Bouřky a supercely 28. 7. 2020

Úvod k úterý 28. července 2020 (Grék M., Švarc J.)

Před studenou frontou, která přes Česko přecházela od západu, vrcholil příliv velmi teplého vzduchu od jihu. Brázda nízkého tlaku vzduchu, ve které byla fronta položena, posloužila jako vynikající dynamický „doplněk“ energií nabité troposféře. Hodnoty CAPE přesahovaly v MLCAPE modifikaci 800 J/kg, v případě MUCAPE to bylo kolem 1400 J/kg. Dynamické podmínky byly příhodné pro vznik déletrvajících mezocyklon – střih větru dosahoval ve spodních 6 km 15 m/s a ve spodních 2 km byla velmi znatelná stáčivost větru s výškou. Poměrně významný dewpoint depression (rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou rosného bodu) znamenal i potenciál pro silné nárazy větru. DCAPE (downdraft CAPE, obdoba klasické CAPE, v tomto případě se však jedná o energii dostupnou pro sestupné proudy) dle sondážního měření z Prostějova ze 12Z dosahovala téměř 1300 J/kg, což značí vysoké hodnoty příhodné pro velmi silné sestupné proudy. Vzhledem k suššímu vzduchu ve výšce kolem 4 až 5 km byl rovněž zvýšen potenciál pro výskyt větších krup.

Tvorba prvních bouřkových buněk v teplém sektoru před postupující studenou frontou z Bavorska, začala ve dvou oblastech. První zájmovou oblast tvořily předfrontální bouřky tvořící se v pásu od Třebíče po Šumperk. Druhou oblast přestavovala Šumava a její podhůří kde začaly nahodile, orograficky, vznikat jednotlivé bouřkové buňky s vyšší odrazivostí indikující možnosti výskytu krupobití.

Pokud se ale primárně zaměříme na první oblast, tedy západně od Olomouce, nakonec jedna z buněk vertikálně zmohutněla a začala jevit náznaky pravostáčivosti vůči řídícímu proudění. V obci Střeň (Litovelské Pomoraví) vysypala 3cm kroupy a při svém postupu dále do Oderských vrchů značně explodoval její vertikální růst. Vertikální odrazivost radarových měření, již bez pochyby supercelární buňky (znatelné studené U, overhang, hook echo), dosahovala 60 dBZ v 10 km, což značilo poměrně jasně na přítomnost větších krup v bouřkovém oblaku. V obci Luboměř pod Strážnou zaznamenali kroupy o velikosti 5 cm. V ten moment byla supercela ve stádiu zralosti a na vrcholu svých potenciálních sil, kde efektivně čerpala dostupnou energii i dynamiku. S dalším postupem dále na východ do Beskyd již pomalu slábla (obec Hukvaldy v podhůří Beskyd již jen 1,5 cm kroupy,) kde se mezocyklona buňky úplně rozpadla. Supercela nicméně potvrdila potenciál dlouhé životnosti bouřkových buněk (jak již bylo zmíněno v samotném úvodu). Dle celltracku bouřková buňka urazila za více než čtyři hodiny 170 km. Sem vložitCell_track_right_mover_2020_07_28_15_45_18_40_UTC

Souběžně s vývojem nad severní Moravou probíhal vývoj na frontě, která dorazila na Šumavu. Z počátku jednotlivě vznikající buňky v Bavorsku (Včetně minimálně dvou zaznamenaných splitingů viz. ,,Upravený produkt Zmax v článku níže“) se zorganizovaly do silnějšího shluku, který nabral svižné tempo se směrem postupu dále k severovýchodu, kde postupně dozrál až do stádia MCS. V tomto případě na čele s jednoznačnou squall line strukturou indikující nárazy silného větru, k čemuž nakonec došlo v zejména v rámci jižní a východní Moravy (stovky výjezdů hasičů).

