L. Tuháček, D. a H. Drahokoupilovi, L. Ronge – Brandýsek, okr. kladno
Rozkaz pro Lukáše zněl jasně – naučit nás psát články v novém internetovém rozhraní. Vzhledem ke květnovému přechodu na nový web a s tím spojený nový redakční systém, bylo potřeba přeškolit stávající pisálky, aby mohli vytvářet další zajímavé články o počasí. Náš „AjTý Klekí Petra“ Lukáš měl dorazit v pátek večer, vyspat se a v sobotu dopoledne do nás naládovat své znalosti a zkušenosti s novým systémem. Původně se měl tento proces odehrát až odpoledne. Jenže příroda naplánovala na sobotní poobědne nějaké to bouřkobraní. Proto bylo rozhodnuto sejít se v hromovém doupěti u Dáši a Honzy už v 9 ráno, aby byl prostor pro případný odpolední lov. Když vedle Michalova cyklostroje zaparkoval ten svůj i Tomáš, mohlo se začít.
Dopoledne celkem utíkalo. Dobroty, které navařila Dáša, rychle mizely. Dokonce jsme si v přímém přenosu prohlédli start dalších Starlink satelitů. Rosňáky v našem okolí nevídané. Mezitím se kolem poledne probouzela bouřková aktivita v pohraničí – na Šumavě a Liberecku, později na Trutnovsku. Lukáš začínal být nervózní, neb mu to bublalo doma a on byl půl druhé stovky kilometrů daleko – v oblasti označované místními hrozivě jako „Brandýské oko“. Zlé a temné místo, kterému se i bouřky vyhýbají obloukem. Tomáš i Michal tuto legendu znali taky. Proto se rozhodli opustit nás v momentě, kdy na radaru naskočila buňka směřující k nám. Stihli to domů těsně před deštěm.
K nám se první bouřky opatrně přiblížily ve tři hodiny. Jen tak zlehka se vyhnuly jihozápadně a zalily nás celou jednou desetinou milimetru deště. My jsme ale před tím neváhali a vyrazili do terénu (za plot), kde bylo dobře vidět správným směrem. První pokusy o focení blesků nedopadly závratně.
Nejsmutnější z nás byl Lukáš, protože jeho narychlo dokupovaný kabel k triggeru nefungoval. Jenže to by nebyl MacGyver Luky, aby to nevyřešil téměř jen s pomocí pinzety. Stačila chvíle (a také trocha Dášinného šarmu u souseda, který nám zapůjčil pájku) a „bleskylovící“ krabičku zprovoznil. Pro nás ostatní – elektro amatéry/analfabety nevídaný kousek hodný Nobelovky.
Co mám s tímhle dělat… 
Půjčte mi někdo pinzetu…
A to už se k nám od jihovýchodu valila další buňka – bleskově velmi aktivní. A tahle vypadala dost nabušeně na to, aby se nám srabácky vyhnula. Zdálo se, že konečně zmokneme. Tentokrát už kompletní čtveřice foťáků namířená na Prahu. Brutálně nabušená bouřka se nakonec taky zalekla, pro jistotu ještě včas nad Prahou zeslábla a její zbytek zamířil východněji od našeho stanoviště. Těm šťastnějším z nás se povedlo i něco cvaknout. Dokonce i nějaký ten blesk na fotkách jsme našli.
Ve zbytku odpoledne a počátkem večera pak přešlo několik zajímavých buněk v naší běžně dohledné vzdálenosti, například na Nymbursku. Kvůli horší dohlednosti se nám nepovedlo vyfotit nic zajímavého. Za zmínku stojí jen podvečerní frisbee, kterým jsme si krátili čekání na něco, co se chystalo a o čem jsme neměli ani tucha. Před osmou večer jsme si všimli rychle rostoucí konvekce těsně za Slaným. Další slabší následně vznikala u Říčan a směřovala mírně východně od nás. Rychle jsme se zmobilizovali, naházeli techniku do auta a vyrazili k větrným elektrárnám nedaleko. Bylo 20:25 a my jsme s rozestavenými stativy a foťáky na nich pozorovali krásnou scenerii na Lounsku. Nízké slunce, nasvícené dešťové pole… jen ten blesk by to chtělo. No a prdlajs. Bouřka šla zase okamžitě do kytek. Nejvíce se bavíme rojem mušek, které se do výšky tří metrů rojí nad Honzou a jeho žlutým bouřkovým trikem.
Jenže pozor, nad Prahou zesílila další buňka. Obracíme naši pozornost a foťáky tím směrem. Otáčím auto směrem k nám a nechávám běžet palubní kameru, aby nás natáčela (třeba to bude sranda). Bouřka vyplodí několik CGček a po půl hodině se odporoučí do věčných lovišť. Ovšem naše radost z úlovků je velká.
