Bouřky 2. 7. 2020

D. a H. Drahokoupilovi – Brandýsek, okr. Kladno

Nemáme rádi noční bouřky! Tedy ty večerní zhruba tak do půlnoci jsou ještě fajn. Ve tmě lépe vyniknou blesky, můžeme pohodlně fotit na bulb, venku je větší klid… Nicméně pokud se bouřka rozhodne dorazit až tak mezi 1:00 a 4:00 ranní, tak to není zas až tak důvod k radosti, ale spíš k vrčení. Nicméně jak jsem již mnohokrát zmiňovala – Brandýské oko není zrovna lokalita, kde by si člověk mohl příliš poroučet a darované bouřce na čas nekoukej. A tak se občas i hecneme a při očekáváných nočních situacích nařizujeme budíka a “držíme pohotovost”, ostatně v době NLC by se daly zabít i 2 mouchy jednou ranou.

A tak když jsme 1.7. ulehali s jakousi blikačkou na JZ hranici, která se rozhodla pro sebevražednou misi naším směrem, povzdychli jsme si, nařídili budíka a zalehli, doufajíc, že nebudeme kolem 2:00 hodiny vstávat zbytečně.

Budík nas vytáhl právě včas, Z původního shluku toho sice příliš nezbylo, ale přesto ještě jakási zbytková blesková aktivita o sobě dávala vědět, a tak nezbylo než vylézt z posetele a zamířit do domácí pozorovatelny a doufat, že ještě něco ulovíme. Nebo spíš ulovím, neboť Honza usoudil, že se kvůli té vysrávce se mnou v okně tlačit nebude. Zamířila jsem na JZ na Cvrčovice, neboť bouřka nás klasicky míjela jihem a skutečně se pár kousků ulovit podařilo.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Přesunula jsem se do protějšího okna, abych zkontrolovala situaci na SV, neboť v tomto období jsou noci ještě krátké a nastával čas na ranní NLC. Světe, div se, jsou tam! Sice opět mezi mraky, ostatně bouřky generují dostatek doprovodné oblačnosti, ale skutečně jsou. Chvíli jsem nevěděla, kam mířit dřív. Jestli na jih na bouřku a nebo na S, nebo spíš SV na NLC. Mé dilema nakonec ukončila bouřka svým brzkým skonem. S blednoucími NLC jsem zamířila ještě na pár hodin do pelechu s pocitem, že to za to nevyspání snad i stálo.

• 

• 

To ovšem nebylo pro tento den vše. Kolem poledne přes nás přešla jakási instantní lajna, která sice kromě pár ICček nepřinesla nic zajímavého, ovšem po jejím přechodu a vyjasnění to na cirrovitých pozůstatcích kovadlin začalalo poměrně zajímavě halovat . Kromě malého hala se objevil i cirkumzenitální oblouk a kus supralaterálního oblouku.

A když už to vypadalo, že máme odbyto, vybublala večer při severní hranici jakási lineárně orientovaná multicela, která se zlehka posouvala k JV a obšťastnila nás vzdálenou blýskavicí z odhalených vršků. Od jihu se ale začala natahovat vysoká oblačnost a jelikož bylo zrovna blízko úplňku, kolem Měsíce se objevilo poměrně slušné halo i s parselenii. A tak oproti rannímu dilematu bouřka na jihu x NLC na severovýchodě nastalo večerní dilema bouřka na severovýchodě x halo na jihu. Blýskavici jsem tedy přenechala Honzovi, který na ní mířil z pozorvatelny a šla jsem se na zahradu věnovat halu. Brzy jsem zjistila, že tam asi nebude pouze kolečko, ale objevila se tam vesměs odpolední sestava i s CZO, SLO. Za nedlouho cirrovitá olbačnost zhoustla, a tak jsem na chvíli přemířila na blikající vzdálený cébák, než cirrodeka dorazila až k němu a ukončila pozorování.

