Jistě jste se nejednou rozplývali nad nádhernými panoramatickými snímky krajiny, jaké jsou k vidění na různých fotografických výstavách i webech. Tato technika je neméně zajímavá i pro nás – pozorovatele počasí, jelikož takováto podlouhlá fotka nám dává krásný přehled o doširoka se táhnoucím pásu cumulonimbů, o srážkových pásmech v různých oblastech obzoru nebo dalších zajímavých jevech, které vidíme kolem sebe. Možná jste se i vy pokusili takový panoramatický snímek sestavit, ale jistě mi dáte za pravdu, že to není vůbec jednoduché. Vše začíná už v terénu… (ještě doplním, že se budu zmiňovat pouze o jednořadých horizontálních panoramatických fotkách)
Pořízení těch správných fotografií
Některé z kompaktních přístrojů nám tento prvotní krok výrazně usnadní – dispnují totiž funkcí panorama, která nám pomůže jak se správným nastavením aparátu, tak s potřebným překrytím fotografií. Dokáže tedy většinu nastavit za nás, ovšem s tím, že nám nic příliš nedovolí ovlivnit.
Pokud touto funkcí náš přístroj nedisponuje nebo se sami rozhodneme pro postup „klasického“ pořízení jednotlivých fotek, tak na nás už při samotném pořizování číhá několik úskalí – předně je to nastavení fotoaparátu ještě před samotným snímáním – takřka nezbytností je nastavit čas závěrky a clonové číslo na pevné hodnoty – nejlépe podle nejsvětlejší části zamýšlené panoramy. Dále se doporučuje zrušit automatické vyvážení bílé a místo toho zvoli nějakou z přednastavených hodnot (např. slunečno, zataženo…) – osobně však automatické vyvážení bílé většinou ponechávám a zatím jsem nezaznamenal žádný problém, i když je patrně lepší zvolit pevnou hodnotu. Z podobného soudku je i nastavení ostření, kde opět preferujte pevnou hodnotu.
Dalším krokem bývá samotná fotka. Fotit můžeme jak ze stativu (zamezí nechtěným pohybům a může nám dovolit delší expoziní doby), tak z ruky, pokud udržíme přímou linii focení. Doporučoval bych začít zleva a postupovat směrem vpravo, přičemž jednotlivé snímky by se měly překrývat zhruba o 20–30 %. Pro lepší průběh pozdějšího spojování fotek a abychom neměli zbytečný „odpad“ (to, co se později nevejde na panoramatický snímek z důvodu například deformace) nefotím na nejširší ohnisko, ale nastavím o něco větší přiblížení. Fotografovat můžeme jak na šířku, tak na výšku – druhá možnost se pak zejména hodí na oblačnost, která zasahuje většinou poměrně vysoko a také třeba pro rozhledová panoramata z horských vrcholků. Tím se dostáváme k další podstatné věci, která může podstatně ovlivnit kýžený výsledek – a to je naklopení objektivu vůči zemskému povrchu. Ušetříme si dost starostí, pokud budeme fotit s objektivem zhruba rovnoběžně se zemským povrchem. Pokud naklopíme objektiv nahoru nebo naopak dolů, dochází později při spojování obrázků k problémům s deformací objektů. I když lze toto zpětně opravit, není to nic jednoduchého a je určitě lepší tomu předejít již při pořizování fotografií.
V neposlední řadě je nezbytné dát si pozor na násvit – pokud nejsme při focení snímků pro budoucí panoramu dost rychlí, může se nám stát, že se nám například schová sluníčko a to je věc, která by nám pozdější vytváření panoramy zaručeně zkazila. Podobný problém způsobí i pohybující se lidé, vozidla nebo další předměty.
Někteří z vás si jistě navykli používat polarizační filtry pro zvýraznění kresby oblaků. Co se však panoramatické fotografie týká, tak se jeho použití nedá doporučit. Jak asi ze své zkušenosti víte, účinek filtru se mění s pozicí aparátu vůči Slunci, takže nakonec by nám vyšla obloha na každém snímku v jiných barvách. Naopak u přechodových filtrů nám nic nebrání v jejich použití.
Zákeřné může být focení pouze oblačnosti jako takové bez dalších prvků – některé části oblaků jsou velmi jednolité bez výraznější struktury, jiné ovšem jakousi strukturu mají. Měli bychom se snažit o dvě věci, zakomponovat do fotky i nějaké pozemní objekty a na obloze mít v přesahu mezi fotkami také detaily, určitou strukturu oblaků tak, aby se později program (a koneckonců i my) měl „čeho chytit“.