Dáša si všímá nenápadných kumulů, které se již za šera vytvářejí jižně a mají tendenci dolézt až nad nás. Zaměří se na ně jako první. Když se tím směrem poprvé zableskne, ucítí svou kořist i zbytek naší smečky a znovu otáčíme svou techniku. A pak už následuje bleskové galapředstavení. Spousta blízkých i větvených blesků. Sem tam nějaká přeprška, kterou někteří přečkávají v autě, jiní pod otevřenými dveřmi kufru auta a jiní nebojácně přízemně venku. Bouřka se pak v průběhu pozdního večera pomalu sune na SZ směrem k Lounům. Lukáš vše snímá svou vysokorychlostní kamerou.
Máme ho všichni aneb stejný blesk 4x jinak a přesto stejně 🙂
Na místě jsme vydrželi do jedenácté večer. Spokojeni a vysmátí se vracíme do hromového doupěte. Se všemi se loučím a vyrážím na dlouhou 15-ti minutovou cestou domů. Se skvělým pocitem z dnešního zážitku a se širokým americkým úsměvem na tváři. Tohle jsou přesně ty chvíle, pro které stojí za to se tomuhle koníčku věnovat. Na závěr přidávám zrychlené video z kamery.
M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno
Pozorování bouřek začalo vlastně už na našem srazu u Drahokoupilových, kde jsme tu a tam koukali po prvních bouřkách, které se začaly objevovat daleko v severních pohraničních horách. Nedlouho na to nás zaujaly pásy rychle rostoucí konvekce, které se táhly napříč Čechami.
Po skončení semináře jsme se s Tomášem Novotným jako první odtrhli, protože na rozdíl od ostatních jsme přijeli na kole a čekala nás ještě dlouhá cesta. Vzali jsme to směrem na Smečno, a to nás už od východu pronásledoval nejeden cébák, který rostl jakoby z vody. Ve Smečně jsme se rozdělili a dál už pokračovali každý svou cestou. Protože obloha už skoro začínala tmavnout, doma jsem se zastavil jen na chvíli a hned vyrazil na Vojenčák, kde je dobrý výhled na jih a východ.
Tou dobou vzniknul už významný shluk místy i silných bouřek a jedna z nich těsně míjela Slaný. Upoutala pozornost svou výraznou základnou a srážkovým polem, které ji následovalo. Jen kousek na východ od něj byl už průhled bezoblačnou oblohou, kde v dálce prokukovala kovadlina jiné bouřky.
Pak se nějakou tu hodinu nic nedělo – nejspíš proto, že k nám od východu přicházely zbytky rozpadajících se bouřek, které ochlazovaly zemský povrch a bránily jeho ohřevu sluncem. Vyrazil jsem proto na kole na výlet po okolí s příležitostným „přepnutím do režimu“ stormchasing. Pro jistotu jsem na záda hodil i stativ.
Situace začínala být bouřkově zajímavá až někdy kolem 20. hodiny, kdy se od východu nasouvalo něco jako outflow boundary. Začaly pěkně najíždět souvislé castellany s typickou rozvlněnou základnou. Místy základny výrazně tmavly a hrozilo, že se dokonce spustí první srážky. Preventivně jsem radši sbalil deku a celý svůj „piknik“. Nic sice nespadlo, ale jen co se ta základna přehoupla přes mou pozici, na její zadní straně se objevily srážkové pruhy a krátce na to zahřmělo. Zhruba po dvou minutách problikl krásný blesk do země. A tehdy se spustila série krásných, mnohdy i rozvětvených nebo vícečetných blesků. To vše na pozadí základny bouřky, která navíc postupně nabírala oranžový nádech od zapadajícího slunce. Byla to krásná podívaná. A fotky by byly asi ještě lepší! Musím tedy uznat, že tu věcičku na focení blesků ve dne, kterou má dnes už každý nováček, bych si po 20 letech focení bouřek mohl také konečně pořídit… No, ještě to zvážím 😊.
