Když jsem v předchozích dnech diskutovala s Davidem o situaci v Polsku nikoliv stylem „no to se zbláznil tam jet, taková dálka, cizí země“ ale stylem „chceš tam?“, tušila jsem, že dřív nebo později dojde k výjezdu zahraničního rámce. Hodnoty CAPE v předchozích dnech byly neobyčejně vysoké, místy trhaly i rekordy a to dokonce v noci. Nicméně tyto dny byly nádherným příkladem, že pouze tento index bouřky nedělá a je potřeba spousta dalších faktorů k tomu, aby se něco zajímavé dělo :).Každopádně, pro 20. 6. se začalo v modelech „malovat“ na lepší časy. Kombinace těchto predikcí způsobila, že se začala organizace sunout směrem k zahraničnímu výjezdu. Štěstí dopřálo i v práci a klapla dovolená. Vše připraveno, karty vyčištěny, papírování vyřízeno, zbývá jen dořešit data. Povoleno bylo i zapůjčení auta vhodnějšího na tento typ výjezdů, ale s podmínkou nepřítomnosti tuningu od krup. Že pojede sestava já + David Rýva bylo vcelku jasné, přidal se však ještě další pozorovatel – Tomáš Novotný. Meetpoint byl zvolen ráno kolem desáté hodiny na Libeňském nádraží, kam se dostavil David. Tomáše jsme vyzvedli ve Zličíně. Pak honem na dálnici směr Plzeň. Cestou probíráme mezodiskuse, hodnoty, pozice, co s daty, cesty, vzdálenosti. Na odpočívadle u Stříbra byl proveden konečný bojový plán – dojet kousek za Kummersbrick a tam vyčkat, co se bude dít dál. Vypouštění tamní sondážky (oblíbené okénko do příhraničních hodnot) ve 12:00 už jsme bohužel nestíhali. Mezitím někdo z týmu stačil udat pozici a protože stormchaserská komunita je u nás malá, za chvíli se rozkecalo, kam máme namířeno. Nejvtipnější reakce se dopustil Honza Drahokoupil na twitteru AMS narážející na synopsi Estofexu a modelů: „Jejich revirem budou nemecke dalnice, jejich tempo bude vrazedne, jejich protivnici budou supercely, tornada a derecho.“
Další zastávka byla za Kummersbrickem, kde se odehrála další bojová porada. Jak jsme prostupovali dále do německého vnitrozemí, ze situace vyplývalo, že naší protivníci budou úplně jiného charakteru než supercely, tornáda a derecha – příznivé hodnoty se držet nebudou. Před MCS postupující z jihu Německa se začal tvořit pás nepříznivých podmínek, tvořících jakousi „dry-line“, likvidující všechny příznivé rosné body a vlhkostní hodnoty, které stály v cestě. Úhybný manévr byl tedy více než nutný. Pokračovalo se směrem k Hofu, kde se již vyskytovaly nějaké buňky. I na malý „core punch“ místy došlo. Místo bylo zabráno nedaleko Gefrees na kopečku blízko dálničního sjezdu, kde došlo k odchytu středně silné buňky, dokonce jsme se dočkali nějaké té struktury v podobě malého „shelf cloudu“ na vtoku bouře a bleskové aktivity. Objevilo se i nádherně zelenkavě zabarvené jádro. Původně jsem nezamýšlela dělat timelapse, ale rozčílený lightening trigger se opět postaral o dostatek snímků, takže přikládám výsledné video.
Bouřka na kovadlině zanedlouho ukázala i mammata. Přesunuli jsme auto na chvilku „za kopeček“, což slibovalo lepší výhled. Zpět do Čech skrze jádra se nám nechtělo, neboť systém nesliboval dlouhou životnost, takže bylo rozhodnuto o přesunu směrem zpět, kvůli možnosti propojení s MCS postupující od jihu.
Cestou jsme objevili mimořádně hezké stanoviště, vlastně vcelku náhodou, když jsem uhnula z dálnice kvůli mammatům, která se roztahovala na zadních stranách kovadlin bouřek za hranicemi. Je tam zpevněné parkoviště kapacitou rozhodně přesahující obvyklý počet aut hromadných výjezdů a krásný výhled na Český les. Stanoviště se nachází zde.