• 

• 

• 

• 

• 

---

Z. Černoch

Po příchodu domu z práce jsem s napětím čekal, co se bude dít. Při prvním trochu lepším vývoji okolo Opavy jsem se rozhodl vyjet. Zkoušel jsem nafotit nějaké blesky, ale nedařilo se. Bouřky byly daleko a já v ne moc dobré pozici. Nakonec jsem vyfotil jen krásnou konvekci na zadní straně vznikající bouřky a jel jsem domu. 

Východně od Větřkovic rostl velmi pěkný congestus, který se nakonec vyvinul v bouřku. V době nej intenzity vypadala jako supercela. Jak rychle bouřka vznikla, stejně rychlý byl konec k velké škodě. 

• 

• 

• 

• 

Sledoval jsem další vývoj, když mě zaujala bouřka, která vznikla u Krnova. Její postup byl netypický, a tak jsem pro jistotu kouknul na kameru mířící tím směrem. Okamžitě jsem vzal věci a vyrazil ke Chvalikovicím, odkud jsem měl velmi dobrý výhled na severozápad. Pohled to byl úžasný, vypadala jako supercela, ale bouřka již slábla a k Větřkovicím vyrazilo monstrum z Olomoucka. Věděl jsem, že k bouřce u Opavy míří kamarád, tak jsem sedl do auta a jel zpět. 

• 

Ihned po vyjetí na kopečky jsem nad obzorem viděl velmi hezký shelf cloud, který se rychle přibližoval. Zaparkoval jsem na výhledu nad Větřkovicemi a kochal se nádherou která příchazela. Postupně začaly být vidět i blesky a trigger je s úspěchem lovil.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---

M. Grék – Ostravsko, Opavsko

Tolik wall cloudů jako tento den jsem ještě neviděl. Většinou to byly sice jen chabé pokusy o pořádně a klasicky vypadající wall cloud, nicméně mě i tak jejich četnost překvapila. Pohled na sondážní měření z Prostějova ze 12Z dává tušit, že bouřky budou a slabé nebudou. Nicméně dynamika nevypadá nijak zajímavě oproti tomu, jaké struktury bouřky nakonec měly. Hodnoty CAPE se v závislosti na modifikaci pohybují od 1100 do 2300 J/kg. I ta nejnižší hodnota je příhodná pro vznik silnějších bouřek. Střih větru „pouze“ kolem 10 m/s.

Po poledni mám nějaké vyřizování po Ostravě, takže jsem se bouřkám nemohl plně věnovat. Pokud však byla chvilka na pozorování, všiml jsem si, že téměř každý updraft je charakteristicky zkosený po směru proudění a u základny se tvoří náznaky wall cloudu.

Od západu postupuje další vyvíjející se konvekce. Objevují se zajímavé struktury, nicméně konvekce ne a ne dojít do pokročilejšího stádia bouřky. Spustí se slabé srážky a vzestupný proud zahyne.

Nastává chvíle klidu, ale ucelenější konvekce se tvoří u Olomouce a na Opavsku. Rozhodl jsem se k Opavě vyjet a následně se rozhodnout podle aktuální situace. Po cestě jsem zachytil ukázkový wall cloud na bouřce u Krnova. Vzestupné proudy nezasahovaly nikterak vysoko, congesty však byly řádně naducané s krásnou dynamikou.

Při přiblížení se až k samotné bouřce už to tak zajímavě jako z dálky nevypadalo. Bouřka procházela několika stádii slábnutí a opětovného vývoje. Zesílení už však proběhlo nad Polskem a já svou pozornost zaměřil na bouřkový systém postupující od západu.