Tím skončila ta „pohodičková“ část pozorování a začala „bojovka plná nervů“. Je paradoxní, že si člověk nedokáže plnohodnotně užít ani ten jediný den v roce, kdy se bouřky povedou!… Pomalu ale jistě se začal blížit soumrak a vzhledem k možnosti nočních bouřek jsem dnes plánoval spát ve stanu. Ten jsem ale s sebou netahal a abych ho stihnul postavit ještě za světla, je nejvyšší čas vrátit se domů – což je tam a zpátky nějakých 8 km. Do toho jako na potvoru se na JV začala rýsovat šedá kupa, která podle radaru měla dost co do činění s bouřkou, stejně jako několik dalších buněk na příchozí straně. To je tedy nepříjemná situace – bouřky mi jdou do rány, já tady mám skvělý výhled a ze všeho pojedu pro pytle a karimatky…
No nic, tak jsem do toho pořádně šlápnul a na oblohu se radši moc nedíval. I tak mi krátce před příjezdem do Slaného neuniklo, že ze základny bouřky, která je už za dveřmi, vyšlehly CG blesky. Během čtvrt hodiny jsem si vše sbalil do krosny a vyrazil hned nazpět. To už jsem si trochu troufl sledovat oblohu. Asi 10 km jihovýchodně se vyjímalo zřetelné srážkové pole se sporadickou elektrickou aktivitou. Také na východ byly vidět srážkové pruhy a „rozmočená“ oblačnost. Patrně nějaké zbytky bouřek či přeháněk. Netrvalo dlouho a začalo pršet. Naštěstí zatím jen mírně, nicméně na mokrou silnici to stačilo. Zhruba co pět minut krajinu osvítil blesk z bouřky, která mi byla v patách. Navíc se začalo znatelně stmívat, takže na stavbu stanu odpočítávala asi tak poslední čtvrthodina. Přesto jsem poslední úsek cesty musel slézt z kola, protože to bylo do kopce po poli a ještě s 20-ti kily na zádech. A najednou velmi jasné světlo – z blesku, jehož tvary jsem si mohl jen představovat. Tohle prostě nemůžu propásnout!
Kousek před plánovaným místem táboření jsem se zastavil, abych se konečně podíval na tu bouřku. Výhled je odsud už kupodivu uspokojivý, tak jsem neodolal a ze všeho začal vybalovat fototechniku. Všechno rychle nasazuji a nastavuji jako obvykle na poslední chvíli. No jo, samozřejmě jeden blesk zase utekl okamžik před spuštěním spouště, ale teď už je vše v provozu a může to naplno blikat. Po asi minutě napětí konečně zazářila obloha. Viděl jsem jen bílo, ale fotka ukazuje mnohem víc – je to první a zároveň nejlepší blesk celého dne a zároveň i z celé sezóny. Zakrátko druhá fotka skupiny rozvětvených blesků srovnatelné hodnoty. Kupodivu zatím ještě nelilo, takže pro ochranu objektivu stačila sluneční clona (kterou jsem si konečně nezapomněl). Ale sakra, co s tím stanem… vždyť už teď je skoro tma. Nezbývalo, než se uchýlit k poměrně krajnímu řešení. Na polní mezi, ze které fotím, stan teoreticky také stát může, takže jsem rozbalil plachtu a začal stavět – a to během focení – přesněji řečeno během pauz mezi jednotlivými expozicemi, které jsem si nastavil na 8s. A tak po dobu vyhasínání posledních paprsků večerního světla vzniknul úkryt před deštěm a ještě k tomu byly nachytány nějaké další blesky. Také se ukázalo, že jádro míjí těsně jižně, a tak žádný velký déšť nakonec nepřišel.
Teď byl konečně čas trochu zařídit interiér a připravit se na spaní. Tehdy jsem zjistil, že jsem si ustlal na hroudách a hrbolech a dále, že jsem si plachtu položil tak, že je vchod namířený na sever. Ne že bych se snad bál ostudy před skauty, ale problém byl v tom, že tím směrem bylo zrovna křoví a moje představy o tom, jak budu při usínání pozorovat blýskavice, vzaly za své. No nevadí, hlavně když se tu dá spát, neprší sem a je zde možné pohotově začít fotit každou bouřku v dohledu. Ty se ale zrovna nehrnuly, tak jsem si nařídil několik budíků a spal.
Krátce před půlnocí o sobě dal vědět další bouřkový systém, který však vznikl až v severním pohraničí. Před blikajícími kovadlinami ale příliš clonila nízká oblačnost, takže v tomto případě to na focení nebylo. Po zbytek noci jsem byl stále ve střehu, ale nic a nic nepřicházelo, až blížící se čtvrtá hodina ranní rozhodla, že s nočním focením je konec. Nakonec tedy z celonočního (i celoročního!) pozorování mám de facto dva vyfocené blesky ze série, kterou jsem z poloviny prošvihnul jenom kvůli tomu, že jsem se vracel pro stan, který nakonec ani nemělo smysl stavět… jak kvůli dešti, tak kvůli bouřkám!
Související odkazy:
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