Dále se pokračovalo směrem na Regensburg na další stanoviště vyhovující pro pozorování případných struktur na čele MCS. Změna trasy nastala díky zácpě na jednom z úseku dálnice. Protáhli jsme se mezerou mezi dvěma poměrně silnými buňkami v MCS, tudíž jsme nestačili obdržet žádný kroupový tuning, jehož hrozbu naznačovaly nazelenalé základny okolo. Místy jsem absolutně ztrácela přehled, co se vlastně kolem meteorologicky děje, takže jsem se prostě nechala vést. Corepunchi v dešti jsme se nevyhnuli. Nakonec byl vybrán kopeček u Nabburgu, který se zdál jako příhodné stanoviště již z dálky. Vyškrábali jsme se nahoru maličkou cestičkou na vrcholek. Nikde žádné cedule, pohoda. Zanedlouho jsme ovšem byli pozorováni domorodcem, který od pozorování přešel k činu a vyrazil k nám :-). Takže jsme počítali, že jsme pravděpodobně vlezli na soukromý pozemek a budeme právem vyhozeni. Dotyčný postarší pán se ale ukázal být vcelku hovorným a přátelským. Za chvíli odběhl a vracel se zpět se sbírkou piv. Trošku jsme pokecali, obhlédl nám zvědavě techniku a pak zase zmizel. Takže nakonec příjemné překvapení. Struktura se kromě roll cloudu deroucího se přes vrcholky nakonec neukázala a začaly padat srážky. Za chvíli bylo na čase pokračovat.
Další plán byl návrat na domácí teritorium s úmyslem předhonit systém někde před Plzní. To se nakonec povedlo při krátké odbočce u Benešovic, ale odtamtud jsme byli brzo zase vyhnání srážkami a blízkými údery. Fotek z tohoto stanoviště mnoho není, blesky schované v dešti se velmi nerady nechávají chytit na kartu. Nárazy větru naměřené na tomto stanovišti dosahovaly v maximu 20,1 m/s. Čas měření je od 22:01 do 22:11. Protože jsme měli postupující systém již za patami, bylo na čase vyhledat úkryt. Přibližně u Nýřan začaly z přecházející MCS vypadávat kroupy o průměru do 2 cm (viz report v ESWD z příslušného dne). Úkryt poskytla benzínka u Plzně, kam se stáhl i další tým přítomný v terénu – Jan Drahokoupil, Dáša Müllerová, Radka Kellnerová. Vyskytla se zde obstojná „stormchaser convergence“. Proběhla nějaká ta výměna dojmů a příhod z cest, doplnění potřebného obsahu kofeinu v krvi a hlavně přečkání nejhoršího řádění MCS. Radka Kellnerová, která se k nám přidala po úspěšném přežití semináře v Radostovicích měla tento výjezd jako premiéru. A hned s televizí… Protože jsem měla první výjezd doprovázený televizním štábem také, začínám mít podezření, jestli se tu nejedná o nějaký utajený imatrikulační rituál nového člena výjezdního týmu :-).
Do Prahy jsme pokračovali už i v jiné sestavě, skupiny se přeskládaly podle cílových destinací. Naši skupinu opustil Tomáš Novotný, který pokračoval směrem k domovu – k Novému Strašecí společně s Honzou Drahokoupilem. S námi pokračovala dále Radka s Dášou (s poznámkou od Honzy „dovézt domů…VCELKU“). Prchající MCS jsme po dálnici nedohonili. Neustále ale provokovala elektrickou aktivitou, nádhernými CG i CC výboji. Některé vystřelovaly i nahoru nad kovadliny. Sestava, která absolvovala tento úsek v autě má synchronizované nadávání a výkřiky při vypálení fotogenického výboje natrénováno na jedničku.
Zatímco my jsme pokračovali směrem na Prahu s úmyslem zabrat nějaké stanoviště, Tomáš Novotný vytěžil ještě blesky z domovského stanoviště – podle fotek 500 m od domova.
Další „stormchaser convergence“ se odehrála v Horoměřicích, kam jsme přispěchali k poslednímu společnému focení výbojů na zadní straně MCS. Nepřekvapilo nás, že jsme zde nalezli Tomáše Chlíbce, který je na tomto stanovišti téměř domácí. Zato jeho evidentně překvapil počet pozorovatelů v autě :-). Podařilo se tu nasbírat na kartu pár pěkných CC výbojů. Zatímco MSC pokračovala dále na východ, za ní se začal tvořit další zafrontální systém na principu elevační konvekce. Strukturu tedy nesliboval žádnou, ale elektrická aktivita byla slušná. Ospalost zbytku osazenstva byla ale značná. Místo hledání bližšího stanoviště u dalšího systému jsem se tedy rozhodla rozvézt bandu k domovům. Noční Praha byla naštěstí prázdná, krom objezdového pletence kolem tunelu Blanka.