Rozhodl jsem se jet na jih a systém zastihnout u Vítkova. Rozhodl jsem se ale trochu pozdě a prakticky po celou dobu od Vítkova až zpět k Ostravě jsem jel po hraně systému a nezbylo moc času na to dělat fotky. Bouřky jsem nakonec předehnal až u Studénky, kde jsem naposled ještě stihnul udělat fotku pěkně zeleně zbarveného čela a nakonec jsem nechal slábnoucí severní část systému přejít přes mé stanoviště. Z Ostravy už na zadní čelo systému nebyl žádný zajímavý pohled, doufal jsem alespoň v náhodné pozitivní výboje, které na zadní stratiformní části takových systémů rády bývají, ale ani toho jsem se nedočkal.

---

Jiří Kaňovský, Miroslav Provod – Praha, Hradec Králové, Hlinsko v Čechách (Pardubický kraj), Příbor (Moravskoslezský kraj), Polsko (Bielsko-Biala až Krakov)

Po výjezdech 13. a 18. června musel Mirek mimořádně odjet do Anglie na několik dní, a tak přišel o jednu z nejlepších situací roku a to 26. 6. Další možnost na společný výjezd tedy vyšla na 2. července.

Situace byla taková, že postupovala přes ČR k východu studená fronta, na které se měly vyskytovat bouřky. Jel jsem proto do Prahy, odkud byl plánovaný výjezd s frontou na východ.

Je 12:37 SELČ a vyjíždíme z Prahy. Západně se nachází konvektivní linie s bouřkami, která postupuje k východu s frontou (původně jsme si mysleli, že to je konvergence, ale jelikož byla fronta zvlněná, tak tyto bouřky byly již frontální). Plán byl jet po D11 (Hradecká) na východ, ale hned na východním okraji Prahy jsme zastavili, protože bouře začala vypadat velice zajímavě.  Nacházel se zde tzv. trojbod, kde se střetávaly sestupné proudy dvou bouřkových jader a před ním tmavá základna, na které se to hezky vařilo.

• 

Pozorovali jsme vývoj shelfu a základny oné buňky. Postupně dostávala krásně zelenou barvu a chvílemi se nám zdálo, že i mírně rotuje. Spíš to ale bylo způsobeno místní konvergencí proudění v onom trojbodě. 

• 

• 

Během pár minut dorazila gustfronta se silnými nárazy větru, ale srážky byly ještě daleko. Pozorovali jsme tedy krásnou dynamickou základnu, až náhle zmizel strom a panelák v dálce za provazy deště. Rychle jsem sbalil foťák a doběhli jsme do auta zároveň s nástupem prudkého deště.

Vyrazili jsme k východu po dálnici, abychom se dostali ze silných srážek. Severně od nás se nacházelo silné jádro, které ovšem neprodukovalo téměř žádné blesky (ostatně celá linie nebyla moc aktivní, zřejmě způsobeno zahlcením updraftů vodou. Východně od nás byla tmavá základna bouře a před ní slabá buňka, kterou linie postupně nabrala a základna dostala tmavší barvu a také hrála všemi odstíny tyrkysové, jak jsme se pod ni dostávali. Bouři se nám podařilo předjet u Poříčan a sjeli jsme na vedlejší cestu jednak kvůli pozorování a také Mirek potřeboval něco vyřídit s jeho supervisorem. Mě ihned upoutal výrazný oblačný vír na základně, který se nám roztočil téměř nad hlavou a vydržel celkem asi 10 minut. 

V tuto dobu se severní část linie odtrhla a s ní i ona základna a zrychlilo to svůj postup díky silnějšímu outflow. Podle radaru byla nejsilnější buňka severně od nás na jižním konci systému, ale nejvíc blesků bylo v jeho severní části u Milovic. Jižní buňka s bílým jádrem se chystala převálcovat Poděbrady a severní měla minout Nymburk. Jižně od nich se táhla linie kupovitých mraků na odtrženém outflow. 

Pozorovali jsme dynamiku oblačnosti a jakmile Mirek dokončil poradu, vyjeli jsme opět na východ před bouři. Zezadu bylo krásně vidět to, že se opravdu outflow utrhl a s ním i severní část linie. Po nájezdu zpět na dálnici jsme měli po levé straně silné srážkové jádro a před námi kupovitou linii s tmavou základnou. Čím blíže k bouři jsme byli, tím víc byla patrná výrazná tyrkysově zelená barva oné základny, což byla ve skutečnosti zadní strana mohutného shelfcloudu následovaná oblastí výstupných proudů.

• 

• 

Opět jsme bouři předjeli a zastavili poblíž obce Olešnice (u Chlumce nad Cidlinou). Zde nastalo nejlepších 15 minut celého výjezdu, protože jsme sledovali postup linie směrem k nám, ale hlavně parádní strukturu s krásným límcem na čele, který Mirek označil za nejlepší shelf sezony. Člověk ani nepotřeboval časosběr, aby viděl dynamiku vývinu čela bouře.

• 

• 

• 

• 

Čím víc se lajna blížila k nám, tím víc byla zřetelná opět základna vzestupných proudů a struktura whales mouth na zadní straně shelfu a opět ona modravě-zelená barva oblačnosti, jakobychom se dívali skrz vodu. Severně od nás se v jádru párkrát slabě zablesklo, ale nic velkého vidět nebylo. Dorazila gustfronta a za chvíli první kapky, kterých nebylo ale moc. Opět nájezd na dálnici a pokusit se to celé předjet ještě potřetí, než dojedem do Hradce, který nás samozřejmě zdržel.

• 

• 

Opět jsme předjeli linii, jejíž čelo dostávalo stále lepší strukturu. Krásně byl vidět kontrast temné základny proti modré obloze s kupovitými oblaky východně od nás, viz přiložená fotka vystřižená z videa…

14:40 SELČ, jsme na západním okraji Hradce Králové a jedeme k severu. Po levé straně máme nádherný výhled na shelfcloud na čele oné linie, která byla silnější ve své severní části, zatímco na jihu rostla nová buňka, ale byla příliš slabá na blesky. Rozhodli jsme se projet městem a dostat se víc k severu, ale projet Hradec je pěkný opruz, hlavně ve špičce, tak se stalo to, že nás bouře dohnala ve městě. Začal vát silný vítr, který shazoval drobné větve ze stromů a byla vidět stěna srážek ženoucí se od západu. Podařilo se nám vyjet k SZ mimo centrum, ale zde nás fronta zasáhla plnou silou. 

Přihnal se prudký déšť, viditelnost klesla na pár desítek metrů a vítr ještě víc zesílil. Měli jsme podezření na slabý downburst, který se severně mohl vysypat, protože byl tím směrem vidět sloup vody padající k zemi. Jeli jsme k západu, abychom se dostali z nejhoršího. Bylo jasné, že už je to fronta a že pokud chceme ještě nějaké bouřky, tak musíme k jihovýchodu. Zastavili jsme tedy západně od Hradce a uvažovali co dál. Nejbližší blesky byly až u Nové Paky severně od nás. Tam se nám nechtělo, tak jsme se otočili a jeli zpět přes město. Po cestě jsme narazili na větší počet polámaných stromů a laguny vody na cestách. To svědčilo o tom, že se nejspíš downburst opravdu vyskytnul. Dokumentaci průjezdu městem bohužel nemám, což je škoda. Mohlo se to nahlásit do ESWD, pokud už to někdo neudělal za mě.