Na hranicích s Bavorskem v úvodním stádiu vzniku systému došlo k explozivnímu vývoji některých bouřkových buněk s radarovou odrazivosti 60 dBZ do výšky 5 – 8 km indikující možnost krupobití. Nicméně nakonec se nepovedlo dohledat na sociálních sítích žádné fotografie krupobití, vyjma okresního města Klatovy. Na samotném konci systému totiž postupovala supercela (tzv. leftmover s odklonem od řídícího proudění směrem doleva), která zasypala město větším množství 3cm krup. Ačkoliv radarové produkty naznačovaly možnost velikosti krup přesahujících 5 cm, v tomto případě došlo spíš na větší akumulaci krup než jednotlivé větší kusy. Velikost krup potvrzují i reporty z Bavorských novin a z evropské databáze nebezpečných jevů vedených pod ESSL. Obdobně jako ,,Moravský rightmover“ i tento ,,Bavorský leftmover“ měl více než obstojnou životnost . Navíc bouřka zvládla sypat vcelku pravidelně kroupy o velikost 3 cm po většinu své doby životnosti. První report byl zaznamenán již východně od bavorského Ingolstadtu (Vohburg an der Donau), poslední pak nad Klatovy. To je úctyhodná vzdálenost 140 km. Nicméně pokud bychom započítali celkovou životnost bouřkové buňky putující od Ingolstadtu až po Benešov, naměřili bychom na jejím celltracku asi 250 km za téměř 4,5 hodin života. Sem vložit Cell_track_Left_mover_2020_07_28_14_50_17_30_UTC.

Při svém dalším postupu na Moravu procházel původní cluster nestabilním vývojem, kde došlo především v severní části systému k útlumu bouřkové činnosti a přechodu do vrstevnatých srážek. Ačkoliv se zdálo, že systém není schopný dostatečné regenerace bouřkových buněk (v určitých částech systému docházelo k příliš silnému ,,vylití“ outflow celého systému až přiliš daleko před systém a proto docházelo k odseknutí teplého vzduchu a útlumu bouřkové činnosti – severní část Vysočiny, Severní Morava apod.) na svém čele, v páse od Mikulova po Kroměříž se nakonec ,,nahodila“ vcelku impozantní squall line, která v době zralosti sahala od Ostravy až po hřeben Alp.

Ta mimo ukázkového shelf cloudu (na Slovácku a Valašsku) produkovala na svém čele silné nárazy větru a přívalový déšť. Hasiči na Moravě měli napilno zejména na Kroměřížsku, Přerovsku, Uherskohradišťsku a Zlínsku, kde vyjížděli ke dvěma stovkám událostí (viz. https://www.google.com/maps/d/u/0/edit?hl=cs&mid=1cQqxxTD0T0cbmxds-5QRLiFSZN6COjaA&ll=49.3414233251787%2C16.189324244095914&z=9). Nejčastěji uvolněné střešní krytiny a popadané stromy. Desítky tisíc domácností se ocitli přechodně bez elektrického proudu. Systém nakonec ve večerních hodinách postoupil dále nad Slovensko kde zeslábl.

Níže jsou zpracované analýzy bouřkové činnosti 28.7.2021. První mapa prezentuje rozložení bleskové aktivity zachycené sítí Blitzortung, druhá pák srážkové úhrny daný den. Ačkoliv se jednalo o výraznou situaci, ani srážkové úhrny, ani celková suma bleskových výbojů není nijak závratná, což je dáno především rychlým pohybem bouře a následně i zformováním MCS do podoby squall line, která byla hnaná výraznějším prouděním ve středních hladinách atmosféry, což mimo jiné podpořilo tvorbu nárazů na čele systému. Těžiště jak bleskové aktivity, tak srážek tak lze najít především ve východní části Moravy, kterou zasáhl již dobře rozvinutý systém.

---

Jan a Monika Švarcovi (Mořice okr. Prostějov)

Nám se ten den příliš nedařilo… Odpolední supercela šla až příliš severně, respektive vznikla až příliš pozdě na to abychom byli schopni na rozkopané dálnici směr Olomouc nějakým způsobem reagovat a tak jsme ji nechali být. Ačkoliv tedy ,,květák“ měla impozantní. I přes vzdálenost vyšších desítek km od Vyškova to vypadalo jako by bouřkový mrak byl kousek za městem. I na tu vzdálenost byl vidět impozantní updraft. Nezbývalo nám tedy nic jiného než čekat na prozatím dobře se rozvíjející systém od jihozápadu. Jenže, jak již bylo psáno výše, u Brna procházel systém, slušně řečeno vlastním vývojem a nedal nám žádnou šanci u Vyškova cokoliv chytit. No teda leda vodu a vítr. Vydali jsme se směr Kroměříž po prázdné dálnici. Dnes to byl ale marný pokus. Celý systém doslova letěl za námi. Člověk by až řekl že stejnou rychlostí, kdyby nevěděl že to není možné. Kousek před Kroměříží jsme sjeli z dálnice na nějaký rychlocvak vidíc v dáli na jihovýchod mimo náš kolizní kurz krásné čelo bouře. Na nás zbylo pouze nově formující se jádro, které pobralo spousta turbulentnosti ale fotogeničnosti už ne tolik. Nicméně na vznikající buňce bylo poměrně dobře vidět přisávání a tendence k rotování celého updraftu, na živo to bylo rozhodně přesvědčivější než z fotek. Škoda, že nebyl čas na timelapse, krásně se to ve vzduchu vše pralo a vířilo. Aby toho nebylo málo po cestě zpět nás vzal core-punch právě téhle ,,rotující“ buňky takovým způsobem, že se po dálnici nedalo jet ani 50 km/h. Voda chvílemi s větrem letěla v hustém spreji horizontálně. Tentokrát to prostě nevyšlo podle představ.

---

Matěj Grék (Mošnov)

Tento den jsem měl (jako obvykle) noční službu na Mošnově. Samozřejmě jsem byl náležitě připraven – model ALADIN předpovídal vznik konvekce v pozdně odpoledních až večerních hodinách kdesi v Hornomoravském úvalu, čímž se velmi dobře trefil. Nečekal jsem však, že to co tam maluje je supercela.

Prvotní zatím nepříliš organizovaná konvekce vzniká kolem 14:30 UTC západně od Olomouce.

Na radarových snímcích jde velmi dobře vidět, kdy se bouřka stala supercelární. V 16:00 UTC, tedy v dobu mého příchodu na službu je bouřka stále ještě v multicelárním „módu.“ Kolem 16:30 UTC již na radaru bouřka dostává tradiční supercelární vzhled a začíná se stáčet vpravo. V 16:38 UTC pořizuji zrcadlovkou první snímek.

V tomto případě se s největší pravděpodobností jednalo o LP supercelu, tedy její méně srážkový typ. Slunce prosvítalo přes FFD (čelní sestupný proud) supercely a wall cloud se pomalu začínal skrývat za clonou srážek. Kroupy na letišti naštěstí nepadaly a nejsilnější náraz větru, který anemometr umístěn na prahu dráhy pro přistání zaznamenal, činil necelých 16 m/s.

Později večer se pak chystalo další, již ne supercelární kolo bouřek. Kolega z Bělotína mě upozornil, že je bouře doprovázena silnými nárazy větru. Těsně před příchodem na letiště však bouřka výrazně zeslábla a náraz větru činil 17 m/s. Blesky byly převážně mezimračné a utopené ve srážkách. Jak tomu na letišti Mošnov obvykle bývá, vytvoří se během noci po srážkách alespoň přízemní mlha. Tentokrát byl zbytek noční služby klidný a já se nemohl dočkat, až zpracuju všechna data, která mám na kartě.

---

Z. Černoch – Potštát, okr. Přerov

Modely na tento den přepovídaly, že by se mohlo něco dít na střední Moravě a vzhledem k předpovídaným podmínkám by se jednalo s vysokou pravděpodobností o supercely. Když začala vznikat první zajimavá jádra, velmi rychle se v suchém vzduchu rozpadala, ale hned za nimi došlo opět k novému rozvoji. Chvilku jsem váhal, zda vyrazit, a když se na radaru objevila maximální odrazivost a následující snímek byl výživný, sednul jsem do auta a spěchal na Potštát. Po zaparkování jsem byl nejprve zklamán. Čekal jsem šroubovici, výrazný wall cloud a ono ne. Na obzoru se rýsoval bouřkový mrak naprosto bez struktury, jen srážky byly ostře ohraničené.

Postupně jak se bouře přibližovala a zesilovala, bylo vidět zkosený updraft a turbulentní základnu bez wall cloudu. Hřmělo téměř nepřetržitě, ale velká většina blesků byla schovaná v oblaku, ojediněle bylo slyšet i zadunění pořádného CG, ale neviděl jsem ani jeden. 

Když už byla bouřka kousek přede mnou, začal se konečně vyvíjet wall cloud a já litoval, že nemám šiřší sklo, které by vzalo do záběru celou fantastickou scenérii. 

Měl jsem velké štěští, protože jen kousek ode mě prošlo přes Luboměř krupobití s kroupami okolo 4 cm. Přímo přes mě přecházel wall cloud a já raději kvůli bezpečí strávil po celou dobu přechodu wall cloudu v autě. Až když mě bouřka přešla, vylezl jsem ven a pokračoval jsem ve snímání. Zatímco přední strana i díky špatnému nasvícení nebyla to právé ořechové, tak naopak po přechodu se objevila struktura bouřky v celé kráse a já se po zbytek lovu kochal tou nádherou, která se vzdalovala k severovýchodu.

Od západu postupoval bouřkový systém, ale podle radaru mě měl podjet. Zbalil jsem si věci a vyrazil domů. Když jsem vyjel na kopečky nad Větřkovice, zaregistroval jsem silné blýskání na západě. Bylo mi to podezřelé a tak jsem se raději podíval na radar. Došlo k novému vývoji a ke mě směřovalo velmi aktivní jádro. Škoda, že velká většina blesků byla v mracích a když se objevil CG, tak vždy tam, kde jsme neměl námířen fotoaparát. Nakonec se podařilo ulovit aspoň jeden CG

---

M. Geryk – Přerov

V úterý 28. července přecházela od západu studená fronta, před ní k nám vrcholil příliv velmi teplého a poměrně vlhkého vzduchu od jihu. Modely slibovaly stran bouřek velmi dynamickou situaci s výraznou labilitou a střihem větru, stáčení větru s výškou dávalo naději i na supercelární bouřky. Estofex dával nad jižní Čechy a Moravu stupeň dva, ČHMÚ ale jen „žlutý“ stupeň na ojedinělý výskyt silných bouří. Sondáž z Prostějova potvrzovala výpočty modelů, ML CAPE dosahovala 850 J/kg (SB CAPE až 1 500 J/kg) a střih větru DLS (0 až 6 km) byl kolem 15 m/s. Labilita i střih větru měly večer ještě zesílit.

Když jsem se odpoledne vrátil z práce, stále byla téměř vymetená obloha, teplota dosahovala letos rekordních +33 °C (rosný bod kolem +18 °C) a po bouřkách široko daleko ani památky. První nenápadné červené radarové odrazy se objevily nad Vysočinou až po 16. hodině a začínal jsem být trochu skeptický ohledně dalšího vývoje. U Letovic vznikla zajímavá konvektivní buňka a jak se blížila k Olomouci, stále vypadala podezřeleji. Nakonec doputovala až k Beskydům a radarově měla výrazné supercelární črty, později byla Davidem Rývou jako supercela potvrzena. Tuto bouřku mnohem lépe zdokumentovali mí kolegové a tak vkládám jen panoramatickou fotku zdálky, kde je vidět skloněná konvektivní věž s náznakem flanking line, před ní se rozprostírá dlouhá kovadlina.

Od ZJZ se pozdě večer přibližoval výrazný shluk multicel, ale mohutněl jen na jižní Moravě, kde se zformoval do squall line. Ke mně se blížila pouze kovadlina s živořícími slabými bouřkami. Těsně před Přerovem ale začal překotný vývoj konvekce a obloha nabyla dramatických tvarů, silně se setmělo. Tato nová bouřka přinesla u mě jen nevýrazné projevy, jak deště, tak větru, ale těsně východně za městem pustila silný downburst (na timelapse videu je vidět v levé části) a zpustošila několik vesnic, kde kromě padajících stromů shodila i několik střech s krovem. Bouřkový systém se zformoval do mohutné squall line přes celou východní Moravu a na radaru vypadal impozantně, bohužel přinášel i velké škody na majetku, naštěstí bez zranění osob. Zajímavá byla i téměř nepřetržitá blesková aktivita, drtivá většina blesků ale byla skrytá v oblacích a dešti.

---

Související odkazy:

ESSL – European Severe Storms Laboratory
Blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
ČHMÚ – Český hydrometeorologický ústav
EUMETSAT – Monitoring the weather and climate from space | EUMETSAT