Poslední stanoviště dnešního dne je mé „defaultní“ stanoviště u Kbel. Stihla jsem dorazit před příchodem systému přibližně v půl třetí ráno, zachycena na něm byla i „jakostruktura“ v podobě zvlněné přední straně základny. Naměřené nárazy větru byly pouze slabé. Podařilo se mi tu chytit nejlepší blesky z celého výjezdu, což jen potvrzuje trend „ujedete xxx kilometrů, aby jste si pak vyfotili blesky za barákem“. Na stanovišti jsem vydržela přibližně hodinu, přečkala přechod systému a pak zmizela domů.
Ačkoliv tedy výjezd rozhodně nevyšel podle představ, úplně neúspěšný nebyl. Existují situace, ze kterých pozorovatelé nepřivezou žádné výsledky. Tudíž zejména díky nowcastingu v režiji Davida se podařilo získat na oněch 670-680 ujetých km slušný poměr fotky-měření / km. Také ježdění za hranicemi byla určitě zajímavá zkušenost, v podstatě to byl můj první výlet za hranice a nejdelší výjezd ze všech absolvovaných. Pár dní po našem výletu to začalo vrtat v hlavě i pár dalším lidem a snad se to s podobnými šílenostmi rozhoupe směrem, kdy se pozorovatelé nebudou zahraničních výjezdů zbytečně obávat. Takže doufám, že se ještě akce obdobného charakteru bude uskutečněna…protože, to by bylo, aby nebylo!
 |
Mapa výjezdu do Německa. Použité mapy: Google.com © Google.com Velikost: 357.2 kB |
J. Drahokoupil, D. Müllerová, R. Kellnerová – Veclov, okr. Rakovník; Bochov a Krásné Údolí, okr. Karlovy Vary; Bor, okr. Tachov; Brandýsek, okr. Kladno
Na čtvrtek 20. 6. to vypadalo s bouřkami alespoň pro západ Čech slibně, ovšem pro Německo ještě slibněji, tudíž když jsem se dozvěděla, jaké má Sumie (Karolína) úmysly, začala jsem v práci obvolávat kolegyně, zda by mě nemohl někdo ten den zastoupit. Bohužel moje očekávání, že nikdo nebude moct, se naplnilo, a tak nezbylo než doufat, že něco odpoledne s Honzou ulovíme i zde v Čechách. Do toho Honzu kontaktovala TV Prima, čímž mi ožily vzpomínky na loňský výjezd s ČT do jižních Čech a připadala jsem si jako v onom Lomikare, Lomikare, do roka a do dne… Zatímco naši kolegové utekli za kopečky, někdo to tady „odkecat“ musel, a tak jsme si ještě s dalším přírůstkem na posádce – Radkou Kellnerovou řekly, že v tom přeci Honzu nenecháme samotného :-).
Jak už to ovšem bývá, televizní štáby mívají obvykle málo času, než aby s námi vyrážely do terénu za nejistým výsledkem a návratem bůhvíkdy. A tak došlo na obvyklou scénku pod jasnou oblohou s kumulky, něco se řeklo, a sotva jsme na západě zahlédli první cébák, rozloučili jsme se se štábem a zatímco oni jeli zpracovávat svoje pořízené materiály, my ty svoje vyrazili teprve pořizovat.
Výrazná buňka u Plzně vykazovala SZ propagaci, a tak jsme se rozhodli pro směr Karlovy Vary, ostatně v tomto regionu se rozjela celkem slušná bouřková aktivita, ovšem značně chaoticky a s tendencí opačnou, než bychom rádi. Bouřky-dezertérky klasicky nespolupracovaly a mířily přes hory do Německa. Do této oblasti jsme přijeli akorát na jejich zadní stranu, ale vzhledem k tomu, že jsem tušili ještě další večerní příděl, změnil se uspěchaný stormchase v poklidný výlet, kdy jsme si sem tam po cestě vyfotili nějaké ty mammaty, kterým se docela dařilo a bezpečně jsme se drželi od buněk, které zaváněly možností schytat pár krup do kapoty. Z pozorovatelského hlediska to žádné extra terno nebylo, spíš jen vyvýšená konvekce nad vrstevnatou oblačností, a tak jsme občas hodili očkem po pozici našich kolegů, kteří se v Německu blížili k naší hranici v obklíčení celkem slušných buněk a vypadalo to, že na tom budou snad o něco lépe.