Zpracování v počítači
Čím více jsme si dali záležet na nasnímání snímků „v terénu“, tím jednodušeji se nám bude pracovat na výsledném obraze v počítači.
Při vytváření panoramatického obrázku máme vlastně dvě možnosti – buď se v grafickém editoru pokusit o překrytí sami nebo využít služeb některého ze specializovaných programů určených ke spojování. První možnost je jistě méně náročná na softwarové vybavení, o to více nám však dá zabrat při pracném ručním překrývání obrázků. A popravdě řečeno, většinou není výsledek hodný vynaložené námahy. Proto bych tuto možnost téměř vyloučil jen jako okrajovou.
V druhé skupině se pak nacházejí programy přímo zaměřené na tvorbu panoramat. Jedná se jak o programy přiložené k fotoaparátům – pro sestavení fotografií pořízených v již zmíněném programu panorama, tak i o software pracující nezávisle na typu fotoaparátu. Pokud bychom měli hledat mezi kvalitní střední třídou programů, nabízí se například Panorama Maker od firmy ArcSoft, avšak nejedná se o volně dostupný program, ale o placený produkt. Nutno však dodat, že pracuje velmi dobře, téměř automaticky, samozřejmě s možnostmi korekce spojování pomocí společných bodů. Měl jsem možnost vyzkoušet verzi tři i poslední čtyři. Ačkoli v poslední verzi byl učiněn docela velký krok směrem ke zrychlení samotného spojování, tak je také omezená možnost násedné editace, z tohoto hlediska se mi předposlední verze jeví jako vyváženější – kvalitní automatické spojení s následnou možností ruční korekce.
Smyslem tohoto článku je však spíše pomoci začátečníkům a ti nebudou pravděpdobně hned chtít investovat peníze do placeného programu. Naštěstí se na internetu dá najít nejeden freeware program na tvorbu panoramat. Nebudu se zde zabývat popisem, jak který program funguje a jak postupovat, většinou se dá najít dost informací v přibalených nápovědách, ale chtěl bych tu poukázat na pár zajímavých volně dostupných prográmků, které jsem měl tu možnost si vyzkoušet.
Program, který mě zaujal, se netýká samotného zpracování panoramat, ale jedná se o Panorama Viewer (http://www.wpanorama.com/), prohlížeč panoramatických snímků. Pohodlně si v něm můžeme panoramy prohlédnout, ale to by bylo trochu málo – mile mě překvapila funkce tvorby spořiče s panoramou nebo videa, oboje se dá navíc ozvučit. Ale podmínkou je mít už hotovou panoramatickou fotku.
Ale vraťme se k samotnému vytváření panoramat – na poli freeware programů se rozhodně neztratí ani Hugin (http://hugin.sourceforge.net/), program s poměrně rozsáhlými funkcemi, různými pluginy a pomocnými prográmky. Je poněkud náročnější na obsluhu, ale po zvládnutí základních funkcí dává slušné výsledky.
Poslední freeware, který zmíním spíše pro úplnost, je Panorama Factory (freeware [starší verze] např. zde http://www.foto-freeware.de/panoramafactory.php). Těžkopádná práce s tímto produktem mě příliš nenadchla a je to spíše takové nouzové řešení. Novější verze tohoto programu jsou již šířeny jako placené.
Zajisté se dají najít na internetu další aplikace pro vytváření panoramat, tyto výše zmíněné jsou však jedny z těch, se kterými mám nějakou zkušenost a lze je poměrně dobře použít (především český Panorama PerfectLite a přívětivý Hugin).
Shrnutí
Na závěr ještě výtah postupu focení panoramy v bodech:
1. nastavit čas závěrky, clonu a vyvážení bílé na pevné hodnoty (podle nejsvětlejší části panoramy)
2. pokud fotíme oblačnost, nastavit ostření na nekonečno (nebo na jinou konstantní hodnotu)
3. nepoužívat polarizační filtr
4. nefotit na nejširší ohnisko
5. neklopit příliš objektiv
6. držet přímou linii (případně použít stativ)
7. překrývat jednotlivé snímky cca o 20–30 %
Závěr
Pokud s fotografováním panoramat teprve začínáte, bude vám nějakou dobu trvat, než si osvojíte správné postupy a k tomu by vám měl pomoci i tento krátký návod a také diskuzní fórum (odkaz viz níže), kde se vám budeme snažit zodpovědět vaše dotazy. Panoramatická fotografie je schopná nám dát představu o celé části viděného horizontu – jak užitečná může být při pozorování meteorologických jevů, můžete vidět i v naší galerii; něco snímků pro inspiraci…:
