexu bouřek, jehož součástí byla předtím ona supercela. Náš plácek jsme opustili a jeli jsme tedy do Havlíčkova brodu a odtud na severozápad na Čáslav. Bouřce jsme tedy stačili naběhnout, ale času bylo málo a museli jsme najít nějaké místo na ukrytí. Až po asi 20 kilometrech, kdy byla bouřka už opravdu blízko se přímo nabídla benzínka u obce Habry. Dál by nemělo cenu jezdit, bouřka už nám „dýchala na záda“. Zaparkovali jsme u té benzínky, rozbalovali jsme techniku a vedli diskuzi o blížící se bouři. Asi 10 metrů od nás seděla u piva skupinka lidí, sledovali nás a asi se podle úsměvů i náramně bavili naším, pro ně nepochopitelným počínáním :-).
V dobrém výhledu ale překážely stromy, zkusili jsme tedy pole přes silnici, tam ale vadily dráty vysokého napětí. Už se začínala vykreslivat struktura, nic převratného to ale nebylo, shelf cloud byl rozbitý, šedohnědé barvy, za ním se ale tradičně zelenalo pásmo srážek. Bouře se navíc blížila velmi rychle, na pozorování navíc času moc nezbylo, přijeli jsme doslova za 5 minut 12.
Zde ještě pár fotek stihnul vyfotit Luboš, snažili jsme se z fotek dostat maximum.
Do několika minut byl ale čas se schovat pod střechu benzínky. Už totiž zatím slabě pršelo, shelf cloud byl skoro nad hlavami, začínal nárazový vítr a hrozil úder blesku. V bezpečí benzínky jsme ještě nějaký čas dokumentovali. Stromy se pod náporem sílícího větru ohýbaly, k tomu se za shelfem rychle setmělo a daly se pozorovat první záblesky. Déšť už padal v provazcích a sílil, ta hlavní stěna srážek ale měla teprve přijít. Měla azurově-zelenou barvu, kvapem se blížila a než jsme se definitivně schovali do auta, tak pomocí windmastera ještě Martin stačil naměřit rychlost větru v maximu 18,8 m/s. Na benzíně jsme ale nezůstali, přesunuli jsme se hlemýždím tempem zpět ze směru, ze kterého jsme přijeli, kde se daly na odpočívadle lépe pozorovat projevy bouře. Srážky byly v tu dobu už opravdu silné a na intenzitě nadále přidávaly. To samé platilo o větru, ten mohl nyní mít až 25 m/s. Stromy se pod náporem srážek a vichřice ohýbaly, naše auto sebou taky pěkně házelo. Takhle to trvalo asi 15 minut, než srážky zeslábly tak, že se dalo jet.
Rozhodovali jsme se jak dál. Další, poněkud slabší linie bouřek se už totiž chystala hned za touto první linií, ty nejlepší kousky šly ale poněkud východněji. Jelo se tedy zpět na Havlíčkův Brod a původní plán vrátit se do Prahy přes hradeckou D11 se nekonal. Během cesty nás zaujímala vysoká blesková aktivita odcházející bouře, blesky byly většinou schované, nad námi se za bouří hnaly bílé fracty, za nimi byla vidět kovadlina bouře. Jen jedinkrát jsem viděl a také natočil CC blesk. Pak nastal asi 20 minutový klid, další bouři jsme stíhali. Co do škod od první bouře, viděli jsme asi 5 stromů padlých na silnici a vodu z pole valící se přes silnici, žádných rozsáhlejších škod, jako třeba polomů, nebo poškozených střech, jsme si nevšimli.
Ale čekal nás další zádrhel a to kde zastavíme, žádnou plochu pro zastavení jsme nenašli. Od jihu se to už černalo, strukturu jsme zatím nijakou nepozorovali. Nakonec za pozorovací místo jsme museli zvolit nouzové místo u jedné křižovatky na dohled od Havlíčkova brodu mimo dosah některého stromu. Blížící se bouře svými srážkami zahalovala kopce za městem, ovšem struktura stále fádní, takový přechod od světle šedé ke tmavé. Blesková aktivita byla ale stále překlapivě vysoká, takový jeden blesk za 3 až 4 sekundy byl. Srážky dorazily zvolna a postupně zesilovaly až na silný déšť. To samé platilo o větru, projevy se s předchozí bouří rovnat ale nemohly. Celkem nuda 🙂 . Čekali jsme tedy než bouře skončí, zatím kolem nás projeli hasiči, asi k padlému stromu, po zeslábnutí jsme se dali na cestu k dálnici, ještě jsme se naposledy zastavili, abychom se pokochali krásnými anwil crawlery, tolik typickými pro zadní část MCS. Stmívalo se, byl čas dnešní lov ukončit. Pak už cesta tankodromem do Prahy, kde jsme nás Martin opustil, náš zbytek party pokračoval do Plzně.
Zde je pak video z naší akce:
A zde je zase mapa výjezdu, pořadí našich zastávek je označeno písmeny podle abecedy.
 |
Mapka výjezdu. Zdroj: Mapy.cz © Mapy.cz Velikost: 497.2 kB |
O pár dní později jsem se od Davida dozvěděl, že bouře byla klasifikována jako derecho, první po dlouhých 4 letech.
Na závěr přikládáme doplňující obrazové materiály k této významné události:
 |
Sloučená radarová animace z TAR radaru. Zdroj: ŘLP ČR, s.p. © ŘLP ČR, s.p. Velikost: 5275.4 kB |
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=47&t=1308 – Bouřky 29.7.2013 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.rlp.cz/ – ŘLP ČR, s.p.