Za nedlouho se na JZ začal formovat systém, který už vypadal na správný směr, a tak jsme stočili naši cestu směrem k Rozvadovu v naději, že se tam třeba někde potkáme s naší zahraniční expedicí a třeba si i vychutnáme bouřku společně. Navíc cesta zpět po dálnici přes Plzeň se strategicky jevila poměrně výhodně. Poklidný výlet se opět změnil v lov bouřek a kovadlina vynořující se před námi v nás zažehla naději, že bychom se mohli dočkat i lepší podívané. Nakonec jsme zvolili pozici nedaleko dálnice od Rozvadova u města Bor na louce plné balíků slámy se slušným výhledem na JZ, odkud ovšem nedorazil “nabušený shelf“, ale pouze opět nějaký lepší „vrstevňák“ ve kterém se ukryla většina blesků. Při přechodu čela fouklo něco přes 20 m/s,přišly první kapky a bylo to. Podívaná sice nebyla úplně špatná, ale čekali jsme něco víc.
Začalo pršet a my se vydali v hustém dešti směrem na Plzeň, kde se ukryli naši kolegové, kteří se snažili o jižní aktivnější část MCS ale chytili akorát kroupy. Po krátkém sdělení zážitků jsme ze strategických důvodů proházeli posádky a zatímco já s Radkou jsme se usadili v autě u Sumie, s Honzou pokračoval Tomáš Novotný. Cesta do Prahy byla ve znamení hotového utrpení, protože prchající MCSka si na nás připravila další žert v podobě odhaleného vršku s vystřelujícími blesky a my nemohli nikde zastavit. Hotová mučírna. Dorazili jsme do Prahy a ve snaze ještě něco z toho stihnout, jsme zamířili na naše oblíbené místo u Horoměřic, kde už to podle našeho očekávání „jistil“ Tomáš Chlíbec. Bohužel to nejlepší už bylo pryč, přesto jsme se zapojili do rojnice a pokusili se ještě něco zachytit.
Vzhledem k pokročilé době se nás ale začala zmocňovat únava, David s Radkou zalezli do auta a začali podřimovat, já už jsem měla také dost, navíc vidina brzkého ranního vstávání do práce nebyla zrovna motivující k pokračování, ač na západě to začalo opět jako na potvoru problikávat a na radaru se objevila další „červená čárka“. Já už nechci, ať už to zdechne… Tomáš se rozhodl pokračovat v lovu dál a za nedlouho se objevila na radaru i Honzova pozice na Rovinách.
Nás „mrtvolky“ nakonec Sumie rozvezla domů, zatímco pak ještě sama vyrazila do terénu. Mně před ulehnutím do postele pípla zpráva od Tomáše cosi ve smyslu,“ že jsme to pohnojili„, a když jsem pak následně viděla fotky, usoudila jsem, že měl pravdu. Kdo vydržel – vyhrál. Prostě bouřky si z nás zase jedou řádně vystřelily a povedlo se jim to na výbornou :-). Přesto to byla dobrá akce, které nelituju.
 |
Mapka výjezdu druhého týmu. Zdroj: Mapy.cz © Mapy.cz Velikost: 267.8 kB |
T. Chlíbec – Nové Strašecí, Jeneč, Třebíz, Horoměřice
Ten den se většina dění odehrávala západním směrem, nejodvážnější posádka se vydala až za hranice do Německa. Vzhledem k pochybnostem jsem s výjezdem vyčkával až do pozdních večerních hodin, kdy se několikahodinové poklidné sledování radaru změnilo ve zrychlený přesun po dálnici směr Nové Strašecí, které se zdálo jako optimální místo pro zachycení přicházejících bouřek. Neplánované zdržení a problémy s platbou kartou u dálniční benzínky před Novým Strašecím způsobilo, že jsem na přípravu a focení měl několik málo minut. Pár blesků včetně krátkého timelapse videa se podařilo zachytit, ale brzy jsem byl prvními kroupami o velikosti do 1 cm zahnán do auta. Stejně jako už několikrát v této sezoně – kroupy přišly dříve než srážky a zásah mého čela byl velkým překvapením.
Hustota krupobití se nepříjemně zvyšovala, proto jsem se společně s několika dalšími auty mačkal pod střechou blízké benzínky a vyčkával na lepší podmínky k návratu domů. Kroupy o stále stejné velikosti zmizely a řídnoucí srážky dovolily pokračovat v cestě. Bouřky neztrácely na síle a nejaktivnější část nad Ruzyňským letištěm se projevovala zvýšenou aktivitou, proto jsem ještě navštívil oblíbené místo u dálničního exitu v Jenči a sledoval letadla, jak ihned po startu prudce mění směr směrem od bouřky.
Bylo už po půlnoci a ráno jsem vstával do práce, ale pohled na poslední, velmi aktivní odcházející buňku zlákal k návštěvě dalšího oblíbeného místa u Horoměřic.
Pohled na elektrickou aktivitu byl úchvatný. Blesky všech možných typů prosvětlovaly bílé bouřkové mraky a i přes velkou vzdálenost byla slyšitelná i zvuková kulisa. Výhled přerušila světla přijíždějícího auta, jehož posádka ve složení Karolína, Radka, David a vypůjčená Dáša dostala stejný nápad a podívanou jsme chvíli pozorovali společně.
V tu dobu se začínal u Plzně vytvářet další systém, ale únava výletníků byla větší než touha po dalších úlovcích. Vydal jsem se tedy sám vstříc dalším bleskům. Po vyhodnocení vývoje jsem u letiště na poslední chvíli změnil směr a oproti původnímu plánu vyrazil směrem ke Slanému. Stoupající blesková aktivita na levé straně potvrdila správnost rozhodnutí, zastavil jsem na třetím oblíbeném místě u obce Třebíz poblíž Slaného. Tam se naskytl pohled, na který jsem s blaženým úsměvem vzpomínal z minulých sezon – pohled na přicházející bouřky za sucha a bezvětří, kdy ticho protínalo jen dunění blížících se blesků.
Hlavní blesková aktivita probíhala na dvou místech, v tu chvíli mi chyběl druhý foťák nebo kolega na focení. Přesto se pár pěkných kousků podařilo zachytit.
V němém úžasu jsem málem zapomněl na blížící se nebezpečí, proto na několik posledních minut před srážkami přišlo na řadu rybí oko na foťáku ovládaném
dálkovou spouští z bezpečí auta. Jediná slušná fotka blízkého blesku rybím okem potvrdila jeho kvality.
Poté jsem se vydal za doprovodu hustých srážek a blízkých blesků směrem k domovu, kde jsem kolem třetí hodiny ráno spokojeně uléhal se vzpomínkou na
krásný bouřkový večer.
Martin Čeněk, Luboš Opalecký, Jan Džugan – Horšovský Týn, Plzeňský kraj
První a už opravdu pořádnou letošní vlnu veder měla nakonec ukončit během noci ze čtvrtka na pátek studená fronta a přinést na naše území další výraznější bouřkovou situaci. Modely, zejména slibomodel GFS J už naznačovaly několik dní předem, že se cosi semele, dokonce předpokládal vznik bow echa v západním Německu. Ovšem tentokrát oproti zvyku dobře odhadl rosné body, které byly opravdu hodně vysoké, i třeba 24°C, což v kombinaci s teplotami okolo 34°C vytvářelo pekelnou nabitou atmosféru lákající k vodě nebo alespoň na zmrzlinu, či na orosený půllitr zlatavého moku :-).
Naše plzeňská skupina se ovšem dvacátý červnový den chystala na ony očekávané bouřky. Na autobusovém nádraží jsem se setkal s Lubošem a jeli jsme do Horšovského Týna za Martinem, odkud jsme měli vyrazit za nějakými bouřkami. Ale už během cesty oním zadýchaným autobusem upoutávaly naší pozornost první cumulonimby vznikající převážně nad Šumavou a také přibližně na severu až severozápadě, po příjezdu jsme tedy museli najít nějaké dobré pozorovací místo. Družice MSG-1 totiž už snímala Evropu a nějaká fotka přestřelujícího vrcholku by přišla vhod. V úvahu pak připadal jižní kraj města, nedaleko místa kde bydlí Martin. V tu dobu se začaly ze Šumavských bouřek nad nás natahovat kovadliny, jedna jednohromovka se ukázala i kousek jihozápadě od Týna. Ovšem už jen podle pohledu se zajímavější věci děly na Rokycansku, kde jádro nové bouřky dosáhlo bílých odrazů a skutečně se tam kroupy okolo 4 cm v průměru vyskytly.
Zde jsou fotky odpolední konvekce, které vyfotil Luboš:
Potom co Martin dorazil, tak jsme si mysleli, že nejlepší bude vyjet na Tachovsko, kde v tu dobu ještě nic nebylo. Ovšem na západ od rokycanské bouřky jdoucí k severozápadu prudce vystřelila konvekce, která zasáhla při svém dalším postupu většinu Karlovarska a obzvláště Chebsko krupobitím a výraznými srážkami. Nedaleko mého bydliště v Toužimi padaly 3cm kroupy. Bouřka nás tedy předběhla a my jsme začali sledovat její zadní stranu aspoň v naději na nějaké blesky. Při cestě Tachovskem na sever už byla před námi vidět tmavá základna, zatímco nad hlavami byla mohutná kovadlina s oblaky mamma, občas se v černotě na severu objevil nějaký ten CG blesk. My jsme ale měli problém s hledáním vhodného místa, protože tu byl vyvýšený horizont, tam zas nebyla zajížďka a jinde zase silnice vedla v rýze. Ještě předtím ve Stříbře se ovšem Lubošovi povedlo nafotit na rozpadajícím se cumulu možnou trombu.
Nakonec jsme se dostali až k Trstěnicům u Mariánských lázní, kde jsme našli konečně vhodnou zajížďku na pravé straně silnice i s výhledem na západ a celkem čistým polem na levé straně, na které se ovšem muselo přes onu celkem frekventovanou silnici. Byli jsme rádi, že jsme stihli alespoň poslední bouřkové jádro, tak jsme konečně rozbalili techniku a začali s focením a natáčením.
Zde nějaké fotky opět od Luboše:
Nad hlavami jsme měli stále mammaty, základna bouřky byla celkem turbulentní, ale bylo znát, že bouře jako celek je ve stádiu slábnutí a konvekce už nemá takovou sílu, navíc od bouřky foukal dost silný vítr a ochladilo se na 16°C, vzhledem k tomu, že jsme vlastně přijeli z tropů, tak to nebylo nic příjemného. Postupně ustala i blesková aktivita a tak nemělo cenu trčet zde dále. Od jihozápadu se totiž blížil další slibný systém bouřek, zatím ještě hluboko v Bavorsku, ale už jsme viděli jeho mohutnou kovadlinu s mammaty.
Nadešel tedy čas na zpáteční cestu na jih do Horšovského Týna, cestou jsme si udělali asi 2 zastávky pro zhlédnutí radaru a focení kovadliny bouře.
Zdálo se být pravdou, že před bouřkou dorazíme jen tak tak. Naštěstí Martin měl v záloze jedno hezké místečko jihovýchodně od Týna, kde je hezký otevřený výhled směrem na Český les. Ovšem já jsem přesto začal rebelovat, že bychom měli jet ještě dále na jih, neboť jsem si podle chování squall lines myslel, že to nejlepší půjde spíše jižněji. Nakonec jsem byl spíše rád, že na mě kolegové nedali :-).
Při příjezdu na místo už se na západě silně blýskalo a byl již vidět při silnějších výbojích arcus. Rychle jsme vybalili techniku a dali se do práce. Bouřka se blížila celkem rychle a celé pozorování od příjezdu po příchod bouře trval jen 20 minut. Během celé doby se masivně blýskalo, většinou tak 1 až 2 blesky za sekundu, většina blesků byla ale skrytá ve srážkách nebo v mrakách.
Arcus před bouřkou byl poměrně nevýrazný, ovšem nárazy větru při jeho přechodu dosahovaly k 20m/s. Gust front hnal před sebou oblak prachu, který nám a naší technice dal pořádně zatopit, po přechodu se situace poněkud uklidnila a dalo se opět fotit. Štěstí jsem příliš neměl, sice několik srážkami oslabených CG blesků bylo, ovšem většinou byly různě roztroušeny po celém čele bouře, zbytek byl utopen ve srážkách.
Kdyby bouřka šla přes den, jistě by byla pozorovatelná nazelenalá barva srážek. Při výbojích byla totiž celkem dobře patrná. Srážky pak dorazily celkem v poklidu. Vítr vál přibližně 10m/s, a rychle se přidal silný déšť, do kterého se míchaly malé, půlcentimetrové kroupy, které po dopadu na silnici viditelně skákaly. Rozhodli jsme se přesunout do města a podívat se na potok, který nadělal necelé tři týdny předtím pří povodních řádnou paseku, zda se nerozvodnil. Po cestě nadále silně pršelo a foukal vítr stále odhadem 10m/s, postupně se ale bouřka přesouvala dále na východ a projevy slábly. To, že jsme na zadní straně, bylo poznat i podle změny charakteristiky blesků. Nyní se jednalo převážně o anvil crawlery, které se plazily pod kovadlinou na zadní straně bouře, zatímco masivně se stále blýskalo od východu. Rozhodli jsme se počkat pod benzínkou, kde jsme čekali, než déšť ustane, a pak jsme se jeli podívat, jak dopadl potok, nakonec se ale nic dramatického nedělo a potok nevypadal nijak rozvodněně.
Video z celé akce za 20. 6. 2013:
Vrátili jsme se domů a podívali se na celkovou situaci, nakonec ale bylo zřejmé, že konec pozorování se konat nebude. Na západě se už formovala další, tentokrát o něco slabší bouřka. Zpočátku multicela se zformovala opět ve squall line. Blýskavice byly tentokrát méně četné, tak 1 blesk do 2 sekund, ovšem stále na naše poměry to byla hodně silná aktivita. Bouřka tentokrát neměla kovadlinu, cumulonimby zůstávaly většinou ve stádiu calvus, a tak při každém blýsknutí vynikly hezké ostré hrany květáků. Pod bouřkou se nacházel opět jakýsi náznak shelf cloudu.
Bouřka po celou dobu svého života doplňovala nové buňky od jihu, zatímco ty severní se rozpadaly, jednou ale ten proces musel skončit. Když se tak stalo, bouřka se rychle rozpadla a zbyla z ní jen samostatné buňky, z těch silnějších se ještě občas zablesklo, ale to bylo vše.
Video z akce za 21. 6. 2013:
Štafetu pak převzala další bouřka na východě, která vznikla bleskurychle z nenápadné konvekce a díky svítícímu měsíci byl hodně dobře pozorovatelný její vývoj od cumulu až po cumulonimbus s kovadlinou, a která potom významně zasáhla jihovýchodní Plzeňsko a střední Čechy. I když byla bouřka podle radaru velmi silná, zrovna silnou bleskovou aktivitu jsme z ní my nepozorovali, a nemáme z ní ani žádné kloudné fotky. Jiné by to ale mohlo být v pozdější fázi vývoje bouřky, kdy se také zformovala na krátkou dobu na squall line.
Tímto už naše pozorování definitivně skončilo. Ovšem bouřky nedaly pokoj a nad ránem západně od Týna prošla další slabá bouřka. Tu jsme ale všichni úspěšně zaspali. I když jsme jí na radaru ještě zhlédli v době, kdy byla v Bavorsku, nikdo neměl tu vůli po takovém dni na ni čekat :-).
M. Janoušek – Slaný
Na závěr přikládáme množství obrazového materiálu z této významné situace:
 |
Radarová animace prvního odpoledního vývoje bouřek v Čechách a Německu. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 9384.8 kB |
 |
Radarová animace večerního bouřkového vývoje. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 8872.1 kB |
 |
Radarová animace vstupu hlavního bouřkového systému do Západních Čech. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 8923.7 kB |
 |
Radarová animace z nočního přechodu dalšího pásma bouřek po půlnoci. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 7141.1 kB |
 |
Snímek z družice MSG ve 20:00 SELČ v pseudoviditelném spektru. © Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT Velikost: 152.9 kB |
 |
Snímek z družice MSG z 22:00 SELČ v tepelném pásmu se zvýrazněním teplot v rozsahu 200 až 240 K. © Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT Velikost: 143.7 kB |
 |
24h sumace detekce blesků ze sítě CELDN. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 38.6 kB |
 |
24h sumace blesků ze sítě BLITZORTUNG. © BLITZORTUNG Velikost: 41.8 kB |
 |
Radarová sumace srážek za 24h od 20.6. 8:00 do 21.6. 8:00 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 162.4 kB |
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=47&t=1282 – Bouřky 20.6.2013 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.blitzortung.org – Detekce blesků BLITZORTUNG