• 

• 

• 

Po cestě k JV jsme míjeli slabé buňky, ze kterých jen pršelo. Jižně od nás vyrostla poblíž Chrudimi jedna silnější, ale po cestě k ní nás zdržela kolona, tak jsme to pak vzali k jihozápadu, kam se hnal silnější shluk bouřek s bílým jádrem na radaru. Zastavili jsme na stanovišti západně od Hlinska v Čechách v místě, kam se hnal další takový trojbod. Před ním se nacházela nízká základna ve tvaru talíře. Trochu to v nás evokovalo myšlenky na supercelu. Na pravé straně za touto základnou bylo velice tmavo, vlevo od ní se pak začal tvořit shelf. Stáli jsme zde do prvních kapek a pak se vydali k severu, kde bylo víc blesků, ale bouřka se začala sypat, tak zbyl už jen silný déšť. Jelikož se v okolí nic moc nedělo a fronta se dala do pohybu k východu, přišlo rozhodnutí přejet Vysočinu a dostat se před to. 

• 

• 

• 

Přejezd Vysočiny byl celkem nuda. Sice jsme se drželi na čele fronty, ale kromě větru a deště se ničím neprojevovala. Jedinou zajímavostí bylo hledání vhodné pumpy po cestě, kde bychom nabrali zásoby jídla a pití, protože jsme tušili, že cesta bude ještě dlouhá. V Poličce jsme našli pumpu značky Shell i s velkou prodejnou a bylo vyhráno. Někdy v tuto dobu (kolem 17:30 SELČ) začal masivní rozvoj konvekce v okolí Litovle a severně od ní. Jednalo se toho dne o nejvýraznější bouřky, tak jsme se pokusili co nejrychleji dostat na dálnici na Olomouc a bouře dohnat. Při sjezdu z Hřebečského hřebene jsem uviděl první čárový blesk. Bouřky byly tou dobou ještě cca 40 km od nás. 

Bouřkový komplex se nám podařilo dohnat až východně od Olomouce, ale zadní část slábla, zatímco se u Lipníka nad Bečvou a Hranic začaly vytvářet nové silné buňky a zformovaly se do linie. Projeli jsme tedy původní jádro a zamířili po dálnici směrem na Ostravu. V jádru nebylo skoro nic vidět, tak jsme museli jet pomaleji. Kolem nás uhodilo pár blízkých blesků, z nichž dva jsem natočil. U Příbora se povedlo systém předjet a zastavili jsme na pozorování. Přední část neměla ani moc výrazný shelf, ale základny byly pěkné s lehkým nádechem do zelena.

Jižní část se nám zdála silnější, tak jsme jeli podél linie k jihu, ale kolem 19:50 SELČ nastal opět prudký rozvoj konvekce, tentokrát v oblasti Ostravy. Takže rychlá otočka a míříme směrem k severu. Čím víc jsme se blížili, tím bylo jasnější, že do Ostravy to nestačí, tak jsme si dali za cíl Havířov a nakonec Český Těšín, (zde trochu odbočím, před tímto datem bylo uzavřené Slezské vojvodství v Polsku a tím pádem se nedalo projet přes most v Těšíně, ale onoho 2. 7. už byla cesta volná, kdybychom to věděli, tak jsme se nemuseli zdržovat hledáním místa na pozorování, ale mohli jsme rovnou projet do Polska a být v lepší pozici vůdči slábnoucí bouři, která se opět linearizovala a ubylo v ní blesků). Jižně od Těšína jsme zastavili na pozorování blesků na zadní straně, protože bouřky byly bleskově velice aktivní. Věděli jsme, že Polsko má (ale jak psáno výše, tak už nemělo) uzavřené hranice s Těšínem, tak jsme hledali na internetu, jestli toto omezení platí stále, nebo ne. Když jsme zjistili, že ne, tak jsme se vydali směr Bielsko-Biala po dálnici za bouří. 

V polsku se toho už moc zajímavého kromě blesů nedělo, až na krásnou červenou duhu na zadní straně multicely po přejezdu hranic. 

Nakonec jsme skončili asi 30 km západně od Krakova, kde se bouřka rozpadla a fronta v podobě konvektivní linie, ale už bez blesků pokračovala k východu. Vydali jsme se na cestu zpět, tentokrát po dálnici od Krakova na západ a přes Ostravu domů.

---

Související odkazy:

http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps