První tři dny mé dovolené bylo jasno, ale ve středu 6. 9. se nad oblast Sardinie rozprostřela rozsáhlá vrstva oblačnosti v podobě slabého cirrostratu postupujícího cca od západu z oblasti tlakové níže vzniklé u Baleárských ostrovů.
Tato situace dala vzniknout velkolepému halovému představení. Od okamžiku, kdy jsem spatřil první halový jev (cca 12:15 SELČ), tak byla různá hala pozorovatelná po celou dobu až do západu Slunce a poté i u vycházejícího Měsíce.
Nejdřív jsem z okna spatřil parhelický kruh. Vyběhl jsem tedy ven před hotel, kde se mi naskytla úžasná podívaná. Kolem Slunce bylo kompletní malé halo (horní i dolní dotykoví oblouk se navzájem spojily, tedy se jednalo o circumscribed halo), které bylo velice intenzivní a dále též kompletní parhelický kruh a to poměrně jasný. To bylo poprvé, co jsem parhelický kruh viděl.
Na základě analýzy Patrika Trnčáka vznikl následující dvojobrázek s upravenou fotkou a grafickým schématem z programu Halosim, z kterého vyplývá, že zde byl přítomny i slabě partrné Wegenerovy oblouky a také velké 46° halo.
Situace se dále vyvíjela a postupně se objevovaly další halové jevy. Například infralaterální oblouk.
Dále se vykreslilo pyramidální 9° halo, které jsem také viděl prvně. To byl asi nejhezčí okamžik tohoto dne – parhelický kruh, circumscribed halo a 9° halo najednou.
Poté jsem ještě zaznamenal na okamžik slabá parhelia. Především to pravé bylo viditelnější.
Celá tato „show“ trvala necelou hodinu a pak již bylo viditelné jen malé halo – bud kompletní nebo jen části, ale vždy byla vidět aspoň část.
Později odpoledne, když jsem jev již pozoroval z pláže, tak se objevila obě parhelia, přičemž levé bylo později velmi intenzivní. Patrný byl i horní dotykový oblouk.
Jak Slunce klesalo k horizontu, tak se objevil také výrazný cirkumzenitální oblouk a též supralaterální oblouk.
Poté se v blízkosti levého parhelia objevilo dokonce 18° parhelium!
Už jsem si říkal, že tomu všemu schází snad jen halový sloup, a tak jsem se rozhodl zůstat na pláži až do západu Slunce. Halového sloupu se nakonec u Slunce nedočkal, protože na západě byla silná vrstva cirrů. Ale co se nestihlo u Slunce, to se ukázalo u Měsíce, který vyšel na východě současně se západem Slunce. Horní i dolní halový sloup u Měsíce zde reprezentuje pouze jedna následující fotka, protože v momentě, kdy jsem se chystal fotit s pomocí stativu, tak jsem byl doslova napaden hejny komárů. Všeho jsem musel okamžitě nechat a v panice 🙂 jsem odtamtud utíkal. Tato jediná fotka byla tedy pořízena za cenu mnoha ohromných kousanců a nepochybně také ztrátou několika deci krve, která teď létá někde po Sardinii :-).
Pozdě večer jsem se pak již řádně oblečen proti obtížnému hmyzu vydal ven ještě vyfotit malé měsíční halo.
Na závěr musím říct, že jsem ještě nikdy neviděl takovou halovou podívanou a už vůbec ne s tolika více či méně vzácnými jevy. Byla to má první zkušenost s parhelickým kruhem, Wegenerovými oblouky, velkým halem, 9° pyramidovým halem, 18° parheliem nebo supralaterálním obloukem.
Zde je nutné poděkovat Patriku Trnčákovi, který mi výrazně pomohl určit mně doposud neznámé druhy hal a obohatil mě tím tak o nové zkušenosti.
